--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Události a komentáře týdne
Zdroj: NN Ročník........: 0006/004 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
UDÁLOSTI A KOMENTÁŘE TÝDNE Je cosi "podivného", hlavně však "shnilého" v státě českém. I tak lze parafráz ovat podle Shakespearovy hry Hamlet současnou situaci na domácí politické scén ě: Vše, co se zde totiž v minulých dnech dělo, bylo zastíněno problematikou če sko německých vztahů. Přesněji řečeno, prohlášením ministra zahraničí Josefa Z ielence, které na toto téma učinil v úterý 16. ledna, a následnou reakcí, ať u ž onou tuzemnou, či ze sousedního Německa. Takže v podstatě sdělovací prostřed ky si ostatních událostí všímaly spíše okrajově. A nebylo jich zase tak málo. Ve středu Zasedala například vláda, která projednávala dost "zajímavé" návrhy. Stát v podstatě "znárodnil" Ekoagrobanku. Zasedala parlamentní kontrolní komi se pro operativní techniku a naznala, že prostorový odposlech telefonů může bý t protiústavní. Konal se opakovaný soud s někdejším disidentem a poté poslance m Federálního shromáždění Janem Kavanem a podivným rozsudkem "neodvolatelně" s tvrdil, že Kavan alias Kato nebyl vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Výkonný místopředseda Občanské demokratické strany Libor Novák prohlásil, že prozatimní ředitel Bezpečnostní informační služby Stanislav Devátý je členem O DS, ačkoliv on vždy tvrdil, že nikoliv, že má členství pouze pozastavené... Jak již bylo řečeno, ve středu 17. ledna zasedala pravidelně vláda, a posuzova la vskutku zajímavé věci. Třeba onen "humorný" návrh zákona o státním jazyku, který po vzoru svých slovenských kolegů podal komunistický poslanec Jiří Hájek : Pochopitelně, ministři jej jednomyslně odmítli jako nesmyslný: Podle premiér a Václava Klause mimo jiné i proto, že obsahuje "nacionalistické" tóniny. Stej ně tak byl neodsouhlasen návrh skupiny lidoveckých poslanců k dokončení náprav y některých majetkových křivd. K tomu Václav Klaus uvedl, že pochybuje, že by "v této konstelaci, situaci a krátkosti času došlo do letošních parlamentních voleb ke schválení zákonů s restituční tečkou".
(Vláda prý nedospěla v této otázce k dohodě. Podle premiéra tento návrh "jde ú plně mimo a daleko za dosavadní koaliční jednání... restituce extenduje proti všem předjednávaným dohodám mezi koaličními stranami..." Lidovci v předloze zá kona žádají, aby současní vlastníci vydali církvím majetek, který dříve církve podle navrhovatelů vlastnily. Katolická církev by tak měla získat i katedrálu sv. Víta a další nemovitosti na Pražském hradě. Zákon předpokládá prolomení i restitučních hranicc z roku 1948...)
* * *
Vláda při svém zasedání rovněž odmítla návrh zemědělského zákona, který předlo žila skupina poslanců Českomoravské unie středu. Údajně proto, že je zcela obe cný a proklamativní. Podle premiéra "jde spíše o část volebního programu než o legislativní dokument... chce vyjmout zemědělství z tržní sféry a zavést v ně m centrální plánování produkce..."
(Ve středu 17. ledna pak také jednal parlamentní zdravotní a sociální výbor, k terý poměrem hlasů 14 ku 7 odmítl návrh skupiny poslanců vedených lidovcem Jos efem Janečkem na vydání zákona o síti zdravotnických zařízení. Stojí v něm, ab y stát výběrovým řízením onu síť garantoval. S takovýmito zařízeními by potom pojišťovny musely uzavřít povinně smlouvy, s ostatními už ne: To by vedlo ke s tabilizaci současného stavu, kdy nabídka zdravotnických služeb již o mnoho pře vyšuje poptávku, a také k zániku některých zařízení, čímž by se i ušetřily pen íze. Návrh podpořili opoziční poslanci, naopak koaliční byli proti. Podle nich tato síť vznikne samovolně trhem, horší lékaři v konkurenci neobstojí a budou muset ordinace zavřít.)
ČESKÉ AFÉRY A SKANDÁLY
Lze říci, že veřejné mínění v minulém týdnu dost zaujalo pokračování, či spíše "nucené" ukončení causy Jan Kavan. V úterý dne 16. ledna totiž před Městským soudem proběhlo odvolací řízení, jehož výsledkem je definitivní rozsudek, podl e něhož Jan Kavan nebyl vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti, nevěděl, že se stýká s pracovníky StB, nepodával zprávy utajeného styku a neplnil ulože né úkoly. S rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 7, kterým o tom bylo rozhodnut o už v září 1994, se odvolací soud ztotožnil i v podstatných částech zdůvodněn í: Proti rozhodnutí Městského soudu nejsou žádné opravné prostředky přípustné. .. A zdůvodnění, proč? V některých sdělovacích prostředcích se uvádělo, že prý kvůli kandidatuře Jana Kavana do Parlamentu, k čemuž potřebuje negativní lust rační osvědčení. Kdyby tudíž soud ještě trval dál, musel by z časových důvodů na osvědčení ještě nějakou dobu čekat a nemohl by kandidovat...
(Čtenář si jistě pamatuje, o co v onom případu vlastně šlo. Ostatně, psali jsm e o tom nesčetněkrát i v Necenzurovaných novinách. Takže jen stručně připomeňm e, že onen pán žil v letech 1969 až 1989 v Londýně, odkud spolupracoval s česk oslovenským disentem, mimo jiné se podílel na ilegálním rozšiřování literatury , vydávané v Londýně. Zde byl od samého počátku kontaktován příslušníky I. a I I. Státní bezpečnosti. Po roce 1989 se Jan Kavan stal poslancem Federálního sh romáždění, dne 22. března 1991 Vyšetřovací komise Federálního shromáždění o ud álostech 17. listopadu ve své zprávě uvedla, že byl veden coby spolupracovník Státní bezpečnosti, 27. ledna 1992 pak další vyšetřovací komise Federálního sh romáždění onu informaci potvrdila s tím, že Jan Kavan byl registrován na I. sp rávě StB ve svazku 12402 v kategorii tajný spolupracovník pod krycím jménem Ka to. Dne 8. listopadu Jan Kavan u podává u obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu n a ministerstvo vnitra za to, že byl označen jako spolupracovník Státní bezpečn osti. Tedy tutéž žalobu, která se táhla až do 16. ledna 1996. Mezi tím obdržel 24. února 1992 negativní lustrační osvědčení, o tři dny později pak naopak po zitivní, dne 16. října téhož roku nezávislá komise federálního ministerstva vn itra pod vedením Jaroslava Bašty potvrdila pozitivní lustrační osvědčení s tím , že Jan Kavan byl vědomým spolupracovníkem StB. Jan Kavan dnes vykonává funkc i předsedy zahraniční komise sociálně demokratické strany, Jaroslav Bašta tamt éž figuruje coby předseda bazpečnostní komise, oba jako členové tzv. stínové v lády...)
* * *
A další z afér? V pátek 19. ledna, po více než roční vazbě, soud propustil na svobodu majitele zkrachovalé Kreditní a průmyslové banky Antonína Moravce, jeh ož peněžní ústav dluží šesti věřitelům kolem čtyř miliard korun. Propuštění z vězení prý nic nemění na tom, že onen pán je i nadále stíhán: Vyšetřování příp adu vyvolalo dosud zatím největší napětí ve vládní koalici. U Moravcovy banky totiž měla dluh 52 miliónů Občanská demokratická aliance, jehož šéfa sekretari átu policie rovněž několik měsíců stíhala, dokonce pobyl ve vazbě. Nakonec vša k vyšetřovatelé dospěli k závěru, že byl nevinnen a dluh aliance neznamenal po rušení zákonů.
(Nakonec se sluší ještě připomenout tzv. causu šéfdirigenta České filharmonie Gerta Albrechta, jemuž počátkem minulého týdne vyslovil ministr kultury Pavel Tigrid nedůvěru a vydáním nového statutu tohoto hudebního tělesa jej zbavil té měř veškerých kompetencí: Což je v zahraničí připisováno nedobrým česko německ ým vztahům, protože Albrecht je německé národnosti a státní příslušnosti. Za z mínku pak stojí i situace na ministerstvu vnitra, kde ve čtvrtek 18. ledna 4 b ývalí ředitelé Inspekce roky obvinili ministra vnitra, že byli odvoláni vždy p oté, co se jejich činnost začala dotýkat vysokých funkcionářů resortu. Den na to se pak objevilo v tisku tvrzení, že ministerstvu vnitra nevládne Jan Ruml, ale náměstek Martin Fendrych a Policii ČR nikoliv ředitel Oldřich Tomášek, ale jeho zástupce Jan Zátorský...)
STRANY A HNUTÍ: JAK DÁL?
Vskutku, přestože je teprve druhá polovina ledna, v této sféře domácího politi ckého života se stále více už začínají projevovat blížící se parlamentní volby . Například u Občanské demokratické strany, kde na úrovni jejích oblastních ra d probáhají tzv. poslanecké primárky. A zdá se, že dost překvapivě. Na příklad neuspěli jednička kandidátky v severních Čechách, český velvyslanec v Bratisl avě Filip Šedivý, , dále pak místopředseda zahraničního výboru Parlamentu Otak r Vychodil či ministr, vedoucí úřadu vlády České republiky, Igor Němec, kteréh o dokonce porazil bývalý předseda Liberální strany národně sociální a čerstvý člen ODS Pavel Hirš. Ve Znojmě neprošel místním sítem ani předseda zdravotního a sociálního výboru Poslanecké sněmovny Martin Syka, který skončil až na čtvr tém místě.
(Všichni celkem mlčeli, pouze Pavel Syka se cítil být nespokojen. Rudému právu řekl, že propadl na okresní kandidátce ve Znojmě až na čtvrté místo, když tři dny před tím na znojemském městském sněmu s převahou zvítězil, přitom město t voří polovinu členské základny. "Kdybych skončil na druhém či třetím místě, vz al bych to jako důsledek toho, že většina členské základny, byť se objevuji v médiích dost často, mě tolik nezná z práce v okrese. Práce předsedy zdravotníh o a sociálního výboru je však náročná. Výsledek mě svádí k zamyšlení, které by ch však nerad v tuto chvíli komentoval," řekl Syka. Zapomněl však dodat, že za celý svůj poslanecký čtyřletý mandát pro okres, a tím méně pro Znojmo, neuděl al téměř nic: Naopak, svým nepřímým spojením s bývalou znojemskou radnicí, kte rá propadla totálně v posledních komunálních volbách pro neschopnost a téměř k riminální činnost, si spíš proti sobě kde koho popudil, Ale o tom napíšeme v n ěkterém z dalších čísel Necenzurovaných novin.)
* * *
V sobotu 20. ledna také v Praze probíhala tzv. "programová" komise České sociá lně demokratické strany. Delegáti na ní schválili program s názvem Lidskost pr oti sobectví, s kterým sociální demokraté půjdou do nastávajících parlamentníc h voleb, od nichž si slibují, že je vyhrají a vejdou do vlády "hlavním vchodem ". Zároveň delegáti rozhodli prosazovat konání celostátního referenda o vstupu České republiky do NATO. Údajně s tím, že při jeho eventuálním konání vyzvou sociálně demokratické voliče, aby hlasovali jednoznačně pro. A konečně, měli b ýt též schváleni tzv. "odborní mluvčí strany", což je krycí název pro ministry stínové vlády, například coby předseda Miloš Zeman, a dále pak Květa Kořínkov á, Jaroslav Bašta, Jan Kavan...
(Tendenci posilování středu na úkor levice i pravice zaznamenalo prosincové še tření Institutu pro výzkum veřejného mínění. Rozložení voličů v politickém spe ktru "pravice - levice", zůstává ale přesto dlouhodobě stabilní: převládá spíš e pravicová orientace a silný střed. K politickému středu řadí samo sebe 32 pr ocent občanů, k pravému středu 21 a k čisté pravici 14 procent. K levému střed u se pak přihlásilo 11 procent obyvatel a k levici 5 procent, ke krajní levici jedno procento, ke krajní pravici tři a 13 procent nedokáže sama se be zařadi t nikam. Za uplynulých 12 měsíců vzrostl počet responentů, hlásácích se k názo rovému středu ze 39 na 32 procenta, přízmivců levice ubylo z 21 na 17 procent, počet pravicově smýšlejících občanů se snížil z 39 na 38 procent...) Z DOMÁCÍ POLITICKÉ SCÉNY
Tady nejvíc rozruchu v posledním týdnu zcela jistě udělala causa česko německý ch vztahů, či přesněji řečeno diskuse kolem připravované česko německé deklara ce. Spirálu roztočil ministr zahraničí Josef Zieleniec, který v úterý 15. ledn a obvinil svého německého kolegy Klause Kinkela z toho, že Bonn klade záměrně takové požadavky, jež jsou pro českou stranu nepřijatelné. A přestože vzápětí Kinkel Zielencovo prohlášení ostře odmítl, rozpoutalo se kolem celé záležitost i "málem peklo". A kupodivu, v tomto případě všechny politické strany, ať už p arlamentní či nikoliv, koaliční nebo opoziční, jednohlasně napadaly Němce. Vče tně českých masmédií: Prostě, žádné morální odsouzení Benešových dekretů, ale jejich právní nezrušitelnost a morální bezúhonnost, žádné vyhnání, ale odsun c oby odplata za křivdy. O tom však podrobněji v našem závěrečném komentáři. (Celkově se také zklidnila situace kolem Ekoagrobanky. Česká národní banka cob y dozorový orgán jmenovala pro zmíněný finanční ústav nuceného správce s pravo mocí statutárního zástupce, zároveň však pronikavě snížila základní jmění Ekoa grobanky z původních 600 miliónů korun na 1 milión 200 tisíc, a to snížením ho dnoty akcií: Například akcie v ceně 200.000 Kč bude teď stát pouhých 200 korun . Cílem zmíněných opatření má být konsolidace banky a vstup silného akcionáře, kterým má být Konsolidační banky. Ta by měla navršit kapitál do výše půl mili ardy korun. Obecně však převládá názor, že onen akt se de facto rovná vyvlastn ění soukromé banky státem. Navíc všechny velké banky v neděli 21. ledna briskn ě odmítly vstup zahraničního kapitálu do zmíněného peněžního ústavu. Od pátku 19. ledna má opět banka otevřeno...)
* * *
V plném proudu jsou také přípravy České republiky na účast našich vojáků v mno honárodních mírových silách NATO. Po dvou skupinách důstojníků, kteří jsou v B osně už několik týdnů, odjel před pár dny z jižních Čech vlak s 89 vojáky a bo jovou technikou, a to za přítomnosti presidenta republiky Václava Havla a mini stra obrany Viléma Holáně. Do Chorvatska dorazil v pátek 19. ledna, po jeho vy ložení se vojáci i technika přesunuly do Bosny. Další vlaky jsou vypravovány t ak, aby celý mechanizovaný prapor o síle necelých 900 mužů byl na místě svého určení, tedy v prostoru, kde jsou dislokovány britské a kanadské vojenské síly , do poloviny února. Navíc je zřejmé, že se taktéž uklidnila situace kolem pla tů našich vojáků a jejich hromadný odchod od praporu ustal.
(Za zaznamenání stojí také skutečnost, že minulý týden president Václav Havel navštívil ostravsko a předseda vlády Václav Klaus v presidentově závěsu nově u tvořený okres Jeseník: Zřejmě už v předzvěstí předvolebního boje...) NĚCO ZE STATISTICKÝCH ÚDAJŮ
Podle průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění bylo v prosinci 47 procen t obyvatel České republiky spokojeno se současnou politickou situací, což znam ená proti črrvenci přírůstek 4 procenta, proti březnu téhož roku 8 a proti čer venci 1994 7 procent: Tehdy vyjádřilo svou spokojenost 40 procent dotázaných o bčanů. Nespokojeno bylo v prosinci 1995 46 procent dotázaných, v červenci 1995 53 procent, v březnu téhož roku a v červenci 1994 pak shodně 55 procent. (Relativní spokojenost může být také s dlouhodobým stavem nezaměstnanosti. Zat ímco v prosinci 1994 činila její míra v celostátním měřítku 3,2 procenta, loni v prosinci už jen 2,9 procenta, celkem 153.041 lidí. Z údajů ministerstva prá ce a sociálních věcí vyplývá, že nadále na prvním místě setrvává okres Most, k de koncem roku činila nezaměstnanost 7,3 procenta, na druhém místě pak okres L ouny se 7,1 procenty, avšak ještě měsíc předtím s 6,5 a v říjnu dokonce s 6,1 procenty. Nejméně je pak nezaměstnaných v Praze, která měla v prosinci 0,3 pro centa nezaměstnaných, na dalších místech jsou dále okresy Praha - západ s 0,4 procenta, Praha - východ s 0,6 procenty a Plzeň - jih s 0,7 procenty nezaměstn aných. Jak již bylo řečeno, nejmenší míru nezaměstnanosti má Praha, na druhém místě se nachází Jihočeský kraj s dvěma procenty, dále pak Západočeský s 2,2 p rocenty, Východočeský s 2, 3 procenty, Středočeský s 2,6 procenty, Jihomoravsk ý s 2,9 procenty a na posledních Severočeský spolu se Severomoravským krajem s hodně se 4,8 procenta nezaměstnaných...)
* * *
Další z průzkumů, který na začátku loňského prosince provedl Institut pro výzk um veřejného mínění, se týká mezilidských vztahů. A lze říci, že pro českou sp olečnost nedopadl zrovna moc dobře. Její převážná část se totiž stále domnívá, že v tomto případě máme pořád dost dohánět: Pouze 4 procenta si myslí, že vzt ahy mezi lidmi jsou dobré a 27 procent je kvalifikuje jako spíše dobré. Za spí še špatné je považuje 49 procent občanů a za špatné 17 procent. Lépe než ostat ní hodnotí vztahy mezi lidmi responenti ve věku 15 až 19 let (48 procent), z d ůchodců se pak kladně vyjádřilo 24 procenta dotazovaných. Nejoptimističtěji se vyjádřili Pražané (43 procent) a Jihočeši (38 procent).
(Další statistické údaje se týkají průměrných platů ve světě. Přestože mají k České republice v současné době vztah spíše iluzorní, dovolujeme si některá čí sla zveřejnit. Podle německého týdeníku Focus mají největší roční příjem, 39.8 50 dolarů, v Lucembursku. Druzí se 37.180 dolary jsou pak Švýcaři, za nimi nás ledují Japonsko s 34.649 dolary, Dánsko s 28.110, Norsko s 26.480, USA s 25.86 0, Německo s 25.580, Rakousko s 24.850, Island s 24.590 a Švédsko s 23.630 dol ary. Zajímavý je v této souvislosti prudký vzestup Rakouska, které patří mezi desítku nejbohatších teprve od roku 1992, naopak mezi nejúspěšnějšími zeměmi s chází několik států, které si celá léta udržovaly své umístění: Francie klesla na 11., Belgie na 13., Nizozemsko 14. a Kanada až na 16 místo. Průměrný roční plat ve světě dosahl částky 4.600 dolarů, Česká republika je hluboko pod tout o úrovní, loni dosahovala průměr pouze kolem 320 dolarů na osobu a rok...) ------------------------------------------------------------
Redakce Necenzurovaných novin pro své čtenáře komentuje ------------------------------------------------------------
JE NĚCO "SHNILÉHO" V STÁTĚ ČESKÉM
Tak nějak by se dala slovy Shakespeara parafrázovat současná paranoidní situac e v České republice, jež vznikla minulý týden na základě prohlášení ministra z ahraničí Josefa Zielence. Ten totiž v úterý 16. ledna na tiskové konferenci ře kl, že jeho německý kolega Klaus Kinkel při jednání v Bonnu dne 12. ledna " př es dohodu, ke které došlo při přípravě česko německé deklarace ... znovu otevř el pasáž hodnocení minulosti a přidal k tomu další požadavek vůči české straně ." Kinkel prý nyní chce, aby se Česká republika morálně distancovala od nespra vedlnosti vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce, otevřena byla i otá zka tzv. Benešových dekterů: Nikoliv snad požadavkem na jejich zrušení, ale sp íše opět z hlediska morálky. Tím Zieleniec nepřímo obvinil německou vládu z ob strukcí při jednáních o společné deklaraci. Navíc se domnívá, že nový Kinkelův přístup je zřejmš důsledkem politického vývoje v Německu, kde "jsou dnes více slyšet hlasy, které dohodu nechtějí..."
(A ona paranoidní situace? Všechny politické síly v zemi, ať již parlamentní č i mimoparlamentní, koaliční nebo opoziční, spustily hlasitý křik. Včetně drtiv é většiny sdělovacích prostředků. Pochopitelně, po kolikáté už, značně protině mecký. Který kupodivu nepřestal, ani když se v německých masmédiích pár dní na to ozval sám německý ministr zahraničí Klaus Kinkel: Klidně, ale nekompromisn ě prohlásil, že jeho pražský kolega nemluví pravdu, že k žádnému "zablokování" příprav na deklaraci nedošlo. A že vlastně drtivá většina sporných otázek byl a v podstatě vyřešena. Což naopak Josef Zieleniec odmítl komentovat s tím, že trvá na obsahu svého úterního prohlášení...)
* * *
Někdo tedy ať už vědomě či nevědomě interpretuje rozhovory jinak, než jak v pá tek 12. ledna probíhaly. Ale, nechme dohadů a podívejme se na věci tak, jako k dyby ministr zahraničí Josef Zieleniec měl pravdu. A zkusme si zopakovat to, c o už nesčetněkrát v Necenzurovaných novinách bylo uvedeno. Byl odsun sudetskýc h Němců odsunem, nebo vyhnáním? Z hlediska toho, co se ještě před pár dny dělo v Bosně, Hercegovině a Chorvatsku lze onen akt označit za etnické čistky. Pro stě vyhnání, které začalo daleko před tím, než je vzala na vědomí postupimská konference. A českoslovenští občané při tom napáchali mnoho násilí, zavraždili mnoho lidí. Bylo to morální? Nikoliv. A co ony Benešovy dekrety, podle nichž se většinou bez soudů, jen na ukázání prstem tzv. "partyzány za pět minut dvan áct" či "revolučními gardisty" pochybného původu, zabavoval majetek. Podle nic hž se všechny násilnosti a vraždy amnestovaly a dokonce povyšovaly na službu v lasti. Bylo to morální? Nikoliv.
(Ví Bůh, proč čeští političtí představitelé tvrdošíjně setrvávají na svých sta noviscích. Ví Bůh, proč český národ odmítá vzít na vědomí zvěrstva a nezákonno sti, které sám, v odvetě za násilnosti, násilně páchal. Zvláště když podle min istra zahraničí Josefa Zielence v ostatních bodech deklarace jsme s Němci zaje dno. Ano odškodnění. Ano neměnnost hranic. Ano dnešní majetkový status quo v p ohraničí a všude tam, kde v roce 1945 žili Němci. Zdá se, jakoby naše neústupn ost odsoudit amoralitu, měla rovněž morální původ. Jako bychom se styděli. Za napáchané zlo. Za své předky. Sami za sebe. A člověk nerad přiznává chyby. Byl o by dobré tomu uvěřit. Jenomže, je to pravda?)
(dvoustránku domácích aktualit připravil)
Jiří F. PILOUS