--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0006/010 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ
Vnitropolitická scéna v Rusku se před presidentskými volbami stává stále víc z ajímavější a nezřetelnější. Tiskový mluvčí presidenta Borise Jelcina kritizuje českého presidenta. Sám Jelcin se málem bratří s premiérem Viktorem Černomyrd inem, aby ve stejné době nevybíravě nadával například ministru financí. Posled ní sovětský expresident Michalil Gorbačov hodlá znovu kandidovat. V Čečensku z novu vrcholí boje a ministr obrany tam jede s mírovým poselstvím... Stejně tak nepřehledná je ovšem situace v Bosně. Mezinárodní policie dosud nefunguje, sv oboda pohybu se nedodržuje a síly IFOR nezatknou hledaného válečného zločince Radovana Karadžiče jen proto, že měl osobní ochranu a muselo by být použito ná silí... Ostatně, také v Polsku po relativním klidu nastupují znovu neklidné ok amžiky: Na rozdíl od Slovenska, kde bouřlivá atmosféra se spíše stupňuje. A ji nde ve světě? V USA se naplno rozbáhají primárky a zdá se, že pro republikány spíš s mnoha překvapeními. Místo očekávaného jednoho jasného kandidáta, senáto ra Boba Dola, jsou najednou zájemci o presidentské křeslo hned čtyři. Velká Br itánie se zase dohodne s Irskem o pokračování mírového procesu, ale IRA to ner espektuje a nevylučuje další atentáty. Řecko a Turecko se nadále připravují na konfrontaci a Izrael čelí dalším eventuálním tetoristickým činům. Inu, zdá se , že svět se začíná stále víc zmítat v nemalých problémech...
Lze říci, že na ruské politické scéně se v podstatě minulý týden nic moc nezmě nilo. Hlavním tématem Moskvy nadále zůstává tvrdé odmítání rozšiřování NATO sm ěrem na východ, což presentuje v současné době hlavně bývalý šéf ruské rozvědk y a nynější ministr zahraničí Jevgenij Primakov. Například v době své návštěvy na Slovensku, při přijímacím ceremoniálu Ruska do Rady Evropy nebo o víkendov ém jednání v Norsku. Není však výjimkou, protože podobným tónem hovoří stále č astěji i další: Nejen ministr obrany Pavel Gračov, ale třeba i předseda Liberá lně demokratické stra, poslanec Státní dumy a kandidát na úřad presidenta Vlad imir Žirinovskij. Ten navíc při své návštěvě v polovině minulého týdne v Libyj i ze strany Ruska "rehabilitoval" terorismus a v podstatě dal najevo, že Rusko stojí plně za bojem Libyje proti "americkému imperialismu" a schvaluje jej. (Ostatně, poslední události s ruskou ponorkou poblíž břehů Velké Británie nasv ědčují, že Moskva se zdaleka nevzdala praktik běžných z období studené války. Nebýt totiž skutečnosti, že na palubě ponorky těžce onemocněl jeden z členů je jí posádky, nepotvrdilo by se koncem minulého týdne podezření, že v britských výsostných vodách, blízko skotského pobřeží, je "škodná". Ponorka volala o pom oc, neudala však svou polohu: Teprve až stačila odplout do mezinárodních vod, a nebylo jí možno nic dokázat, vynořila se a předala k operaci svého těžce nem ocného námořníka...)
* * *
V pátek 1. března na tiskové konferenci v Moskvě oficiálně někdejší sovětský p resident a poslední generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov učinil prohláš ení ke své kandidatuře na úřad presidenta: "Ano, dospěl jsem k rozhodnutí. Bud u kandidovat," prohlásil. Zároveň vyzval všechny demokratické síly v zemi, aby v presidentské kampani vystupovaly jednotně a zabránily tak návratu komunistů k moci. "Nesmíme se nechat zmást sociálně demokratickými a liberálními hesly, která stoupenci Gennadije Zjuganova (šéfa komunistů, pozn. red.) nyní hlásají . Znám tyto lidi z nomenklatury a obávám se, že zastaví reformy a společnosti odejmou demokratické svobody,"
praví se v prohlášení, které prostřednictvím své nadace Michail Gorbačov předa l tisku. Všeobecně se však soudí, že jeho naděje na úspěch jsou minimální. (A Čečensko? Rovněž "nic nového pod Sluncem". Boje neustávají, spíš naopak, st ále víc se rozmáhají. V této situaci prý ministr obrany Pavel Gračov tento týd en odcestuje do Čečenska, aby na místě posoudil možnost mírového ujednání. Nik oliv ovšem s bojovníky za svobodu Čečenska: Ti podle Pavla Gračova "jsou skute ční bandité, kteří mohou bojovat ještě mnoho let, a proto je nezbytné je zlikv idovat..." Ostatně, představy Moskvy o míru definuje i postavení čečenských za jatců. Tamní rodiny totiž musí platit Rusům velké sumy peněz, aby dosáhly osvo bození svých příbuzných z ruských zajateckých táborů. Mise Organizace pro bezp ečnost a spolupráci v Evropě upozornila, že ve válce zmizelo beze stopy na dva tisíce čečenských civilistů. "Každý měsíc přibývají desítky nových případů, l idé jsou zatýkáni bez důvodu a mladí Čečenci mizí v ruských táborech," říká zá stupce této organizace Roman Wasilewski.)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
"Česká republika má mimořádný zájem na dobrých, nebo lépe řečeno vynikajících vztazích s Polskem, protože v dnešním komplikovaném světě je kvalitní soused v elmi důležitý." Uvedl to v neděli 2. března po jednání s polským předsxedou vl ády Wlodzimierzem Cimosziewiczem premiér Václav Klaus. Na své schůzce v polské m krkonošském středisku Karpacz oba politici zdůraznili úsilí svých zemí o vst up do Evropské unie a NATO, shodli se o možnosti rozšíření Středoevropské doho dy o volném obchodu (CEFTA) o Bulharsko, Rumunsko a Litvu, hovořili též o stav bě dálnice vedoucí od polského pobřeří Baltického moře k české hranici. Vyslov ili rovněž identické názory na různé problémy mezinárodní politiky, o vztazích k Německu pak oba premiéři prý hovořili pouze v souvislosti s malou regionáln í spoluprací.
(Minulý týden pak pobýval v USA ministr obrany Vilém Holáň, který tam jednal s mnoha severoamerickými politickými činiteli. S prvním náměstkem amerického mi nistra zahraničí Strobem Talbottem například hovořil o našem budoucím členství v Severoatlentické alianci a o námitkách Ruska. "Nemá žádný smysl zahnat Rusk o do kouta. Rusko má své bezpečnostní problémy. Ale zároveň Rusko musí pochopi t, že jiné státy chtějí svou bezpečnost řešit jinak," zdůraznil ministr Holáň. Hlavní část jeho návštěvy však byla zaměřena na problematiku vojenské spolupr áce České republiky s USA, na vojenskou informatiku, systémy protivzdušné obra ny a hlavně na uvažovaný nákup vojenských stíhaček. Tady také probíhalo nejvíc e jednání...)
* * *
Jinak ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý jednal koncem minulého týdne v Mariánských Lázních se svým německým resortním kolegou, ministrem hospodářst v Günterem Rexrodtem. V Brně pak soukromě také pobýval v pátek 1. března maďar ský president Arpád Göncz. A začátkem týdne přicestovala do Prahy předsedkyně norského parlamentu Kristi Gröndahlová, která se mimo jiné setkala s předsedou Českomoravské komory odborových svazů Richardem Falbrem. Konečně, v pondělí 4 . března odletěl do Moskvy ministr zahraničí Josef Zieleniec.
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Na rozdíl od minulých týdnů se dostalo do pohybu znovu Polsko. Což souvisí poc hopitelně s aférou expremiéra Józefa Oleksyho, který musel koncem loňského pro since odstoupit pro podezření ze špionáže ve prospěch Ruska. Ne, zatím se nic konkrétního nevyšetřilo, vojenská prokuratura na věci prý intenzívně pracuje. Zato však odstoupil šéf polských tajných služeb Gromoslaw Czempinski. Podle tv rzení někdejšího ministra vnitra Krzysztofa Kozlowského proto, že existuje sna ha zahrát celou záležitost "do autu". Prý "to, co se děje, je jasná porážka ta jných služeb..." Sám Czemplinski prohlásil: "Nový premiér a ministr vnitra se mnou nechtějí pracovat..." A důvody? Čtenáři si jistě pamatují, že právě tajné služby získaly dostatek materiálů, které usvědčují Oleksyho ze špionáže. Jeno mže, nový premiér je ze stejného vládního levcového postkomunistického uskupen í, ministr vnitra jakbysmet. Z tajných služeb už v minulých týdnech muselo ode jít nejméně 6 vysokých důstojníků, teď, po odchodu šéfa lze očekávat, že resor t plně ovládnou bývalí komunisté. A v jejich záujmu bude "plné očištění" Józef a Oleksyho. Situaci navíc pak dokresluje fakt, že po šéfovi rozvědky rezignova l i ředitel polské televize Wieszlaw Walendziak, který byl již delší dobu terč em kritiky levicové vlády.
(Znamením "státních návštěv" žilo tentokrát Slovensko. Nejprve zde vykonal v p olovině minulého týdne návštěvu ruský ministr zahraničí Jevgenij Primakov: Poc hopitelně opakovaně důrazně připomínal, že Rusko kategoricky nesouhlasí s rozš iřováním NATO na východ. A jako alternativu nabídl premiéru Mečiarovi nové mož nosti v hospodářské spolupráci: "Co kdybychom se tak nesoustředili na NATO, pr otože aliance přicházejí a odcházejí, země však zůstávají..." V zápětí poté př ijel polský president Aleksander Kwasniewski, který jednal se svým kolegou Mic halem Kováčem: Za zmínku stojí skutečnost, že místo konkrétních faktů o snahác h obou zemí začlenit se evropských struktur, spíše chlícholil Rusy. Ostatně, v podobném tónu vede poslední dobou Slovensko celou svou zahraniční politiku. J inak řečeno, fakticky ji zaměřuje spíše na Východ, na Západ jsou určeny pouze plané deklarace. A přidáme-li k tomu konfrontační tón vládnoucí koalice, napří klad trestní oznámení ředitele Slovenské informační služby Ivana Lexu na presi denta Kováče v souvislosti s jeho svědectvím před vídeňským soudem, nelze se u ž divit ničemu.)
* * *
Problémy však mají také v Německu. A dokonce do jisté míry podobné těm v Polsk u. Jde o Spolkovou zpravodajskou službu: Její šéf Konrad Porzner totiž ve čtvr tek 29. února rezignoval. Údajně proto, že podle odhalení německého tisku někt eří jeho agenti zpronevěřili velké finanční částky a prodali ruská vojenská ta jemství britské špionáži. Týdeník FOCUS v této souvislosti informoval, že Zpra vodajská služba přišla na své tři agenty, kteří zpronevěřili víc než milión ma rek vyčleněných na špionáž v ruské sféře. V oficiálním prohlášení pak Konrad P orzner rezignaci odůvodňuje tím, že šéf bonského kancléřského úřadu a ministr spolkové vlády Friedrich Bohl nevyhověl poslat vzhledem k této aféře dva vysok é činitele rozvědky do předčasného důchodu.
(Na závěr téhle části pak netradičně pohled do celé oblasti: Podle posledních průzkumů veřejného mínění se západní způsob života začáná v téhle části Evropy pevně usazovat. Trvale stoupá počet těch, kteří se cítí šťastně pod vládou vo lného trhu a v drsném neustálém prostředí politického pluralismu. Změny ve stř ední Evropě vítají občané s neskrývaným optimismem. Například v České republic e a v Polsku reformy schvaluje 75 procent dotázaných oproti jedné čtvrtině pře d pěti lety. "Vítězové i poražení v novém systému přijímají svobodné volby jak o správný způsob pro sestavení vlády," komentuje výsledky profesor Richard Ros e ze Strathclydeské university. Proto v Polsku, kde byl nedávno exkomunista Kw asniewski zvolen presidentem, si přeje jen 8 procent lidí návrat starého hospo dářského a politického systému. Ostatně i v Maďarsku, kde rovněž vládnou býval í komunisté a kde reforma byla obzvláště bolestná, volá po starých časech jen pětina společnosti. Na rozdíl od zemí bývalého Sovětského svazu, kde si dosud víc než polovina lidí myslí, že dřív bylo líp a jedna třetina by uvítala návra t nějaké formy komunistické vlády, i kdyby to znamenalo ztrátu nesvobody.) BALKÁNSKÁ KRIZE
Lze říci, že hybným momentem současného status quo jsou postoje bosenských Srb ů k vojenským silám IFOR. Politické vedení a velitelé bosensko srbských ozbroj ených sil totiž stále víc odmítají spoluopracovat s NATO. Zejména poté, co Mez inárodní tribunál v Haagu oficiálně obvinil nedávno zatčeného srbského generál a Djordja Djukiče z válečných zločinů proti lidskosti a potvrdil tak jeho poby t v haagském vězení. Navíc se stále víc projevují těžkosti, spojené z předáním srbských čtvrtí Sarajeva pod bosenskou, převážně muslimskou správu: Prakticky všichni srbští obyvatelé města totiž emigrovali do blízkého bosensko srbského centra Pale. Dokonce často i s vykopanými nebožtíky z místních hřbitovů. Kone čně, napjatá situace trvá i v Mostaru, kde Chorvati a Muslimové odmítají nadál e spolu "komunikovat".
(Jenomže, celkové atmosféře neprospívají ani jednotky IFOR. Například v úterý 27. února v Banja Luce vojáci NATO nezadrželi bosensko srbského předáka Radova na Karadžiče, a to přesto, že jej bez problému identifikovali: Údajně nezasáhl i proto, že byl obklopen osobní stráží a v případě pokusu o zatčení by prý byl y ohroženy životy nezůčastněných civilistů. Takže díky liknavosti, nebo možná i strachu vojenských sil IFOR z eventuálního konfliktu, si bosenští Srbové děl ají v podstatě co chtějí...)
* * *
Přesto přes všecko v úterý 27. února večer Rada bezpečnosti oficiálně potvrdil a pozastavení ekonomických sankcí přijatých v roce 1994 proti bosenským Srbům. Podle vyjádření americké zástupkyně v OSN Madeleine Albrightové se tak stalo proto, že srbská strana splnila vojenské závazky vyplývající pro ni z daytonsk ých dohod. Generálního tajemníka OSN Butruse Butruse-Ghálího o tom den předtím informoval generální tajemník NATO Javier Solana: Podle něj bosenští Srbové o pustili všechna pásma odpoutání sil v Bosně vytyčená výše zmíněnou dohodou, ta kže není důvodu dále v sankcích pokračovat...
SVĚT KOLEM NÁS
Zdá se, že pesimismus z minulého týdne ve světovém dění nijak moc nepolevil. C ož se projevilo zejména na Předním východě, přesněji v Izraeli. V neděli 3. bř ezna totiž v Jeruzalémě vybuchla v linkovém autobuse další bomba, 19 lidí bylo zabito a asi deset zraněno. Za poslední dva týdny je to už tedy ve čtyřech at entátech téměř 50 mrtvých a kolem stovky zraněných. Izraelská vláda jako odezv u na vzniklou situaci de facto pozastavila proces mírového procesu a izolovala veškeré palestinské pblasti, nacházející se na území Izraele. Atentát důrazně odsoudily Spojené státy, Rusko, Francie, Velká Británie a další země, proti s e postavil i šéf palestinské samosprávy Jásir Arafat, palestinská policie zahá jila bezpečnostní akce proti příslušníkům hnutí Hamáz, které se k atentátům hl ásí. A reakce? V pondělí 4. března vybuchla v centru Tel Avivu v obchodním dom ě další puma, nejméně 10 osob bylo zabito, další desítky zraněny. K odpovědnos ti se bezprostředně po výbuchu nikdo nepřihlásil, zdá se ale, že to byl opět H amáz.
(Ve Španělsku probíhaly v neděli 3. března předčasné parlamentní volby: Podle předběžných výsledků Socialistická dělnická strana Felipe Gonzálese v souboji s opoziční centristicko pravicovou Lidovou stranou Josého Marii Aznara prohrál a. Ve 350 členném parlamentu budou tak socialisté mít po sečtení 50 procent hl asů zatím 145 křesel, lidovci pak kolem 160. Třetí v pořadí, komunisty vedená formace Sjednocená levice, by si měla ziskem 22 až 25 křesel polepšit, naopak umírnění katalínští nacionalisté ztratili a nyní dostanou 14 až 15 poslaneckýc h míst. Vzhledem k tomu, že lidovci zřejmě nedosáhnou absolutní většiny, musej í vytvořit vládní koalici, což však bude dost složité. Spíš se předpokládá, že ve "finále" znovu uspějí socialisté. Takže, Španělsko má na dlouhou dobu post aráno o zábavu: Stejně jako Rakousko, kde téměř 3 měsíce po volbách dodnes nen í koaliční vláda, nota bene ze stejných subjektů, ustavena...)
* * *
Pomineme-li pak další parlamentní volby, tentokrát v Austrálii, kde o poslední m víkendu rovněž zvítězila konzervativní opozice, tvořená aliancí Liberální a národní strany, zůstane nám "předvolební horečka tzv. "primárek" v USA. Po prv otních neúspěších republikánského favorita Roberta Doleho se konaly 26. února další primárky v Arizoně, kde ještě zvítězil s 33 procenty zisku multimilionář Steve Forbes: Dole se 30 procenty skončil na druhém místě, televizní komentát or Pat Buchnan se umístil jako třetí (27 procent) a bývalý guvernér státu Tenn esse Lamar Alexander se 7 procenty poslední. Ve státech severní a jižní Karoli na to už však bylo jiné. Tam totiž zvítězil už suverenně Robert Dole. Vezmeme- li v úvahu, že vítěz pro sebe započítává všechny hlasy daného státu, podle cel kových výsledků tedy zatím vede v republikánském táboře před nominačním sjezde m Dole se 72 hlasy, druhý je Forbes, který má zatím jistých hlasů 60, třetí Bu chanan 37 a poslední Alexandcer 10 hlasů.
(Zajímavá akce se také odehrála v Asii, přesněji v thajské metropoli Bankok. T am totiž skončil v neděli 3. března summit představitelů 25 států Evropské uni e, sdružení zemí jihovýchodní Asie - ASEAN, Číny, Japonska a jižní Koreje. Lze však říci, že výsledky byly spíše formálního a deklarativního významu. Vedle výzev k větší vzájemné spolupráci, obchodu a investicím totiž nestojí nic za v ětší zmínku. Snad ještě jen to, že přítomní účastníci potvrdili potřebu reform y OSN a zavázali se urychleně uplatňovat všeobecnou smlouvu o nešíření jaderný ch zbraní: Další summit bude za dva roky v Londýně, za čtyři roky pak v Soulu. ..)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ STŘEDNÍ EVROPA DOBÝVANÁ RUSKEM
Pokud někdo předpokládal, že rozpadem Sovětského svazu končí éra komunistickéh o vlivu ve střední a východní Evropě, hluboce se mýlil. Stačí se totiž podívat na mapu téhle části našeho světadílu a počítat s námi: V Bulharsku vládne něk dejší komunistická strana, formálně transformovaná do čehosi jako by socialist ického. V Rumunsku jakbysmet. V Maďarsku se někdejší vedoucí síla rovněž "přev tělila" do tzv. "moderní" socialistické strany a je vedoucí silou dodnes. V Po lsku zase do "hábitu" sociálně demokratického exkomunisté zabalili svou Sjedno cenou dělnickou stranu, která v čele koalice nejen tvoří vládu, ale ovládá i P arlament a drží rovněž post presidenta. Na Slovensku ani nemuseli: Tam vzniklo tzv. vládních postkomunistických formací na bázi někdejšího bolševismu hned n ěkolik: Například Moravská národní strana, Hnutí za demokratické Slovensko či Sdružení dělníků Slovenska. Nemluvě už o opozici, která až na výjimky z onoho lůna vyšla taktéž.
(A Česká republika? Experti ze Západu tvrdí, že jsme jedinou postkomunistickou zemí, jež má pravicovou vládu. Což je formálně jistě velmi správné. Jenomže: Spočítal někdo, kolik někdejších komunistů vstoupilo do extra pravicové Občans ké demokratické strany? Například takový Ivan Kočárník, Jan Stráský... A co Ob čanská demokratická aliance se svým místopředsedou Vladimírem Dlouhým? O opozi ční sociálni demokracii je lépe raději pomlčet. Tam totiž co známější jméno, t o vesměs bývalý komunista. Navíc, Česká republika si snad jako jediný postkomu nistický stát střední a východní Evropy zachovala své bolševické podhoubí. Ne pouze v jednom subjektu, ale hned v několika. Levý blok, Strana demokratické l evice, Komunistická strana Čech a Moravy, Strana československých komunistů... )
* * *
A jaký onen status quo má má spojitost s ruským dobýváním středoevropského pro storu? Dost velký. Stačí si například připomenout některé události posledních týdnů či měsíců. Třeba takovou aféru polského expremiéra Józefa Oleksyho, kter ý je obviněn z vyzvědačství právě ve prospěch Ruska. Nebo nesčetné návětěvy ru ských politických činitelů na Slovensku a postupnou hospodářskou svázanost toh oto státu s Moskvou. Ekonomickou nomenklaturu České republiky, která nejenže p ochází z komunistického "zázemí" dost vysokého ražení, ale své aktivity stále cílevědoměji zaměřuje právě východním směrem. A nejde přitom jen o naftu či ze mní plyn.
(Prostě, psali jsme o tom v Necenzurovaných novinách mnohokrárt: De facto Rusk o teprve teď dosáhlo toho, oč usilovalo vlastně od Velké říjnové socialistické revoluce z roku 1917. Bez početných armád, nejmodernějších zbraní teprve teď ovládlo celou střední a východní Evropu. A země zde se nacházející do onoho ch omoutu "vlezly" tentokrát dobrovolně. Dokonce i ty, co v minulosti s Moskvou n ekomunikovaly. Například Rumunsko či srbská část nějdejší Jugoslávie. Dokonce i to Polsko, které vzhledem k historickým okolnostem vše, co bylo komunistické a sovětské přímo nenávidělo, dnes "slastně" přivírá oči a postkomunisty málem zbožňuje. A Slováci pro změnu omilostňují Gustíva Husáka a dělají z něj "mále m hrdinu"... Skutečně, teprve teď Rusko dobylo zpět své bývalé "kolonie". A mo žná ještě něco navíc. I když, zatím ještě ne úplně. Zatím...)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS