--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kuras Benjamín
Název: Křivá přísaha
Zdroj: NN Ročník........: 0006/010 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Křivá přísaha

Britská komise pro masmédia říká: Poslanec Kavan lhal Výnos Broadcastng Complaints Commission (BCC) usvědčil poslance Jana Kav ana minulý týden z křivopřísežnictví. To je v anglickém právním systému, založ eném na presumpci věrohodnosti, vážný a nepromlčitelný zločin, na který se pod le okolností může vztahovat trest až několika let vězení. Trvalým občanským dů sledkem křivopřísežnictví pak je, že člověku, který ve veřejném sporu jednou p od přísahou lhal, už nikdy nikdo nevěří.

Výrokem BBC končí aféra Kavan, která se v čs. politickém životě táhne be zmála rok. Definitivní konec si ovšem žádá publikování dostupných fakt, aby si veřejnost mohla sama udělat obraz o celé věci. Britští novináři s pomocí šéfr edaktora Respektu shromáždili po roční podrobné práci spoustu informací. Všech ny se zakládají na právně ověřených dokumentech.

Nejdůležitější lež

"Oni (BCC, pozn. red.) pouze tvrdí, že v rozhodnutí, které publikovali v roce 1985, řekli, že ve voze nebyla žádná jména a adresy, a nyní tento výrok revokují s tím, že tam jistá jména a adresy byly. Nic méně, nic více," řekl Ja n Kavan v pátečním vydání deníku ČsT.

Prohlášení komise však říká mnohem víc: 1. Strany podávající stížnost (tj. Jan Kavan a Palach Press) před Komisí zamlčely rozhodující informace.

2. Předložením stížnosti pan Kavan oklamal Komisi, ať už z jakýchkoliv d ůvodů.

3. Komise neshledává, že by další vyšetřování stížnosti pana Kavana posl oužilo nějakému užitečnému účelu. Což přeloženo do normálního jazyka znamená, že se o tom BCC už nehodlá s nikým bavit.

BCC je velmi vážený orgán, založený parlamentem na ochranu veřejnosti př ed falešnými tvrzeními masmédií, a nemá velký smysl pro žonglérské zacházení s fakty, jde-li o věc tak vážnou, jako je poškození pověsti seriózní televizní stanice a jejích novinářů. Jak vážně Kavanův podvod brala, je vidět z toho, že se poprvé za celou dobu své existence rozhodla přezkoumat své dřívější rozhod nutí.

Nejpodstatnější lež, které se ve svých pátečních prohlášeních pro televi zi a ČSTK pan Kavan dopustil, je tato: "Vynechal jsem jednu informaci, a to že v tomto kamiónu, který tady byl v roce 81 zadržen (...), byl rovněž seznam na štítkách (...)."

Pan Kavan totiž tuto informaci nevynechal, naopak právě z ní udělal hlav ní a nakonec jediný rozhodující bod zmíněného sporu s Thames TV, který řešila BCC. Zároveň s podáním stížnosti na Thames TV podepsal místopřísežné prohlášen í, v němž si stěžuje na "nepravdivé tvrzení programu, že v kamiónu byl seznam adres". Pro nedostatek jiných důkazů Komise tehdy rozhodla - na základě anglos aské presumpce věrohodnosti - ve prospěch pana Kavana a proti Thames TV výlučn ě na základě tohoto prohlášení. Teď se prokázalo, že místopřísežné prohlášení je lživé.

Akce Delta

Francouzský kamión, který byl zadržen na hraničním přechodu Dolní Dvořiš tě 27. dubna 1981 ve 22.30 hodin a jehož příjezd byl nafilmován kamerami StB ( záznam existuje v dodnes dochovaném televizním pořadu EM 4 přichází), přivážel do Československa zahraniční literaturu, dokumenty, vybavení a peníze od Kava novy londýnské tiskové agentury Palach Press. Na zpáteční cestě měl vyvézt ruk opisy československých disidentů. Nebyl to první kamión, který takovou cestu v ykonal. Nebyl dokonce ani první, o kterém StB věděla. Podle vyšetřovacího spis u akce Delta byly styky Palach Pressu s disidenty v Československu sledovány u ž "v průběhu roku 1980" a "od listopadu 1980 bylo spojení a osoby podílejí se na něm vzaty pod agenturně operativní kontrolu".

Předchozí kamión, který přijel s nákladem materiálů od Palach Pressu v l ednu 1981, se vrátil bez disidentských materiálů. Jeho řidiči Kavanovi oznámil i, že byli sledováni policií - a v tom jim vyšetřovací spis akce Delta dává za pravdu. S dubnovým kamiónem jeli jiní řidiči, Thonon a Anisová. Tři týdny před jejich příjezdem, 4. dubna 1981, provedla StB zátah na ch atě Otky Bednářové ve Stříbrných Horách a zabavila mimo jiné notes, který patř il Janu Rumlovi - krycí jméno Delta. Notes obsahoval různé poznámky, které se týkaly kanálů pro dovoz tiskovin, včetně krycích jmen. Jan Ruml byl na osmačty řicet hodin zatčen a po propuštění okamžitě zaslal Kavanovi kódovanou zprávu, že mu byl zabaven blok a aby změnil jména.

Přes dvě jasná varování, že posílat do Československa další kamión je ne bezpečné, odeslal Palach Press dubnový kamión se zásilkami několika exilových organizací. V kamiónu bylo několik set úplných jmen a adres a řada jmen krycíc h, z nichž některá StB vyluštila podle zabaveného Rumlova notesu. V následujících dnech byly u mnoha lidí provedeny domovní prohlídky a pr oběhlo zatýkání. K některým byla vydána nařízení už v noci ze 27. na 28. dubna , tedy během několika hodin po zadržení kamiónu. Příprava vyšetřovacího spisu Delta začala už koncem roku 1980. Ve vyšetřovací vazbě zůstali po zadržení Jan Ruml, Jiří Ruml, Karel Kyncl, Jiřina Šiklová, Eva Kantůrková, Jaromír Hořec, Ján Mlynárik a Milan Šimečka. Jaromír Hořec byl propuštěn po třech měsících, o statní zůstali ve vazbě téměř rok.

5. května 1981 napsal Jan Kavan dopis jedné ze svých pražských spojek s krycím jménem Kat (na anglickém stroji bez háčků a čárek): "Potiz je i v tom, ze se pry mely menit kody, ale nevim jak a tak asi je v tom i Delta". Tehdy úd ajně nevěděl, jak kódy měnit. Dnes tvrdí, že vzkaz před odjezdem kamiónu nedos tal.

Adresy v kamiónu

Program TV Thames "Poslední zátah", na kterém Kavan za honorář spoluprac oval a k němuž poskytl většinu základních informací, obsahoval mimo jiné zmínk u, že v kamiónu byla kromě kódovaných jmen i plná jména a adresy kontaktů v Če skoslovensku. Za tuto zmínku pak Kavan podal na Thames TV stížnost. Tvrdil dok once, že tato zmínka ohrozila disidenty v Československu. Program byl samozřej mě vysílán dávno poté, co byli všichni pozatýkáni. Kavan tehdy mimo jiné řekl: "Bylo by nejen zbytečné, ale i nebezpečné vézt jména a adresy kohokoliv. V po sledních pěti letech tam nikdo nemusel žádná jména a adresy brát." Jak se tedy jména, která dnes přiznává i Kavan, do kamiónu mohla dostat? Jeden z tehdejších spolupracovníků Palach Pressu, dr. Jan Tesař, ve svém nedá vném svědectví uvádí, že Kavanovi pomáhal kamión nakládat, a když mezi náklade m viděl i Tigridův štítkový seznam adres, prohlásil to za šílenství. Kavanova odpověď: "Nemohu odmítnou Tigridovu žádost, protože Tigrid z velké části přisp ívá na náklady operace". Zda takovou žádost skutečně od Tigrida dostal, zda mě l Tigridův seznam skutečně cestovat kamiónem nebo nějak jinak - na to asi může odpovědět jen sám pan Tigrid. Podle vyšetřovacího spisu Delta však seznam Tig ridových adres nebyl jedinými jmény, které kamión vezl.

Boj proti Thames TV

Čtyři dny po vysílání programu Thames TV - 29. června 1981 - navštívil r eportéra Juliana Manyona a producenta programu Kavanův přítel s tímto vzkazem: nezaplatí-li Thames TV Kavanovi tisíc liber navíc, Kavan proti ní zahájí tisk ovou kampaň. Thames TV nezaplatila, Kavan kampaň zahájil.

7. července 1981 napsal v časopise New Statesman: "Taková dezinformace s polu s tím, že nikdo nemůže dokázat, že v kamiónu žádná jména nebyla, umožnila režimu využít francouzské spojky naplno: Stačí předstírat, že jméno nějakého disidenta bylo spojeno s francouzským kamiónem, žádného důkazu není zapotřebí a obhajoba není dovolena. Jednou z prvních obětí byl Jan Lopatka." Jméno Jana Lopatky bylo jedním z několika set na Tigridově seznamu, kter ý měl třiadvacet stran jmen s adresami a byl v obálce nadepsané "Vokovice". Na témže seznamu byla i jména některých vězněných. Další jména, jejichž adresy S tB nepotřebovala z Londýna, byla na jiných obálkách - např. Jiří Hájek, Zdeněk Jičínský, Ivan Havel, Ludvík Vaculík. Jména divadel byla uvedena u divadelník ů: Abrhám, Stibich, Pistorius, Hartl, Racek, Somr, Kačer. Další obálky byly ad resovány krycím jménům, z nichž některá StB znala z Rumlova seznamu a později z výpovědí zatčených.

Výrok o navrácení cti

Několik stránek Tigridova štítkového seznamu bylo předvedeno i na českos lovenských televizních obrazovkách v programu EM 4 přichází. Kavan tuto skuteč nost okamžitě přidal ke své stížnosti u BCC v srpnu 1981 s tvrzením, že komuni sté v Československu si vyrobili vlastní seznam, což je napadlo právě na zákla dě programu Thames TV a její redakce TV EYE. Napsal, že tajná policie "začala této lži využívat teprve po vysílání programu TV EYE". A dodal: "Julian Manyon vykonal lepší práci, než kdyby byl zaměstnancem československé tajné policie" .

V dopise adresovaném Thames TV 28. října 1981, jehož kopie byla předána BCC, Kavan napsal: "Redakce TV EYE a zvlášť Julian Manyon nesou odpovědnost za přísné rozsudky, které se teď pro tyto statečné lidi připravují." Vzápětí Kavan přesvědčil redaktory Sunday Times, aby zveřejnili článek n apadající Thames TV. Článek zopakoval Kavanovo tvrzení, že film Thames TV byl nejpádnějším důkazem, kterého komunističtí prokurátoři proti disidentům v Praz e použili. Thames TV podala na Sunday Times žalobu, kterou ale pro nedostatek důkazů musela stáhnout.

Devatenáctého srpna 1983 pak Kavan BCC odevzdává místopřísežné prohlášen í, na jehož základě Komise v roce 1986 rozhodla: "V kamiónu nebyla žádná jiná jména než kódovaná a pan Kavan Thames TV neřekl, že byla." Thames TV prohrála a Julianu Manyonovi pak trvalo řadu let, než získal zpět pověst předního telev izního reportéra. Dokumenty a informace, které Julian Manyon po listopadu 1989 během měsíců práce shromáždil, zvrátily předchozí rozhodnutí BCC a potvrdily novinářskou čest jeho i Thames TV.

Benjamin Kuras, Londýn