--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/049 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Amaerický president Bill Clinton přednesl v souvislosti s vysláním 20.000 amer ických vojáků do Bosny koncem minulého týdne zásadní projev ke spoluobčanům a de facto tím získal jejich podporu. Lze říci, že to je hlavní událost mezináro dního charakteru v posledních dnech. Dokonce tak velká, že zastínila i jeho ce stu po některých zemích Evropy, například Velké Británii, Irsku, Německu či Šp anělsku, kterou Clinton podnikl ve stejné době. A vlastně do jisté míry i situ aci, jež se vyvinula v Bosně a prakticky na celém území bývalé Jugoslávie po p odepsání dohod v Daytonu... Důležité jsou však i jiné věci, jež poslední dobou hrají ve světě vážnější roli: Například stále trvající mohutné stávkové hnutí ve Francii, právě zahájený soud s atentátníkem na izraelského ministerského p ředsedy Icchaka Rabina, dohoda NATO na obsazení funkce jejího generálního taje mníka, dohadování v Polsku po presidentských volbách či nadcházející parlament ní volby v Rakousku. A pochopitelně, nelze ani zapomenout na Rusko, které před parlamentními volbami stojí rovněž. A na čečenskou krizi...
Jistě, události v dědici bývalé sovětské supervelmoci, v Rusku, vzhledem k sit uaci na Balkáně, do jisté míry v posledních dvou týdnech ustoupily do pozadí, přesto však, zejména pro střední a východní Evropu, mají prioritní význam: Roz hoduje se tam totiž v těchto dnech, o tom, kdo bude v Moskvě v dalších čtyřech letech vládnout, tedy jaký charakter politika oné země bude mít. Sociologové a průzkumy veřejného mínění tvrdí, že to budou komunisté vedení Gennadijem ZJU GANOVEM, pořadí na dajších místech je zatím nejasné: Mezi silné bloky, které z ískají víc než pět procent hlasů a dostanou se tak do Státní dumy, patří hnutí Náš dům Rusko v čele se současným premiérem Viktorem ČERNOMYRDINEM, Kongres r uských občin generála LEBEDĚ, Jabloko Grigorije JAVLINSKÉHO či Liberální demok raté Vladimíra ŽIRINOVSKÉHO.
(Přesto, že vítězství komunistů je považováno za téměř jisté, těžko budou mít v parlamentu absolutní většinu. Sám Zjuganov předpokládá, že dojde po volbách ke spojení levých a pravých patriotických sil - tedy komunistů, Žirinovského a Lebedě - a k vytvoření koaliční vlády: Z uvedeného bloku by pak měl být vybrá n i kandidát na křeslo presidenta, o něž se bude bojovat v Rusku na jaře příšt ího roku. Tyto prognózy ovšem na poslední chvíli vyprovokovaly tamní demokrati cký tisk k tomu, aby se pokusil občany varovat. Akademik Alexandr JAKOVLEV tvr dí, že "všichni komunisté, nacionalisté, agrárníci a šovinisté šikovně parazit ují na demokratických principech a nestydatě se rvou k moci...")
* * *
Pochopitelně, předvolební atmosféra v Rusku je do značné míry ovlivňována i si tuací v Čečensku. Je totiž více než pravděpodobné, že tam hrozí vypuknutí nové války. Či spíše, že "mír" v téhle zemi tam ve skutečnosti už není a vypadá sp íš jako válka. Čemuž naznačují výbuchy bomb, teroristické akty, stále častější přestřelky a další stovky mrtvých jak na straně ruských okupačních vojsk, tak na straně čečenských bojovníků za svobodu. Moskva sice trvá na konání preside ntských voleb a do čečenské státní dumy dne 17. prosince, ovšem Čečenci jsou r ozhodnuti je ignorovat: Tvrdí, že pod hrozbou zbraní volby nebudou svobodné a navíc, většinu kandidátů staví právě Moskvou dosazená vláda Dogu ZAVGAJEVA, kt eré zákonné orgány v čele s presidentem Džocharem DUDAJEVEM neuznávají. Čili j inak řečeno, pokud se volby uskuteční, budou čečenskými ozbrojenými sílami nar ušovány a drtivá většina lidí je coby právoplatné neuzná.
("Dnes jsme světky neuvěřitelné devalvace hodnot. Obrana lidských práv byla do brou zbraní v boji s komunismem, a nyní na ni zapomínáme. To, co se děje v Čeč ensku, je recidivou komunistického pojetí práva..." tvrdí ruský obránce lidský ch práv Sergej GRIGORJANC. Poslanec ruské Dumy k tomu dodává: "V Čečensku se u ž komunistický převrat podařil - násilí se stalo normou..." Oba dva spolu s ru skou nadací Glasnosť proto zorganizovali mezinárodní tribunál, který začne pří ští rok zasedat ve Stockholmu. První jeho veřejné slyšení se má konat už letos v prosinci a obžalovány budou osoby, které rozhodly o začátku války v Čečensk u a řídili ji. Tedy president Ruska Boris JELCIN, ministr obrany Pavel GRAČOV, bývalý šéf federílní kontrarozvědky Sergej ŠTĚPAŠIN, bývalý ministr vnitra Vi ktor JERIN, představitel ruského presidenta v Čečensku Oleg LOBOV a další význ amní politici. Organizátoři vyzvali k účasti na tribunálu také obránce lidskýc h práv z ostatních zemí, zatím o proces projevili zájem některé významné osobn osti z USA, Francie, Polska, Německa a Velké Británie, Česká republika zatím m lčí...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
V každém případě, z hlediska mezinárodního, Česká republika zaznamenala minulý týden po dlouhé době dost velký úspěch: Dne 28. listopadu totiž ministr zahra ničí Josef ZIELENIEC spolu s generálním tajemníkem Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) Jeanem Claudem PAYEM podepsal v Paříži dohodu o pči stoupení našeho státu ke konvenci OECD. Čímž jsme se stali v pořadí 26. členem této organizace, nota bene zatím jediným z postkomunistických zemí, a podstat ně se tak přiblížili k branám Evropské umie.
(Jistě, z oněch 26 členů jsme zatím na chvostu, snad jen s těmi nejchudšími, T ureckem a Mexikem se vzdáleně můžeme porovnávat. A vzhledem k tomu, že v OPEC nejsou takové bohaté země, jako například Jižní Korea, Singapur, Hongkong, Tha jsko či Tchaj Wan, lze naše postavení posunout ještě hodně daleko za hranici t řicítky. Přesto však to pro Českou republiku po více než čtyřiceti letech deva stace znamená první relativní posun dopředu: Zejména vzhledem k reminiscenci n a meziválečné období, kdy Československo patřilo do první desítky nejvyspělejš ích zemí světa...)
* * *
Další ze závažných událostí, týkajících se zahraničně politických aktivit naší země, je například pobyt premiéra Václava KLAUSE v USA. Ten v pátek 30. listo padu převzal v Jacksonville na Floridě Mezinárodní cenu Jamese Madisona za pří nos pro světový kapitalismus. "Věřím, že kapitalismus je jediný systém, který umožňuje materiální blahobyt, jakož i politickou, ekonomickou a lidskou svobod u..." řekl při té příležitosti Václav Klaus. Zhruba ve stejné době, tedy na př elomu minulého a na začátku tohoto týdne, přijel pak na čtyřdenní návštěvu pre sident republiky Václav HAVEL do Japonska: Zúčastnil se mezinárodní konference k padesátému výročí druhé světové války v Tichomoří, setkal se zde s ministre m zahraničí Joheiem KÓNOEM a přestože se jednalo o neoficiální cetu, byl přija t i japonským císařem.
(Nejen ven však směřovaly mezinárodní aktivity Prahy v uplynulých dnech: Česko u republiku totiž také navštívil například náčelník generálního štábu francouz ské armády Jean-Phillipe DOUIN. Setkal se s ministrem obrany Vilémem HOLÁŇEM a náčelníkem generálního štábu Jiřím NEKVASILEM, jednal též s ministrem zahrani čí Josefem Zielencem. Cíl jeho cesty byl zaměřen na účast mnohonárodních sil N ATO v Bosně: Především varoval před opakováním chyb, ke kterým došlo při dosav adní mírové operaci OSN v bývalé Jugoslávii a zdůraznil, že mnohonárodní vojen ské síly Implementation Force - IFOR - musí být striktně nestranné. Podle něj jednotky rychlého nasazení budou strukturovány na úrovni pozemního sboru, děle ného podle divizí, brigád a praporů. Českou jednotku o síle asi 850 mužů by pa k měli tvořit z jedné čtvrtiny vojáci z povolání a ze 75 procent vojáci v dalš í činné službě, má být vyzbrojena bojovými vozidly a automobilní technikou na úrovni mechanizovaného praporu...)
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Lze říci, že pozornost naší veřejnosti v prostoru střední Evropy nadále dost v ýrazně poutá tzv. povolební situace v Polsku. Aleksander KWASNIEWSKI, nový pre sident coby reprezentant postkomunistické levice byl sice zvolen, stále se vša k neví, zda se svého úřadu nakonec ujme. Nejde jen o stížnosti na regulérnost voleb, o nichž jsme v Necenzurovaných novinách psali minule: V podstatě bylo t éž prokázáno, že levicový lídr vysokou školu opravdu nedokončil, stejně tak i že nepravdivě informoval o stavu majetku své manželky. I když zřejmě ani to ne bude Nejvyššímu soudu stačit na anulování presidentských voleb. Objevuje se vš ak nová alternativa: Totiž, za předpokladu, že Lidová strana Waldemara PAWLAKA vystoupí z vládní koalice, bude nahrazena pravicovou Unií svobody, v níž vévo dí postsolidární ekipa, například exministr financí a exvicepremiér Leszek BAL CEROWICZ, expremiéři Hanna SUCHOCKÁ a Tadeusz MAZOWIECKI, exministr práce a so ciálních věcí Jacek KUROŇ či legendární profesor Bronislaw GEREMEK. Za tohoto předpokladu by prý údajně premiérské křeslo mohl zaujmout dosavadní president Lech WALESA. Avšak, počkejme na 9. prosince, kdy má být verdikt Nejvyššího sou du o regulérnosti polských presidentských voleb vynesen.
(Volební problematika je však aktuální také v sousedním Rakousku, kde předčasn é parlamentní volby očekávají za necelé dva týdny, tedy 17. prosince. A věru, zdá se, že všechny zúčastněné strany zbrojí naplno. Třeba sociální demokraté, kteří varují před eventuálním spojením dosavadních koaličních spojenců, lidovc ů, s krajně pravicovými neonacionalisty ze strany Svobodných Jörga HEIDERA. Li dovci si zase na svůj předvolební sjezd, který se konal o posledním víkendu, p ozvali z Německa křesťansko demokratického kancléře Helmuta KOHLA. Takže v pod statě proti sobě budou stát dva kandidáti na funkci rakouského kancléře: Dosav adní sociálně demokratický Franz WRANITZKY a lidovecký Wolfgang SCHÜSSEL. A rý sují se tři alternativy: Buď dosavadní koalice, nebo koalice lidovců se Svobod nými či sociálních demokratů se zbývajícími malými stranami...)
* * *
Své peripetie má ale i Německo: Dokonce dost velké. Stále totiž narůstá eventu alita budoucího spojenectví sociálních demokratů s postkomunistickou východoně meckou Stranou demokratické levice, o níž jsme už v Necenzurovaných novinách r ovněž podrobněji psali. Připočteme-li k tomu námluvy se Zelenými, může být do budoucna orientace našeho západního souseda dost výrazně ohrožena: Zejména za situace, kdy dosavadní kolaiční partner CDU/CSU, Svobodní demokraté, jsou témě ř před rozpadem a prakticky už málokdo věří, že se v příštích volbách dostanou do Spolkového sněmu.
(Konečně, čas od času se znovu objeví v Německu na pořadu dne i stále aktuální otázka česko německých vztahů. Tak jako například ve středu 29. listopadu při zasedání bavorského zemského sněwmu v Mnichově. Bavorsko varuje Českou republ iku před děláním tlusté čáry za sudetoněmeckou otázkou a znovu prohlašuje přip ravenost k trvalému porozumění s Českou republikou, zaznělo tam z úst bavorské ministryně sociálních věcí Barbary STAMMOVÉ. "Nebudeme akceptovat, že česká v láda by chtěla vyřídit sudetoněmeckou otázku škrtnutím pera..." dodala ministr yně. Navíc zdůraznila, že cesta k porozumění vede jen přes ochotu obou stran u znat historickou pravdu. Což vzhledem k tomu, že každý čtvrtý německý obyvatel Bavorska je vyhnanec, má prý svou váhu. Ministryně pak dále potvrdila, že něk dejší oblasti vyhnání ve východních sousedních zemích by se mohly stát místy s etkání, jestliže tam budou uznány dějiny a kulturní přínos bývalého německého obyvatelstva...)
BALKÁNSKÁ KRIZE
Dalo by se říci, že po podpisu tzv. daytonské dohody se nad Bosnou, a vlastně nad územím celé dřívější Jugoslávie, dost vyjasnilo. V podstatě až na bosenské Srby všechny zúčastněné strany, tedy Muslimové, Charvati a Srbové se smlouvou , a tím i s mnohonárodními silami NATO, souhlasí. Vyřešeno je k všestranné spo kojenosti snad již definitivně také zapojení Ruska do celé akce. President Bil l CLINTON o posledním víkendu podepsal rozkaz, na jehož základě začal přesun p rvních amerických vojenských jednotek do Bosny. Ve stejné době pak navštívil z ákladnu americké armády v německém Baumholderu, kde promluvil k příslušníkům 1 . obrněné divize, která má tvořit páteř americké účasti v Bosně. Maďarsko souh lasilo s vybudováním předsunuté základny na svém území. Celou akci taktéž, byť zatím jen předběžně, schválili už i velvyslanci Severoatlantické aliance. (Vedle prvních jednotek NATO, které už do Bosny přiletěly, se však například a meričtí příslušníci námořní pěchoty intenzívně připravují, resp. cvičí také v Albánii. A účast už přislíbili, byť s jistými rozpaky opozice, například i Něm ci. Vedle zmíněných 20.000 Američanů silných kontingentů britských a francouzs kých vojáků, Rusů, přibydou také Češi, Poláci... Celá akce byla politicky odso uhlasena v úterý 5. prosince ministry zahraničí a obrany NATO v Bruselu. Navíc , v předvečer podpisu smlouvy o Bosně v Paříži se sejdou ministři zahraničí 27 zemí, aby posoudili možnosti, jak se vyhnout dalším konfliktům na Balkáně...) * * *
Přesto tohle všechno však problémy ještě jsou. Zejména ze strany bosenských Sr bů, kteří odmítají souhlasit s tím, aby Sarajevo přešlo pod správní kontrolu c entrální bosenské vlády. Do počátku tohoto týdne v tzv. srbských čtvrtích Sara jeva proběhlo několik demonstrací, srbské matky, jejichž synové padli coby voj áci bosensko srbské armády, hrozí sebevraždami, pokud zmíněné sarajevské čtvrt i Srbů nezůstanou pod srbskou kontrolou. Navíc velitel bosensko srbské armády generál Ratko MLADIČ vyzval své vojáky, že pokud nebude revidována daytonská s mlouva ve prospěch Srbů, aby nedovolili vstup vojsk NATO na území tzv. bosensk é Srbské republiky. A Radovan KARADŽIČ se taktéž snaží ještě na poslední chvíl i přesvědčit srbského presidenta Slobodana MILOŠEVIČE o nevýhodnosti smlouvy p ro Srby...)
(Spokojeni však nejsou ani bosenští Chorvaté, kteří o tomto víkendu demonstrov ali v centru Záhřebu proti tomu, že část tzv. bosenského Posáví na severozápad ě Bosny připadne Srbům. A nejen to: Mluvčí OSN z regionální základny UNPROFOR ve městě Gornji Vakuf upozornil, že ozbrojenci z milicí bosenských Chorvatů vy palují domy v oblastech, které podle zmíněné daytonské smlouvy mají připadnout bosenským Srbům. Takže, vlastně, zdá se, pokud síly NATO co nejdříve nepřijdo u, ozbrojený konflikt může znovu vzplanout...)
SVĚT KOLEM NÁS
Z ostatních mezinárodně politických událostí, jež se seběhly v minulém týdnu, prvořadou pozornost zaslouží, a zdá se konečně, že definitivní, vyřešení krize Severoatlantické aliance. Spojenci se totiž po několika týdnech vyjednávání s hodli na jediném kandidátovi, dosavadním španělském ministru zahraničí Javiéru SOLANOVI, který by se měl ujmout funkce v těchto dnech. A lze říci, že ne zro vna v lehké situaci, protože rovnýma nohama skočí do rozjetých příprav akce "B osna", první pozemní operace NATO mimo území členských států, na níž záleží pr estiž tohoto paktu.
(Velký význam měla pak také tzv. evropská cesta amerického presidenta Billa Cl intona. Zejména jeho zastávka v severním Irsku a následně i v Irské republice, kde výrazně svou přítomností přispěl k uklidnění situace. V Německu se Clinto n v doprovodu kancléře Helmuta Kohla zastavil u 1. americké obrněné divize, kd e spolu s kancléřem s vojáky poobědval, ve Španělsku, které v současné době př edsedá Evropské unii, podepsal po jednání se španělským premiérem Felipe GONZÁ LESEM a předsedou Evropské komise Jacquesem SANTEREM za USA a Unii pohodu o tr ansatlantické spolupráci, která formuluje euroamerické vztahy v 21. století... )
* * *
Vedle těchto pozitiv, kam můžeme přiřadit i celkem uspokojivá britsko irská je dnání z minulých dnů o nastolení mírových poměrů v severním Irsku, však spíš p řevládají jevy méně radostné. Například stávkové hnutí ve Francii, které stále více život v zemi ochromuje. Podle posledních údajů téměř dvě třetiny Francou zů podporují stávku sektoru veřejné dopravy protestující proti plánům vlády pr ovést jisté úpravy v systému sociálního zabazpečení. Vzhledem k tomu, že stávk ující zdaleka nehodlají své akce skončit, proslýchá se, že vláda by mohla upos lechnout výzev pařížské radnice a nasadit k zajištění městské dopravy armádu. Ostatně, ani Clintonovo rozhodnutí poslat do Bosny americké vojáky nebylo bez výrazných komplikací: Presidednt musel vyvinout dost velké úsilí, aby přesvědč il americkou veřejnost o potřebnosti takovéhoto kroku, přičemž poslanci Kongre su zdaleka ono přesvědčení dosud nesdílejí.
(Jinak v Izraeli začal soudní proces s atentátníkem na tamního premiéra Icchak a RABINA Jigala AMIRA a hrozí senzačními odhaleními. Obviněný totiž tvrdí, že má informace, které by převrátily Izrael vzhůru nohama. " Mohu říci něco, co b y vše zničilo..." prohlásil Amir a dodal, že spiknutí, jehož cílem bylo zabít premiéra, se zúčastnil jeden z Rabinových osobních strážců: "Proč nezveřejníte , že zabili jednoho z Rabinových tělesných strážců..." zeptal se při zahájení procesu Jigal Amir přítomných novinářů... Zajímavé informace pak přicházejí ta ké z jižní Korey, kde po někdejším presidentovi země RO TCHE-UOVI byl zatčen d alší expresident ČON DU-HWAN v souvislosti s vojenským převratem v roce 1979 a nasazením armády proti prodemokratickému povstání ve městě Kwangdžu v roce ná sledujícím...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ FRANCIE A ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPĚ
Vlastně, je to až s podivem: Bohatá země, možná třetí či čtvrtá v Evropě a sna d maximálně desátá v pořadí na světě, má náhle velké problémy. Nikoliv ekonomi ckého, ale spíše sociálního rázu. Pracovníci veřejného sektoru dopravy totiž s távkují: Lze říci, že rozhodně ne z důvodu jakékoliv nouze, ale proto, že vlád a premiéra Alaina Juppeho pod patronací presidenta Jacquese Chiraka sahá na je jich sociální vymoženosti. Tedy, nutí je odcházet do důchodu o něco později a platit ročně o pár franků víc na sociální a nemocenskou péči. Skutečně, nejde o nic moc, pouze o jakousi reformu, při níž někdo poněkud chudší dostane sociá lně a zdravotně trochu navíc, a jinému, kdo víc vydělává, se holt trošku ubere a přidá rok do důchodu.
(Skutečně, nic moc. Jenomže Francouz, zvyklý na skutečnost, že "to své" vždy a všude musí mít, najednou, když mu na oněch pár franků sáhnou, se vzbouří a za čne nejen protestovat, ale přímo i stávkovat. Bez ohledu na často drastické ná sledky: Na několik týdnů nejezdící metro, vlaky či autobusy, silnice přecpané a doslova zatarasené mnoha desátkami kilometrů dlouhými frontami automobilů, s tovky tisíc naštvaných chodců v ulicích, kteří i několik hodin kráčejí ráno do práce a večer domů pěšky...)
* * *
Otázka, jak k tomu mohlo v tak vyspělé a relativně bohaté zemi dojít, je, zdá se, v téhle souvislosti přímo vnucující. I když z poněkud jiného hlediska, než by občan České republiky předpokládal. Nejde totiž ani tak o vnější efekt, po dle něhož pravicová vláda a president po svém zvolení nesplnili sliby, jak se nám snaží namluvit některé naše sdělovací prostředky. Tady běží o něco úplně j iného. Prostě, Francouz se nehodlá uskrovnit, není ochoten slevit ze svého sta ndardu ani frank, aby pomohl jinému. Nedej Bůh pak státu, který mu svou sociál ní politikou umožnil onoho standardu dosáhnout. A vůbec už není ochoten se spo lupodílet na eventuálních ztrátách, jež čas od času společnost utrpí. (Přitom v globálu nejde pouze o nějakého Francouze. Stejně můžeme hodnotit nap říklad také Němce, Belgičana, Švýcara, Brita, Nizozemce... Při té příležitosti pak ale musíme položit jednu otázku. Jestliže není onen Francouz, Brit, Nizoz emec, Belgičan... ochoten utáhnout si opasek vůči bližnímu svému, a když ho k tomu nutí, dokonce způsobí málem kolaps vlastní země, je ochoten si utáhnout o pasek vůči třeba takové České republice, Polsku, Maďarsku? Příklad Francie uka zuje, že zcela jistě nikoliv. Ostatně, sloučení východního a západního Německa toho budiž jasným důkazem: Dodnes, téměř pět let po onom aktu, většina Němců z "kapitalistického" světa těžce lituje, že musela sáhnout hluboko do kapsy pr o nějaké "Ossi". Neměli bychom si z toho vzát ponaučení? Zejména v tom, abycho m neočekávali něco, co nelze splnit?)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS