--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Musil S.
Název: Volba občana a demokracie
Zdroj: NN Ročník........: 0006/011 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Ing. S. Musil Volba občana a demokracie
Buď věříme tomu, že se obyvatelstvo rozhoduje při volbách správně nebo tomu, že se rozhoduje na základě reklamy, na základě toho, že jim o statní namluví, co je pro ně správné.
Lidé se dnes v politice rozhodují na základě informací, zprostředk ovaných často tendenčními komentáři sdělovacích prostředků, kterých je t akové množství a tak různých trendů, že není v silách jedince všechny je obsáhnout. Hlavy se nám plní nepotřebnými drobnými informacemi, které v ětšinou zapomene. Málokdy jsme obráceni k tomu, abychom se zamysleli nad správným směrem života.
Sdělovací prostředky v nepravých rukou dokážou vhodně volenými pol opravdami nahlodat důvěru v dobrou osobnost a vyzvednout podobným způsob em kohokoliv nešlechetného.
Přízeň a podpora lidí se dnes velmi obtížně a navíc dočasně získáv á reklamou na čelné osobnosti. Jsou to superlidi bez chyb v oblasti, ve které by měli pracovat. Záměrně jsou polidštěni malým množstvím přípustn ých sympatických chybiček.
Reklama je za peníze a nemalé. Kdo chce nemalé peníze, musí o ně n ěkoho připravit nebo za ně něco slíbit. Pokud jsem za ně něco slíbil, vě tšinou to bývá něco, o čem by veřejnost nemusela vědět. Proto každá stra na, jdoucí touto cestou musí částečně prodat kus charakteru, pokud nějak ý má, nebo jen bezmocně buší hlavou proti finanční zdi. Subjekt, který sponzoruje politickou stranu, nikdy nebývá tak lidu milný, aby dal své peníze jenom tak. To je jen pohádka pro lidi, kterou dá to tisku, je-li otázán. Co je to potom za politiku, když si majetní o bjednají reklamu na stranu a ta díky jejich penězům vyhraje a potom splá cí svůj dluh ústupky, cennými informacemi a službami na úkor státu? Stále vznikají nové malé strany, jejichž zakladatelé si ani nedají práci zmapovat, zda neexistuje již zavedené seskupení s podobnými princ ipy či názory. Tříští tak politickou scénu a zvyšují nedůvěru voličů. Pa radoxně ženou voliče do náruče velkých stran, protože ti mají jistotu, ž e jejich hlas nezapadne.
Lidé si ztotožňují konkrétní strany s konkrétními lidmi či subjekt y:
ČSL - to jsou katolíci a podporují svou církev ČSSD - to je Zeman (a osmašedesátníci - dodá někdo)
ODS - to je Klaus. Havel je měkkej, ale Klaus je tvrdej, ten to má v ruce, podívejte, jak zametl s tím Mečiarem
Z toho plyne - politická skupina s rozsáhlým programem bez osobnos tí je pro lidi nesrozumitelná. Lidé dají na sílu a neústupnost spíš, než na pravé hodnoty. Dejme jim pravé hodnoty vyjmenovat - zapláčeme. Volí občan z obav nebo poroto, že něco chce? Hlas voliče sociální demokracie dnes obsahuje více obav než hlas voliče ODS či KDU-ČSL. Tomu odpovídá i sociální složení voličů.
Volíme-li určitou stranu, nemusí to znamenat, že v parlamentu budo u sedět ti, které bychom si tam představovali.
Jak mají lidé poznat, kdo píše pravdu a kdo ne? Veřejné mínění maj í v rukou sdělovací prostředky a teprve jejich prostřednictvím politikov é.
Problém lidí není v sociální, materiální oblasti, ale ve zvráceném systému pravidel komunikace ve společnosti.
Politikové nemluví jazykem lidí, ale jazykem politickým, který čas to lidé plně nechápou. Politika se tak odděluje od těch, kterým by měla sloužit. Tvoří si vlastní, izolovaný svět. Lidé potřebují, aby se mluvil o jejich jazykem. Řada lidí, pohybujících se určitou dobu v politice, je deformována a odtržena od reality. V jejich kruzích podstatná věc je pro normální obyvatelstvo špatně postřehnutelnou maličkostí a naopak jim unikají podstatné věci, které nevidí, pokud nemají ten dar jej cíti t a prožívat jako obyčejní občané.
Lidé jsou díky všeobecné vyčerpanosti a oddělení od přírody nuceni k tomu, aby se uzavírali jeden před druhým, protože je vzájemný styk ob těžuje a unavuje. Místo vzájemné komunikace dopouštějí, aby je tvarovaly sdělovací prostředky, ve kterých převažuje negativní hodnocení a skrytá touha po skandálech. Sdělovací prostředky se chovají tržně, tj. v yhledávají prodejné informace, aby se udržely. Prodejné informace jsou s amy o sobě dráždidly, které odvádějí lidi od problémů jejich všedního ži vota poukazováním na bídu jiných.
Demokracie znamená vládu lidu. Ve skutečnosti však vládne někdo ji ný, něco jiného. Lidé jsou však přesvědčováni o tom, že vládnou oni sami . Oproti uplynulému režimu mají možnost se vyjádřit a do jisté míry i pr osadit svůj názor. Jak si však lidé mohou vládnout, když jedinec ani nev í, čím trpí jeho soused? Většinou se obírá svými starostmi a lék na ně hledají na úkor jiných?
Respektování množství vyhlášek, daňových a jiných platebních povin ností, kde jednou uvádíme rodné číslo, jednou IČO, jindy jiný nám přiděl ený symbol, to vše zaměstnává člověka a zejména podnikatele natolik, že nemá čas se plně orientovat v životě a žije v poklusu, proto, aby stačil vyhovět úřadům a přitom stačil uživit rodinu a sebe.
Lidé si stěžují, že poctivou prací dnes nezbohatnou. Jde tu předev ším o to, že překupník má stále víc než prvovýrobce. Bezhlavý trh přeje více spekulantům a majitelům strategických informací, kteří mají profit z toho, že pomáhají vyrovnávat poptávku a nabídku.
Principem politiky v oblasti sociálních příspěvků je dnes dezorien tovat a otrávit občana, který bude ve snaze získat oprávněnou podporu př ekonávat tolik překážek, že se jí raději vzdá nebo se o ní vůbec nedozví . Státní pokladna tak ušetří.
Vůdci a vedení
Lidé, pokud zrovna nejde o jejich osobní, rodinné či úzce skupinov é zájmy, zpravidla nevědí, co chtějí, protože ve většině nemají pravý ži votní rozhled. Pak následují toho, kdo je přesvědčí, že chtějí zrovna to , co on. Není však zaručeno, že je to to pravé, neboť ti, co dnes mohou oslovovat, oplývají zpravidla finančními prostředky, bez kterých b y se nedostali do sdělovacích prostředků. Málokdo však povede lidi tím s měrem, aby to oslabilo jeho finanční růst, neboť by ztratil potřebný vli v.
Postkomunistická společnost je nemocná. To se projevuje i v růstu kriminality, všeobecné uštvanosti, nárůstu agresivity a dalších faktorů. Nemocný člověk je zpravidla oslaben, bez energie a sebevědomí a má snah u vzhlížet k mocným jedincům a vůdcům, kteří mu slíbí uzdravení. Vůdce, který slíbí plné uzdravení se vlastně podkopává, neboť se p řipravuje o masy oslabených vzhlížejících. Volí proto takové kroky, aby je mohl splnit ke spokojenosti lidí, ale aby se zároveň neoslabil. Vlastností vůdců je mezi sebou se potírat. Spojenectví neuzavře mo cný vůdce s mocným vůdcem, ale spíše mocný vůdce se slabým vůdcem. Mocný vůdce se stává gentleman a slabý vůdce mocným poslušným vůdcem. Na veře jnosti mohou vystupovat oba stejně.
Pokud uzavře spojenectví slabý vůdce se slabým vůdcem, nikdy nevzn ikne mocný vůdce. Slabý vůdce musí v mocného vyrůst nebo být vyzdvižen. Úlohou vůdců v demokratické společnosti je vypadat jako demokratic ky zvolení.
Jeden chytrý vůdce s masou jednoduchých, ale oddaných lidí dokáže víc, než skupina vysoce inteligentních lidí, kteří to všichni myslí dobř e, jenomže - bohužel - každý trošičku jinak.
Rychlý reformátor nemůže být spravedlivý. Sejde-li se skupina lidí, která chce něco podniknout, a nenalezne vůdčí sílu, délka jejího trvání je přímo úměrná trpělivosti členů. Jednoduchá masa nepotřebuje do čela složitého intelektuála, ale vů dce stáda, jehož kvality si stádo dovede předem představit. V této zemi však nežije jednoduché stádo.
Strany a kandidáti
V přírodě i v politice duté a lehké věci plavou vždy nahoru. Kámen se udrží na hladině jen tehdy, je-li podpírán spletí dřevin a rákosu, k teré dříve či později povolí, narazí-li na překážku. Daleko pevněji káme n drží nad hladinou, je-li podpírán pyramidou kamenů pod ním, které nema jí tendenci stoupat, ale svou vahou zabezpečují stabilitu systému. V tomto případě může kámen strhnout připlavivší změť dutých a lehkých v ěcí, kterým brání ve volném pohybu po hladině. Pevně ukotvený kámen však odolá. Duté a dřevěné je třeba z hladiny sbírat a stavět z nich užitečn é věci. Jinak nám zaneřádí povodí a budou hnít.
Který politik je připraven kdykoli odejít ze scény, je-li o to pož ádán? Má vůbec kam? Snahou dnešního politika je zabezpečit si místo, kam může odejít, což činí na základě ústupků výkonu své profese a občas i c harakteru. Při výkonu svého mandátu podniká, řídí společnosti, má spoust u vedlejších aktivit. Nemůže tak hodnotně vykonávat svou funkci, k terá mu byla svěřena jinými a především pro jiné. Ať poslanci pořádně pr acují a nekoukají po vedlejších příjmech. K tomu si musí sami schválit z ákon. Dnešní poslanci podnikají nebo podnikají jejich rodiny za jejich vydatné pomoci. Jaký parlament, takový zákon.
Vědomí moci je droga, což je další činitel proti odchodu z politic ké scény. Vrána vráně oči nevyklove - poklesek poslance je často zakrývá n a omlouván lidmi z vlastních řad, neboť si je každý vědom, že příště s e totéž může stát jemu. Tím se poslanci oddalují potřebám svých voličů a snaží se je přesvědčit o své nepostradatelnosti. Ten, kdo se proh řešil proti svému svědomí a charakteru už těžko může vyzývat lidi k char akternímu chování. K tomu je třeba opravdu silný žaludek. Chytrý a moudrý člověk se o sebe po odchodu z politiky postará. Ti to však nebývají k odchodu vyzýváni pro neschopnost, ale odcházejí dobro volně. Hlupák vyzdvižený stranou to tak dobře neumí, a proto se drží man dátu jako klíště.
U mnoha kvalitních jedinců hraje větší roli příjemný pocit sounále žitosti se skupinou, podporující politiku ne zcela podle jeho představ, než hledání pravdy a té správné strany. V různých stranách setrvává mnoh o kvalitních lidí, kteří sem vstoupili s určitým očekáváním a to se nena plňuje. Bohužel je jim trapné vystoupit či přestoupit a tak svou morální autoritou udržují renomé spolkům, jejichž špičky morální autoritu již ztratily. Není, kdo by jim po jejich kroku dal rozhřešení, protože hloupý dav je snadno odsoudí.
Pravý intelektuál, to není databáze vědomostí, ale symbol provázan é, aplikovatelné moudrosti, sahající až ke kořenům bytí, podloženým lásk ou k přírodě a její součástí - lidstvu.
Řada i velmi vzdělaných lidí připomíná dutou kouli. Přesně vědí, c o nechtějí, ale jen mlhavě si představují, co je třeba, přičemž jejich p otřeby nediktuje život, ale jsou vyčteny. Chybí jim jádro. Každé seskupení, myslící na vládu, musí toto jádro mít. Jádro je s ymbolem, reprezentovaným čelní skupinou osob. Ta se však neobejde bez ši roké podpory dělných lidí, kteří se s ním ztotožní a budou je podporovat z nejnižších stupňů.
Množství malých hnutí, sjednocených na základě společného jmenovat ele, dostane odstředivou tendenci, jakmile se dostane k moci, neboť přev ládne skupinový egoismus.
Nevím-li přesně, co chci, vím-li jen,ž e chci v politice nahoru, t o je první předpoklad tohoto, že jsem ochoten přestoupit na vlak, který mne doveze rychleji k cíli i za cenu ztráty části ideálů, které jsem sch open či ochoten zastávat.
V malých hnutích zůstávají ti, kteří přesně vědí, co chtějí nebo i ti, které ve velkých stranách nechtějí. Tito jen mohou vidět menší poče t zad, po kterých se lze vyškrábat nahoru, i když to zatím není moc vyso ko.
K dobré skupině se přidávají ti, kteří jsou ochotni vzdát se části svého ega, ke špatné ti, kteří jsou ochotni se vzdát části svého charak teru.
Dělat politiku s houfem náhodně či programově seskupených sympatiz antů určitých myšlenek není zárukou stálosti, protože lidé jsou v základ ních otázkách nejistí, ne-li přímo životem nevzdělaní. Jsou vepři, kteří málokdy zvednou hlavu od země, schopni zvolit si za krále orla?
Je-li mysl obrácena k materiálnu a osobnímu prospěchu, marně větši ně budeme vysvětlovat ušlechtilé myšlenky o charakteru, morálce i Bohu. Jsou ochotni je přijmout a ocenit, ale nebudou se hned podle nich řídit. Přežití
Mezi hlavní příčiny stavu společnosti, který nazýváme nemoc, patří přesycenost informacemi, nedostatek kladných vzorů, individuální a suge stivní působení televize, vysoké znečištění přirozeného prostředí, a to jak elektromagnetické, tak chemické i mentální, z toho plynoucí oslabení organismu jednotlivců i organismu kolektivního - společnosti. Současný liberální trend vede až k takovým názorům, že tam, kde je nyní přírodní rezervace, může být za čas např. továrna, pokud by obyvat elé katastrálně příslušných obcí dospěli k názoru, že bude pro ně lepší a výhodnější rezervaci zrušit. Pak se usnesou děti ve třídě, že ne potřebují pana učitele a nebude to v rozporu s politikou. Nelze spoléhat na lidi, pokud neoplývají zdravým selským rozumem a nejsou posedlí vidi nou majetku.
Liberalismus je škodlivý, nemají-li mít lidé zpětnou vazbu na zákl adě dobré výchovy k odpovědnosti a snahy po prosazení skutečných hodnot života. Mnozí však ani nevědí, co to skutečné hodnoty života jsou! (!!!) Žijeme stále na úkor budoucnosti - našich dětí. Tvrdilo se to o mi nulém režimu, ale dnes to platí celosvětově.
Ekonomická prosperita je prozatím závislá na drancování zdrojů - ž ivých i neživých. Na základě poznání, že ozónová díra je slabší, spíše v zroste prudce výroba a prodej účinnějších opalovacích krémů a brýlí s UV filtrem, než by stejně rychle lidstvo omezilo produkci faktorů, z působujících tento jev. To vše proto, že to tolik nebolí. Je to krátkozr aké jednání. Než by vládnoucí složky zavedly nepopulární opatření, která by je připravila o přízeň voličů, raději čekají, až naroste tlak zdola na zjednání nápravy. Většinou bývá pozdě. Paradoxně tak moudří, kteří předvídají, mají v očích veřejnosti menší váhu než ti, kteří jsou po slušni tlaku davu, který má velkou reakční dobu. V tom je úskalí nepocho pené demokracie.
Chceme-li zachovat život budoucím generacím, svěřme výchovu svých dětí takovým koncepcím, které v nich budou posilovat hodnoty směřující k odpovědnému přežití. Bude-li školství beznadějně rozdrobeno, ne-li zcel a privatizováno, nemáme kontrolu správnosti vedení naší mládeže. Kvalitn í školství ovšem potřebuje kvalitní učitele.
V polovině května 1995 chyběla nad Arktidou podle tisku 50% ozónu. (!!!) V Austrálii není radno vystavovat tělo slunci od 10.00 do 15.00 h odin. Odumírají lidé, začínají však odumírat i rostliny. Jak dlouho ješt ě potrvá hloupému, sobeckému a setrvačnému lidstvu, než pochopí, že mu j de silně o krk? Bojíme se to snad veřejně prohlásit, aby nás nějak ý titulovaný hlupák neusadil, že děláme zbytečný poplach? Nač přednostně protestovat kvůli jednotným prohřeškům vůči životní mu prostředí, kvůli tomu, že někdo vykácel stromy, když je velmi málo ča su, když hrozí, že bude hynout všechno? Konkrétní akce jsou však nutné k tomu, aby si konkrétní lidé na konkrétních věcech uvědomili, o co konkr étně jde. Nebo snad lidstvo potřebuje řádnou lekci, aby se potřebné procento, nutné k tomu, aby se věci pohnuly, probudilo a projevilo? Životní prostředí je pojem, který je u veřejnosti redukován na imi se, inverzi, případně protesty hrstky podivných aktivit proti Temelínu. Málokdo uvažuje o tom, že do životního prostředí spadá i nitro člověka, a to nejen krev a svaly, ale i psychické projevy. Znečišťování nezačíná u neodsířeného komínu, ale v mysli každého člověka, v jeho toleran ci vůči plíživému zlu a lenosti cokoliv podniknout, protože jemu TEĎ pře ce nic nehrozí.
Dítě pochopí pevnou výchovu teprve tehdy, až dospěje. Být poplatný vůli dítěte, znamená ztratit autoritu. Jednáme tak ve snaze vyhnout se konfliktům - ale nenarostou později konflikty právě tou měrou, kterou js me se jim snažili vyhnout? Není lidstvo svým způsobem ještě v dětském vě ku?
Mnoho lidí si dnes uvědomuje, že je třeba něco dělat. Vznikají růz né spolky a každý má své vedení. Hodně z nich by rádo ostatní sjednotilo . Naráží jeden o druhého díky skupinovému či individuálnímu egoismu, neb oť málokdo je ochoten v zájmu byť i lepší a ušlechtilé věci splynout s jiným, protože se pokládá za nejméně stejně dobrého znalce a řešite le problematiky.
Perspektiva
Pravda a láska je svou kvalitou postavena proti materii v tichém a úporném boji o duši národa.
Je třeba vybudovat novou organizaci, hnutí, organizovanou skupinu, jedno jak jí budeme říkat.
Toto společenství by mělo být jakýmsi reprezentantem "charakteru n ároda".
Mezi jeho hlavní postuláty by mohlo patřit, že za žádných okolnost í nepřevezme výkonnou moc do svých rukou, protože si ji neklade za cíl. Moc a vědomí moci korumpuje a přitahuje egocentriky.
Jeho program by neměl být utopický, ale měla by to být reflexe na současný stav při zachování důrazu na morální principy, takový, aby ho p ochopili všichni, kdo s ním přijdou do styku. Důraz při formulaci budiž kladen na to, aby byly pochopitelné každému prostému člověku. Hodně stra n bude stavět na morálce, na tom, co lidé postrádají. Řada politik ů se bude tak i tvářit. Kdo je však osobně zná? Kdo zaručí, že poctivá, neúplatná tvář není jen reklamním trikem ke zlákání voliče? Je třeba založit Neregistrované hnutí Perspektiva. To by se mělo p řimknout k již existující straně a převážit vedení k nám sympatickým myš lenkám. Proto je třeba se seznámit s programovými zásadami Zelených, ČSS D, Svobodných Demokratů. Napříště nesmí být zvoleni politikáři, kteří vy užijí pouze hlasů kvalitní základny, ale lidé kvalitní, věřící, lidští a nedogmatičtí.
Na věci je třeba se dívat očima prostého člověka, tak, aby vše, co bude podniknuto bylo jím pochopitelné a vyjádřitelné, avšak rozhodnutí je třeba dělat pouze z pozice moudrosti. Pravou moudrost pochopí každý. Mějme na paměti:
- Nic, co tvoříme v tomto světě, není trvalé, ale podléhá změnám a zániku. Zrovna tak nesmíme podlehnout iluzi, že tvoříme něco na věky, a le reagujeme na časový úsek v němž žijeme podle svého nejlepšího svědomí s užitím věky ověřených pravd.
- Na tomto světě jsme jen chvilku. Co jsme udělali pro lidi? Uděla li jsme toho doset? Máme k tomu dostatečnou motivaci? Pamatujme na smrt. Lidé obvykle nemyslí takto filosoficky až pateticky - pronášené pr avdy jsou jim někdy až odporné. Přesto v sobě ukrývají příznivou odezvu, která se dá probudit a aktivovat, pokud jim předneseme vše jejich jazyk em. To znamená být v jistém, nikoli populistickém smyslu lidoví. V tomto světě panuje princip duality a ta vyžaduje harmonii. V zák onodárné moci státu je však tato dualita vyvážena jen nedokonale. V pods tatě by nejvyšší zákonodárný orgán - parlament měl odrážet potřeby lidu a mít na zřeteli jeho zájmy. Neměl by však odrážet zájmy masy, jako orga nismu s nižší inteligencí, než jednotlivci, ale měl by představovat "moudré zrcadlo potřeb spravovaného celku". (Tedy i přírody, nejen lid í.) Parlament bez veřejné kontroly však může přerůst v boj zájmových sku pin. Důsledná veřejná kontrola se dá uplatnit pouze přímými přenosy s vy loučením projednávání tajných informací.
Kvalitní lidé jsou rozdrobeni a často o sobě neví. Možná jich není mnoho, kdo ví. Kromě toho náš národ utrpěl v nedávné historii několikrá t ztrátu těch nejlepších. Můžeme věřit, že náš národ je vyvolený k zaháj ení jakési světové duchovní revoluce, můžeme se motivovat pouhou snahou o důstojné přežití našich dětí. Stálo by za to si položit otázku, jak dlouho budeme ještě sedět a čekat, až nás nějaký životní kopanec pro budí a začneme jednat?
Demokracie bez zpětné vazby je potenciálním samoničícím se systéme m. Statická zpětná vazba v demokracii - tj. systém zákonných pojistek - vede k pasivitě a úřednickému pojetí mechanismu vládnutí. Dynamická zpět ná vazba může spočívat v osobě na parlamentu nezávislé, tj. osobě prezid enta, její zdvojení pak v orgánu charakterově odlišném - SENÁTU. Tento útvar, jakýsi duchovní parlament, by měl mít právo veta. Ost atní jeho funkce by měly být výsledkem velmi široké diskuse. Po prvním v ýtisku těchto úvah byl již učiněn podnět k vytvoření duchovního parlamen tu, jakéhosi symbolu kulturní a duchovní provázanosti Čechů a Slováků. P ak začaly diskuse ohledně Senátu. Vývoj tím směrem jde, ale je třeba dbá t na kvalitu.
Z pravice se dnes stala modla a z levice strašák. Je už načase roz lišovat politiku na čestnou a nečestnou.
Jestliže předseda pravicové vlády zažádá "levicově" o byt, přestož e ostatním "pravicově" tvrdí, že se mají postarat sami, je to zářný přík lad propletenosti těchto pojmů.
Nabídneme-li dnes lidem spolupráci v politice, všichni v panice ut íkají. Takové renomé si politika udělala. Nechceme-li se stát ustrašeným i vesničany, kteří čekají na Sedm statečných, musíme v lidech probudit o dpovědnost. U všech se to nepodaří. Je to ale jen záležitost svědomí. Podle některých stačí sedět a modlit se, podle některých si to Bůh zařídí a my v tom nic nenaděláme. Pokud jsme na světě proto, že čekáme, co nám Bůh zařídí, tak umřeme hlady. Není třeba se cítit povolanými vés t druhé. Stačí dělat pořádně podle svého svědomí tam, kde jsme postaveni a podporovat ty, kteří směřují do správy vyšších celků, pokud jim věřím e.
Chytré stádo následuje dobrého pastýře, hloupé stádo následuje zná mého pastýře.
Lidé říkají: "To je všechno hezké, ale v praxi to asi nepůjde." Odpovězme jim: "Pokud vím o něčem, co je dobré a předem to vzdám j enom proto, že si myslím, že to nemá velkou šanci, dávám vědomě příležit ost k prosazení tomu horšímu a špatnému. Každá dobrá věc se musí vybojov at a pokud nejste sto za ní stát, nezasloužíte si ji pro svou pohodlnost ."
Neustále je třeba zdůrazňovat, že pravým politikem, dobrým správce m svěřeného státu může být jen člověk věřící či vědoucí, který věří v Bo ha nikoli ze strachu ani si jej nepřetváří k obrazu nějaké ideologie či obrazu svému. Jen ten, kdo oplývá dostatečně velkou nejistotou vůči svém u jednání, kdo neustále konfrontuje svou mysl se svým srdcem, ale kdo je zároveň dostatečně pevný, aby uhájil své postoje, jen ten je hode n velké odpovědnosti.
Dodatek
Představitelům malých hnutí a stran je třeba položit několik otáze k:
1. Máte konkrétní představy o konkrétním postupu nebo máte jen poc it, že je třeba něco udělat?
2. Jaké máte pořadí hodnot, které jsou pro vaši stranu či hnutí ne zbytné, a podle kterých chcete postupovat a které chcete prosazovat? 3. Kterých z těchto bodů byste byli ochotni se vzdát v zájmu spole čného postupu s Vám sympatickými stranami, aby bylo zaručeno společné pl nění alespoň prvních čtyř?
4. Jaké máte představy o cestě k politické moci? Chcete nabýt vliv u a řídit společnost nebo se držet na okraji politické scény a spíše sta vět na své vyjímečnosti a s tím souvisejících požadavcích? 5. Pokud chcete moc, máte na to dost odborně fundovaných a charakt erních lidí?
6. Pokud ne, jak je chcete získat?
7. Kam se řadíte v politickém spektru? Je vaše zařazení odrazem po stojů, které zastáváte nebo jen hledáte díru na politické scéně, kam bys te se rádi vtěsnali?
8. S prominutím, jak byste definovali pojem pravice, levice? Dělít e politiku ještě i jinak?
9. V čem jsou pro vás nepřijatelné dosavadní parlamentní strany? P roč nepůsobíte v jejich řadách?
10. Domníváte se, že máte reálnou šanci samostatně získat alespoň 1% hlasů ve volbách? O jaké předpoklady se přitom opíráte? 11. S kým rozhodně nechcete spolupracovat a proč?
12. Pokud budete ochotni se sdružit s jiným subjektem, chcete si z achovat svou individualitu a zůstat zviditelnění nebo připustíte, abyste byli absorbováni? Co vás k tomu vede?
Otázky k jednotlivci
1. Člověk je dnes sluhou systémů, které přesahují jeho individuáln í chápání a stává se tak buď z neznalosti nebo slabě tuše a slabě nechtě pomahačem těchto systémů, ať už konstruktivních či destruktivních. 2. Nahoře by měli sedět lidé s větším průtokem než lidé dole. Lidé s větším průtokem však nahoře nevydrží a padají dolů, je třeba je nahoř e udržet, aby se nová myšlenka vlila do co největšího počtu lidí s co ne jmenším zkreslením.
3. Mnohdy ani netušíme, kolik lidí sedí na zbytečných místech a ne ví, jak by mohli pomoci a pomohli by rádi.
4. Poměr neproduktivních lidí k produktivním se stále zvětšuje. Tr pí pracující a narůstají nemohoucí.
5. Nebojme se autorit. Autority se staly autoritami proto, že se t aké nebály.
6. Kolik lidí na vysokých místech to má v hlavě srovnáno? Podle vy jádření jejich duchovnějších kolegů, moc ne.
7. Máš rád své děti? Víš, co jim hrozí? Jak myslíš, že jim pomáháš ? To je otázka, která by měla být kladena, ale neměla by vybudit strach, jako u určitých náboženských skupin, ale zájem o problém. 8. Ve všem, co činíme, bychom měli být v souladu s Bohem. Velikášs ké myšlenky o spasení světa to ještě být nemusí. Mnohdy je člověk platně jší v kruhu své rodiny a známých, ale přesto mu ještě troška zbývá, aby se o svůj charakter podělil se širším okolím. Pomůže tak sobě i jiným. M yslet si, že jsem v souladu s Bohem a být, to je ta pověstná hrana nože, na níž balancují u upřímní hledači pravdy.
Nemáme-li na to, vést ostatní, musíme takové lidi neustále hledat. Strana zelených bude získávat body u neinformovaného obyvatelstva svým názvem, ať v jejím čele stojí kdokoliv.
Monopolní podniky jako ČEZ, SPT Telecom aj., jejichž vinou dochází ke zdražování životních nákladů by neměly zůstat v soukromých rukou. Je jich případná dividenda by měla kompenzovat nedostatky v sociální oblast i, a ne aby část poplatků občanů šla formou dividend do kapes soukromých vlastníků akcií.