--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek Jaromír S.
Název: Opisování stavů na venkově
Zdroj: NN Ročník........: 0005/046 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Opisování stavu na venkově = vést krávu za ocas Příští zemědělská politika stojí před nelehkým úkolem získat pro ni n ejen občany měst, kde jsou toky informací nejen masivnější a kvalitnější, ale musíme oslovit především nezanedbatelný venkov a vlastníky půdy a zemědělského majetku, ty perspektivní, kteří již na gruntu hospodaří a budou hospodařit. U venkovských voličů je překážkou informační bariera o to významnější pro jeho reografickou roztříštěnost, jistý stupeň vyššího konzervatismu a i nižší stupe ň vzdělanosti a dalšího vzdělávání se, rekvalifikace, chápání vyšších vývojový ch trendů, ale stále ještě i nebezepečnosti se politicky profilovat, protože p rávě venkov je významně v područí bývalé družstevní a stranické nomenklatury a pod tlakem stále se snižující možnosti sehnat zaměstnání v dostupném okrsku s vého bydliště.

Zemědělský program obnovy venkova a obrody svobodného zemědělského st avu prezentovaného sedláky, farmáři, statkáři, ale především i malorolníky a k ovozemědělci, oslovující též všechny živnostíky a zpracovatele, a výrobce, nos itele služeb a kultury musí oslovit nejen venkov z hlediska časového (minulost , přítomnost, budoucnost), ale především z hlediska svobody majetkových vztahů a posílením jejich ochrany. Taková politická nabídka nemůže být úzce pojata p rosazováním jen a jen partikulárních zájmů jednotlivých zemědělských volebních úspěchů. Výsledkem politické diskuze se musí nutně stát kompatibilní a vyváže ný dlouhodobý vládní projekt na využití stávajících zdrojů skrze jejich uživat ele a vlastníky v první řadě, půdou jako výrobním prostředkema půdou jako živo tním prostředím. Analýza omezených a odepisujících se přírodních zdrojů, tak j ako i ekonomických nástrojů musí mít jednoznačné a možné ekonomické výstupy, k dy postupným vyčerpáváním prvotních zdrojů musí nutně stoupat náklady na vstup y což se nutně bude promítat na cenách výstupních komodit. Ponese to nutně vyš ší nároky uspokojit nejen úvěrové potřeby venkova, ale i dalších stimulačních nástrojů (daně, garance, dotace a pod.), podpory vlastních peněžních domů v dr žbě a správě zemědělských podnikatelů, protože podnikat v přístích dobách bude stále méně lukratinjěší a navíc obtížnější pro vyčerpávání půdní úrodnosti. T o vše musí být dlouhodobě garantováno bez ohledu jaký, který a čí bude přístí ministr.

Taková zemědělská politika současné vlády neexistuje a pokud nese něk teré rysy do budoucna, tak nekoncepční a nesystémové, kdy navíc je její vlastn í průběh ponechán v mantinelech příliš liberální, nejednoznačné a překované le gislativy a je výrazem sporu těch, kteří na jedné straně převážně zemědělským majetkem disponují ajko jeho správci, a an druhé straně těch orpávněných osob a vlastníků, kteří jej vlastní.

Vertikální toky informací mezi těmito skupinami v podstatě neprobíhaj í, protože první z této skupiyn činí vše, aby většina zemědělského majetku byl a pozdržena v pseudopodnicích, které jsou jen výhodně modrnizovanými bývalými zemědělskými ppodniky, za nezměněného ekonomického chování a managementu. Tato skupina stále povinných osob vyvíjí všemožné tlaky, jak za co největšího odkl adu vydávat majetek svobodnému zemědělskému stavu, zmocnit tohoto majetku za j eho zlomkovou, spíše symbolickou cenu. Že je k tomu užíváno metod, které nejso u nepodobné rané fázi kolektivizace vesnice je dostatek důkazů vykazujících om ezení svobody všech vlastnických práv a to všemi možnými prostředky, které nej sou zrovna zakázány.

V tomto důsledku došlo ke zpoždění restitučního procesu podle zák. č. 195/93 Sb. a dá se očekávat, že za obrovských ztrát se tento i po volbách 199 6 přenese na vládu a Parlament.

Obdobně probíhá i ryze formální transformace zemědělských družstev, v ýrazně v duchu socializace vesnice, kdy neadresný majetek je v postransformačn ím procesu zcela bez zábran převáděn na jiné a jiné právní subjekty bez ohledu na to, že dojde k totálním poškození věřitelů vytracením se dlužníka. Doklade m toho je ta skutečnost, že v tzv. II. fázi transformace družstev, většina sub jektů vykazuje ztárty na úkor nevyplacené majetkové podstaty a vedení těchto p odniků jako fyzické osoby vykazují zisky na svých osobních kontehc. Převod maj etku bankrotujících pseudospolečností koupí na strůjce tohoto procesu se již d á brzy očekávat. Oprávněné osoby zůstanou oprávněné na věčné časy. Obdobný sta v je i u státních statků, kde tzv. zakladatelskými projekty a pronájmy je zabl okován a doslova zamlžen proces privatizace státního zemědělského majetku. Výslovně katasrofický se jeví stav privatizace potravinářského zpraco vatelského průmyslu, zemědělského strojírenství, chemi, šlechtění, výzkumu a s lužeb. Neprovázanost těchto výrobních subjektů a služeb majetkovou účastí s pr vovýrobou, odvádí významnou část renty mimo zemědělství vůbec a tím se stává p rvovýroba závislou, tudíž nesvobodnou a vystavenou na možnou milost sáttního r ozpočtu či státních ekonomických nástrojů. Centralistické, minopolní a kartelo vé diktáty včetně nadřazenosti lze očekávat již brzy.

Státem zřízené organizace na regulaci trhu v přechodné fázi, se odklá nějí od svých základních funkcí, jako je stabilizace cen zemědělských produktů a profitují na nich jen vybrané dovozní a vývozní společnosti. Mimo regulační proces existuje chaotická celmí a dumpingová politika bez znalosti a možností vlastního trhu, kdy na ní především profitují jen správci a provozovatelé tét o politiky.

Protože neexistuje vertikální tok finančních zdrojů od výrobce ke spo třebiteli a zpět, je odvod kapitálových zdrojů mimo potřebnou oblast prvovýrob y tak významný, že ani dotační a garanční politika nemůže ztracené kapitálové zdroje nikdy nahradit. Dochází k významně nebezpečné hranice a nemusí být již posléze vratný.

Agrární komora jako profesní organizace je pověřována realizacemi stá tních zakázek, což je vlastně výdělečná činnost a zneužívá pak tohoto postaven í k vyvíjení tlaku na členství v komoře ač je dobrovolné. Tento stav je nepříp ustný vůči nešlenům a dále neudržitelný.

Vláda navíc neřeší koncepční politikou radikální pokles pracovních př íležitostí na venkově, který je důsledkem nutně úsporného účelného tržního hos podaření na půdě. Mimo program vlády je vůbec obnova venkova a stávajícího urb anistického stavu venkovských sídel. Venkov tím ztrácí naději na svébytnou per spektivu a je tlačen státní byrokracií do vazalského područí městských sídel. Zemědělské obce se mění často již jen v chalupářské, bez vazby na správu zeměd ělské a lesní půdy.

Ne vše, se tedy podařilo v restitučním a transformačním procesu dotáh nout do konečné uzávěrky a politické hodnocení toho, komu se podařilo ovládnou t zemědělský majetek je fiaskem pravicové politiky, poku jí takovou lze vůbec nazvat.

Jen minimum majetku se dostalo do perspektivních rukou klasickým hosp odářům, hospodařícím na pevném gruntě. Ostatní zcizený a odňatý majetek za soc ializace vesnice je stále v držbě pokračovatelů tohoto procesu a stává se před mětem černé privatizace nebo jiných spekulativních převodů do rukou bývalé nom enklatury.

Ve vlastním restitučním a transformačním procesu nebyl podle téhož pr áva a za rovnosti před právem vydáván či přiznán příslušný zemědělský majetek pro všechny oprávněné osoby bez rozdílu. Zvláště státní úředníci a v odvolacím řízení i krajské soudy, jedněm oprávněným osobám nemovitý či movitý majetek v ydali, jiným a jinde za zcela shodných podmínek nikoli.

Většina družstev přiznala svým oprávněným osobám majetkové podíly pod le platného zákona 42/92 Sb. beze zbytku a jiná družstva si nejprve rozhodujíc í část majetku rozdělila za pracovní účast mimo platné právo za nepsaných prav idel. Většina skutečných majitelů zemědělské půdy a ostatního majetku byla pro tiprávně diskvalifikována. Restituční a transformační rezervy jsou rozpouštěny ve prospěch správce rezervy nebo protiprávně převáděny na jiné subjekty, kter é již nejsou z nich cokoli povinni a později ani schopni nic plnit. Převody nevydaného majetku bez přivolení orpváněných osob ve vybraném složení na právnické subjekty v dalších fázích tzv. transformace se staly již zcela živelné pomineme-li legální převody za tísně či právní nevědomosti větš iny oprávněných osob.

K dalšímu doslovnému okrádání oprávněných osob dochází v účetní sféře , kdy jedněm je majetek vydáván v souladu se zákonem o účetnictví a v cenách d le platných zákonů, jinde správce majetku neoprávněně vydává majetek pouze v t ržních tzv. smlouvních cenách, což není výdej dle zákona, ale obchodování s ci zí věcí a poškozování věřitelů.

Jako téměř ve všem polistopadovém právu postrádá nejednoznačná legisl ativa sankce, jež vyplývají přímo ze zákona za každé porušení takového zákona. Uplatňováním takové legislativy v praxi jak toho jsme svědky vede ke stavu, k dy bude významně porušen majetový a sociální smír, a ve svém důsledku tento st av povede k občanským bouřím, nepokojům, stávkám a jiným formám občanské nepos lušnosti za potlesku chráněné levice.

Absence další legislativy zabývající se půdní držbou, lesem, vodními toky a zdržemi, scelováním a arondací, myslivostí, rybářstvím, polním a lesním pychem, ochranou majetku, těžbou surovin a ochranou přírody je jen potvrzením kontinuity současného stavu s totalitním právním systémem, který přetrvává až chorobně. Nejen vláda, ale hlavně státní byrokracie a legislativci všeho levé ho druhu, předkládají návrhy výše zmíněných zákonů v podobě, až je v nich nadř azeno užívací právo nad vlastnické tak dokonale, že by si toho nemusela ani Ús tava či listina základních lidských práv všimnout.

Lze tedy po této analýze konstatovat, že stranám vládní koalice nejen že chybí politická vůle, ale již i praktická schopnost a osobnosti v dostatečn é míře zastoupené ve vysoké politice, které by oprávněné požadavky venkova spl nily.

Je na nastávající politické soutěži a voličích, aby takové potřebné o sobnosti znalých řešení na volebních lístcích nalezli. Jedině nové a neotřelé síly, které mají svůj základ na venkově budou s to řešit a odstranit stávající hrubé systémové chyby při obnově venkova k obrazu svému. Jen důvěryhodní zást upci na kompetentních místech s genetikou selství a venkovanství v krvi mohou přimět venkov k pochopení, že paternalistická politika nejen státu, ale i jaké si správcovství jsou scestnou ideou při nápravě hrubě derfromovaných vztahů na venkově.

Venkov je stále a záměrně udržován ve vazalské poslušnosti a orpváněn é osoby daleko od svého majetku. Sociálně tržní správci vedou poslední, již zn ačně prořídlý majetek venkova k bankrotu, kdy výsledkem tohoto procesu bude to tální vydrancování venkova a znemožnění obnovy tradičních selských hospodářstv í všech velikostí a druhů.

Nebude-li svobodná půda, osvobozen a zachráněn nezbytně nutný zeměděl ský majetek, nebude svobodný ani tento stát.

Jistě si to uvnitř této země mnozí přejí a plní možná víc než přání j iných zemí. Odkud opravdový vítr fouká se pozná vždy až je nejhůře. Ing. Jaromír S. Morávek