--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Začíná hra o střední Evropu
Zdroj: NN Ročník........: 0006/002 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ZAČÍNÁ HRA O STŘEDNÍ EVROPU? Když na přelomu osmdesátých a devadesátých let došlo k pádu "železné opony" a "reálsocialistické" země střední Evropy se začaly vymaňovat z vlivu tehdejšího Sovětského svazu, zavládla v Československu, Polsku a bývalém Východním Němec ku radost převeliká. Občané zmíněných států po dlouhé době nejen odhodili jho komunistického útlaku, ale v drtivé většině se také chystali na rychlou cestu do civilizované Západní Evropy. Bohužel, s výjimkou NDR, už tehdy jejich naděj e postrádala reálný základ a oplývala vrchovatě naivitou malého dítěte. Lidé t otiž zapomněli, či nechtěli brát na vědomí, že SSSR a později jeho velmocenský dědic, Rusko, tenhle prostor dobrovolně nevyklidí. A pokud ano, tak pouze doč asně. Neuvědomili si, že éra, která rokem 1990 nastala, je spíše než svobodným vývojem ovlivňována "podivnou" hrou zpravodajských služeb jistých supervelmoc í. Ostatně, případ Slovenska a v současnosti i Polska, resp. do jisté míry i Č eské republiky, je toho zářným příkladem...

Vše vlastně začalo už v roce 1990, kdy se na Slovensku objevily první separati stické tendence, jež nakonec rozbily Československo a daly od 1. ledna 1993 vz niknout v tomto prostoru dvěma novým republikám. V čele zmíněných akcí stál Vl adimír Mečiar: Už tenkrát ale prosakovalo podezření, že tehdejší slovenský min istr vnitra a později slovenský premiér v rámci federace a dnes i samostatného státu byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti a agentem KGB. Už tenkrát se ho vořilo o určitých dokumentech, které ono podezření mohly potvrdit a jež náhle zmizely. A ti, kdož onu manipulaci řídili, byli pracovníky StB a dnes pracují na vysokých postech Slovenské informační služby. Například Jaroslav Svěchota, současný šéf kontrarozvědky, a někteří další. Už tenkrát se vědělo, že jeden z nejbližších Mečiarových spolupracovníků, po volbách v roce 1992 slovenský min istr kultury a v současnosti předseda zahraničního výboru Národní rady Slovens ké republiky, Dušan Slobodník, měl koncem druhé světové války úzké vztahy k SS a ke Slovenské Hlinkově gardě, jistou dobu pobýval v SSSR a s KGB zřejmě spol upracoval rovněž. A co známý slovenský novinář, oddaný služebník premiéra, zná mý publicista Slovenské Obrody Igor Cibula, pozdější šéf slovenské rozvědky? J eho jméno a datum narození bylo přece totožné s jménem a datem narození agenta Státní bezpečnosti?

(Přidáme-li k výše uvedenému výčtu i informaci starou sotva pár dnů, že totiž jméno a datum narození Ivana Lexy, současného ředitele Slovenské informační sl užby, nejbližšího spolupracovníka páně Mečiara a do nedávna i vysokého vládníh o činitele, je rovněž kupodivu totožné se jménem a datem narození, jež je uved eno v registrech StB coby důvěrník s registračním číslem 33878 a krycím jménem ALEX, zdá se vše jasné: Sovětská KGB a později její dědic, ruská zpravodajská služba nelenily, a tento prostor si pečlivě pomocí jak svých vlastních, tak i někdejších agenturních sítí StB náležitě zabezpečily. Což ostatně vyplývá i z velmi častých kontaktů slovenské politické reprezentace směrem na Východ. Ba dalo by se říct, že všichni politici ze Západu dohromady, včetně České republi ky a Polska, za osou Moskva Bratislava neúměrně zaostávají...)

* * *

Držme se však faktů, to ostatní berme pouze jako teorii. Pokud totiž KGB skute čně na Slovensku roztáhla svá chapadla už od roku 1990, v sousedním Polsku pos tupovala poněkud jinak. Výsledky voleb do Sejmu, tedy tamního Parlamentu, v ro ce 1993 a presidentské volby loni v prosinci tomu alespoň nasvědčují: V obou p řípadech vyhrála levice, takže Polsko je dnes jeden z mála států v dané oblast i, kde postkomunisté de facto ovládají vše. Jenomže, stalo se cosi zdánlivě ne logického. Předseda neokomunistické vlády a čelný představitel bývalé Polské s jednocené dělnické strany, v současné době pak Svazu demokratické levice, byl těsně po presidentských volbách označen za dlouholetého agenta KGB: Údajně se měl od roku 1983 vědomě stýkat s vysokým důstojníkem KGB Vladimírem Auganovem, jenž pracoval ve Varšavě pod krytím 1. tajemníka sovětského, později ruského velvyslanectví, a od roku 1993 působí v témže městě coby podnikatel. Oleksy ob vinění odmítá, ruská zpravodajská služba rovněž, polská kontrarozvědka ale na něm trvá...

(Jak však tvrdí někteří vysocí důstojníci bývalé československé zpravodajské s lužby a kruhy blízké současné české Bezpečnostní informační službě, z obecného hlediska je velmi pravděpodobné, že Józef Oleksy skutečně vyzrazoval státní t ajemství nejrůznějšího "kalibru" KGB. A to bez toho, aby jej sovětské či ruské rozvědky vedly coby agenta. Scénář prý byl velmi jednoduchý a platil bezezbyt ku ve všech zemích socialistického tábora: Politici, zvláště vysocí činitelé " spřátelených" komunistických stran, se nesměli verbovat jako agenti, místo roh o KGB či jiné zpravodajské služby z "ostbloku" na ně vedly tzv. kontaktní svaz ky. Prostě, rozvědčíci s diplomatickým krytím tyhle soudruhy při různých příle žitostech "přátelsky" navštěvovali s přesně určenými úkoly, otázkami, na něž m ěli dostat odpovědi. Ve vinárně, noblesní restauraci, při tenise, na recepcích . Jednou, dvakrát, desetkrát, až splnili, co dostali zadáno. Pochopitelně, s p ovinností pořizovat podrobné záznamy z rozhovorů či magnetofonové nahrávky. A za čas znovu, s jiným zadáním... A přitom často, opět podle pokynů z centra, n enápadně podsouvali oněm politikům informace, jež by jejich činnost přirozeně ovlivňovaly ve prospěch SSSR...)

* * *

Podle zdrojů, uvedených v předešlých řádcích, takto KGB či některé jiné "socia listické" rozvědky podchytily téměř veškerý mocenský aparát zemí někdejšího so cialistického tábora. Jistě, na Slovensku a v České republice KGB zmíněné svaz ky po roce 1989 využít k nátlaku v podstatě nemohla, a když, tak jen krátkodob ě. V Polsku však ano, protože na nejvyšších místech se objevily staronoví funk cionáři z minula. Například Józef Oleksy. A protože ruská rozvědka nemohla kom promitovat přímo, prodala fotokopie americké CIA, která je ve vhodnou dobu pos kytla na Mallorce polským zpravodajským službám. Ostatně, důkazy o tom už svět lo světa spatřily. A proč to CIA společně s dědičkou KGB udělaly? Američané po třebovali udržet Polsko v jistých hranicích, k čemuž někdejší president Lech W alesa nebyl svolný. Rusové zase vyvoláním aféry podpořili teorii o jisté desta bilizaci v zemi a možná tak oddálili do daleké budoucnosti jednání o vstupu Po lska do NATO. Zvláště, když je velmi pravděpodobné, že obdobné materiály jako na Oleksyho mají také na současného presidenta Aleksandra Kvwasniewského, kter ý rovněž dost dlouho působil v někdejších hodně vysokých mocenských sférách ko munistické éry. A záleží jen na něm, zda a kdy je použijí.

POST SCRIPTUM:

Na začátku tohoto článku jsme hovořili o čtyřech zemích: Východním Německu, Po lsku, Slovensku a České republice. NDR je dnes součástí Spolkové republiky Něm ecko, o Polsku a Slovensku už řeč byla, zbývá tedy Česká republika. Jenomže, b ývalé politiky dnes tady u moci už nemáme, agenty Státní bezpečnosti či vysoké důstojníky StB nebo spolupracovníky KGB možná ano, s výjimkou ekonomické sfér y a současných společenských aktivit toho zatím o nich ale moc nevíme. Jak ted y KGB své sítě rozprostírá tady? Zcela jednoduše: Laskavý čtenář si jistě vzpo mene na předloňský rok, kdy vypukla aféra kolem Karla Koechera, bývalého zprav odajce První zprávy StB a KGB v USA, který tam byl chycen a odsouzen, a koncem osmdesátých let poté Sovětským svazem vyměněn. Tohodle pána přivedl téměř "za ručičku" do Prognostického ústavu ČSAV někdejší vedoucí takemník KSČ v Praze Miroslav Štěpán. Ano, do Prognostického ústavu, kde se tenkrát soustřeďovaly d nešní, porevoluční politické vekličiny: Václav Klaus, Vladimír Dlouhý, Karel D yba, Tomáš Ježek, Miloš Zeman, do nedávna ještě aktivní Waltr Komárek. Že je t o zcestná hypotéza? Možná.

(Možná se scestnou jeví i jiné hypotézy či informace, jež by je mohly potvrzov at. Například, že v prosinci roku 1989 a na jaře roku následujícího si důstojn íci KGB odvezli z Prahy důležité dokumenty vyjmuté nejméně ze 600 agenturních svazků, vedených většinou na chartisty a členy disentu, z nichž mnozí do roku 1992 byli na výsluní, někteří tam jsou dodnes. Pokud ony informace mají pravdi vý základ, kde se zmíněné dokumenty nacházejí? V Moskvě? Nebo ve Washingtonu? Ale ne, podezírat Jana Rumla či Stanislava Devátého je přece jen poněkud scest né. To snad může jen uprchlý vězeň Miloš Dražil, toho času čekající marně v ně meckém vězení na to, až si o něj Česká republika konečně oficiálně zažádá...) Jiří F. PILOUS