Co dodnes dělá bývalý estébák Ludvík Zifčák alias Růžička - je stále nebezpečný?




• Bývalí estébáci neztratili vliv
• Kdo je Zifčák
• Kdo je největším nepřítelem Zifčáka
• V Bruntále má Zifčák silné zázemí
• Komunistická mládež v ČR
• Komunisty nenáviděný Vladimír Hučín
• Články o Zifčákovi a Novém Bruntálsku již bombardují úřady dva roky

Top

Bývalí estébáci neztratili vliv

Nebylo nás málo, kteří si mysleli, že bývalí agenti a spolupracovníci Státní bezpečnosti budou po revoluci po zásluze potrestáni a ztratí možnost ovlivňovat dění ve svobodné republice. Nejenže drtivá většina jich potrestána nebyla, ale řada jich ovládla důležité posty ve státní správě a klíčová místa v podnicích. Protože v naší zemi může málokdo hodit kamenem, neboť se více či méně s komunistickým režimem zapletl, necháváme komunisty dělat si s námi, co oni potřebují. Spousta lidí je jimi v podstatě řízena . A málokde to je vidět lépe, než v okrese Bruntál – rudé baště Ludvíka Zifčáka.

Bývalý estébák a mistr dezinformací zde stojí za vydáváním týdeníku Nové Bruntálsko. Noviny se sice hemží rasistickými a xenofobními výpady a poplašnými zprávami, které po rozšíření ohrožují republiku, nicméně zástupci státu zůstávají klidní. Noviny, které nenávistně napadají prezidenta, vládu, nepohodlné ministry, Bezpečnostní informační službu či normálně uvažující lidi, kteří nezapomněli, že komunisté se projevili jako zločinci, vycházejí už druhým rokem a to i přesto, že Zifčák, který za jejich vydáváním prokazatelně stojí, by mohl být z místa obviněn z mnoha pomluv, útoků na veřejné činitele a především z vlastizrady.

Pokud ve Vás vyvolávají výše naznačená fakta dojem stihomamu, pak přestaňte zavčasu číst a zůstaňte i nadále v iluzi, že nenapravitelným komunistickým zločincům byla u nás již před několika lety přistřižena křidýlka. My ovšem tvrdíme, že zločincům minulosti nebyla zcela odříznuta cesta – ilustrujeme to na fenoménu Zifčák alias Růžička.

Kdo je Zifčák

Dnes osmatřicetiletý Ludvík Zifčák absolvoval policejní školu v Holešově, kde studoval na katedře Státní bezpečnosti. Před rokem 1989 pracoval jako starší referent StB v boji proti vnitřnímu nepříteli. Specializoval se na pronikání mezi tehdejší opozici, tzn. Chartisty a organizace, které vystupovaly proti bývalému režimu (specializoval se na skupinu kolem Petra Uhla). V roce 1989 byl pověřen, aby pronikl do studentského hnutí. Pod krycím jménem Milan Růžička se bez zkoušek dostal na Vysokou školu báňskou v Ostravě. Založil Nezávislé studentské sdružení a jako jeho představitel se zúčastnil v listopadu 1989 demonstrace, kde sehrál roli mrtvého studenta Martina Šmída, kterého měla policejní zásahová jednotka na Národní třídě ubít k smrti. Účastníky demonstrace přitom přivedl pohotovostním plukům a policajtům až pod nos.

V únoru 1995 byl Zifčák odsouzen za zneužívání pravomoci veřejného činitele. Soud mu kladl za vinu, že porušil i vlastní předpisy StB, protože místo pouhého sbírání informací vyvíjel činnost jako agent-provokatér a povzbuzoval občany k protistátní činnosti.

V květnu 1995 nastoupil do vězení v Břeclavi na jižní Moravě, kde si měl odpykat osmnáctiměsíční trest. Zde sice moc dlouho nepobyl, protože už v prosinci téhož roku byl podmíněně propuštěn pro dobré chování, nicméně špatně se mu v onen čas nevedlo. Obsluhoval kotelnu a byl čtyřikrát odměněn za dobrou pracovní morálku. Přitom podle svých slov studoval Leninovy spisy a dílo Karla Marxe.

V roce 1996 se stal předsedou severomoravské buňky Štěpánovy Strany československých komunistů, protože politika se mu prý stala ´životní vizí´. O rok později začal vydávat týdeník Nové Bruntálsko.

Zifčák je mistrem demagogie, jako zpravodajský důstojník dokáže sehrát zpravodajské hry, kterými získá veřejnost na svou stranu a i z negativní reklamy dokáže vytěžit maximum pro sebe. Je bez nadsázky hrůzostrašné, jak se mu to v okrese Bruntál daří. Z podnikatelů, kteří mu nejdou na ruku, udělá v očích ´obyčejných´ lidí podvodníky nejtěžšího kalibru. Z novinářů, kteří mu jdou po krku, protože rozpoznali, že ohrožuje demokracii, nadělá opilce a feťáky, od kterých by si pes kůrku nevzal. Viní BIS z teroristických útoků, obviňuje sestry Řádu německých rytířů z vraždění novorozeňat a sexuálních orgií, uveřejňuje inzerát, který vyzývá dobrovolníky na obranu Iráku a Saddáma Husajna, zveřejňuje vykonstruované zprávy o hnutí NSDAP v České republice, které podle něj operuje v bruntálském okrese – a všechno úplně beztrestně. Z více než sto dvaceti podaných trestních oznámení se k soudu nedostalo ani jedno – až na žalobu, kterou podal redaktor Ladislav David, když z něj v Novém Bruntálsku udělali alkoholika a zloděje. Udělat z Davida nevěrohodnou osobu je pro Zifčáka velmi důležité – David totiž krátkou dobu v redakci Nového Bruntálska pracoval a nebál se nahlas říci, že noviny píše Zifčák s vydatnou pomocí bývalého ředitele bruntálského Okresního ředitelství policie Ivanem Hroncem – podezřelým ze spolupráce s KGB. Podle jeho svědectví je oficiálně uváděný vydavatel a šéfredaktor František Zámečník pouhou nastrčenou loutkou, která téměř ani neumí zapnout počítač.

Zifčákovo umění manipulace je známé již z dřívějšího působení. Dnes se obklopuje mladými lidmi – vychovává si své následovníky v Komunistickém svazu mládeže i ve straně Českých komunistů. Mladí hoši s vymytými mozky skandují komunistická hesla a šíří lži i dezinformace při sebemenší příležitosti. Ponejvíce se jejich provokace soustředí na příslušníky našeho třetího odboje (Konfederace politických vězňů ví své). Mezi Zifčákovy favority patří především Filip Zatloukal z Vrbna pod Pradědem - předseda severomoravského Komunistického svazu mládeže. Rovněž jednadvacetiletý David Pěcha – předseda Komunistického svazu mládeže v Šumperku či Jiří Metelka, předseda Strany československých komunistů v Přerově, je Zifčákovi plně k dispozici.

Top

Kdo je největším nepřítelem Zifčáka

Zifčákovým nepřítelem je demokracie a tudíž každý, kdo dodržuje a prosazuje demokratické principy.

Z článků v Novém Bruntálsku lze velmi jednoduše vysledovat, že jedním z úhlavních nepřátel Zifčáka je zaměstnanec olomoucké expozitury BIS Vladimír Hučín. Aby ne, když má na starosti boj s extremistickými skupinami, do jejichž kategorie Zifčák se svou suitou spadá. Hučín je členem Konfederace politických vězňů a dodnes čeká na rehabilitaci trestů, ke kterým byl v minulém režimu odsouzen. Čtyřikrát byl Hučín soudem řádně rehabilitován, vždy se však státní zástupce odvolal – lidé, kteří ho v minulosti soudili, se zřejmě nemohou smířit s tím, že by ho měli rehabilitovat.

Poprvé soudce v roce 1971 odsoudil Hučína za výtržnost - opilým komunistům se nelíbily jeho dlouhé vlasy a tričko s nápisem Led Zeppelin, a tak ho bezdůvodně zmlátili. Trest však dostal on. Soud až letos v únoru uznal, že byla porušena ústavní listina základních práv a svobod. Nespravedlivě uloženého trestu proto Hučína zbavil. K úplnému očištění jeho jména však zbývá ještě vyřešení trestu za nedovolené ozbrojování, o nichž v současné době rozhoduje ústavní soud.

Pokud nebude úplně rehabilitován, bude muset z BIS odejít. Komu se to může hodit více, než bývalým estébákům a komunistům?

Na soud v Přerově v únoru 1999, kde se rozhodlo o zrušení jednoho z komunistických rozsudků, se přijel podívat s dvěma svými nejvěrnějšími mladými komunisty i Zifčák. Redaktorce tehdy řekl: "Myslím si, že to dopadne tak, že pan Hučín bude rehabilitován, a to bude výzva pro všechny ostatní, aby pokračovali ve stejných metodách jako pan Hučín." Na otázku novinářky, v jakých metodách chtějí pokračovat, odpověděl: "V teroristických . Pan Hučín byl terorista před rokem 1989."

Je to ale překvapení, když krátce po soudu 26. února vybuchne bomba před přerovským muzeem, kde navíc právě začíná výstava o zločinech komunistického režimu a činnosti třetího odboje. V místě výbuchu policisté našli útržky ultralevicových novin, ve kterých byla ostrá kritika rehabilitace Vladimíra Hučína. Komunisté svolávají na 3. března tiskovku, na které se od výbuchu distancují a Zifčákův týdeník Nové Bruntálsko dokonce tvrdí, že za výbuchem stojí pravicoví extremisté ve spojení s některými členy Bezpečnostní informační služby.

Tato nálož však byla pouze další v řadě podivné série výbuchů na Olomoucku a Přerovsku. Ze všech Zifčák neomaleně viní BIS. A nikomu to nevadí a nikdo nepotřebuje vědět, kdo za výbuchy skutečně stojí.

Top

V Bruntále má Zifčák silné zázemí

Když už se obyvatelům bruntálského okresu nechce moc přemýšlet o nebezpečí, které pro ně znamená návrat komunistů, věnují se alespoň sportu - tedy sportuje hrstka lidí, ale většina je hrdá na jejich úspěchy - no a nejmladší fotbalisty sponzoruje právě Zifčák. Kde na to bere, nikoho nezajímá. Hlavně, když dává. No a kritizovat mecenáše, to se přeci mezi slušnými lidmi nedělá. Navíc tady má ten dobrák zastavárnu a pomáhá chudým. Proč se tedy zabývat tím, kde bere peníze na vydávání lživého týdeníku Nového Bruntálska. Proč se zabývat jeho kolegou, předsedou Strany československých komunistů Miroslavem Štěpánem a jejich dobrými vztahy s Íránem a Irákem?

Svým extremismem přitom Strana československých komunistů nahrává KSČM - voliči se vrhají do její náruče, protože tito komunisté se v porovnání s extrémní levicovou Stranou československých komunistů jeví jako beránci. Voliči si toto nahánění přitom vůbec neuvědomují.

Majitelka tiskárny Ivana Jandová, která plátek Nové Bruntálsko tiskne, se hájí tím, že některé tiskárny u nás tisknou i dětskou pornografii. Její podivné morální zásady jí tudíž nedovolují, aby se cítila zpoluzodpovědná za zlo, které Zifčák pomocí novin páchá.

Alarmující je, že se tím nezabývají ani policisté, soudci a státní zástupci. Někteří z nich se lidí, kteří podávají na Nové Bruntálsko trestní oznámení ptají, v čem ti nespokojenci trestný čin spatřují. Státní zástupci oproti tomu šetří slovy a případy hned odkládají . Noviny, v jejichž každém čísle pisatelé páchají několik trestných činů, jsou podle nich zřejmě v naprostém pořádku. Zifčák je samozřejmě také čistý jako lilie a jestli někdo pořád opakuje, že ne, tak ho umlčí. Pravomocí, peněz a času mají dost.

Top

Komunistická mládež v ČR

Komunistická mládež měla před přerovským soudem původně demonstrovat, ale zřejmě se nikomu nechtělo do Přerova trmácet a akce se nakonec nekonala. Zifčákovi pilní favorité Pěcha a Metelka však soud nevynechali a nezdar akce svedli na chřipkovou epidemii. Sami si nemohli neodpustit alespoň malou provokaci. Před soudem se naváželi do přítomných členů Konfederace politických vězňů, u soudu se snažili provokovat máváním neuměle vyrobeného transparentu, za což byl Metelka vykázán ze soudní síně. Zifčák, který si soud také nechtěl nechat ujít a takový konec zřejmě nečekal, jenom seděl a hryzl rty.

Protože výměna názorů před budovou soudu byla nezřídka velmi ostrá, nebylo možné v mnoha případech rozpoznat, co kdo říká. Nejčastěji je slyšet předseda Komunistického svazu mládeže v Šumperku David Pěcha, z protivníků komunistů pak František Přeslička z přerovské okresní pobočky Konfederace politických vězňů, který mladého komunistu elegantně stíral. Takže aspoň malý vzorek:

Pěcha: "Komunistická strana nejsou žádní vrazi…"

Přeslička: "Přečtěte si to tady," (ukazuje zákon o KSČ). "To je zákon, který přijal parlament, vláda…"

Pěcha: "To je zákon, který výrazně svědčí proti demokratičnosti současného systému. Já vám taky můžu něco ukázat. Tam je prostě…"

František Přeslička. "Ano, ale neříkejte to nahlas, abyste se nedostal do rozporu se zákonem."

Pěcha: "Vidíte, tohleto tenhleten zákon je ukázka, kam to došlo se současným režimem. Je plno dalších důkazů o tom, jak současný režim…"

Přeslička: "Jeďte do toho vašeho zaslíbeného Ruska, jeďte tam, tam máte neomezené možnosti, to je země, kde zítra znamená včera. Jeďte tam a ty Staliny a Leniny, vemte si je všechny s sebou, ty masový vrahy. Ty mají na svědomí stamiliony lidí…"

Pěcha: "…a vůbec nemám na svědomí desítky milionů lidí, žeano. Při jakékoli akci, kdy se obyčejní utlačovaní chudí lidé, kdy povstali proti režimu, bojovali za svá práva…přečtěte si, jak dopadly revoluční události v Německu v roce 1819, jak v Řecku roce 1947-49, co Korea, co Vietnam co desítky milionů lidí vyvražděných za druhé světové války a podobně… a takovíhle jako vy se ještě zastáváte těch, kdo to tady všechno dělali, zastáváte se Sudeťáků a tak dále…Ctíte takové zákony, které připomínají, které jsou, které jsou, které jsou podobné jako v Americe! …soukromé vlastnictví je základ bídy, je to největší zbraň a největší zlodějina….podívejte jak obyčejná feudální země se proměnila v kulturní vyspělou velmoc s vysokou kulturní úrovní a se sociálními právy pro obyvatele všech svých zemí – Sovětský svaz … a kdo udělal tu dnešní zbídačenou zemi."

Přeslička: "Jen si tam jeďte, do toho blaha, do toho ráje komunistického, potřebují vás, abyste tam udělali pořádek, my jsme je tu měli čtyřicet let a stačilo nám to. Vy jste ještě nebyl na světě, když mě soudili jako mladistvého! Já vím, vy to máte jenom navedené. Jste nahrkaný, jak na magnetofonu, ale jestli máte takové ideály, tak si jeďte do toho Ruska vašeho slavného!"

Pěcha: "Víte, z čeho vyrostly události únoru 1948? Vyrostly z bídy, z hladu, z nezaměstnanosti…"

V rozhovoru s redaktorkou TV Pěcha opět perlil:

Red: "V materiálech máte, že o čtvrt na jednu se tady má konat demonstrace."

Pěcha: "Takže oficiálně se tato protestní akce konat měla, bohužel tato dnešní akce byla odvolána z důvodu chřipkové epidemie, já vím, že je to velice nepříjemné, první už takováhle akce tady byla 16. prosince, celkem se velice povedla, můžeme říci, nicméně bohužel dneska byla tato akce, tato akce se konat nebude z těch důvodů, jak jsem uvedl.

Red.: "Takže nebudete ani u soudního líčení?"

Pěcha : "Jo na soudní líčení půjdeme, tam půjdeme, jako víceméně řadoví občané a samozřejmě, věříme, že v nejbližší době nějakým způsobem budou jiné akce, lepší, které dopadnou lépe, že už tedy jaksi nezasáhne přírodní faktor, prostě chřipková epidemie, bohužel, je to smůla, ale nedá se nic dělat. Příroda je ještě pořád mocnější než člověk, jak se zdá.

Red.: "Můžu se zeptat na vaše jméno a funkci?"

Pěcha: "No jméno vám říkat nebudu, ale funkci, na funkci se ptát můžete…já se nestydím za své jméno, ale v této demokracii nebudu říkat své jméno! Ale hovořím, že jsem teďka předsedou okresního klubu Komunistického svazu mládeže v Šumperku."

Red.: "Můžu se tedy zeptat, proč v této demokracii nebudete říkat své jméno? Ale nemusíte mít dvouhodinovou přednášku. Vy máte strach o svůj život nebo identitu?"

Pěcha: "Protože tato demokracie stále více a stále nemilosrdněji dokazuje, že je demokracií pouze pro boháče, demokracií prostě pro majetné, já bych nerad zůstal doma například nezaměstnaný a podobně. Takže neuvedu svoje jméno."

O tři měsíce dříve, na Hučínově rehabilitačním soudu 16. Prosince si Zifčák přivedl ještě tupější demonstranty, kteří ani nebyli schopni říci, proč demonstrují. Malá ukázka slovního projevu dívky, která držela transparent s nápisem "KSM protestuje: stop rehabilitacím zločinům Mašínů a Vl. Hučína!" :

Demonstrantka: "My protestujeme proti terorizaci…"

Reportérka: "Proti jaké terorizaci?"

Demonstrantka: "Protestujeme proti rahabilitaci… é…é …"

Reportérka: "Můžete mi říct aspoň, co máte na transparentu?"

Demonstrantka: "É…é…é…"

Reportérka: "Nechcete si ten transparent obrátit a přečíst text?"

Demonstrantka (dotčeně): "Ne, nechci."

Top

Komunisty nenáviděný Vladimír Hučín

Do konfliktu s komunisty se Vladimír Hučín dostal poprvé v roce 1971, kdy mu bylo 19 let. Šel kolem místa, kde se konaly oslavy k 50. výročí založení KSČ a vešel hospody, kde si chtěl Hučín koupit kofolu. Svými delšími vlasy a tričkem s nápisem Led Zeppelin vyvolal mezi opilými komunisty odpor. Nejdříve mladého Hučína soudruzi napadli slovně. Potom ho chytli za vlasy a dotáhli ho na záchod, kde se mu pokoušeli strčit hlavu do mísy. Potlučený a zraněný Hučín už začínal ztrácet vědomí, čehož si soudruzi konečně všimli a vyhodili ho ven. Tam se trochu vzpamatoval a odešel.

Druhý den nastalo vyšetřování a Hučín byl obviněn, že chtěl onu schůzi přerušit. Soudce Filipský Hučína odsoudil za výtržnictví podmíněně na deset měsíců. Krátce na to mu byl odebrán i pas a musel odejít ze střední školy. "Když jsem viděl u soudu ty lidi tváří v tvář a zjistil, že jsou to ty kreatury, které mě napadly, tak jsem si to v sobě nemohl nijak vyřešit," popisuje svou tehdejší beznaděj Hučín. Lidé, kteří byli všem dáváni za vzor, porušovali zákon ve jménu tejdejší komunistické moci. To byl podle Hučína základ toho, že začal později působit proti komunistickému řízení.

Nejprve vyráběl letáky, které pomocí balónu vynášel do vzduchu, kde byly rozprášeny do okolí. Často se mu však stávalo, že letáky spadly hned nad jeho domem.

Později přistoupil k dalším akcím - ničení transparentů pomocí podomácku vyrobených výbušnin. V roce 1974 umístil dvě zápalné nálože na obě strany transparentu "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak", odplížil se asi sto padesát metrů dále a sledoval, kdy transparent vzplane a bude zničen. V tu chvíli tamtudy procházel nějaký občan, a když byl asi padesát metrů daleko, transparent vzplanul. Opodál stála bezpečnost, která muže zatkla a zmlátila. Zanedlouho se dozvěděl, že muž, kterého policajti zatkli, byl zasloužilý svazák, který tudy náhodou procházel. Když však Hučín viděl, jak naložili s údajným ničitelem transparentu, začal chodit na akce ozbrojen.

V roce 1975 v době oslav Velké říjnové socialistické revoluce umístil Hučín do odpadkových košů v místě oslav dýmovnice. Když hrála armádní posádková hudba Internacionálu, vyvalil se dým a jejich vystoupení předčasně ukončil. Nejdéle vydržel hrát bubeník, který se marně snažil udržet rytmus - nakonec to musel zabalit taky.

Své plány mohl realizovat v noci, což však bylo obtížné, protože jeho dům byl hlídán. Proto začal pracovat na podchodu vedoucí na židovský hřbitov nedaleko domu. Za vstupní vchod sloužila deska jednoho z hrobů. Když byla chodba dlouhá asi dvanáct metrů, protože si uvědomil, že by totuto prací strávil nejméně dva roky.

V roce 1983 začal připravovat útok na sochu Klementa Gottwalda před budovou Okresního výboru KSČ - chtěl pomocí pušky poškodit hlavu. Nejdříve však musel dekonspirovat agenta Antonína Mikeše zvaného Eliáš, který na něj byl nasazen a neustále jej sledoval. Na vrata jeho domu umístil peroxydovou nálož a odpálil ji. Okamžitě však byl se svými pomocníky zatčen. Ve vazbě jej policisté neustále mlátili a hrubě týrali. K prvnímu Hučínově trestu přibyl trest za nedovolené ozbrojování.

Přibližně na čtyřiceti svých akcích Hučín použil trhavinu nebo výbušninu. Nikdy však nikoho nezabil ani nezranil.

Po revoluci 1989 Hučín sice dostal medaili za třetí odboj, pocit vítězství mu však tento symbolický akt nepřinesl. K tomu by mu pomohla jediná věc - kdyby konečně někdo jasně řekl, kdo byl vlastně zločinec - zda on, anebo ti, kdo jej týrali a soudili. Protože se však žádného takového výroku dosud nedočkal, nepovažuje své působení ve třetím odboji tak úplně za skončené.

Po listopadu začala pracovat Konfederace politických vězňů, která dala návrh, aby byl Hučín přijat jako pracovník Bezpečnostní informační služby. Tak se také stalo. Nad jeho působením ve službě však visí mrak - pokud nebude Hučín úplně rehabilitován, bude muset z BIS odejít. Komu by se to mohlo hodit více, než bývalým estébákům a komunistům, kteří ho mučili a soudili. Hučín, zapřisáhlý antikomunista , který nikdy neohnul hřbet a nesloužil tehdejším mocipánům, svým nepřátelům neodpustí nic - a oni to vědí. Proto jej na tak důležitém místě určitě nemohou potřebovat. A proto tedy je pro něj tak obtížné dosáhnout u soudu zrušení tehdejších rozsudků.

Top

Domů

Copyright © Severomoravský PATRIOT a RTA, 1999