!!! PRÁVNÍ STRÁNKA A INFORMACE O POUŽÍVÁNÍ ODPOSLECHŮ V ČR !!!

DLE INFORMACÍ ZE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ A JINÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ

Informace s TV

Co pronesl v TV ředitel BIS Stanislav Devátý

K právní stránce sdělil advokát v TV

O co je zájem

Jak se získávají

Zdroje úniku

Možnosti postihu

Zákonná ochrana

Podceňování rizika

Důraz na techniku i lidi

"Není problém pro nikoho, pro nikoho, pro žádného občana v této republice, který se tím nějakým způsobem zabývá, aby prostě takový prostorový odposlech prostě někomu dal. A já se domnívám taky, že ho mám někde doma. Podle toho se chovám. Já bych se divil kdybych ho neměl. Samozřejmě, že můj byt byl prohlížený, ale jsou prostě odposlechy, které jsou téměř nezjistitelné".


K právní stránce odposlechů pronesla koncem roku 1996 v TV advokátka JUDr. Soňa P... (citujeme): "Prodej technických zařízení (štěnic) není trestný, protože za jakým účelem já můžu odposlech například namontovat si? Já si můžu namontovat sama sobě v místnosti odposlech. Můžu se sama poslouchat a nahrávat a trestné to není. Vemte si příklad, například dětské odposlechy. Chci vědět, jestli je mé dítě v pořádku, které je vzdáleno 500 metrů a já jsem třeba na zahradě. Např. v USA je to daleko více ošetřeno vzniká tam institut ochrany soukromí. Definovat pojem soukromí není jednoduché. Já myslím, že to souvisí s institutem, který by se dal nazvat ochrana soukromí. V americkém zákonodárství existuje tento institut. Je to zákon na ochranu soukromí a to soukromí je přesně dá se říci odstupňováno jo. To znamená, že jsou tam kategorie, nebo stupně soukromí v místnosti tohoto rázu, podnikatelského rázu atd. Tady vlastně neexistuje, tady máme ústavu a listinu základních práv a svobod článek 10: Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě. Ale trestní postih už těžko dohledáváme. Můžeme použít § 209 trestního zákona to je poškozování cizích práv. Zde je sazba až na 2 léta, nebo peněžitým trestem, ale kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že ho uvede někoho v omyl, nebo využije něčího omylu. To znamená, že se zase musí prokazovat to, že bylo v omylu využití omylu. Takže taxativně se v trestním zákonu, vůbec nehovoří o odposlechu jako takovém. Já se domnívám, že to není legislativně zcela dobře ošetřeno, že to je doslova a do písmene díra. Zde je díra na tzv. používání a způsob používání prostorového odposlechu. U nás je trestní sazba velmi nízká, pokud nejde o pracovníka poštovní nebo telekomunikační služby, který za tyto činy může dostat až 1 rok, tak vlastně je ta sazba vlastně do 6 měsíců. Takže ty sazby jsou velmi nízké. Nejenom, že ta oblast vlastně není dokonale upravena, dokonale je málo co upraveno, ale alespoň by se měla blížit dokonalosti. Navíc trestní sazby jsou velmi nízké." vyspělých zemích je situace podobná. Francouzská tajná služba dostala již v roce 1990 úkol "podporovat francouzské podniky na zahraničních trzích". Přičemž šéf francouzské špionáže se tehdy nijak netajil tím, že jeho organizace si vydělá sama na sebe jen hospodářskou špionáží proti USA. V roce 1994 přišla Francie o 6,2 mld. franků jen zneužitím a krádežemi informací z počítačových sítí. Podobně se přeorientovávají na nové úkoly britské tajné služby MI5 a MI6. I v Německu se projevuje zřetelný celosvětový trend mít vysoce důvěrný až tajný charakter svého špičkového hospodářství. Konkurenční boj o podíl na světových trzích se vede s plným nasazením s veškerou silou a bez jakýchkoli skrupulí.

To platí nejen o shromažďování know-how konkurence, ale i o ochraně vlastních znalostí, vlastních databází a přijatých strategií rozvoje v nejrůznějších oblastech firemní politiky. Oběti jsou často zároveň i pachateli průmyslové špionáže, která se obecně považuje za nezbytný prostředek průmyslové politiky, má-li být úspěšná.

Ilustrativní jsou z tohoto hlediska některé postřehy z USA. Ve studii Americké společnosti pro průmyslovou bezpečnost se uvádí, že počet případů průmyslové špionáže v USA se od roku 1985 zvýšil o 260 %. Počet případů, na nichž se podíleli zahraniční agenti, stoupl dokonce o 360 %. Odhaduje se, že pro národní hospodářství USA představuje průmyslová špionáž ztrátu přinejmenším 20 mld. USD ročně.

Stále vzrůstá počet amerických průmyslníků a obchodníků, kteří hlásí "záhadný" únik informací - za poslední dva roky se jejich počet více než ztrojnásobil. V hospodářské sféře je tedy velmi tvrdá konkurence a každý prostředek pro získání konkurenční výhody je dobrý. Zelenou dal získávání hospodářských informací v červnu 1995 americký president B. Clinton prohlášením o tom, že "... hospodářská špionáž proti největším konkurentům USA získává nejvyšší prioritu". Tím dostala CIA novou "firemní" orientaci ve své práci, orientaci, kterou ještě koncem sedmdesátých let jednoznačně odmítala. Také v ostatních průmyslově vyspělých zemích je situace podobná. Francouzská tajná služba dostala již v roce 1990 úkol "podporovat francouzské podniky na zahraničních trzích". Přičemž šéf francouzské špionáže se tehdy nijak netajil tím, že jeho organizace si vydělá sama na sebe jen hospodářskou špionáží proti USA. V roce 1994 přišla Francie o 6,2 mld. franků jen zneužitím a krádežemi informací z počítačových sítí. Podobně se přeorientovávají na nové úkoly britské tajné služby MI5 a MI6. I v Německu se projevuje zřetelný trend celosvětového vzestupu průmyslové špionáže. Uvádí se, že jen v roce 1988 přišlo Německo o 8 miliard DM v důsledku hospodářské špionáže. A od té doby intenzita hospodářských informací dále rostla. Předpokládá se, že nejintenzivnější konkurenční boj ve světě hospodářské a průmyslové špionáže probíhá mezi USA, Japonskem a Francií.

Informační systém podniku se obvykle dělí na několik hlavních subsystémů, vyplývajících z organizačního členění firmy a z charakteru toku hlavních informací. Vnitřní informace jsou shromažďovány a zpracovávány vnitropodnikovým informačním systémem (informační soustavou) a poskytovány vrcholovému vedení pro jeho řídicí a koncepční práci. Vnější informace jsou shromažďovány především informačním střediskem podniku a v menší míře přímo vrcholovým managementem.

O co je zájem

Jak vnější, tak vnitřní informace jsou pak vrcholovým vedením podniku zpracovávány na manažerské informace.

Z interních informací byly donedávna předmětem zájmu konkurence zejména informace obchodní (především ceny a cenová politika), technické (výzkum a vývoj) a méně již informace výrobní (technologické úpravy, kapacity, kvalita) a ostatní.

V současné době, kdy světová globalizace trhů vedla k široké diverzifikaci zdrojů a odběratelů, jsou ceny většinou obecně známé a neutajované. Pozornost se obrátila především k utajování perspektivních záměrů, probíhajícího výzkumu a vývoje nových výrobků a technologií. V USA se hospodářská špionáž rovněž soustřeďuje na marketing a obchodní aktivity. Jde zejména o údaje týkající se pronikání firem na trhy, objemů prodeje, rabatů, plánů na rozšiřování nebo spojování firem a cenové politiky. Cílem utajení je zajistit, aby odtajnění informace a její zveřejnění řídil původce informace - tedy firma informaci vlastnící. Je-li totiž již jednou výsledek výzkumu či záměr realizován (nebo je těsně před realizací), je zájmem firmy jeho rozšíření, prodej a poskytnutí know-how s tím, že původně vynaložené náklady se firmě vrátí ve formě určitého podílu na zisku kupujícího.

Je samozřejmé, že situace a praxe se liší obor od oboru. Utajování informací je tedy funkcí oboru, času a obsahu. Ze střednědobé a dlouhodobé perspektivy je mimořádný zájem o informace manažerské, obsahující především posouzení současného stavu firmy, její vizi, poslání, analýzu SWOT, cíle a strategický plán rozvoje. To jsou tedy okruhy informací, o které má konkurence přednostní zájem a které je zapotřebí utajovat. Na druhé straně konkrétní firma se také snaží získat maximum informací o svých konkurentech. Tyto informace obvykle označujeme jako vnější (externí). Vyhodnocení externích informací se ve svém důsledku projevuje v krátko-, středně- i dlouhodobém plánu rozvoje firmy. Protože se většina firem pohybuje ve stejném globálním konkurenčním prostředí, lze odhadnout, že ty externí informace, o které má mimořádný zájem vedení podniku či jeho odbor strategického rozvoje, jsou právě ty interní informace, o které má mimořádný zájem konkurence.

Jak se získávají

Pro získávání důvěrných informací se využívá jak legálních, tak nelegálních postupů a metod.

Do legálních postupů patří získávání informací z formálních veřejných zdrojů, mezi které lze zahrnout sledování odborného a denního tisku, rozhlasu, televize, projevů, reklamy a podobně. Důležitým zdrojem informací bývají zejména úvodní stati článků v odborném tisku, kde autoři obvykle zdůvodňují, proč se daným tématem zabývají. Dalším zdrojem legálních informací bývají výroční zprávy firem a zejména jejich vyhodnocování v delší časové posloupnosti.

Mezi neveřejné, resp. neformální zdroje firemních informací lze začlenit především bankovní a kreditní informace. Za hlavní zdroj neformálních informací lze dále považovat osobní styk pracovníků s pracovníky jiných firem. Velmi cenné jsou z tohoto hlediska služební cesty a jednání, i když jsou poměrně nákladným zdrojem informací.

Také využití osobních kontaktů na seminářích, kongresech, odborných konferencích a podobně bývá zdrojem řady důležitých poznatků neformálního charakteru. Mnoho poznatků lze získat i sledováním otázek a odpovědí v diskusích. Tak lze zjistit, čím se odborné a konkurenční prostředí zabývá. Při odborné diskusi často zaniká, že spolu jednají zástupci konkurujících si podniků a do popředí se obvykle dostává jejich odborný kolegiální a neformální vztah. Nevyčerpatelným zdrojem informací bývají i večerní posezení, párty či recepce, které jsou organizovány při nejrůznějších druzích setkání odborníků. Uvolněná atmosféra, dobré jídlo a pití často způsobí únik důvěrných a utajovaných informací. Zdrojem poznatků mohou být i obchodní jednání, kde se často nejen vyjednává, ale lze slyšet i mnoho zajímavého z podnikové strategie sledované firmy. Také dodavatelé firmy, kteří jsou často také dodavateli konkurence, vědí mnoho informací o požadavcích konkurence na dodávky, a z toho lze vhodně doplňovat mozaiku informací a činit příslušné závěry. Analogické poznatky lze někdy získat i od pracovníků odbytu a nákupu vlastní i sledované firmy, od obchodních zástupců, závozníků, řidičů a od zaměstnanců filiálek sledované firmy.

Často bývají podceňovány vlastní vnitropodnikové informační zdroje. Některé prameny uvádějí, že řadu nejlepších informačních zdrojů lze nalézt přímo ve vlastní firmě a že lze takto získat až 80 % potřebných informací. O nelegálních postupech získávání informací by se dala sepsat celá kniha. Jde o pestré variace, permutace či kombinace použití mikrofonů, "štěnic" v telefonech a kancelářích, kamer, vetřelců, krásných žen i mužů, drog, výhrůžek, peněz, korupce, násilí, vražd, vydírání a podobně. Není pochyb o tom, že vývoj těchto metod postupuje stejně rychle, ne-li rychleji než vývoj ve vědeckotechnické či technologické oblasti.

I když se obecně předpokládá, že až 95 % všech informací je veřejně dostupných a nemusí se proto k jejich získání používat nelegální a nezákonné postupy, svědčí růst hospodářské kriminality v diskutované oblasti o tom, že nelegální postupy získávání důvěrných informací nelze v žádném případě podceňovat.

Zdroje úniku

Odhaduje se, že asi 60 % úniku informací ve světě je způsobeno vlastními pracovníky poškozené firmy. Je průběžně potvrzovanou skutečností, že za nejobecnější příčinu úniku informací je považováno jednání člověka a únik informací je vnímán jako důsledek nespolehlivosti a selhání lidského faktoru. Téměř vždy jde o ohrožení zevnitř firmy - tedy z řad zaměstnanců. Převažujícím motivem pachatelů je zisk. Méně často se vyskytují i jiné motivy, jako

* pocit převahy nad zaměstnavatelem, policií, veřejností, pocit beztrestnosti, neodhalitelnosti a vlastní důležitosti,

* názor, že firmě tato ztráta nemůže uškodit,

* snaha kompenzovat svoji nespokojenost s prací, často i s osobním životem,

* pocit, že pracovník je zaměstnavatelem vykořišťován, nedostatečně oceňován, blokován v kariéře nebo postupu, pocit, že pracovníkovi bylo ublíženo,

* touha po dobrodružství.

Zvlášť rozšířené jsou případy, kdy manažeři při svém odchodu od svého dosavadního zaměstnavatele vezmou s sebou tajné informace důležité pro jejich nového zaměstnavatele. Proto je na místě odborně profesní požadavek, aby vrcholoví manažeři měli stejně "bezúhonnou pověst", jako vrcholoví politici, a to se všemi důsledky, pokud se tomuto požadavku zpronevěří.

Je zřejmé, že takovéto chování zaměstnanců je neetické a firmu poškozuje. Jako etické kritérium lze v tomto případě použít část Hippokratova doktorského slibu, v níž promující medik přísahá, "... že to, co uvidí nebo uslyší při provádění svého povolání nebo vůbec v životě lidí a co by nemělo být zveřejněno, zachová v tajnosti".

Na druhé straně řada podniků má pracoviště, jehož pracovníci mají přímo za úkol získávat, zpracovávat a vyhodnocovat firemní i hospodářské informace o konkurenčních firmách. A kromě toho je tu v celosvětovém měřítku přebytek špionů a rozvědčíků, kteří tu zůstali jako nevyužitý potenciál po studené válce. Tito vysoce inteligentní, vzdělaní, psychicky odolní a analyticky myslící odborníci našli své uplatnění mimo jiné i v hospodářské sféře. A jistě nebude nikdo pochybovat o tom, že svou odbornost zde plně mohou uplatnit. Objevují se dokonce zprávy o tom, že studená válka se svým způsobem mění, nebo již změnila na válku informační.

Že tato činnost je nemorální, neetická a neslušná, je zřejmé. Ale jejím smyslem je získání výhod před konkurencí. A docházíme k dilematu: Nic není v politice a hospodářství tak ceněno jako zrada. Ničím a nikým není tolik pohrdáno jako zrádcem.

Možnosti postihu

Sankce za zradu, špionáž, vyzrazení důvěrných a tajných informací a neetické chování v hospodářské soutěži řeší české právo v trestním zákoně, zákoníku práce, v obchodním zákoníku a v obecné rovině i v občanském zákoníku.

Trestní zákon postihuje trestné činy, které jsou charakterizovány tím, že je zákon považuje za nebezpečné pro společnost. Jedním z ustanovení reagujícím na požadavek ochrany informací je § 128 trestního zákona o zneužívání informací v obchodním styku.

Podle tohoto paragrafu:

1. Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu, nebo prospěch, neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na organizovaném trhu cenných papírů nebo zboží, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

2. Stejně bude potrestán, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odstavci 1. uzavře, nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich.

Sazba dvou až osmi let je stanovena při získání značného prospěchu (nad 100 000 Kč) pro sebe nebo pro jiného, pěti až dvaceti let pak při získání prospěchu velkého rozsahu (nad 500 000 korun). Sazby jsou stejné jako u trestného činu podvodu, neboť uvedený čin je srovnatelně nebezpečný v obou podobách.

Skutková podstata trestného činu byla v tomto případě vytvořena na základě definice "insider tradingu" (obchodování zasvěcenců), jak je zakotvena v Evropské úmluvě o insider tradingu, vypracované Radou Evropy v roce 1989. Jde o postih zákazu užívání zasvěcených informací ve vlastní prospěch, jestliže ostatní účastníci k takovým informacím v dané chvíli nemají přístup.

Zákonná ochrana

Při posuzování nedovoleného získávání a zneužívání informací by vedle § 128 trestního zákona mohlo být využito i dalších paragrafů, týkajících se porušení obchodního tajemství v souvislosti s nosiči informací (§ 257a), krádeže (§ 247), podvodu (§ 250), podílnictví (§ 251), porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 239 a 240), úplatkářství ve věcech obecného zájmu (§ 160 a 161) a některých dalších.

Také obchodní zákoník postihuje zneužití důvěrných informací v řadě paragrafů. Tak § 41 uvádí, že fyzické i právnické osoby, i když nejsou podnikatelé... jsou povinny dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Zneužití v hospodářské soutěži je definováno jako "nekalá soutěž" (§ 42), tedy jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným... (§ 44). Obchodní tajemství je definováno v § 17 jako ...veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou či alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.

V následujícím § 18 se uvádí, že podnikatel provozující podnik... má výlučné právo tímto tajemstvím nakládat, zejména udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takového užití.

Sankce a náhrady škod řeší § 53 ...  osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

Podle § 379 nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk... a podle § 373 kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně... .

Požadavky na výklad a dodržování obchodního tajemství, důvěrných informací a dalších požadavků specifických pro konkrétní podnik lze zahrnout již do pracovních smluv. Zaměstnavatel tak může využít příslušných paragrafů zákoníku práce, zejména

§ 28: před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s právy a povinnostmi, které pro něho z pracovní smlouvy vyplynuly;

§ 29: v pracovní smlouvě lze dohodnout další podmínky, na kterých mají účastníci zájem;

§ 35: při nástupu do práce musí být zaměstnanec řádně seznámen s pracovním řádem... a s vnitřními předpisy;

§ 73: zaměstnanci jsou povinni zejména nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Také zákoník práce specifikuje sankce za porušení předchozích ustanovení, například v

§ 46: zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pro závažné porušení pracovní kázně;

§ 53: zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr... porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem;

§ 172: zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním;

§ 179: zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 172, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu... výše náhrady z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku... jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat náhradu i jiné škody...

Podceňování rizika

Z dosavadních zkušeností vyplývá, že naši podnikatelé zatím příliš velkou pozornost ochraně svých informací nevěnují. Je to dáno patrně skutečností, že nově vzniklé soukromé firmy si často neuvědomují, nebo nepřipouštějí možné riziko, a tak nepřikládají otázce zabezpečení svých informací odpovídající význam. Také mnoho dřívějších státních podniků stále ještě ochranu informací nebere příliš na vědomí. Každý podnikatel by si měl především zhodnotit, jakou pro něj mají nashromážděné informace cenu a podle toho je chránit. Účelné je stanovení jednoduché koncepce ochrany dat, která musí odpovídat velikosti firmy. Dostatečně ilustrativní je zpráva o tom, že americké firmy v současné době vydávají na ochranu svých informací více než miliardu dolarů ročně.

V České republice vznikla v únoru 1992 Asociace firem pro ochranu informací (AFOI). Asociace má celorepublikovou působnost, je v Radě živnostenských společenstev a je jedním ze zakladatelů Hospodářské komory ČR. Členskou základnu asociace tvoří dnes již více než 50 profesních firem, které se zabývají ochranou informačních systémů, dat, komunikací a počítačových dat obecně. Cílem AFOI je napomáhat svou činností k informování a výchově podnikatelské veřejnosti v oblasti uplatňování práva ke svému obchodnímu tajemství a poskytovat odbornou pomoc českých podnikatelům a manažerům při zajišťování ochrany informací.

Důraz na techniku i lidi

Které problémy je nutno ve firmě řešit v souvislosti s ochranou informací? Jednak jsou to technická opatření řešící systémy informační bezpečnosti jako proces systémových opatření k zajištění informační bezpečnosti firmy jako celku. Za druhé jsou to bezpečnostní systémy konkrétního informačního systému, který je ve firmě již zaveden a jehož ochrana musí být kompatibilní s ostatními systémy použitými ve firmě. Tato opatření mají spíše individuální charakter typický pro danou firmu.

Přes nejdokonalejší technická opatření by se však nemělo zapomínat na to, že jedním z nejvýznamnějších faktorů ochrany dat zůstane patrně vždy aspekt zcela netechnický - zaměstnanci, kterým může firma důvěřovat, jejich loajalita a věrnost firmě.

V této oblasti je nezbytné se zaměřit především na:

* Psychologickou ochranu informací spočívající zejména ve výběru pracovníků a hodnocení jejich způsobilosti zastávat informačně exponovaná místa v podnikové hierarchii. Tuto ochranu lze chápat jako proces předcházení a zamezování úniku informací psychologickými prostředky a postupy. Cílem ochrany je minimalizovat možnost úniku informací, vyhledávat, analyzovat a odstraňovat především sociálně psychologické příčiny a podmínky úniku informací a konečně aktivně prezentovat účelově vytvářené informace.

* Vypracování kodexu etického chování ve firmě a jeho důsledné realizaci v praxi.

* Zpracování interní podnikové legislativy ochrany informací zaměřené především na pracovní smlouvy, popisy náplně práce a firemní pracovní řád; na předpisy pro definování a ochranu obchodního, státního a hospodářského tajemství i zpracování sankčního řádu.

* Zavázání pracovníků mlčenlivostí o důvěrných firemních informacích, a to i po určitou dobu po odchodu z firmy.

Závěrem je možno konstatovat, že v oblasti důvěrnosti firemních informací a jejich ochrany čeká většinu podnikatelských subjektů ještě hodně práce. Budoucnost bude totiž klást na ochranu dat, informací, informačních systémů stále větší důraz, stejně tak jako na loajalitu zaměstnanců, jejich etické chování a psychologickou odolnost proti lákavým nabídkám. Konkurenční boj se totiž stále vede i povede s plným nasazením, s veškerou silou a bez jakýchkoliv skrupulí