--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dunn Robert ml.
Název: Vzdělání a vnější prospěch
Zdroj: NN Ročník........: 0005/052 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vzdělání a vnější prospěch Když se Robert vrátil do školy, aby se stal počítočovým programátorem, snažil se přilepšit sobě a své rodině. Nečinil se tak nezbytně proto, aby zlepšil spo lečnost jako celek. Avšak získáním vyššího vzdělání se atal kvalifikovanějším a produktivnějším členem společnosti. Získal nové znalosti a založil podnik, k terý zase poskytuje zaměstnání a příležitost druhým. Robertovo vzdělání přináš í prospěch, z něhož mají užitek i lidé, kteří nevyrábějí žádné zboží ani služb y. O vzdělání se často tvrdí, že přináší zemi vnější prospěch, protože vzdělan í pracovníci jsou pružnější a produktivnější a méně jin hrozí nezaměstnanost. To znamená, že vydávání více peněz na vzdělání může v konečném důsledku vést k úspoře státních i soukromých výdajů na boj se zločinem, chudobou a jinými spo lečenskými problémy, a zároveň ke zvýšení odborné úrovně, flexibility a produk tivity pracovních sil.

Podle toho, jak každý výrobek přináší významný vnější nebo vedlejší prospěc h, může stát uvažovat o subvencování či jiné podpoře jeho výroby, spotřeby či obojího, aby hodnota vnějšího prospěchu byla zahrnutá v tržní ceně a celkové h odnotě výrobku. Právě tak jako vedlejší náklady vedou k nadprodukci určitého z boží, tak vnější prospěch povede k podvýrobě jiného zboží a služeb. Veřejné školství je pravděpodobně největším a nejvýznamnějším příkladem stá tních výdajů a podpory pro služby s výrazným vnějším prospěchem. Je však poměr ně málo situací, kdy stát zasahuje a určuje ceny, ať už subvencemi nebo daněmi , aby povzbudil vnější prospěch. Všeobecně může rozsah vlastnických práv a sys tém tržních cen být často nejefektivnějším prostředkem, jak může stát napravit nerovnováhu způsobenou vnějšími náklady a vnějším prospěchem.

Právní a společenský rámec

Přes zjevné nedostatky neuvolňují tržní ekonomiky pole vykořisťování nebo kr ádeží. Vlastně jen velmi málo obchodů se uskuteční ve společnosti, kde nejsou jasně uznána a chráněna práva spotřebitelů a výrobců vlastnit a využívat ekono mické zdroje. Proto státy v tržních ekonomikách vedou záznamy o smlouvách o ko upi pozemků a obytných budov a vyžadují smlouvy mezi kupujícími a prodávajícím i prakticky všech druhů výrobků. Kupující chtějí vědět, že věci, které kupují od prodávajících, jsou skutečně jejich a mohou je prodat, a kupující i prodáva jící chtějí vědět, že když se dohodnou na směně něčeho, budou moci dohodu usku tečnit. Totéž platí i pro pracovníky, kteří se buď jednotlivě nebo kolektivně v odborech dohodnou na mzdě a pracovních podmínkách se zaměstnavatelem. Jestli že se tyto záruky neposkytují efektivně a předepsaným způsobem a jestliže neex istuje spravedlivý a nestranný soudní systém, potom se tržní transakce uzavíra jí obtížně a nákladněji.

Státy v tržních ekonomikách musí zavést a chránit právo na soukromý majetek a na ekonomický zisk, který plyne z užívání tohoto majetku. Bez takových záru k jen málo lidí bude chtít dát v sázku čas i peníze v podnikání, z něhož si zi sky může přivlastnit stát nebo jiná skupina. Když například Robert a Marie uva žovali o založení firmy R M Educational Software, věděli, že riskují ekonomick ý neúspěch, ale věděli i to, že budou-li mít úspěch, zákony chránící soukromé vlastnictví jim umožní sklidit hospodářské plody tohoto úspěchu. Státní ochrana soukromého majetku se pochopitelně týká i pozemků, továren, obchodů a jiného hmotného majetku a rovněž tzv. intelektuálního majetku: produ ktů lidského ducha zhmotněných v knihách, ve výtvarném umění, filmech, vědecký ch vynálezech, technických projektech, léčivech a počítačových programech. Mál o podnikatelů nebo firem bude investovat do často nákladných a časově náročnýc h výzkumů nových léků proti chorobám, nových počítačových programů, nebo vydáv at nové knihy, kdyby si je konkurenční firmy mohly jednoduše přivlastnit a nab ízet je bez zaplacení licenčního poplatku nebo jiných poplatků odrážejících vý robní náklady.

Na ochranu a podporu vědců a umělců stát vydává tzv. autorská práva, která chrání určité druhy intelektuálního majetku jako jsou literární díla, hudební skladby, filmy apatenty, které chrání vynálezy, plány, projekty výrobků a výr obní procesy. Tato práva dávají jejich věřitelům, jednotlivcům nebo společnost em, výlučné právo na prodej či jiné obchodní využití svých výrobků na trhu na určité časové období. Prezident Abraham Lincoln o těchto právech řekl, že přil évají " olej zájmu do ohně génia".

Vymezením a uplatněním majetkových práv a udržováním efektivního právního s ystému může stát vytvořit společenské prostředí umožňující soukromým trhům pro většinu zboží a služeb fungovat efektivně a se širokou podporou veřejnosti. Kontrola znečištění prostřednictvím trhu

Problém kontroly znečišťování prostředí je názorným příkladem, jak stát v t ržním hospodářství může využít tržního mechanismu nabídky a poptávky ke zvládn utí kritického problému týkajícího se celé společnosti.

Když vláda stojí před problémem znečišťování ovzduší, vody či půdy, má k di spozici několik možností řešení a musí uvážit, která z nich vyváží potřebu čis tšího životního prostředí oproti ekonomickým nákladům na čištění. Dejme tomu, že určitý odpad je mimořádně toxický a nezlikviduje ho ani nová výrobní technologie nebo čistička.

Za těchto podmínek je patrně rozumné, aby vláda vydaly přísné nařízení požaduj ící zastavení nebo takové snížení vypouštění odpadů, které by neohrožovalo lid ské zdraví nebo životní prostředí. Ale takové opatření předpokládá značně vyso ké náklady.

Pro méně nebezpečné látky, kde se míra znečištění dá snížit, by úplná likvi dace znamenala nerozumně vysoké náklady způsobené výpadkem výroby, spotřeby a zaměstnanosti. Za takových okolností by bylo účinnější spíše stanovit poplatky za znečištění než žádat snížení výroby v takových provozech.

Důvod je jednoduchý: náklady na čištění se budou značně lišit v různých pro vozech a firmách. Když stát uloží znečišťovatelům ekologickou daň, způsobí, že firmy, které mohou snížit emise při relativně nízkých nákladech, to učiní a n ebudou platit ekologickou daň. Jiné firmy, pro něž je příliš nákladné snížit e mise (často jsou to provozy se zastaralým zařízením a technologií), se logicky rozhodnou pokračovat v znečišťování a platit za emise daň.

Novější názor na kontrolu znečištění využívá tržní mechanismus ke snížení e misí prostřednictvím licencí a úvěrů, které se dají kupovat a prodávat. Podle tohoto systému si firmy kupují od státu licence, které jim dovolují vypouštět určité množství škodlivin. S těmito povoleními mohou obchodovat, jejich cena v olně stoupá nebo klesá a odráží se v ní různé ekonamické a ekologické faktory. Za takových okolností stát pouze stanoví přípustnou hladinu znečištění pro ur čitou oblast a potom prodá licenci na vypouštění emisí poze do přípustné hrani ce. Firma, která chce zvýšit emise ( a zároveň i výrobu), to udělá tak, že si koupí licence od jiných firem. Ve skutečnosti platí jiným firmám za to, že sní ží své emise a výrobu.

Distribuce příjmů a pohyblivost

V průmyslových tržních ekonomikách, jako je například americká, je hlavním důvodem rozdílu v ročních příjmech rodin rozdíl ve mzdách a platech. Asi tři č tvrtiny všech příjmů tvoří mzdy a platy, zbývající čtvrtinu tvoří důchody, zis ky a úroky.

Celková struktura rozdělování příjmů se ve většině tržních ekonomik od konc e druhé světové válce moc nezměnila. Ve Spojených státech pobírá 20 procent ro din s nejvyššími příjmy asi43 procent všech ročních příjmů, 20 % rodin s vysok ými příjmy pobírá asi 24% všech ročních příjmů, 20% rodin s průměrnými platy p obírá asi 17%, 20% rodin s nízkými příjmy asi 11% a 20% rodin s nejnižšími pří jmy pouze 5% ze všech příjmů vyplacených ve Spojených státech za rok. Tato čísla neodrážejí skutečnost, že lidé s vyššími příjmy platí vyšší daně než lidé s nízkými příjmy nebo že mnohé domácnosti s nižšími příjmy dostávájí od státu pomoc ve formě různých sociálních programů. Vyrovnáváním těchto rozd ílů se zvyšuje podíl celkových příjmů plynoucích nejchudším 20% rodin asi na 7 % a snižuje podíl celkových příjmů získaných domácnostmi s nejvyššími příjmy asi na 37%. Ale stále existuje velký rozdíl b příjmech a mnoho lidí se nepřest ává ptát, proč tomu tak je.

Existuje několik důvodů pro tyto rozdíly v rodinných příjmech, které přesah ují rozdíly v základních platech a mzdách a naznačují, proč jednotlivým rodiná m příjem v průběhu doby stoupá nebo klesá. Například nepřekvapuje, že pracovní ci, kteří právě nastoupili do zaměstnání (typicky mladí pracovníci s malou neb o žádnou praxí) a starší pracovní síly, které odešly do penze nebo pracují na částečný úvazek, jsou silně zastoupeni ve skupině rodin s nízkými příjmy. Větš ině pracovníků zejména s vyšším vzděláním a kvalifikací příjmy rychle stoupají již v prvních letech jejich kariéry. Jiným pracovníkům mzdy nebo platy přecho dně klesají v důsledku krátkodobé nezaměstnanosti, nemoci, úrazu nebo z jiných příčin.

Ze všech těchto důvodů a přes všeobecnou stabilitu v celkovém rozdělování příjmů existuje v tržních ekonomikách velká pohyblivost příjmu. To znamená, ž e příjmy domácností ustavičně stoupají a klesají a z roku na rok se přesouvají v různých příjmových kategoriích. Například jedna nedávná studie zjistila, že za sedm let více než polovina rodin, které původně patřili mezi 20% americkýc h rodin s nejvyššími příjmy, sklouzla do některé nižší kategorie a 6% se propa dlo až k 20% rodin s nejnižšími příjmy. Po dobu oněch sedm let téměř polovina rodin (45%), které původně měly nejnižší příjmy, se vyšvihla do některé vyšší skupiny:téměř 4% se vyšplhala až na samý vrchol mezi 20% rodin s nejvyššími př íjmy.

V průběhu dalšího časového úseku se zjistilo, že většina dětí bohatých rod ičů bude mít také vyšší příjmy než průměr, ale všeobecně platí, že jejich příj my nebudou tak vysoké, jako jejich rodičů. Podobně většina dětí chudých rodičů bude mít podprůměrné příjmy, ale ne tak nízké jako jejich rodiče. Během tří generací, dejme tomu vnuků dnešních bohatých nebo chudých rodin, se téměř všechny výhody nebo nevýhody vyplívající z ekonomického postavení rod iny setřou.Tento výsledek se samozřejmě netýká všech bohatých nebo chudých rod in, ale většiny z nich.

Statistický přehled upozorňuje na dvě důležité věci: za prvé, že trhy práce a jiných produktivních zdrojů jsou v tržních ekonomikách otevřené a dost pruž né, aby poskytovaly značnou svobodu a příležitost většině pracovníků, a dokonc e i velké části těch, které mají nejnižší příjmy. Za druhé, přes tyto příležit osti je tempo změn v tržních ekonomikách nyní tak ostré, že někteří pracovníci mohou zůstat pozadu a budou potřebovat pečlivě sestavený plán rekvalifikace n ebo pomoci, aby mohli čelit konkurenci na pracovním trhu nebo si udržet slušno u životní úroveň.

Od třicátých let a velké hospodářské krize všechny velké tržní ekonomiky re agovaly na tento problém poskytováním rozsáhlého programu pomoci rodinám s nej nižšími příjmy. Rozsah a forma této podpory zůstává sporným politickým tématem ve většině zemí. Ale i nejkonzervativnější politické kruhy v tržních ekonomik ách akceptují potřebu sociální "záchranné sítě", státní pomoci a základních so ciálních služeb na ochranu nejchudších rodin a zvláště dětí z těchto rodin. Tř ebeže tyto programy pomohly zmírnit následky chudoby, nebyly nijak zvlášť úspě šné při skoncování s chudobou. Takže debaty o tom, jak nejlépe pomoci chudým, pokračují, i když otázka, zda by stát měl zdaňovat rodiny se středními a vysok ými příjmy, aby bylo na zaplacení této pomoci, byla z praktických důvodů na ně jakou dobu vyřešena.

Technologie jako zdroj ekonomické změny

Historie je bohatá na situace, když technický objev nebo vynález vytvořil n ové průmyslové odvětví a způsobil závažné změny v celé ekonomice. Parní stroje byly původně tak těžké a objemné, že se daly využít jen v určitých provozech, napříkled v továrních halách. Pokrok v metalurgii však umožnil vyrábět jak vý konné, tak lehké stroje. Tak vzrostl železniční průmysl, který hrál životně dů ležitou roli v hospodářském rozvoji Evropy, obou Amerik i většiny ostatních ze mí.

V nedávné době vynález tranzistoru a později široké škály integrovaných obv odů způsobil revoluci v elektronice. Počítače z počátku velké, drahé, pomalé a trpící často poruchami, jsou dnes malé, rychlé, levné a spolehlivé. Když byly velké a drahé, používali se poze ve velkých firmách, na univerzitách a ve vlá dních úřadech. Nyní, kdy jsou malé a levné, jsou všude- v malých firmách, domá cnostech, třídách základních škol a na klínech cestujících v letadlech. Technická změna se často chápe jako prostředek, který věci udělá nebo vyrob í rychleji a efektivněji. I když je takový přínos důležitý, není to zdaleka je diný způsob, jak může mít hospodářství prospěch z vědeckého pokroku. Technická změna často ničí dříve mocný monopol a vnáší do hospodářství konkurenci. Např íklad železnice měly až do konce devatenáctého století doslova monopol na vnit rozemskou dopravu, ale vynález spalovacích motorů přinesl silnou konkurenci v podobě nákladních aut, vlečných člunů a letadel.

Významné objevy v oblasti plastických a jiných hmot vytvořili konkurenci oc elářskému průmyslu, který je dnes méně důležitou součástí moderního průmyslové ho hospodářství než tomu bylo před několika desítkami let.

V nedávné době vynález mikrovln, družic a technologie optiky vláken pomohl urychlit konec vlády telekomunikačních monopolů v zemích celého světa. Ve Spoj ených státech například monopol American Telephone and Telegraph na dálkové ho vory zlomily takové telekomunikační firmy jako US Sprint a MCI.

Robert M. Dunn ml.