Pierre Faillant de Villemarest
Političtí vězni praví a falešní

Za okupace bylo z Francie deportováno na 250 000 osob, z nichž bylo na 25 000 židovských Francouzů. 100 000 se jich vrátilo, z nich 15 000 židů. Byli všichni hrdiny hnutí odporu?
Řada autentických účastníků hnutí odporu, jako profesor a lékař Charles Richet, deportovaný do Buchenwaldu, jeho manželka Jacquelina, deportovaná do Ravensbrucku, jejich příbuzný Olivier Richet, deportovaný do Dory, Jean Gavignet, rovněž deportovaný (ten byl za okupace šéfem mé sítě), dosvědčili v letech 1946 a 1947, svědčili na základě vlastních vlastních poznatků a zkušeností, o zajímavých proporcích mezi nimi. Podle Charlese Richeta jen asi 10 000 osob z jím zkoumaného počtu 49 135 bylo deportováno pro účast v hnutí odporu.
Když jsem byl požádán v letech 1952 až 1955 dávat svá stanoviska k několika stovkám spisů žadatelů o průkaz účastníka hnutí odporu, zjistil jsem, že jen každý třetí spis byl pravdivý. Všechny ostatní byly vyfabrikovány z čestných prohlášení a padělaných potvrzení.
Přinejmenším 30 % osob bylo deportováno pro černý obchod nebo kriminální delikty /jako u nás - pozn. NN/, přitom na 20 % mezi prosincem 1944 a dubnem 1945 v důsledku „výměnného obchodu“/ jako u nás - pozn. NN/: Příslušníci Gestapa a SIPO, kterým již bylo zřejmé, že Reich prohraje válku, navrhli francouzským kolaborantům, kteří se zjevně měli po osvobození čeho obávat, že je budou deportovat jako politické nepřátele. Protrpí si pár měsíců, ale budou „vypraní“ a očištění, budou se moci vracet se vztyčenou hlavou jako hrdinové odboje. / AKCE VAMPIR v provedení francouzského Gestapa! Dále si stačí prolistovat československý denní tisk z roku 1989 a zjistit, kteří z dnes známých "odpůrců komunismu" byli StB pár měsíců nebo jenom několik dní před 17. listopadem uvězněni za účelem získání neprůstřelné krycí legendy, abychom pochopili, jak probíhá akce "PROHRÁT ABYCHOM ZVÍTÉZILI" v podání tajných služeb, pracujícich proti nám s mnohaletým předstihem - pozn. NN /
Lyonský kat Klaus Barbie osobně vysvětloval, když v Německu po válce pracoval pod ochranou poručíka americké kontrarozvědky Leo Hechta (židovského původu), že v řadě případů „jsme dokonce určovali, ke které skupině nebo síti se ten či onen po návratu do Francie má připojit, na koho se obrátit...“ V roce 1947 Barbie neměl žádný důvod, aby si vymýšlel. Věřil, že je nedotknutelný.

Pod řízením Heinricha Müllera, šéfa Gestapa pro okupovanou Evropu, rovněž byly pro vybrané Němce fabrikovány totožnosti falešných židů ze SSSR a z východní Evropy. To je nepochybné, neboť například deset let po válce byl v Izraeli odhalen jeden lékař jako falešný žid. Bývalý gauleiter rumunského Banátu Minnich, který mimo jiné chránil židy ve svém regionu, mi v roce 1948 uvedl desítky podobných případů, organizovaných zástupci gestapáka Müllera. /Müller byl, a to je na celé fascinující operaci možná vůbec to nejdůležitější, v té době agentem sovětského KGB, který ho nakonec získal do svých rukou i fyzicky, jednak jako zdroj dalších informací, hlavně však aby mu zabránili o těchto akcích, využívaných už SSSR proti Západu, mluvit. Únos z Jižní Ameriky, kde se Müller skrýval, provedla pro KGB československá rozvědka. Možná, že ve skutečnosti vše proběhlo se souhlasem Müllera... - pozn. NN/

Je ponižující, nedůstojné, zločinné vůči památce opravdových účastníků hnutí odporu, ať byli jakékoli národnosti nebo vyznání, že je nadále zastírána pravda. Politicky má tato francouzská / a česká - pozn. NN/ nemoc zčásti původ v tom, že nebyla vůle objasnit dějiny okupace. 90 % lidí dělalo, co mohlo, aby ji přežilo; méně než 5 % jí opravdu čelilo v hnutí odporu; skoro 5 % tím či oním způsobem zradilo./ Bohužel od osvobození de Gaulle a komunisté založili svou moc na stoupencích z řad falešných účastníků odporu a falešných obětí deportací. Moskva a její podřízení ve Francii využívali archivy, zabavené Němcům, aby si naverbovali tyto lidi a udrželi je na klíčových místech. Psal o tom Georges Bernanos i jiní. /V Československu v letech 1990-1998 o tom mluvil prakticky jenom Petr Cibulka a jeho NECENZUROVANÉ NOVINY - pozn. NN/. Pravda byla rychle zapomenuta.

Dva citáty podporují mé výroky. Především dopis ze 13.října 1946, který byl zveřejněn se souhlasem autora i adresáta. Spisovatel Albert Rivaud napsal bývalému ministru Třetí republiky Henrymu Lémerymu: „Důvěrný vztah komunistů s nacisty byl víc než dostatečně prokázán v Norimberku... Nic z toho nelze nyní říkat nahlas.“ Komunisté sdíleli moc s gaullisty, pak se socialisty, než byli později vyhnáni. Rivaud proto považoval za vhodné to zopakovat a upřesnit: „Gestapo infiltrovalo svými nesčetnými agenty jednotlivé skupiny hnutí odporu. Prostřednictvím těchto agentů - většinou komunistů - byli vyzrazeni první důležití činitelé hnutí. Například, můj kolega Marcel Bloch, později generál Frere (jeden z organizátorů prvních buněk Tajné armády hnutí odporu - pozn.aut.)... Za osvobození jistý počet těchto falešných účastníků hnutí odporu byl očištěn a teď předsedá čistkám ve prospěch Rusů nebo Němců... Nemohu věřit tomu, že tato fakta jsou neznáma našim vedoucím činitelům...“

Nebyla. Čistky velmi často prováděli ti, které označil Rivaud, a byly zaměřeny zvláště na lidi, kteří věděli příliš mnoho o tajných kombinacích, na něž zde upozorňujeme. Od roku 1948 jsem protestoval, a znovu v letech 1952 až 1955, na tyto neuvěřitelné podvody. Jedna mladá žena z mé sítě strávila, přes mé demarše k jejímu vyšetřovateli, několik let ve vězení, protože ji chtěli umlčet, jak vědí novináři Louis Pauwels a Guy Breton... Můj vlastní spis o účasti v hnutí odporu třikrát mezi lety 1945 a 1954 zmizel, dokud jej mí bývalí nadřízení nedali znovu dohromady. Desítce mých podřízených jsem předával vyznamenání za účast v hnutí odporu ve Vercorsu, zatímco paradoxně můj spis v ministerstvu války neexistoval!
To vše uvádím proto, aby ti, kteří mne čtou ve Francii a cizinci z osmnácti zemí, kteří projevují důvěru Středisku evropských informací CEI, věděli, že část rakoviny, sužující naši zemi, pochází jednak ze zatemňování její pravdivé minulosti, jednak v posledních letech z trvalé spolupráce mezi komunisty a 5 % židů Francie, kteří si přisvojili právo mluvit jménem 95 % dalších židů, z nichž mne řada zná, nebo mi v posledních týdnech zasílá dopisy na mou podporu.
Komunisté... ani někteří židé, kteří ty své zradili, by dnes netriumfovali, pokud by vláda měla zájem prosít dějiny okupace sítem archivních fondů, které jsou z větší části v Moskvě (podle jednoho člena Akademie věd je ve Zvláštních fondech v Moskvě 27 305 francouzských spisů), jakož i sítem 2600 spisů, které byly po roce 1945 dány pod zámek, sítem až dvou tun dokumentů, kterými se měla zabývat před patnácti lety k tomu ustavená vyšetřovací komise pod předsednictvím bývalého premiéra Chabana-Delmase. /Totéž bychom mohli říct o situaci, ve které se posledních 50 let nachází Česká republika - pozn. NN/

(La Lettre ďInformation CEI, 1997, č.4)                         Přel. cei.cz