--------------------------------------------------------------------------------
Autor: SAN
Název: Pijavice daní občanů
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 009
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pijavice daní občanů

Nevídané gaunerství, kterého se už podruhé dopouští ODS, už není jen zarážející, podivné, ale jde o cílené obohacování se na daňových poplatnících. Nehorázná nadutost, povýšenost i domnělá samozřejmost, s jakou garnitura lidí z republikové rady ODS uskutečňuje okrádání občanů a tedy státu je do nebe volající.

Fikaní funkcionáři už vymysleli celou řadu fíglů, jak získávat pro svou stranu s únikem daní, finanční prostředky a jako by to ještě nestačilo, počali pořádat své stranické mecheche v zařízeních podniků s majetkovou účastí státu za pakatel. Jako by to nebylo poučitelné, po sponzorských večeřích, za které stále ODS dluží navrácení peněz do státní pokladny a po švindlech bývalého tajemníka Čermáka - opět s únikem povinnosti zaplatit daň - dochází zcela neomaleně k další zlodějně a příživnictví.

Asi budeme stádem pitomců, zdaří-li se Občanské demokratické straně opět zvítězit v nedalekých parlamentních volbách. Stane-li se tak, plivněme si všichni sami sobě do tváří a nedivme se dalším důsledkům amorálnosti a bezpráví, které pak zcela zákonitě vyvstanou. Ryba smrdí vždy od hlavy, ale tato ryba zapáchá už celá.

Pavel Franc PhDr. Jan Šolc, Občanské hnutí (Svobodní demokraté)

Býv. člen předs. Fed. shrom., předseda branně bezpečnostního výboru FS, člen OF Lbc a později OH Lbc, nazývá se dělnickým politologem - Li forum Lbc, The President of akademický senát of the univerzita v Liberci, uvažoval o protikandidatuře na místo prezidenta republiky 1990, pak podpořil pana Havla, dříve zanícený pedagog a člen KSČ, legitimaci pokládá s odchodem Dubčeka, odborník na uhelné skládky a ekologii v Montaně USA, kam byl poslán v roce 1990, jeden z prvních průzkumníků ve Vietnamu, kam byl poslán, často dojíždí do Bruselu do sídla NATO, dříve skaut a výborný pionýrský vedoucí, člen Rotary klubu (není také členem zednářských lóží?), dnes ve skautském establismentu, člen výboru pro pomoc Bosně, před revolucí instaloval do oken těsnění, autor krásných vizitek ve francouzštině, kde nám oznámil, že se stal doktorem sociologie, člen reatestační komise v ČSLA, kde skoro každý důstojník v armádě prošel, nesmiřitelný nepřítel vysokoškolského zákona, který zakazuje politickou činnost studentů a pan Šolc pořádá seminář pro Studenty o spisech StB (proč se tím vůbec zabývat), ve spolupráci s dr. Prudkým organizuje na jaře dotazníkovou akci pro OH o situaci ve městě z prostředků ministerstva (školství?).

Tento pán je novým kancléřem pana Havla. Zvedá se mi žaludek. Znám toho člověka velmi dobře. Musím uvést, že už pěkných pár let a byl jsem vlastně přímým svědkem jeho příběhu. Znám ho jako člověka pedantského, důsledného a až přehnaně poctivého. Také srdečného, vždy se smyslem pro humor a recesi, byť i na jeho vlastní úkor. Vím o něm, že přesně zná své hranice možností, aby snad někomu neublížil. Možná snad více naivního a bezmezně důvěřivého. Pochází z rodiny, která dříve víc nemohla, než mohla. Ale na tom už dnes nezáleží. Navštívil mne, aby mně povyprávěl celý svůj příběh pěkně znovu popořádku. Prosil o radu. Chvíli jsem jej pozoroval a potom už jen pozorně naslouchal.

Před více než třemi lety se rozhodl otevřít vlastní živnost. Je poměrně erudovaný masér-terapeut. Předpoklady jak po stránce eticko-mravní, tak po stránce odborné měl. náležitý entuziasmus, sebevědomí a přesnou představu, jak by jeho pracoviště mělo vypadat, také. Bylo mu samozřejmostí, že nesmí ve své odbornosti zaostat, že musí být ve všem první. Jeho první pracoviště mělo plochu asi dvanáct čtverečních metrů. Nebylo to ideální místo, ale bylo. Ve vedlejší, téměř sklepní místnosti, dělala nonstop rámus pračka, nájem se mu zdál za uvedené metry a stávající podmínky víc než vysoký. Ale měl první provozovnu. Po počátečních potížích se situace stabilizovala. Zájemců začalo přibývat, začalo se dařit. Potom, ve snaze po získání lepších podmínek, několikrát změnil pracovní prostory. Rozsah poskytovaných úkonů se zvyšoval úměrně se zvyšováním odbornosti. Celou tržbu okamžitě investoval do rozšiřování vědomostí, kursy, semináře, zaškolování. Začal pracovat na učebních skriptech, později začal spolupracovat na vytváření projektů, které byly časem použity jako image pro určité zdravotnické organizace. Na něj se vždycky tak nějak zapomnělo. Byl stažen z programu. Potom zažil na vlastní kůži několik nepěkných podrazů. Dost to s ním otřáslo, ale stále věřil v lepší příští. Zbytek peněz, které mu zbyly, investoval do dalšího vybavení. Na sebe zapomněl. Rodina mu fandila, měl maximální psychickou podporu. Jenže s tržbou rostly náklady. Nájem dosáhl obludných rozměrů, ostatní režie, přípravky a pomůcky stály také víc. Snad právě tady nastal počátek jeho únavy. Měl ale svou představu, nechtěl a vlastně ani neuměl prohrávat. Provoz ve svém centru zastavil a nastoupil ve své profesi do zaměstnání. Není podstatné kam, hlavní pro něj bylo, že může dál pracovat ve své odbornosti, že může dělat to, co umí, k čemu mái vztah. Zavedl si poradenskou činnost, vedl poradnu v jednom periodiku. Ohlasy byly, začalo se dařit i na novém pracovišti. Když tehdy nastupoval, měl od známých naslibováno mnohé. Dělaly se plány. Když potom mělo přijít na plnění daných slibů, začaly sliby nové, ale zároveň s tím i vytáčky, zkreslování faktů. Zaměstnavatele tlumočení vytáček nezajímalo. Nezajímala jej ani skutečnost, že o nové služby je stále větší zájem. Jak od platících pacientů, tak od obvodních lékařů. Bez udání skutečného důvodu s ním rozvázali pracovní poměr.

Bylo to kruté poznání. Alespoň pro něj, který pro své umění a představu obětoval vše. Od vlastního pohodlí, odpočinku, po veškeré peníze, které vydělal, až po prosperitu své rodiny. Až se trochu vzpamatoval, nastoupil na nové pracoviště. Se skromností, jemu ne vlastní, s pokorou a hlavně s novým odhodláním. Teď už mu šlo jen o holou existenci. Měl takovou představu, že vše, co umí, nabídne novému zaměstnavateli. Předsevzal si, že sám se bude držet spíše zpátky, stranou. Měl zkušenost, že iniciativa se nevyplácí. Po počátečním nadšení přišlo definitivní rozčarování. Byl na novém místě vetřelcem. Cizím tělesem, kterého se musí organismus pracoviště zbavit. Vždyť je o jednu generaci starší. O čem se s ním bavit? Nevím, podle všeho stačilo opět několik intrik, překroucených faktů, předpojaté přetlumočení. Chtěl se obhájit, nebyl zájem. Později pomluvy, despekt.

Co na tom, že uměl? To už nikoho nezajímalo. Co na tom, že mu vždy šlo o pacienta, o empatii, o lidskost? Byl přece starší a byl vetřelcem. Dnes je na pokraji svých sil. Šílená únava, velké zklamání. Opravdu už skepse jako poznání věku? Před rokem překročil padesátku. Malá otázka. Co s ním? A co s námi? Poraďte!

(SAN)