--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Plnou parou vpřed, aneb právní stát po česku
Zdroj: NN Ročník........: 0005/049 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Plnou parou vpřed, aneb právní stát po česku Připravujeme se sice vstupovat do Evropy k níž od nepaměti patříme, ale doposu d jsme se nerozhodli na jakou světovou stranu se vlastně vydat. Díky proklamac ím současných státních činitelů by to vypadalo, že jsme se vydali směrem na zá pad, nazpět mezi civilizované země, kam jsme stejně jako geograficky rovněž od nepaměti patřili. Jenže ouha, skutek jaksi utek, anebo se prozatím vzdaluje n avzdory předsevzetím opačným směrem.

Na posledním kongresu OIOK (Občanská iniciativa - Občanské komise) zaznělo něk olik projevů, v nichž se objevila skepse nad současným vývojem v represivních složkách - justici a policii. Nebylo to poprvé, kdy OIOK (do roku 1992 institu ce s oporou v zákonech, vystupující pod názvem OK - Občanské komise) vystoupil a s ostrou kritikou rezortu, který jí byl zákonem určen ke kontrole. Problémy však s postupem času neubývají, ale naopak přibývají. Důvodů kritického stavu je několik. Při budování tržního hospodářství, které se kupodivu alespoň částe čně daří naplňovat, a to i přes geniální podvod zvaný "kuponová privatizace", při němž došlo k přesunu veškerých státních, respektive národních ekonomicko h ospodářských zdrojů do rukou několika desítek naprosto nečitelných uskupení, s e zcela zapomnělo na dokonalé zajištění bezpečnosti. Takové zajištění, na jaké jsou zvyklí tam, kde tržní hospodářství má již několik desítek let vysoký sta ndart.

Zanechme však těžko zmapovatelnou ekonomickou problematiku, v níž po počáteční m rozletu dochází sice k nečekaně rychlému procitání z iluze o rychlém přechod u "na západ" a ponořme se do problému, jímž je neschopnost anebo spíše nechuť, dostat se ze systémového marasmu policejně - justičních obludností zavlečenýc h k nám před téměř padesáti lety z východu.

Na jih, sever a západ od našich hranic platí od nepaměti zásady římského práva . Občas byly tyto staré právní zásady narušeny extrémy, které zasahovaly do ži vota mnoha generací evropské civilizace. Ne vždy se jednalo při přechodných zm ěnách v právním vědomí evropských národů o následky nájezdů "neznabohů" z mimo evropských civilizací, možná že dokonce převažovaly interní zásahy. Jedním z nich je bezesporu zásah, který postihl poválečné Československo. Syst émové změny, nezbytné pro vytvoření nejzápadnější sovětské gubernie, socialist ického Československa, nás na dlouhá léta vyřadily z demokratických státních ú tvarů, kde mimo nezbytných lidských svobod mají prioritu právě zásady starého římského práva. Při vzletných proklamacích našich současných géniú o tom, že j sme se konečně po desítkách let totality ocitly v právním státě, se musí zcela zákonitě naši národní buditelé obracet v hrobě. Nám by naopak měly vstávat hr ůzou vlasy na hlavě.

Znetvořené ústavní a zákonné normy, na nichž se postupně vyřádili desítky sově tských právních géniů, čerpajících z nevyčerpatelné studnice asijských likvida čních prvků, jimž při degradaci práva pomáhali ochotně stovky našich kolaboruj ících nesvéprávných právních borců, nám zůstaly díky naprostému nezájmu dnešní politické a státní reprezentace zachovány. Právní géniové, jejichž genialita se odvíjela častěji od studia různých VUMLŮ než celoevropsky uznávaného, tradi čního římského práva mohou být spokojeni z dobře odvedeného díla, jímž se nija k nezpronevěřili svému vtělenému ideologickému cítění.

Sovětský svaz náš vzor, tak zněla hesla jimiž jsme byli neustále zaplavovány. Jedno nám doposud z této vzorovosti zůstalo zachováno - sovětský vyšetřovací s ystém, odvíjející se od naprosté provázanosti a závislosti na politické moci. Institut vyšetřovatele, který je jedním ze dvou prvních dominant trestního říz ení (druhou je policejní orgán), zůstal zcela v zajetí služebního poměru polic isty. Jsme ještě v roce 1995 svědky nehoráznosti, která byla minulý týden doko nce deklarována ústy tiskového mluvčího ministerstva vnitra Jana Šuberta. Ten totiž na žádost OIOK, aby ministerstvo vnitra dalo k dispozici seznamy vyš etřovatelů prohlásil, že jde o stejně absurdní požadavek, jako kdyby pan Vacha lovský žádal zveřejnění seznamů detektivů kriminálky atd. Zcela opominul skute čnost, že tuto žádost zaslal Vachalovský jako statutární zástupce občanského s družení, na jehož činost ve svém paragrafovém znění pamatuje doposud platný Tr estní řád.

Stejně tak jaksi opomenul, že vyšetřovatel je účastníkem trestního řízení, a t o je podle paragrafu 8a, trestního řádu veřjné. Z toho zcela neomylně vyplývá, že vyšetřovatel, jinak procesně samostatný účastník trestního řízení, je osob ou veřejnou, která v žádném případě nemůže vystupovat pod krytím a která je po vinna poskytovat informace, jak o tom hovoří Ústava naší republiky, včetně k n í přísluející Listiny základních práv a svobod.

Díky neserioznosti, odvíjející se zřejmě od velmi nebezpečného záměru manipulo vatelnosti, je tento základní článek trestního řízení - vyšetřovatelé, zahalov án v rámci nesmyslného a zřejmě i nezákonného utajení do zcela nekontrolovatel ných sfér.

Nejsmutnější na všem je, že tato problematika byla na kongresu OIOK vlastně ot evřena hlavně proto, že na ní neustále upozorňují samotní vyšetřovatelé a kupo divu i vyšetřovatelé. Jestliže ministerstvo vnitra nezvládlo v průběhu téměř š esti let personální problematiku v dimenzích jaké přikazují přijaté polistopad ové zákony - tzv. lustrační a pochopitelně také ten, hovořící o zločinosti min ulého totalitního režimu, pak není divu, že pod rouškou jakéhosi neexistujícíh o utajení se snaží tajit vše, co má s jeho rezortem cokoliv společného. Dokonc e i to, co je všude v civilizovaném světě věcí veřejnou.

S podobným odmítnutím se setkala i žádost adresovaná ministru spravedlnosti, t ýkající se poskytnutí jmenného seznamu státních zástupců. I zde došlo k odmítn utí.

Lze se tedy oprávněně domnívat, že orgány činné v trestním řízení, tedy orgány zcela veřejné jsou v našem právním státě orgány utajenými, pracujícími pod kr ytím.

Jestliže se začteme do Trestního řádu a dalších ústavních a právních norem tak zjistíme, že orgány činnými v trestním řízení jsou vyšetřovatelé - podepisují cí svým jménem obvinění osob, státní zástupci - podpisující se svým jménem pod obžaloby osob a soudci - stvrzující svým podpisem na rozsudku výši trestu, k níž občana odsoudili. Z tohoto krátkého a polopatického výčtu pravomocí jednot livých součástí z uskupení orgánů v trestním řízení vyplývá, že se jedná o oso by, které jsou s odkazem na veřejnost trestního řízení osobami veřejnými a to zcela neodiskutovaně. Jestliže kterýkoliv státní úředník toto právo občana na informace zpochybňuje a tyto mu odmítá podat, múže se v takovém případě jednat i o trestný čin a to ne zanedbatelný.

V takovémto počínání, jaké nám předvedli tiskoví mluvčí ministerstev spravedln osti a vnitra lze spatřovat prvky totalitního myšlení, jimiž je ohrožována vel ice křehká, jen ztěží se probouzející se demokracie.

P.S. Nenajdete v civilizovaném světě stát, kde by občan neměl přístup k základ ním informacím, k nimž patří pochopitelně i problematika výše uvedená. Dokonce i na základních školách jsou žáčci seznamováni se základními údaji o policejn ích a justičních složkách, včetně jejich poviností a práv. Stejně tak má každý občan těchto civilizovaných států nejen právo, ale i možnost získat vyčerpáva jící informace o jednotlivých vyšetřovatelích (vyšetřujících soudcích a prokur átorech), kteří vykonávají svoji, pro společnost nezbytnou službu. V některých těchto zemích jsou pro výkon této práce dokonce zástupci těchto institucích v oleni. Inu jiný kraj jiný mrav.

Nám nezbývá než posmutněle pošilhávat po tom, co nám bylo před padesáti lety o dcizeno a smířit se s tím, že jsme zůstali po boku Bulharska, Ukrajiny, Sloven ska a zřejmě ještě několika dalších zemí bývalého východního bloku věrni přeží vajícím systémovým nezákonostem. Díky tomuto nesmyslnému stavu dnes není třeba navracet do naší Ústavy památný čtvrtý článek, hovořící o vedoucí úloze stran y. Současný právní marasmus, spočívající v naprosté ignoranci ústavních a práv ních norem jej zcela nahrazuje.

Přemysl Vachalovský