--------------------------------------------------------------------------------
Autor: J.A.
Název: Odpověď 1
Zdroj: NN Ročník........: 0005/045 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

J.A. - Odpověď 1 """"""""""""""""

Do dnešního dne otiskly NN celkem tři ohlasy na můj text nazývaný Hypotéza 1995: v čísle 40 dopis P.Petra Dokládala, v čísle 42 dopisy Otakara Formana a J.A. Mazalové.

Všechny tyto ohlasy jsou jednoznačně negativní. V popředí stojí dvě námitky: 1. Pro svá tvrzení nepřináším důkazy

2. Pod text článku jsem se nepodepsal Paní Mazalová: "Ptám se: Čím pan J.A. může doložit, ale doložit !!!" Jsem n ucen zopakovat druhou a třetí větu textu Hypotéza 1995.

"Pokud patříme ke spodní vrstvě obyvatelstva, nemáme šanci těm nahoře cokoli p rokázat. Maximem našich možností je vytvořit a nabídnout obrázek, který dává s mysl."

Dodávám s nadsázkou: Jakou možnost měl ve starověkém Egyptě otrok chcípající p ři práci na stavbě pyramidy prokázat cokoli faraónovi nebo některému z velekně ží? Mimochodem, egyptská říše existovala přibližně 2500 let, asi proto, že byl a "Božím dílem", jak lze odvodit z výroku v závěru dopisu paní Mazalové. Můj text je konstrukcí, hypotézou, obrázkem poskládaným z celoživotních záž itků, poznatků, zkušeností. Mně osobně jedině tento obrázek dává smysl. Od rok u 1989, po rozvlnění stojatých vod naší smutné skutečnosti, jsem čím dál zřete lněji cítil, že politika u,nás provozovaná je pouhá hra, za níž stojí nějaká o brovská síla. Nepředpokládal jsem, že budu schopen tento rébus rozluštit a nev ěřil bych, že řešení je tak krajně jednoduché. Šlo o akt intuice a dnes nemám, ve vší skromnosti, o správnosti svého řešení pochybnosti. Postupně jsem pocho pil další souvislosti a vše do sebe dokonale zapadá.

Ostatně, pokud je moje konstrukce nesmyslná, proč tolik rozčilování, povyku, z loby? Mělo by stačit zasmát se a mávnout rukou.

Pokusím se uvést na pravou míru tolik námitek a nedorozumění, kolik jsem sc hopen.

Nepředstírám, že napsání článku předcházelo studium literatury, to mi vytýká P .Dokládal, přičemž neuvádí, o jakou literaturu by mělo jít, a upřímě řečeno, a ni mě to nezajímá. Soudný čtenář vidí, že text je založen na životní zkušenost i, na postřehu, samostatném přemýšlení a úsudku, nikoli na četbě knih. Podobně se míjí cílem námitka paní Mazalové, že neznám osudy křesťanů v jiných světadílech. Pokud nepochopila, že píšu o středoevropském prostoru, nevím, co bych k tomu řekl.

Uznávám, že některé věci v textu, například soukromá ústní sdělení osob mně bl ízkých z dávných dob, nejsou pádnými argumenty, jak právem namítá paní Mazalov á. Jsou to kamínky, z nichž jsem si poskládal svou mozaiku. K dopisu P.Dokládala konstatuji, že jeho smyslu rozumím jen zčásti, a vidím, ž e on si v mém textu vykládá některé pasáže nesprávně a pro mne nepochopitelně. Jeho dopis je ze všech tří nejmírnější, přesto obsahuje obligátní katolické z astrašování a vyhrožování "konečným účtováním" /nerozumím, nevím, co má na mys li/, tvrzením, že se sám zlikviduji apod.

Pan Rorman mě vyzývá, abych se zviditelnil a omluvil všem, které jsem svým člá nkem urazil, a mezi řádky jeho psaní trapně trčí špatně skrývaná naděje, že bu du svým okolím lynčován.

Paní Mazalová vidí v mém textu ÚTOK PROTI CELÉMU LIDSTVU. To tu ještě nebylo, myslím, že Goebbelsova ani Stalinova propaganda nesáhla k takovému kalibru. Je koneckonců zábavné, že zatímco P.Dokládal hodnotí můj skromný amatérský pří spěvek jako "vysoce profesionální a inteligentní", paní Mazalová v něm vidí "s chizofrenní výplody chorého mozku", a dodává, že nechce použít hrozné slovo "v těleného zla".

Nechť toto slovo příště spánembohem použije, nechť mě nazve Luciferem, Satanem , Belzebubem, je mi to úplně jedno. Jde o pouhá slova.

Mnohem horší jsou dva podlé výpady v dopise pana Formana, ty nemohu ponecha t bez důkladné odpovědi.

První výpad zní: "Tedy pokud pisatel...nazývá havětí všechny ty, kteří se poct ivou prací přičinili o rozkvět národa, uráží tím" atd. Nikdy jsem nenapsal ani nevyslovil cokoli jako "všichni, kteří se poctivou prací přičinili o rozkvět národa, jsou havěť."

Napsal jsem toto:

Hierarchie všech těch předsedů a tajemníků, pyramida, na jejímž vrcholku stoj í sám "generální", je zjednodušenou aplikací hierarchie církevní, kaplanů, far ářů, kanovníků, /ne "panovníků", jak bylo chybně otištěno/, prelátů, biskupů, arcibiskupů, kardinálů, primasů a jak se všechna ta havěť jmenuje. Je pravda, že jsem si mohl - v mých očích neškodné a nevinné slovo ůhavěť" - o dpustit. Použil jsem je ze dvou důvodů:

1. Můj vztah ke slovům a moje nakládání s nimi se vyznačuje určitou velkoryso stí i robusností. /Příklad předvedu dále./

2. Tak složitá hierarchie, ve které se, jak jsem si ověřil několika dotazy, n eorientuje nikdo z nejbigotnějších katolíků v mém okolí, mi připadá nejen nesm yslná, ale i bizardní a komická.

Druhý výpad pana Formana, proti němuž se musím ohradit, je tento: Pisatele lituji, že vidí v životě člověka jen dva motivy, "obživa a sex" - to má přece každý pes.

Napsal jsem:

"Obyčejný člověk žije celý svůj život v podstatě dvěma motivy. Jsou to a/obživ a, b/sexuální život a jeho důsledky."

Nevidím jinou možnost než informovat pana Formana, co jsou to důsledky sexuáln ího života:

Jsou to děti.

Napsal jsem poněkud jinými slovy, že obyčejný člověk je nucen věnovat svou cel oživotní energii práci, péči, starání se o svou rodinu. Napsal jsem také "v po dstatě", což v daném kontextu znamená "především", "v prvé řadě", "z největší části" či podobně. Své tvrzení jsem rozvedl a poté jsem v několika větách char akterizoval zásadně odlišnou životní situaci církevních profesionálů. Pokud si čtenář pozorně přečte příslušný odstavec, musí se zhrozit zlovůle, s jakou pan Forman překrucuje moje slova.

Toto není polemika, ale svinstvo v čistém stavu. Hle, jednání člověka ohánějíc ího se Biblí. Tady by, myslím, slova "vtělené zlo" byla namístě, tady by nebyl a pouhými slovy.

Kdybych já viděl v životě člověka jen obživua sex, nepromýšlel a nesepisoval b ych jakkoli pošetilé hypotézy, ani bych nevěnoval čas a sílu řadě jiných věcí, z nichž nemám žádný prospěch.

To bohužel není všechno. Ze slov "pisatele lituji" čiší na tisíce honů odpu divá a ničím neodůvodněná, vpravdě katolická povýšenost a nadutost, ještě odpo rnější je bezdůvodné opovržení obsažené ve slovech "každý pes". Neopustím si uvést hlavní důvod mého rozchodu s křesťanstvím, přibližně před 1 0 lety, v době, kdy mě osud přiměl začít používat vlastní mozek. Tímto důvodem je infantilní antropocentrismus, lidské vyvyšování se nad ostatn í přírodu, stavění se mimo přírodu na základě úděsně zpupné představy, že člov ěk jako jediný ze všech Božích tvorů vlastní nesmrtelnou duši. Důsledkem této představy je bezzuzdná exploatace ostatní přírody a násilny imp ort této zničující koncepce do zbytku světa.

Dalším důsledkem bude, že krajně nešťastná, křesťanskou Evropou nasměrovaná li dská havěť roztahující se bohorovně po celé planetě zničí svou činností kromě sebe veškerý ostatní život, všechnu tu božsky nádhernou, fascinující, absolutn ě nevinnou havěť.

TEPRVE TEĎ JSEM ZAÚTOČIL NA CELÉ LIDSTVO, a dal jsem si záležet. Udělal jsem t o i proto, aby se alespoň dodatečně naplnila slova paní Mazalové. Námitka pánů P.Dokládala a Formana, že jsem se pod text nepodepsal, je nepo chybně oprávněná a je nutno zabývat se jí s největší vážností. Byl jsem donucen položit si otázku, zda nejsem zbabělec. Odpověď zní: Nedá se nic dělat, jsem zbabělec.

Domnívám se však, že mám morální právo nálepku, kterou si sám přiděluji, podro bit zkoumání.

Text článku Hypotéza 1995 jsem napsal pro sebe, a poslal jsem jej do NN s t ím, že asi nebude zveřejněn, pro případ otištění jsem prosil pana Cibulku, aby mně nepodepisoval.

Uvědomoval jsem si, že Hypotéza 1995 není obyčejný novinový článek, věděl jsem , že napadám organizaci, která z titulu nedozírné moci a způsobů jejího uplatň ování stojí defakto mimo ostaní lidstvo.

Dovolím si připomenout několik případů z historie, ukázek, jak katolická cí rkev "řeší" vzniklé problémy a kam žene lidi, kteří si dovolí říkat nahlas vla stní názory.

V roce 1414 byl největší Čech Jan Hus pozván na jednání církevního koncilu do Kostnice, aby vysvětlil a obhájil své vůči církvi kritické učení. Přestože měl ochranný glejt od císaře Zikmunda, BYL UVĚZNĚN a dne 6.7.1415 ZAŽIVA UPÁLEN. 17.2.1600 BYL v Římě ZAŽIVA UPÁLEN velký myslitel Giordano Bruno, jenom proto, že si dovolil trvat na svém názoru na uspořádání světa, odlišném od TEHDEJŠÍH O oficiálního názoru římské církve.

Poučen těmito a nesčetnými podobnými osudy odvolal v Římě dne 22.6.1633 Galile o Galilei tváří v tvář běsnící smečce poznatek, že Země se otáčí kolem Slunce. Zapřel nos mezi očima a tím si zachránil život.

V roce 163ý vydal francouzský filosof a přírodovědec René Descartes ANONYMNĚ s pis Rozprava o metodě. Šlo o významný pokus vymanit lidské myšlení k krunýře c írkevních dogmat.

Je známo, že středověká praxe upalování tzv. čarodějnic (žen, které se staly n ěkomu z církevní hierarchie nepohodlnými), pokračovala ve Špaňelsku ještě v 18 . století.

Uvedené případy (a mnoho dalších) ukazují hlavní dilema samostatně myslícíc h jedinců: Je tu možnost trvat na svém a být zničen nebo pozřít vlastní lejno a přežít.

Toto zcela zbytečné zlo je čistě dílem katolické církve. Samozřejmě vím, že v roce 1995 mi za napsání troufalého článku nehrozí upál ení, nýbrž pouhý psychický teror. I tomu se raději vyhnu, pokud to půjde, tím spíše, že počínaje rokem 1992 jsem laškování lůzy několikrát na své kůži zakus il. Co mi může hrozit za pár let, nevím. Kdo by před 70 lety věřil tomu, že za krátko budou téměř všichni Židé ve Střední Evropě zplynovaní v tzv. koncentrač ních táborech, jejichž funkci a možnosti si kdosi už začal ověřovat v dalekých pláních Ruska?

I obyčej upalovat zaživa lidi se může dožít své renesance, třeba ve 21.století . Jenom je nutno napřed dobře připravit půdu.

A nakonec. Moji kritici se postavili přece jen do malinko výhodnější pozice ne ž já: za nimi stojí obrovská moc, za mnou nestojí nikdo. Toto vše mám na paměti ve chvíli, kdy, vnitřně srozumněn a vyrovnán se svou zb abělostí, končím odpověď a podepisuji se J.A.

25.10.1995