--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Poučení z krizového vývoje po roce 89
Zdroj: NN Ročník........: 0006/015 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Toto je výsledek arogance moci ODS:
1) politický teror - zaměněn za ekonomický 2) pendrekový zákon za priglový
3) ti co byli okrádáni padesát let, těm mohou závidět i xaverovská kuřata
4) svobodně můžem jít tak do pr...
5) může se podnikat, ale jen se o to někdo pokusí, hned mu nějaký ouřada zatne tipec
6) MMB. rada a zastupitelé = shromáždění protiobčanských zástupců 7) co se týče ÚMČ - kam se na ně sra... bývalé občanské výbory 8) sehnat vaše noviny nebo Český deník, toť zázrak, prý to neberou pro nezájem. Za nové Československo
Poučení
z krizového vývoje ve vládních institucích a společnosti po Listopadové revoluci 89
Dnes, kdy se píše rok 1996, je zcela zřejmé, že Listopadová revoluce 89, nesoucí se v antikomunistickém duchu, nenaplnila očekávání Českého a Slovenského národa, to jest, že to zde komunismus úplně zabalí a že se nový prezident republiky a nová vláda postarají, aby se zde konečně kráčelo do lepších a lepších poměrů. Dnes je zcela zřejmé, že tato revoluce byla zneužita tak zvanými volnějšími (prozápadními) komunisty, kteří byli před listopadem 1989 soustředěni především v Chartě 77 a v Komunistickém prognostickém ústavu v Praze, který se zabýval otázkou: jaké varianty komunistického vládnutí mohou v budoucnu nastat? Dnes je zcela zřejmé, že tito volnější (prozápadní) komunisté oplývají velice nedostatečným a značně deformovaným myšlením, které sráží naši společnost do kolen ještě více, než jak to činilo velice nedostatečné a značně deformované myšlení vládnoucích ortodoxních (provýchodních) komunistů. Dnes je zcela zřejmé, že nám třeba i nadále bojovat za naše lepší příští, neb místo vývojového vzestupu, zaznamenáváme vývojový sestup. Místo do lepších a lepších poměrů, směřujeme do horších a horších poměrů.
Ano, po šesti letech, které uplynuly od Listopadové revoluce 89, je naše společnost ve zbědovanějším stavu, než v jakém byla za ortodoxního komunismu. A hlavní příčinu toho zajisté nelze hledat v něčem jiném než ve velice nedostatečném a značně deformovaném myšlení vládnoucích volnějších (prozápadních) komunistů. Neb jakým způsobem je společnost vedena, to je to hlavní. Je-li vedena zodpovědně a na patřičné úrovni, pak zaznamenává vzestup, a je-li vedena nezodpovědně-patologicky, pak zaznamenává sestup. A u nás platí to druhé a to je třeba změnit.
I.
Poválečné dějiny Českého a Slovenského národa (o Cikánech zde nebude řeč, ti patří do Indie) byly charakterizovány především komunistickým proudem. Jeho ortodoxní prominenti po druhé světové válce vyhlašovali, že jim jde o sociální osvobození pracujících a o svobodu Českého a Slovenského národa, ale hned poté co se dostali v Únorové revoluci 84 k moci, začali uskutečňovat něco jiného. Místo sociálního osvobození pracujících se dostavilo totální zotročení pracujících a místo svobody Českého a Slovenského národa se dostavila nadvláda rudé Moskvy. A bylo zde zle, hodně zle, což by bylo možné doložit milióny různých případů.
Ano, komunistický proud získal v Únorové revoluci 84 moc, kterou pak naplňoval deformačně. Byla to vlastně vládnoucí progresivní despocie, která zaprodala náš stát rudé Moskvě. A mnoho lidí uteklo před touto mocí na Západ, mnoho lidí bylo touto mocí pronásledováno, pozavíráno do pracovních táborů, kriminálů a blázinců, popraveno a umučeno, mnoho lidí přišlo o všechen svůj majetek, vedoucí místa ve společnosti byla jenom pro ortodoxní (provýchodní) komunisty a pro ty, kteří se před nimi plazili atd. Zkrátka a dobře, jak ubíhal čas, český a slovenský národ chtě nechtě poznával, že komunistický proud je zlem, velkým zlem, z něhož zlepšení společnosti nemůže vzejít, ale toliko pro její zhoršení. A to výrazné zhoršení, které bude znamenat jeden velký problém. No a je samozřejmé, že tato tragická zkušenost českého a slovenského lidu vedla k tomu, že zde postupně sílil odpor proti komunistickému proudu, a to i v samotné Komunistické straně Československa. A psal se leden 1968, a začalo to vypadat nadějně. Do čela Komunistické strany Československa totiž postoupili lidé, kteří chápali, že se musíme zbavit nadvlády rudé Moskvy, jakož i to, že celá naše společnost, od zhora až dolů, musí být zreformovaná do demokratické podoby. A nejen že to chápali, ale také to začali uskutečňovat. Nejvýznačnější činitelé tohoto nového proudu byli: Čech František Kriegel a Slovák Alexander Dubček. Žel, rudá Moskva si s tímto novým proudem poradila prostřednictvím svých vojenských sil a svých politických a policejních expertů z KGB - a opět zde bylo vymalováno na rudo. Po vojenském obsazení naší země přišli ke slovu místní agenti rudé Moskvy, to jest Gustáv Husák a spol., jenž zde obnovili, dle návodu zmíněných politických a policejních expertů z KGB, ortodoxní (provýchodní) komunistický režim, a bylo zde opět zle, hodně zle, což by bylo možné doložit milióny různých případů. No a opět trvalo dlouho, než se začaly prolamovat ledy. Více méně se muselo čekat, než ortodoxní komunismus zkolabuje ve svém centru - Moskvě. Teprve potom se zde objevil prostor pro rozhodné vypořádání se s komunismem, avšak tento prostor, žel, zůstal nevyužit. A zůstává nevyužit až doposavad.
II.
Listopadová revoluce 89? Nikdo nemůže říci, že si Český a Slovenský lid v této revoluci přál, aby zde komunistický proud zůstal v nějaké lepší podobě zachován, ale naopak, ta revoluce se nesla v antikomunistickém duchu. Český a Slovenský lid si v té revoluci přál, aby byl komunistický proud konečně odsunut na smetiště dějin a aby jsme vstoupili do svobody, demokracie a nezávislosti. Toto bylo naprosto evidentní. Avšak jak se záhy ukázalo, komunistický proud se nevzdal, nýbrž znovu vystrčil své drápy. Začalo to tím, že mnoho komunistů a bývalých komunistů (že bývalých, to není úplně přesné, neb kdo byl jednou komunistou, ten jím - až na vzácné výjimky - zůstává až do smrti, protože prvotní je myšlení, které nelze lehko změnit, zatímco rudá legitimace je druhotná) vstoupilo do dvou politických hnutí (OF a VPN), která byla v té revoluci založena, a v nich rychle nabývalo vrchu. Viz třeba známého komunistického bachaře z padesátých let a spolupracovníka StB Oldřicha Hromádka, který se stal bezpečnostním referentem OF? A nebo viz bývalého komunistu a spolupracovníka StB Vladimíra Mečiara, který se vyšvihl do čela VPN? A nový předseda vlády? Komunista. Většina nových ministrů? Komunisti a bývalí komunisti. Nebo-li komunistický proud Listopadovou revolucí 89 nejen že nezanikl, ale on ani neztratil vedoucí postavení v zemi.
Ano, v Listopadové revoluci 89 se stalo jenom to, že ortodoxní komunisté popustili vládnoucí opratě volnějším komunistům typu Mariána Čalfy (kam vítr, tam plášť) a typu Jiřího Dienstbiera, Petra Pitharta a Vladimíra Dlouhého (komunismus musí stát na kapitalistických základech a musí tedy být prozápadní), jakož i typu Vladimíra Mečiara (koulejme to na obě strany). A hlavní viník tohoto podvodu? No samozřejmě že Václav Havel. Byl to přece on, kdo byl Listopadovou revolucí 89 vynesen do nejvyššího vládního úřadu v zemi, a tím že to přijal, vzal na sebe úkol, že se zde vypořádá s komunismem a že se postará, abychom vstoupili na cestu svobody, demokracie a nezávislosti - avšak sotva dosedl na trůn, dal zelenou k záchraně komunistického vládnutí s volnějšími komunisty a k politickému, hospodářskému a vojenskému zaprodávání našeho státu směrem na Západ. Nebo-li podvod par excellence.
Václav Havel? Tento agent Západu zde dlouhá léta prostřednictvím Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, B.B.C. atd. veřejně hlásal, že komunismus je zlo, velké zlo, které musí být úplně odstraněno ze života lidského. A ejhle, když na této vlně dojel až do nejvyššího vládního úřadu v zemi, tak na zmíněné své hlásání zapomněl, a začal veřejně prohlašovat, že: "Listopadová revoluce 89 je nedokončená, a žádné dílo nelze hodnotit, dokud není hotovo", nebo: "Pokud se lidu nelíbí pokračující komunistické zlo, měl by jít do druhé revoluce", a podobně, čímž se jako had vysvlékl ze zodpovědnosti za chod věcí veřejných. Ano, Český a Slovenský lid si v Listopadové revoluci 89 myslel, že dává plnou důvěru "velké politické autoritě", a zatím ji dal "velkému politickému chytrákovi".
Á propos: I ortodoxní komunisté zde prohlašovali, že žádné dílo nelze hodnotit, dokud není hotovo, a mysleli tím hlavně ten svůj ortodoxní komunismus. A toto prohlašování jim vydrželo čtyřicet let. A dalších čtyřicet let že to zde budou prohlašovat postkomunisté? Nikoliv! Je třeba nasadit všechny páky, aby se to změnilo. Aby komunismus ve všech svých podobách, tedy i s postkomunismem, byl odsunut na smetiště dějin.
Je dobře si uvědomit, že není všechno zlato, co se třpytí. Viz politiku Západu? Ta se v tomto století navenek ukazovala jako největší a totální odpůrce komunismu ve všech jeho podobách, avšak dnešní vlády volnějších komunistů v tak zvaných postkomunistických zemích politice Západu nevadí, protože jsou "prozápadní". Protože politicky, hospodářsky a vojensky zaprodávají vlastní země směrem na Západ. Tedy i s politikou Západu je to nahnuté.
III.
Komunismus na kapitalistických základech, běžně zvaný postkomunismus? Komunismus je deformace, kapitalismus je rovněž deformace, takže komunismus na kapitalistických základech je deformace na deformaci, a tento hybrid musí být zákonitě horší než samotný kapitalismus, i než samotný komunismus. Viz jak jsme to poznali u nás? Před Listopadovou revolucí 89 jsme se měli v průměru asi 6x hůř než lid Západu, a to znamenalo, že komunismus je větší deformace než kapitalismus. A přišla Listopadová revoluce 89 a s ní postkomunismus, to jest komunismus na kapitalistických základech, a máme se v průměru asi 10x hůř než lid Západu. Nebo-li mezi komunismem, kapitalismem a postkomunismem je nejhorší to poslední. A aby se v tom lid nemohl lehko vyznat, je mu veřejnými sdělovacími prostředky neustále připomínáno, že jsme na té nejlepší cestě, na jaké vůbec možno být. Nebo-li nepříznivá skutečnost je zakrývána lží. Ano, naši vládnoucí činitelé prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků ohlupují lid na maximum, aby se co nejdéle udrželi u moci a mohli si tak co nejvíce nahrabat. Viz třeba ministry Vladimíra Dlouhého, Karla Dybu a Ivana Kočárníka? No tito volnější komunisté budou pět chválu na postkomunismus tak dlouho, dokud je z ministerských křesel někdo nevyhodí. A nebo viz ministra Jana Rumla? Tento postkomunistický výtečník prohlásil, že trestní právo do ekonomiky nepatří! Že je to vyložený nesmysl a vládní zločin, neb tím mimo jiného a jiné vyzval všechny mafie světa, aby k nám přišly "podnikat", že jim tady nebude nic hrozit, to si vůbec neuvědomuje. Co tedy s takovýmto ministrem? No samozřejmě, že by měl jít pást krávy na Slovensko, neb v této činnosti již jednou byl a byl by znovu "užitečný".
Komunismus na kapitalistických základech, běžně zvaný postkomunismus? To je de facto volnější komunistické myšlení a jednání, využívající kapitalistických zkušeností, přičemž "ti nahoře" si mohou všechno dovolit a nikdo na ně nemůže. Duchovní podstata postkomunismu je tato: komunistická filozofie, komunistické právo a komunistická ekonomie pojímané nikoliv ortodoxně, ale volnějším způsobem, a tento deformační stav využívající některých kapitalistických zkušeností, které jsou sami o sobě deformační, a v postkomunistickém provedení jsou pak deformační mnohem více. Nutno to trochu přiblížit. Viz postkomunistický vládnoucí kabinet premiéra Václava Klause (který jako když vylezl z hrobu některého středověkého feudála)? No výsledkem vládnutí tohoto kabinetu je stálá desetiprocentní inflace v našem státě, nebo-li stálý desetiprocentní ekonomický propad, přičemž zde existuje obrovské drancování nerostných surovin a jejich vývoz na Západ, bez čehož by ten stálý ekonomický propad byl dvacetiprocentní. A aby se proti tomu lid nebouřil, je mu premiérem Václavem Klausem do omrzení opakováno, že je to obrovský úspěch vlády, protože existuje celá řada zemí, kde je stálý ekonomický propad větší než u nás. Jak tuto deformační argumentaci nazvat? Vědecky vzato, je to "inteligentní debilita", která je proto inteligentní, že to prohlašuje vládnoucí činitel. Realita je přece taková, že stálý ekonomický propad (i kdyby byl jenom jednoprocentní) je jasným vysvědčením, že je deformačně vládnuto, a tudíž o nějakém obrovském úspěchu vlády nelze hovořit ani náhodou.
Šlehačka na dortu! Tak naši vládnoucí činitelé říkají Klausově kupónové privatizaci. Avšak tato kupónová privatizace, to není nic jiného než výplod chorého mozku. Je to proces, ve kterém je převáděna většina státního majetku na základě machinací s kupónovými knížkami a nejenom s nimi (viz pravdivý slogan: Drobní akcionáři, plačte!) do rukou zbrusu nových kapitalistů, de facto pánů z Nemanic (vybraných ortodoxních komunistů, vybraných volnějších komunistů, vybraných estébáků, vybraných ekonomických darebáků jako je Kožený, Komanický, Čekan, Stehlík a podobně, a mnoha dalších podezřelých existencí), včetně toho, že v souvislosti s tímto procesem bylo mnoho státního majetku převedeno do rukou Západu. Je to proces, nad kterým by poctiví podnikatelé Tomáš Baťa (zakladatel firmy Baťa) a Henry Ford (zakladatel firmy Motor Company) lomili rukama, protože je to totální profanace poctivého podnikání. Oni by k tomu řekli asi toto: "Společnost, ve které je možné rázem zbohatnout na základě různých machinací, je buďto před reformou, která ji zavede do nedeformovaných-normálních poměrů, a nebo před obrovským úpadkem, kde jedni budou žít nezaslouženě v přepychu a blahobytu, a druzí na ně budou dřít plus padat na hubu a plivat krev." A zajisté že by toho řekli mnohem více, a to bez servítků. Třeba i toto: "Dvě největší právní a ekonomická temna, která byla v tomto století uskutečněna, jsou: komunistické znárodnění a Klausova kupónová privatizace".
Ano, je výsměchem celé naší zemi, když Západ udílí Václavu Klausovi za jeho "kupónovou privatizaci" jeden čestný doktorát za druhým. Když se totiž toto jednání Západu přeloží do jasné logiky, tak to znamená: "Vy jste značně naivní národ, neb jinak byste nemohli skočit na takovou právní a ekonomickou deformaci, jakou je Klausova kupónová privatizace, včetně toho, že nám v souvislosti s tím bylo umožněno, zmocnit se v mnoha vašich lukrativních podnicích většinového podílu, a tím vás nyní tlačíme do role moderních otroků. Moderních proto, že k tomu nepotřebujeme karabáč. Aby vám to však nebylo líto, dáváme Václavu Klausovi jeden čestný doktorát za druhým, jako náplast na to, jaké problémy vám tento člověk způsobuje. A i to je pravda, že tímto tahem hledíme posílit Václava Klause v jeho vysoké vládní funkci u vás doma, protože po něm by mohl přijít někdo, kdo by nás z vaší země vyhnal."
Nelze nevidět: Mnoho našich lidí se marně dožaduje navrácení majetku (nebo alespoň vyplacení náhrady za něj), který jim byl uloupen za minulého režimu. Naproti tomu prezident Václav Havel veřejně prohlásil: "Já Lucernu vrátit nechci! Nechť si tam z toho udělají, co chtějí!" A ejhle, Lucernu dostal zpátky. Ano, již jenom z tohoto je zřejmé, v jakém právním a ekonomickém bordelu to žijeme. A i on za ten bordel přijímá od Západu jeden čestný doktorát za druhým, protože ten bordel je "prozápadní".
IV.
Rozdělení Československa? Toto rozdělení si nevynutil Český a Slovenský lid, ale byla to záležitost politická. Byla to záležitost našich deformačních politiků. Na české straně to byl Václav Havel a spol. a na slovenské straně to byl Vladimír Mečiar a spol. Československá polistopadová vládnoucí garnitura se zkrátka rozštěpila do dvou protichůdných bloků, v důsledku názorové neshody. Zatímco Václav Havel a spol. prosazovali politické, hospodářské a vojenské zaprodání našeho státu směrem na Západ, tak Vladimír Mečiar a spol. měli představu, že to zaprodání by mělo být jak směrem na Západ, tak směrem na Východ. A protože Vladimíru Mečiarovi a spol. bylo jasné, že svoji představu celostátně neprosadí, rozhodli se, že ji prosadí alespoň na Slovensku. A tím zde začal politický tanec, na jehož konci bylo rozdělení našeho státu na státy dva. No a je jaksi pochopitelné, že jedna ani druhá strana na tom nic nevydělala. Vydělalo na tom jenom Německo, které by rádo Českou zemi znovu okleštilo atd., a vydělalo na tom Maďarsko, které by se rádo zmocnilo jižní části Slovenska. Češi pro Němce a Slováci pro Maďary se tím stali snadnější kořistí, na kterou nyní stačí trochu bafnout a ona povolí. Tak nějak si to alespoň Němci a Maďaři představují.
Ano, Češi a Slováci by měli nakopat své současné politické reprezentace do zadku a měli by se dát opět dohromady. Slovák T. G. Masaryk, který byl v roce 1918 protagonistou při spojování Čechů a Slováků v jeden stát, viděl věci reálně. Jemu bylo jasné, že to spojení bude pro obě strany výhodné, avšak zároveň si uvědomoval, že bude třeba vyřešit a překonat mnoho problémů. No a to obojí se pak také naplňovalo. Vinit dnes T. G. Masaryka z toho, že v našem společném státě bylo hodně problémů, je jaksi pomýlené. V tomto světě je přece situace taková, že hodně problémů má každý stát na světě, bez jediné výjimky. A vyspělejší státy to řeší tím, že vzniklé problémy hledí odstranit a překonat, a nikoliv tím, že se rozdělují, protože tím se zpravidla stejně nic nevyřeší. Nebo jsou na tom dnes Slováci lépe než Češi? Nejsou, a to rozdělení tedy bylo zbytečné.
Ano, Čechům a Slovákům nutno bojovat za své sjednocení, za svůj jednotný stát, ve kterém by nebyl ani komunismus, ani postkomunismus, ani kapitalismus, ale který by si to šinul do skutečné svobody a skutečné demokracie, což mimo jiného a jiné obnáší i nezávislost. A zásadně: Pokud by se v našem společném státě objevil nějaký politik s tvrzením, že v nezávislosti nemůžeme existovat, ale že musíme být pod politickým, hospodářským a vojenským deštníkem Západu, nebo Východu, a nebo Západu a Východu najednou, pak ho bude třeba na jeden týden strčit do blázince, aby si tam zchladil hlavu. Věc se má totiž tak, že působení těchto politiků je na roveň kudlanky nábožné po páření, když sežere vlastního samečka. Věc se má totiž tak, že právě takovýto politici mají na naší poválečné mizérii největší podíl, největší vinu, skrze uvedenou politickou vlastizrádnou patologii. Ostatně, nechť každý nahlédne, co nás tato patologie od konce druhé světové války až doposavad stála a čím vším jsme na ni doplatili? Obrovské finanční a materiální ztráty, mnoho a mnoho nesmyslně pronásledovaných, nesmyslně pozavíraných, nesmyslně popravených a umučených, mnoho a mnoho vyhnaných ze svých domovů, mnoho a mnoho vyhnaných z vlasti, desetitisíce žebráků, a pod. Tedy společný stát Čechů a Slováků ano, ale na nových základech. Postaru se totiž žít nedá, což je jediná pravda komunismu.
V.
Byl zde zmíněn termín "inteligentní debilita". No ano, to je mezi našimi současnými politiky velice rozšířený jev, velice rozšířená duchovní nedostatečnost a deformace, v důsledku čehož je naše politická scéna značně deformační. Tak třeba předseda Českého parlamentu Milan Uhde? Tento politický výtečník prohlásil: "Válka je Matkou všech věcí! Válka dělí lidi na svobodné a nesvobodné!" No toto je přímo ukázková deviace tak zvaného člověka. Válka je ničitelkou, a jak by ničitelka mohla být "Matkou všech věcí"? Něco takového je naprosto nemožné, nereálné, absurdní. Realita je zkrátka taková, že "Matka všech věcí" musí být ve znamení klasické tvořivosti a nikoliv ve znamení ničivosti. Válka jako "Matka všech věcí"? Ještě že za to Západ neudílí "čestné doktoráty". A že válka dělí lidi na svobodné a nesvobodné? Je tomu tak. Válka dělí lidi na ty, kteří ji přežili nezraněni, kteří ji přežili zraněni a kteří ji nepřežili. Válka je vrcholným zlem tak zvaného člověka a totální profanací svobody. Válka jakožto faktor, dávající vítězům svobodu a poraženým nesvobodu? To neodpovídá realitě. Viz třeba situaci zemí Východní a Střední Evropy po druhé světové válce? Třebaže v té válce společně s vícero dalšími zeměmi světa zvítězily, svobodu jim to nedalo. Takže vzato kolem a kolem, Milan Uhde by měl z politického života odstoupit, neb v dalším politickém vývoji nebude pro "inteligentní debilitu" místo. A totéž i Václav Havel, Václav Klaus, Vladimír Mečiar, atd. atd.
Nutno upozornit: I mnoha našim tak zvaným opozičním politikům je vlastní "inteligentní debilita". Tak třeba Miroslav Sládek? Tento politický výtečník zde hodlá obnovit "trest smrti", a neví, že je to "inteligentní debilita", která přispívá k tomu, že věci druhé jsou horší věcí prvních. Každé zastřelení, každé oběšení a vůbec každá poprava totiž rozhojňuje zločinnost a nikoliv že přispívá k tomu, aby zločinnosti ubývalo. Zločinnost je nežádoucí stav, který může být odstraněn toliko na základě vědeckém. Na základě dostatečně širokého a hlubokého poznání. A protože dosavadní věda světa je na to slabá, nutno upřít pozornost k nové vědě zvané Kosmobiologie. Toto jsou skutečnosti, které by politika měla vzít na vědomí a ne je ignorovat. Avšak Miroslav Sládek, když na to byl po Listopadové revoluci 89 upozorněn, smetl to se stolu. Tento absolvent komunistické filozofické fakulty si myslel a myslí: "K čemu já potřebuji nové vědecké poznatky? Vždyť mě jde jenom o to, abych doplachtil do vysoké vládní funkce (prezident nebo premiér), a k tomu mně nových vědeckých poznatků netřeba. Já se musím ohlížet na přání voličů, a když si většina z nich přeje, aby zde byl "trest smrti" obnoven, tak já pro to musím být rovněž, bez ohledu na oprávněnost či neoprávněnost tohoto přání, neb jinak bych do vysoké vládní funkce nedoplachtil. Nové vědecké poznatky? Pryč s nimi! Ty by mně byly jenom na obtíž." Tedy vzato kolem a kolem, i Miroslav Sládek by měl z politického života odstoupit, neb jak již uvedeno, v dalším politickém vývoji nebude pro "inteligentní debilitu" místo. Veškerá "inteligentní debilita" se z politiky přesune do muzea a do oblasti science-fiction. To je zkrátka vývoj.
Není bez zajímavosti: I Václav Havel byl upozorněn, a to zhruba pět let před Listopadovou revolucí 89, že politika, má-li se dostat na vyšší platformu, ze které by mohla úspěšně řešit vše co je třeba, musí přihlédnout k novým vědeckým poznatkům, které dává nová věda zvaná Kosmobiologie. Avšak on to demagogicky odmítl, pravíc: "Abych se dostal k moci, na to nepotřebuji žádnou vědu!" A Václav Havel dnes? Je sice ve vysoké vládní funkci, ale kdyby to hned teď zabalil, už by bylo skoro pozdě. Ano, Václav Havel zde předvedl jako dosud nikdo, že "pýcha předchází pád".
VI.
Z televize zaznělo: Podle našich občanů by se vládnoucí politické strany měly více věnovat problémům každodenního života.
Ano, je to myšleno dobře, ale přesto s tím nelze souhlasit. Realita je přece taková, že naši občané doplácejí na starostlivost vládnoucích politických stran o ně samé tím, že jejich životní úroveň neustále klesá (jsou myšleni běžní občané, nikoliv zbohatlíci). A když by ta starostlivost byla intenzivnější, co se stane? No jedině to, že životní úroveň našich občanů bude klesat rychleji. Takže potřebujeme co? No samozřejmě, sesadit vládnoucí politické strany z vládních pozic. A to úplně, nikoliv částečně. Vřed nutno vyříznout celý, nikoliv jenom jeho část. Ano, předním činitelům vládnoucích politických stran jde v podstatě jenom o to, aby si co nejvíce nahrabali, přičemž zodpovědné vládnutí je od nich na hony vzdálené. O zodpovědném vládnut ví, že o něm nic neví. Oni se do vládních funkcí zabydlují jenom pro ty funkce, respektive pro osobní výhody, které z nich plynou, včetně extrémně vysokých platů, nikoliv však proto, že budou zodpovědně vládnout v zájmu Českého a Slovenského lidu. Ten je jim jenom na obtíž, hovorově řečeno ukradený. Oni si myslí: "Ne že my jsme ve vládních funkcích pro Český a Slovenský lid, ale tento lid je zde pro nás". A dle toho také jednají. Příklad: Zatímco vysoce postavený politik Německa řekne: Naše hospodářství je dobře řízeno - a vůbec nepochybuje o tom, že řízeno být musí, tak náš vysoce postavený politik řekne: V našem hospodářství vše vyřeší neviditelná ruka trhu - a vůbec nepochybuje o tom, že než lid přijde na to, že tím vlastně zakrývá vlastní neschopnost a pomýlenost, už bude mít nahrabáno, a potom nechť se naše hospodářství třeba úplně zhroutí. Ano, že se naši občané mají zhruba 15x hůř než občané Německa, to není žádná náhoda, ale je to způsobeno především tím, že je zde "deformačně vládnuto".
Jestliže je tedy naše současná vláda ve znamení nezodpovědnosti, pak naše příští vláda by měla být ve znamení zodpovědnosti. No a tím vyvstává otázka, jak toho lze dosáhnout? Může se to stát v parlamentních volbách, v nichž by soutěžily deformační politické strany, která z nich získá největší díl moci? Nikoliv, tímto způsobem je to nemožné. Nastolit zde zodpovědnou vládu, to může udělat toliko jednotlivec, nový-schopný prezident republiky, který by k tomu měl veškeré pravomoce. No a je samozřejmé, že nový-schopný prezident republiky by musel přijít s "novou politikou", která by nedělala z příslušníků našeho státu občany druhé či třetí kategorie, kteří se hodí leda k tomu, aby sloužili Západu nebo Východu, či oběma stranám najednou, ale která by z nich činila občany plně svobodné, kteří by se nemuseli stydět za svou zemi, respektive za své vládnoucí činitele.
I namítnou mnozí, že by to byla "totalita"! Omyl! Slovo totalita přece v politice znamená vládu tmy a násilí, a to je kontrast vlády zodpovědnosti. A pak, nová vláda, vláda zodpovědnosti, by byla a musela být pod kontrolou absolutně svobodného parlamentu, v němž by každý z poslanců zastupoval jenom svůj volební obvod a nikoliv politickou stranu. Nebo-li by to nebylo jako dnes, kdy jedna politická strana zvaná ODS má pod palcem jak vládu, tak parlament, a kdy si zde dělá co chce a nikdo na ni nemůže. Malý příklad: Dvě křesťanské strany ve vládní koalici nedokázaly proti ODS prosadit navrácení uloupeného majetku církvi, která chce vrátit "jenom něco". Ano, ODS si zde dělá co chce, tak jako to před ní dělala KSČ. A co je ODS pro Čechy, to je HZDS pro Slováky.
VII.
Nová politika? Nutno uvést, co by nám měla nová politika přinést. Takže: Jednotný stát Čechů a Slováků na základě referenda uskutečněného na obou stranách - název Československo ustoupí názvu Slovansko (Slovanská republika); jedna národnost a jedno státní občanství (Slovanská a Slovanské); odchod Cikánů (Indů), Číňanů, Vietnamců, Rusů, Ukrajinců a vůbec všech cizích národností do svých zemí (vytvářet zde mnohonárodnostní myšmaš je debilita a tedy s tím skoncujeme); postavení ekonomiky na vlastní nohy, což znamená: vyhnání všech cizích ekonomických loupežníků, vypořádání se s domácími ekonomickými loupežníky (Kožený, Komanický, Čekan, Stehlík, vedení Chemapolu, atd.), důsledné vypořádání majetkových nároků Čechů a Slováků, okradených za komunismu či postkomunismu, zrušení burzy v její dnešní podobě, kdy slouží pouze komunistické a postkomunistické smetánce + burzovním loupežníkům ze Západu k jejich bezpracnému zbohatnutí na základě burzovních machinací - nová burza bude nikoliv na základě machinací, ale na základě zodpovědnosti (Václava Klause se na to neptejte, ten o tom nic neví), a je toho hodně, co se v ekonomice bude měnit, včetně toho, že vláda musí být za chod ekonomiky plně odpovědná a nikoliv jako je tomu dnes, kdy mnohé vládní i nevládní ekonomické deformace, jako je vydávání většinových podílů našich lukrativních podniků formou laciného odprodeje do rukou západních kapitalistů, z čehož pro nás plyne obrovský odliv kapitálu, který se rok co rok zvyšuje, nebo veliké daňové úniky atd., jsou vkládány na bedra běžného lidu, který jedině na to doplácí (neustále se snižující životní úrovní), zatímco ti "nahoře" nedoplácejí na nic; dále po vystoupení z Východního ekonomického područí, vystoupíme i ze Západního ekonomické područí - již nikdy více se nenecháme ožebračovat, za kterýmžto účelem postavíme naše ekonomické vztahy se světem na nedeformovaných a rovnoprávných základech; do NATO vstupovat nebudeme, jakož ani do tak zvaného Evropského společenství, neb krom toho, že by to znamenalo závislost a nesvobodu, stálo by nás to obrovské finanční prostředky, v důsledku čehož by zde bylo na programu drakonické chudnutí běžného lidu (ti "nahoře" by na to nedoplatili, ale naopak, ti by si rok co rok odhlasovávali zvýšení svých extrémně vysokých platů); zrušení všech politických stran a vyvstání politických organizací zaměřených na tu kterou oblast života (legislativa, ekonomika, zemědělství, umění, sport, atd.); vyvstání nového parlamentního systému, v němž poslanci nebudou závislí na žádném politickém uskupení, ale budou zastupovat toliko svůj volební obvod; vyvstání nového bankovního systému, který zaručí, mimo jiného a jiné, že každý příslušník našeho státu obdrží ve svých osmnácti letech jeden milión korun, k čemuž se dospěje tak - a bude se tím zabývat jedna banka - že když se narodí člověk, banka obdrží od státu "vytištěný milión", a bude mít osmnáct let na to, aby jej proměnila v "hodnotový milión"; zavedení právního pořádku v zemi, založeného nikoliv na trestu, ale na nápravě, náhradě, odčinění a podobně; postupné zvyšování životní úrovně v celostátním měřítku, které musí být rok co rok naprosto evidentní a nikoliv naprosto vylhané, jako je tomu dnes; a mnoho dalších věcí, vesměs z kategorie klasických.
A opozice proti nové politice? No zajisté že těm, kteří jsou dnes "nahoře" a kterým je lid dobrý leda k tomu, aby své deformace házeli na jeho bedra, se to líbit nebude. A mnoha politickým, náboženským a jiným fanatikům rovněž tak. Nakonec však i oni přijdou k rozumu. Realita: Po druhé světové válce zde byl stav, že ti "nahoře" (až na Tomáše Baťu) si nacpávali peněženky a bída běžného lidu jim byla lhostejná. A to hrálo do karet ortodoxním komunistům. No a dnes se to prakticky opakuje. Takže: Sáhněme raději po "nové politice" a bude všem dobře!
I pravil jeden náš intelektuál: Komunisti nás vedli do hluboké hospodářské krize obloukem, dnešní postkomunistická vláda zná zkratku. No ano, toť velice trefně vyjádřeno. Realita je totiž taková, že za komunismu zde byl sestupný politický vývoj, v jehož důsledku jsme pochodovali do hluboké hospodářské krize krok za krokem, a nyní je zde rovněž sestupný politický vývoj, poněkud jiný než ten předchozí, v jehož důsledku pochodujeme do hluboké hospodářské krize mílovými kroky. Dotyčný intelektuál tedy řekl jenom pravdu. A na tuto pravdu nás upozorňují i někteří intelektuálové ze Západu, kteří mají k naší zemi klasický vztah.
Ano, jestliže si náš lid v Listopadové revoluci 89 myslel, že se zde politický vývoj radikálně změní k lepšímu, a v důsledku toho že budeme kráčet na poli hospodářském rychle kupředu, tak nyní vidí, že je tomu jinak. Nyní vidí, že se politický vývoj radikálně k lepšímu nezměnil, neb se toliko pozměnilo jeho zabarvení, ale deformační politické praktiky existují dál, což je nejlépe vidět na neustále se snižující životní úrovni běžného lidu. A to je ta největší morová rána naší politiky, že když nás přestala politicky, hospodářsky a vojensky zaprodávat Východu, hned nato nás začala politicky, hospodářsky a vojensky zaprodávat Západu, jako kdybychom si zasloužili, praveno obrazně, jen ten chomout a bič a nic jiného. A k tomu když se připočte, jaké další veletoče zde politika provádí, jaké veletoče zde provádějí banky, jaké veletoče zde provádějí tak zvaní velkopodnikatelé, že zde máme životní úroveň, která je v průměru asi desetkrát nižší než na Západě, atd., včetně toho, že krást na milióny a miliardy je pro ty "nahoře" beztrestné, je zřejmé, že stojíme na prahu velkých změn, přičemž se čeká na "jiskru", která zapálí oheň, která uvede věci do chodu. Ano, zásadně se nelze domnívat, že by to mohly vyřešit parlamentní volby. Ty mohou rozhodnout jenom to, v jakém zabarvení bude dosavadní nevyhovující stav pokračovat. Nutno upozornit: Ono bude velice záležet na tom, kdo zde bude změnu ze starého nevyhovujícího stavu do nového vyhovujícího stavu realizovat. A kdo by to dokázal? Zcela určitě Karel Gott, neb je to člověk se značným intelektem, který nezprofanoval své jméno v komunismu, a ani v postkomunismu. Hlavou našeho státu by se tedy měl stát on.
Po šesti letech od pádu komunistického režimu stojíme před tím, že zde padne i postkomunistický režim. A mělo by nám jít o to, aby jsme se zase neplácali v nějakém ideologickém bahně, čehož zde bylo opravdu dost. A co se na nás dále chystá? Sládkův absolutismus, Grebeníčkův a Štěpánův trochu poopravený ortodoxní komunismus a Zemanovo a Luxovo rádoby sociálně-tržní hospodářství. Ano, toto všechno je jenom další ideologické balamucení, další ideologické bahno.
A proto: Stará politika je mrtvá, ať žije nová politika!
9. května 1996