NECENZUROVANÉ NOVINY
Občasník pro kontrolu moci zdola a shora
Číslo 1/1997

Naše zásada:
MINIMUM SLOV, MAXIMUM INFORMACÍ a MYŠLENEK...

TAJNÉ ZBRANĚ Z KONCE ÉRY KOMUNIZMU

      K úspěšným systémům TAMARA a TADICELL vyvinutým na východě lze zařadit i perfektní projekt s označením SOUD. Jde o rusky znějící zkratku "Systému shromažďování informací o nepříteli." Zpráva o tomto systému vzbudila zejména v SRN v polovině devadesátých let velký rozruch. Systém SOUD vznikl v roce 1977 a registroval elektronicky všechna data o špionech a jejich aktivitách v tehdejším socialistickém táboře. Podle hamburského DER SPIEGEL tento projekt zahrnoval bezpečnostní orgány SSSR, Bulharska, Maďarska, Polska, ČSSR, Kuby, Vietnamu, NDR nevyjímaje. Největší rozruch na západě vyvolává skutečnost, že podle všech náznaků tento "Interpol KGB" pracuje dál podle všech náznaků i po rozpadu Varšavské smlouvy a Sovětského svazu. Zaregistrovaná data o špionech operujících dříve proti socialistickým zemím zůstala v Moskvě. Ta je dnes pochopitelně může dokonale využívat. Má se za to, že nejucelenější data do systému SOUD dodala Stasi, která měla dokonale zpracovaný plán tzv. nepřátelských aktivit. Hamburský SPIEGEL uvedl, že celou čtvrtinu ze 300. 000 registrů osob představovaly podklady dodané z východního Berlína. Asi 17. 600 z celkového počtu 74. 800 vysoce specializovaných a zcela konkrétních dat plynulo do systému SOUD od Stasi. Jednalo se převážně o odhalené agenty cizích zpravodajských služeb, především pak BND (Spolkové zpravodajské služby - německé rozvědky a BfV (Spolkový úřad pro ochranu ústavy - německé kontrarozvědky). Zanesena do databáze na disketách byla nejen jejich pravá, ale i krycí jména, adresy, telefonní čísla, poznávací značky a čísla jejich vozů. Pozdvižení vyvolala skutečnost, že SOUD zaregistroval i na 2.200 spolupracovníků BND - a to jak s pravými, tak i s krycími jmény. Obavy, které se nyní zdají být oprávněné vyvolává zjištění, že KGB tak mělo pod kontrolou více než 6.800 orgánů a agentů BND. A bývalý východoněmecký generál Stasi Harry Schütt se pouze může smát, když říká: "90 % všech pramenů BND v NDR byly ve skutečnosti zpravodajskými hrami naší kontrarozvědky". Totéž přiznává i bývalý důstojník západoněmeckého bundeswehru Erich Schmidt - Eenboom, když tvrdí: "Skličující množství trapných nezdarů rozbíjí zničujícím způsobem legendu o efektivnosti západoněmecké zpravodajské služby..." Zdá se, že věc je jasná: BND nemělo nikdy tutéž motivaci, jako měly tajné služby východní totality. Na jedné straně cukr moci, na straně druhé bič strachu. To vytvářelo jistý náboj fanatizmu, který pochopitelně agenti BND postrádají, protože pro ně je služba více méně zaměstnáním se sociálním zabezpečením rodiny a slušnou penzí. Až by za selhání následovala kulka popravčí čety, či služba kdesi v zapadlém koutě Čukotky, pak by již BND z Pullachu nebyla občanům Německa pro smích a neříkalo by se jim, že to jsou Mickey Mausové. Ovšem to co si uvědomuje čím dále více občanů NSR, to si odmítá stále připustit 6. 500 zaměstnanců pulašské centrály BND, přestože na jejich činnost se ze státního rozpočtu vydává ročně miliarda marek a ačkoliv celá jedna pětina jimi získaných informací pochází z oficiálních pramenů.
      Po rozpadu Varšavské smlouvy BND rozvíjí své nezkrotné aktivity v bývalých socialistických státech a snaží se zadrápnout ve všech důležitých sférách politického a zejména ekonomického života. Vždyť i německé informační zdroje dnes otevřeně připouštějí, že na př. bavorská Nadace Hanse Seidela, která je prodlouženou rukou bavorské CSU, operuje dost často v úzké souvislosti s BND. A právě tato Nadace spolu s jinými rozvíjí v ČR právě dnes tak intenzivní činnost, která probouzí neblahé nacionální nálady.
      Ale vraťme se k systému SOUD. Československé tajné služby se snaží od roku 1990 o nové uspořádání a především o čestný odchod z vlivu Moskvy. K tomu využívají jak zvláštní vládní komunikace, tak spojení přes sítě SOUD. Obratu k západu úspěšně napomáhá jak československá tradice v oboru šifer, známá již z let 2O., tak i skutečnost, že experti těchto tajných služeb mohou i dnes nabízet zcela neznámé technologie. Vždyť je přeci dobře známo, že byli schopni odposlouchávat i zvláště chráněné zpravodajské spojení NATO mezi Fürstenfeldbruchem a Mnichovem a to i přesto, že se nejednalo o směrové radiové spojení, ale o spojení, chráněné skleněnými vlákny. Přitom odposlouchávání probíhalo bez mechanických zásahů, ze vzdálenosti několika set metrů, technikou typu TAMARA.
      Ještě na podzim 1990 si stěžoval německý bezpečnostní expert z BfV na odposlouchávací metody, stále dosud Čechy praktikované pro KGB. To opět ale dokazuje pouze jedno, že "něžná revoluce" byla tak něžná, že vůbec nebyla. A pouze Češi sami, tedy ti ve zpravodajských službách, se rozhodli, že budou spolupracovat s někým jiným, než tomu bylo do této doby. A pokud německý bezpečnostní expert BfV dále tvrdil, že tehdejší ministr obrany ČSFR, generál Vacek je "určitě seriozní člověk, který na manévrech NATO v Bavorsku udělal dobrý dojem", pak byl zcela jistě dobře informován. Generál Vacek byl totiž v listopadu 1989 velitelem případného vojenského zásahu proti Praze. Tehdy ještě pochopitelně ve službách bývalé státostrany KSČ. Ostatně, když se to později na něho provalilo, musel dočasně z politické scény zmizet. Nyní se na ní již vrátil opět legálně jako komunistický poslanec.
      Nejmenovaný vysoký důstojník BfV také varoval jistého agenta vojenské kontrarozvědky ČSFR o nastávajícím puči v Moskvě již 15. 8. 1991. Ještě dnes by stálo za to prošetřit, jestli BfV tehdy dala tuto zprávu ihned do Bonnu, protože byla okamžitě informována také, nebo jestli se více starala o obchodní možnosti ke svému vlastnímu obohacení. Není bez zajímavosti, že o konci tohoto puče věděli Češi také dříve než BND.
podpis

* * * * *


Zpět na OBSAH 1/1997

Zpět na stránku NECENZUROVANÝCH NOVIN nebo HLAVNÍ STRÁNKU
inzerat
HTML design Connected by