--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Klíč k vyšší životní úrovni
Zdroj: NN Ročník........: 0005/049 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Produktivita : klíč k vyšší životní úrovni Materiální životní úroveň země určuje především zboží a služby, které lidé dok ážou vyrobit a protořebovat. Proto jsou tak důležitá základní kriteria produkt ivita práce v zemi - celková produkce zboží a služeb na pracovníka. Čím rychle ji roste výroba zboží a služeb, tím rychleji se zvyšuje materiální životní úro veň.
Tabulka ukazuje roční růst produktivity v některých vyspělých průmylových zemí ch za posledních padesát let. Na první pohled se čísla mohou zdát nízká, ale v průběhu doby jsou rozdíly velmi významné. Například: trvalé tempo růstu 3% zd vojnásobí množství zboží a služeb dostupných spotřebitelům ( na jednoho obyvat ele ) asi za 24 let, zatím co při růstu 2% to trvá asi 36 let, aby se tato úro veň zdvojnásobila, tempo 4% zkrátí čas přibližně na 18 let.
Tyto rozdíly jsou dost velké, aby je lidé pocítili, zvláště když je v některýc h zemích růst rychlejší než v jiných.
V podleních desetiletích nezaznamenaly Spojené státy nejrychlejší tempo růstu, ale jejich životní úroveň byla vyšší než v ostatních zemích uvedených v tabul ce. V těchto zemích rostla produktivita rychleji a doháněla celkovou úroveň pr oduktivity ve Spojených státech. Toto dohánění či konvergence není nic neobvyk lého. Ve skutečnosti samy Spojené státy dohnaly a předehnaly bohatší země v mi nulých stoletích, i když v zemích jako jsou Velká Britanie a Francie produktiv ita a životní úroveň nadále stoupaly. Chudší země mohou nejednou dohnat bohatš í kopírováním výrobků a technologií vyvinutých ve vyspělejších zemích a někdy využívají výrobků a technologie efektivněji, protože majínižší mzdové náklady nebo hospodárnější mzdové metody.
V některých obdobích mohou produktivitu ovlivnit zvláštní okolnosti. Např. v 5 0tých letech mnohé země uvedené v tabulce rychle obnovily své hospodářství zni čené II. světovou válkou, ačkoliv tak rychlý hosodářský růst nebyl v žádném př ípadě celosvětovým jevem.
Jiné faktory veldly po roce 1973 k poklesu tempa růstu ve všech uvedených zemí ch a rovn+ž vwe většině peůmyslových států. Jedním důvodem bylo náhlé zvýšení cen ropy, které zavedla Organizace zemí vyvážejících ropu ( OPEC) - zvláště v roce 1973 a 79, což způsobilo, že mnoho továren a technologií, které užívaly p aliva na bázi ropy, zastaralo nebo bylo přinejmenším méně efektivní. S méně ef ektivním zařízením nemohli dělníci vyrábět tolik zboží a snižovala se produkti vita práce a tempo hospodářského růstu.
Sedmdesátá léta byla obdobím, kdy mladší lidé do dvaceti let a ženy z domácnos ti s malou nebo žádnou předchozí praxí začaly v nečekanémmnožství v řadě těcht o zemí hledat pracovní místa. Jako uvětšiny začátečníků byla úroveň u těchto d vou skupin nižší než u zkušenějších pracovníků, což dočasně snižovalo jak celk ovou produktivitu, tak i koeficinet růstu.
Nejdůležitější otázkou zůstává, co lze udělat, aby produktivita rostla rychlej i. Vědci zjistlili nekolik významných bodů: včetně investicí do kvalitnějšho v zdělání a zaškolení pracovníků do základních vybavení, čímž se zvyšuje celková produkce a efektivnost. Z historického hlediska je v tomto století jedůležitě jším faktorem růstu produktivity technická inovace. K převratným objevům dochá zí díky soukromým i státním výdajům na výzkum a vývoj. Děje se tak prostřednic tvím investic, které přenášejí nové vynálezy z laboratoří na pracoviště. Inves tiční výdaje a osobní úspory nezbytné rpo podporu technologického výzkumu mají hlavní význam pro růst produktivity.
To, že se utratí více na výzkumné a vývojové projekty, vůbec nezaručuje tak rv oluční objevy jako ty, které vedly k novým produktům a novým průmyslovým odvět vím v posledních 100 - 150 ti letech, včetně automobilů, letadel, telefonů, sp ojových družic, lasserů, počítačů, plastických a jiných syntetických hmot, ant ibiotik a technik genového štěpení. Nicméně, ekonomické systémy, které vytváře jí prostředí, které zase podporuje vývoj technologií a rychle je začleňuje do výrobních procesů, mají větší výhodu v celosvětové soutěži o produktivitu. Pracující v tržní ekonomice
Jak v tržní ekonomice, tak v centrálně řízených ekonomikách, které dosáhly stejné úrovně industrializace, se proud pracovníků jdoucích do práce v kterýkoliv den může velmi podobat. Ale je třeba znovu připomenout, že exis tují skryté rozdíly ve fungování obou systémů, které jsou nohem důležitější než zjevná podobnost.
Možnosti volby
Podívejme se na příklad Roberta a Marie, kteří zašli do samoobsluhy a k oupili kromě pomerančů také jablka, protože cena pomerančů byla vyšší než oče kávali. Když povečeřeli a uložili děti do postele, Robert, který je mechanik, a Marie, povoláním učitelka, hovoří o možnostech postupu v zaměstnání. To n ení pravidelné, ani běžné, ale v klíčových momentech života stojí pracovníci v tržní ekonomice před důležitými rozhodnutími o své práci. Proč? Protože nik do jiný za ně nerozhodne, neexistuje žádná centrální plánovací organizace, kt erá by určovala, kdo kde bude pracovat a za kolik.
Robert ví, že jeho možnosti postupu jako mechanika jsou omezené a uvaž uje o kursu počítačového programování, který by mu umožnil širší pracovní u platnění. Marie má možnost postupu na náročnější místo ve školské správě. Před takovým rozhodováním stojí každoročně tisíce zaměstnanců. Jak se R obert a Marie v těchto otázkách rozhodnou, bude záviset na několika faktorech , osobních i ekonomických. Protože jde o průměrně situovaný manželský pár s dětmi, bude se jejich rozhodování lišit od rozhodování svobodné osoby, kt erá právě dokončila střední nebo vysokou školu, nebo od rozhodování někoho, k do se blíží důchodovému věku.
Marii čeká rozhodnutí, zda chce vyměnit uspokojení z práce učitelk y za vyšší plat, ale také vyšší tlak a větší počet hodin v náročnější adminis trativní funkci.
Robert stojí před závažným rozhodnutím, zda má nebo nemá navštěvov at vysokou školu či doškolovací kurs v naději, že mu nová kvalifikace přin ese vyšší plat a širší možnosti postupu. Rozhodování o tom zda se jedná o eko nomicky výhodnou investici, závisí z Robertova hlediska na celé řadě faktorů :
* Kolik vydělá nyní bez vyššího vzdělání a školení? Čím vyšší je jeho současná mzda, tím vyšší sumy se bude muset vzdát, když přestane pracovat jak o mechanik a půjde na vysokou školu nebo se zapíše do kursu.
* Jak vysoké bude školné a další náklady na studium na vysoké škole neb o na kurs počítačového programování? Čím vyšší budou náklady, tím nižší bude zisk z tohoto druhu soukromé investice a tím i počet lidí jako Robert, kteří se zapíšou do takových kursů.
* Jak dlouho trvá kurs nebo školení v poměru k potenciálnímu vynahrazen í časové ztráty lépe placeným zaměstnáním? Robert možná zjistí, že relativně snadný šestiměsíční kurs se mu vyplatí více než náročné studium na univerzit ě.
* Dalším faktorem je Robertův věk. Mladší pracovníci mají před sebo u samozřejmě více let, aby se jim vrátily peníze, kterých se vzdali, když př estali pracovat a šli studovat, plus náklady na studium.
* Kolik si Robert vydělá po absolvování počítačového kursu? Čím vě tší je rozdíl mezi touto částkou a jeho současným výdělkem, tím je pravděpodo bnější, že bude vážně uvažovat o tom, že se takového kursu zúčastní. * Nakolik je pravděpodobné, že Robert po absolvování kursu najde p ráci v tomto oboru?
U různých lidí se budou tyto faktory značně lišit, protože každý nemůž e jít na vysokou školu nebo navštěvovat kurs, alespoň pokud mu jde o rozumnou investici do své pracovní kariéry. Pro některé lidi jsou náklady prostě příl iš vysoké ve srovnání s očekávaným prospěchem. Pro jiné, včetně mnoha chytrýc h mladých maturantů, kteří ještě nemají místo s vysokým platem, je vysoká ško la nebo kurs téměř vždy výhodnou "obchodní" investicí.
Tak jako v případě Roberta a Marie bude toto rozhodování záviset i n a dalších okolnostech, nejen finančních. ale tak jako firmy zvažují investice do nových provozů a zařízení, pracující v tržní ekonomice nesou náklady i ri ziko spojené se získáním vyššího vzdělání a kvalifikace. Upřímně řečeno, někt eré z těchto investic se nevyplatí, protože ne každý, kdo jde na vysokou školu , ji dokončí, a ne všichni najdou práci ve svém oboru. Pro mnohé může být výho dnější méně placené, ale jisté zaměstnání, které jim poskytne dostatek cenného času a příležitost věnovat se rodině nebo jiným osobám a profesionálním zájmů m. Přesto se většině pracovníků v tržních ekonomikách v posledních desetiletíc h skutečně vyplatilo riskovat a vzdát se zaměstnání ve prospěch doškolení, a t o platí ve zvýšené míře právě dnes, kdy se hospodářství stává technicky náročn ější a složitější.
Zaměstnanci a zaměstnavatelé
Příklad Roberta a Marie a miliónů jim podobných poukazuje na další fakt v tržní ekonomice. Bez centrálního plánování určují pracovníci a jeji ch zaměstnavatelé své vztahy v sérii nezávislých rozhodnutí. To neznamená, že vždy vyjednávají jako rovný s rovným, nebo že jsou zaměstnanci vždy spokojen i s prací a mzdou. Znamená to jen tolik, že zaměstnanci i zaměstnavatelé mají značnou svobodu při rozhodování kdy navázat, změnit nebo ukončit vzájemn ý vztah. A tak vzniká základní otázka: co spojuje zaměstnance a firmy v tržní ekonomice nebo co vede ke změně v jejich vztazích?
Jak ukazuje příklad Roberta a Marie, druh práce, jaký si zvolí pracovní k v tržní ekonomice, závisí především na jeho osobních zájmech, vědomostech a dovednostech. Lidé si mohou svobodně zvolit povolání, jaké chtějí, ale po uze ti schopní plnit základní pracovní nároky ve zvoleném povolání zůstanou n a výplatní listině zaměstnavatele. Konkurenční trhy prostě firmám nedovolují p latit pracovníky, kteří nemohou, nechtějí nebo nedokážou pořádně vykonávat prá ci, pro kterou byli najati. Podle stejného měřítka pracovníci, kteří se úspěšn ě podílejí na výrobě zboží a služeb, jsou velmi cenní zaměstnanci, které by rá dy zaměstnaly i jiné firmy.
Aby si je firmy udržely, musí jim nabídnout konkurenční mzdy a výhodnějš í pracovní podmínky. Tato soutěž mezi pracovníky hledajícími dobré zaměstnání a firmami hledajícími dobré pracovníky je hybnou silou většiny pracovních trhů .
Platy, jaké firmy vyplácejí, jsou hlavně určeny produktivitou zaměstnan ců a relativním nedostatkem nebo nadbytkem pracovníků se stejnými schopnostmi . Obecně řečeno, pracovníci, kteří dovedou vyrobit, co spotřebitelé žádaj í, a přitom jen relativně málo pracovníků to dokáže, dostávají nejvyšší mzdy .
Relativní nedostatek zaměstnanců ovlivňují ještě další faktory: napříkl ad nepříjemné nebo nebezpečné pracovní podmínky mohou znamenat výhodnější pla tové podmínky, protože tyto práce mnoho lidí nechce vydělat. Horníci obvykle vydělávají více než úředníci, svářeči ocelových konstrukcí mrakodrapů si vyděl ají více než dělníci, kteří kopou základy pro tyto budovy.
Studium a odborná výuka
Práce, které vyžadují vyšší odbornost a vzdělání, také obvykle přinášej í vyšší platy za jinak stejných okolností, protože, jak Robert ví, tito zaměs tnanci se vzdávají několikaleté mzdy, aby získali vědomosti potřebné pro lépe placená místa, a protože vzdělání samo o sobě vyžaduje inteligenci a pracov itost. Strojní a stavební inženýři jsou v průměru vysoko placeni ve většině tr žních ekonomik právě z těchto důvodů.
Vzdělání, odbornost a úroveň pracovního úsilí mohou ovlivnit výši příjmu, ale velmi důležitým faktorem zůstává společenská poptávka po konkrétn í odbornosti. Vyučený instalatér nebo elektrikář často vydělá více než tesař nebo automechanik, ale tesař, který dovede vyrobit pěkný nábytek nebo jemný mechanik mohou být velmi vzácní, poptávka po jejich práci vysoká a proto budo u dostávat vyšší platy odrážející tržní hodnoty jejich zručnosti. Na pracovních trzích hraje podobnou úlohu v této rovnici strana nabíd ky. Na většině univerzit v tržních ekonomikách dostávají například už celé de sítky let profesoři filozofie a filologie nižší platy než profesoři v oboru te chnických a přírodních věd, protože je jich prostě příliš mnoho ve srovnání s poptávkou po jejich službách. Mnoho lidí splňuje nároky na práci prodavače a to je jeden z důvodů, proč jsou platy v tomto oboru relativně nízké v porovnán í se zaměstnáním, kde je méně kvalifikovaným pracovníků.
Ceny a mzdy
Studium a odborná výuka také ukazují, že rozhodnutí, která činí zam ěstnanci na pracovních trzích, jsou opět značně ovlivněna různými cenami a ze jména platovými relacemi. Ceny za práci naopak ovlivňuje poptávka po výrob cích a službách, pro jejichž výrobu byli pracovníci najati. Následkem toho platy v různých povoláních stoupají a klesají v souvislosti se změnami spotř ebního zboží a služeb. Když například na počátku tohoto století automobily na hradily koně, mzdy kovářů a sedlářů prudce klesly, zatímco mzdy automechaniků stouply.
Podobně v posledních několika letech značně stoupla poptávka po pr acovnících s vysokoškolským vzděláním ve většině tržních ekonomik hlavně prot o, že téměř všechny podniky používají vyspělejší technologie než v minulosti. Roberta lákají počítače také proto, že v nich vidí prosperující oblast s rel ativně vysokou poptávkou a z toho vyplývajícím vysokým platem.
V určování celkové poptávky může hrát také důležitou roli mezinárodn í obchod. Odvětví a podniky, které úspěšně soutěží a vyvážejí na zahrani ční trhy, vytvářejí více pracovních míst a příležitostí k postupu - právě tak jako dovoz ze zahraničí jim nabízí jako spotřebitelům širší výběr zboží za konkurenční ceny.
Pracovníci, kteří se připravují na povolání slibující silný růst poptáv ky po pracovních silách, na své předvídavosti vydělají. Ti, kteří se snaží dr žet míst v upadajících odvětvích a využívají tradiční vědomosti, budou často z klamáni a mohou dokonce přijít o zaměstnání. Budou potřebovat přeškolení, ať u ž hrazené z vlastních prostředků nebo státem či zaměstnavatelem. Ale i to je s oučástí silného systému stimulů, které přitahují více zdrojů a služeb, které z ákazníci nejvíce požadují, a odvádí je od výroby takového zboží, po němž už ne ní poptávka.
Tento neustálý důraz na výrobu toho, co zákazníci chtějí, je zákla dním důvodem, proč jsou pracovní síly a jiné zdroje v tržní ekonomice tak produktivní. Ponaučení je jasné: abyste prosperovali, vyrábějte to, co lidé chtějí a potřebují.