--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Právě jsem se vrátil z ...
Zdroj: NN Ročník........: 0005/042 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Právě jsem se vrátil z ...... ....Městského soudu v Praze, království to populární soudkyně, madam či soudr užky Vostrejšové, která spravedlivě rozsoudila můj spor s Rudým právem a Sokol em, bývalým to ministrem vnitra.

V době kdy jsem podával žalobu na výše uvedené subjekty, za jejich útoky na mo ji osobu, jsem se bláhově domníval, že zde existuje jakýsi právní řád, kterému vévodí Ústava společně s Listinou základních práv a svobod. Bláhově jsem se též domníval, že jsem na základě všech soudních materiálů osob a bezúhonná, kterou nelze napadat výroky, jako učinil na stránkách Rudého práv a fabulátor Sokol, cituji: "s jeho plným trestním rejstříkem by nemohl šlapat ani chodník".

Bohužel jsem se mýlil, neboť podle Sokolem vyřčených výroků u dnešního soudníh o líčení jsem osoba, jež v minulosti páchala majetkovou trestnou činnost a tím pádem nemá ve státní službě a v neosocialistické společnosti co dělat. S tímto Sokolovým výrokem, který byl součástí jeho téměř dvacetiminutové závěr ečné řeči, vyjádřila madam Vostrejšová svým rozsudkem souhlas. V plném rozsahu zamítla návrhy mého právního zástupce, takže namísto omluvy a finanční náhrad y ze strany Rudého práva a Sokola mně čeká placení soudních výloh. Přesto jsem při líčení zažil jeden příjemný okamžik, a to když nezávislá soudk yně Vostrejšová četla z rozsudků, které v roce 1970 a 1973 vynesl nad moji oso bou Obvodní soud v Praze.

Příjemný proto, neboť se měli přítomní novináři možnost dozvědět o mé kriminál ní minulosti přímo ze soudních spisů.

Příjemný proto, že se ozval při čtení rozsudků jejich smích, neboť skutečnost, že jsem v prvním případě jel svěřeným autem v socialistickém vlastnictví bez řádně vyplněných dokladů (tzv.stazek), z podniku sídlícím na Praze 2 do Velké Chuchle, za což mně soud odměnil pokutou 500 Kčs, a ve druhém za stejných podm ínek, opět s vozidlem v socialistickém vlastnictví z Italské ulice k nádraží P raha - Střed, za což jsem byl odměněn podmíněným trestem šest měsíců na osmnác t.

Příjemný též proto, že při čtení rozsudků ze sedmdesátých let jsem viděl bruná tnou a potící se tvář Sokola, s nervozně těkajícími pohledem. Hlavou mne prolé tla na okamžik myšlenka, zda se potil stejně náš exministr u soustruhu v ČKD, tedy v době, než nastoupil kariéru dělnického kádra v oblasti práva, rudého po chopitelně.

Jinak lze na závěr krátkého komentáře z dnešního soudního líčení konstatovat, že máme skutečně nezávislou justici, která v osobě madam či soudružky Vostrejš ové má obrovské ambice stát se výkladní skříní právního státu. Tato doživotně jmenovaná soudkyně soudila paralérně s mým případem žalobu na ochranu osobnost i Pavla Hofmana, kterého ve sporu s Českým deníkem zastupoval jeho přítel, něk dejší nadřízený a tím i zodpovědný za všechny "levárny", které se v té době na pražské policejní správě odehrály, exministr a advokát Tomáš Sokol. Rozsudek v této kauze byl podobný jako v té mé dnešní - spor vyhrál Sokol a pro svého k lienta vysoudil 300 tisíc korun.

Madam či soudružka Vostrejšová při těchto dvou líčeních, kde vynesla rozdílné rozsudky, v obou případech ve prospěch rudé a velice temné garnitury přesvědči la, že právo je dnes pouze jedno - RUDÉ, přesně v intencích toho, co jim jejic h učitelé a lektoři vtloukali do hlavy.

(Na svoji omluvu čtenáři, za případnou nesouvislost výše uvedených řádek, bych chtěl uvést, že k napsání tohoto komentáře jsem byl přemluven Petrem Cibulkou . A to i přes moje námitky, že mám v sobě láhev laciného koňaku, kterým zapíjí m vítězství RUDÉHO PRÁVA madam či soudružky Vostrejšové, "svobodného demokrata " Sokola a soudruha Porybného.)

V Praze 17. listopadu, 13,30 hodin.

Přemysl Vachalovský