--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brzobohatý Jan
Název: U Klausů
Zdroj: NN Ročník........: 0005/042 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

U Klausů "Putyku doktora Klause" (M.G.Tamás, pozn. NN 37/95) přejmenoval Ákos Róna-Tas, maďarský sociolog působící na Kalifornské univerzitě, na "Hostinec p ana Klause (ve výstavbě)" (LN 28.9.). I on patří k obdivovatelům našeho premié ra, zejména způsobu, "jakým česká vláda manévruje své výhrady "k zuřivému a so ustředěnému útoku odpovědí," které Tamásův článek vyvolal. Ten napadá Klause, protože se domnívá, že český premiér sice hlásá liberální konzervatismus, kter ý zastává i Tamás, ale který je v příkrém rozporu se skutečnou politickou lini í. Róna-Tas se sice pokouší zmírnit ostrý tón Tamásova pamfletu, ale "nejsou r ozpory mezi Klausovou protržní rétorikou a skutečnou vládní politikou? Ano, js ou. Je v České republice volný trh práce? Ne, není. Stát vytvářel programy pra covních míst...a až donedávna byly mzdy centrálně kontrolovány. Je zde oprávdo vý kapitálový trh? Ne, není. Stát chrání před bankroty zejména bývalé státní p odniky. Je zde opravdu svobodný trh s měnou? Ne, není. Čeksá koruna je možná p odhodnocená, ale nikdo to neví najisto."

Sociolog Róna - Tas výstižně charakterizuje podstatu Klausova konzerv atismu respektujícího status quo (daný stav), "i když tento status quo je prod uktem desítek let státního socialismu" (jde tedy spíš o politiku respektující status quo je produktem desítek let státního socialismu" (jde tedy spíš o poli tiku respektující status quo ante - dřívější stav) a poukazuje na zásadní inte lektuální omyl spočívající v záměně proklamovaného neoliberálního programu za podivnou směs postkomunistické sociálnědemokratické politiky. Nakonec si Á. Ró na-Tas odpovídá na otázku, zda je Česká republika skutečně Potěmkinovou vesnic í: "Ne, není. Situace se spíš podobá tomu, co je dnes možné vidět v hlavních m ěstech na Západě, kde čety spravující domy přikrývající lešení atraktivním obr ázkem, který je navržen k pobavení kolemdoucích, ale který jen mlhavě souvisí s definitivním vzhledem budovy, jež se nakonec vynoří." Róna-Tas je člověk žij ící na civilizovaném Západě a tak automaticky předpokládá, že fábory s UFO ptá kem a s hesly o demokracii, svobodě, pravdě a lásce ukrývají lešení na kterém se pracuje. Občané Čech a Moravy mají spíš oprávněné obavy, že budova státu se rozebírá a to "co se nakonec vynoří" budou trosky putyky doktora Klause. Ákos Róna-Tas nejenže potvrdil zásadní Tamásovy výhrady vůči politice pana Klause, ale především ukázal na podstatu jeho konzervatismu, která spočí vá v respektování výdobytků reálného socialismu. Róna-Tas se zabývá ekonomicko u transformací v postkomunistických zemích Střední Evropy a tak ve svém článku vynechává projevy Klausovy politiky sledující momentální prospěch úzké skupin y do facto bolševického etablishmentu vzniklého ze společenského odpadu z časů normalizace. Klausův pragmatismus je redukcí Jamesova pojetí naprimitivní zás adu "účel světí prostředky." Potlačování jakékoli občanské kontroly, impotence Nejvyššího kontrolního úřadu, paralyzování činnosti rezortních kontrol a insp ekcí nejsou exesem, vybočením ze směřování k demokratické společnosti, ale jso u programovou obranou proti demokracii. Rostoucí nekontrolovaná moc státu, zej ména jeho represivních složek, kdy předlistopadový soudní, vnitrácký a policej ní aparát získal díky institutu procesní nezávislosti neotřesitelné postavení, nemůže být vyvážena občasnou formální účastí obyvatelstva ve volbách. Notaben e za situace, kdy není koho volit, kdy každý pokus o vytvoření skutečné pravic ové strany je v zárodku likvidován a malé politické strany s antikomunistickým programem jsou vstřebávány bezbřehou (velikostí, programem, kvalitou členské základny) Občanskou demokratickou stranou. Její "pragmatismus" pak nutně směřu je k diktátorské formě vlády předstírající demokracii.

Pohledy zvenčí, z určitého odstupu, jsou užitečné. Naslouchejme těmto hlasům. Ale především se musíme pokusit prorazit sílící bariéru mezi občanem a státem, musíme se pokusit dostat stát pod kontrolu veřejnosti a vybřednout z postkomunistického bahna ne krokem zpět, ale krokem ke společnosti svobodných občanů. I o tom budou volby v roce 1966.

Jan Brzobohatý