OHEŇ

1. Podstata člověka

Žijeme své životy, čas od času se zamýšlíme zda směr, kterým jsme se vydali je dobrý. Hledáme Boha, štěstí pro svou rodinu nebo alespoň odpovědi na některé otázky.

Kolik filosofů popsalo mnoho vteřin svého času přemýšlením, jaký je smysl života, smysl stvořeného světa, smysl Vesmíru! Zdá se, že existuje určitá hranice, za níž je nutné opustit abstraktní teorie a život žít – má-li mít smysl. Pokud by se jednalo pouze o slova a ideje (myšlenky), nemusel by TENTO svět být stvořen. Čin, tvůrčí akt člověka, který naplní čas krásou, je určitě čímsi, co má hodnotu, kterou nelze zpochybnit.

Tento svět je místem, které je možné naplňovat – krásou nebo odporem. Je možné vytvářet buď harmonii, soulad, dialog – nebo šířit pochyby, podezření, obavy či strach. Toť volba, kterou neustále realizuje každý z nás... Veškeré polemizování o tom, zda člověk je bytost svobodná nebo zda je determinována, je zcela plané, pokud si dokážeme uvědomit, že každý okamžik, třeba i teď nebo právě teď, teď, TEĎ, je možné prožít příjemněji – tedy v očekávání dobrých, krásných věcí, nebo naopak hůře – myšlením na nepříjemnosti či obavou z věcí příštích.

To vše se děje T E Ď.

Člověk je od ne-paměti vystaven nejrůznějším ne-bezpečím a tak není divu, že přeměnil své původně rajské, zcela svobodné a radostné bytí na bytí-přemýšlení, na vědomé vyhledávání potenciálních problémů. “Nebezpečíhledající” modus bytí je dnes často převládající podstatou člověka, ale je to právě tato jeho podstata, která člověku umožnila v ne-přátelském prostředí přežít. Je možné říci, že do dnešní doby přežil (nebo se vyšlechtil) Homo de periculis meditans – člověk přemýšlející o problémech. Kdysi se vždy nějaká část lidí věnovala např. spánku, obcování se ženami či popíjení medoviny, kdosi zase, pod vlivem určité obavy, třeba vylezl na strom – zda se neblíží nečekané nebezpečí.

A tak vždy přežívají ti obezřetnější, opatrnější, přemýšlivější. Avšak tímtéž rozumem, který neustále vyvádí člověka z klidu a pohody a nutí jej vlastně aktivně hledat odkud se blíží nebezpečí, musíme neúprosně konstatovat, nechceme-li rozum zároveň popřít, že právě takovýto druh přemýšlení může být tím nepřítelem, tím největším vetřelcem, kterého vlastně vyhlížíme. Věčný Ouroboros – had, který kouše sám sebe do ocasu... Ochránce, který se stává smrtonošem. Důvěrník, který se tak zamaskoval, že vždy přítomen zničí každou dobrou chvíli – všudypřítomnou věčnou obavou.

Ano, právě takto vstupuje zlo na Zem. Tam, kde byla harmonie, přináší neladící zvuky, tam, kde vládla důvěra přináší pochybnost, tam, kde září Slunce, říká: stejně jednou vyhasne... (Vládne-li dokonalost TADY a TEĎ použije zlo “nefér” argumentu, když prohlásí, že jednou bude jinak... – to je samozřejmě možné prohlásit vždy a to je ta změna, která znamená život.)

2. Miluj sebe sama jako bližního svého

Mít rád sám sebe, mít rád svůj život, je základním předpokladem dobré existence člověka. Možná mimoděk, možná to byla zlá mocenská vůle vládců světa, ale stalo se tak, že křesťanství je dnes často chápáno jako opak života. Odříkání, askeze, pokora atp. mohou za jistých okolností změnit své správné postavení v životě člověka a nastane-li takováto deformace, zcela jej umrtví...

Myslí-li člověk neustále na utrpení, celý jeho život bude utrpením. Odříká-li si kdo po celý život všechny radosti – takový bude jeho život. Tuto moudrost přináší doba na konci II. milénia. Je obyčejná a prostá. “Jaký si to uděláš, takový to máš”, je slogan písně První signální známé hudební skupiny Chinaski. Je to pěkná píseň…

Chce snad někdo namítat, že takovéto vidění světa není dobré či spravedlivé?

3. Svět jako možnost bez hranic

Svět je místo k bytí, je podobno velkému bílému nepopsanému plátnu a my všichni jsme malíři, kteří na něj vyznačujeme své vize a životní pocity. Každý náš čin je ve skutečnosti tahem štětce, kterým malujeme životní obraz. Velmi prosím – pokud berete svůj štětec a zanecháte za sebou brázdu v tomto světě – buďte radostni a dobrého ducha! Takové Vás mám rád.

Nevěřte filosofům ani náboženským horlivcům, že musíte hledat své místo na této planetě Zemi, takové místo, které je Vám souzeno. Stvoření světa neskončilo 7. dnem, ale probíhá neustále a každý z nás je ho neustále účasten – ať si to uvědomuje nebo ne, ať chce či nechce… Krása a radost spočívá v tomto vědomí, ve vědomí, že člověk nemá předurčen osud, ale že – spolu s ostatními lidmi – může neustále vytvářet a zdokonalovat tento svět. Spočívá ve vědomí, že existuje mnoho lidí stejného ducha, stejné dobré podstaty.

Každý, kdo prožívá krásné chvíle, jistě touží o tom, aby stejně krásně mohli žít všichni lidé. Avšak ti lidé, kteří jsou schopni procítit hluboký soucit nemohou být dnes úplně šťastni, protože mají stále přítomné vědomí, že mnoho lidí právě teď, teď, TEĎ umírá – a přitom jim lze určitě nějak pomoci – a stále je nutné hledat jak…

4. O pravém umění

Pravé umění je každá činnost člověka, ve které se dává nezištně druhým lidem, aby jim přinesl radost a krásu. Umělecké řemeslo je práce člověka, kterou prodává.

Komunistické umění, stejně jako v mnoha ohledech nacistické, od umělců očekávalo, že budou sloužit době, že umění se stane součástí jejich utopických vizí. Zvláště nacisté nenáviděli zejména židovské autory a jejich důvodem bylo, že jejich dílo často nepřináší na svět krásu, ale depresi a strach, a tedy vlastně i zlo... A tak abstraktní zlo v obrazech vymýtili zlem reálným – koncentračními tábory...

Na druhé straně tyto úvahy nemusí být nutně špatné. Každý skutečný tvůrce-umělec je natolik odpovědný, aby na světlo Boží přinesl jenom to nejlepší čeho je schopen. Lhostejno zda píseň nebo politickou úvahu. (Pro některá umělecká řemesla to budou například barevné zvratky polité glazurou.)

Existuje cenzura, která slouží mocensky, která se bojí pravdy. Vše co je jiné, co není v souladu se stanovenými cíly je zcenzurováno… Proti takovéto cenzuře – odpůrci svobodného vyjádření, je vždy nutné bojovat…

Cenzura však též znamená určitý výběr na základě určitých kritérií. Autocenzura je pro každého tvůrčího člověka nutná věc, podstatné je najít kritéria. Bez cenzury by mělo vše stejnou úroveň, nejlepší by mělo místo vedle nejhoršího. Stejně jako rozhlas cenzuruje příliš vulgární názory, musí každý člověk cenzurovat své pocity a vize, chce-li je vypustit ven – zda nejsou příliš depresivní, zda v nich není příliš mnoho neopodstatněných obav či strachů. Vždyť pohleďme na dnešní svět: Každý, kdo pravidelně poslouchá všechny zprávy a politické debaty, musí zcela nutně a zákonitě pozbýt část svého entuziasmu; a pokud skutečně neomezí vliv těchto pro život člověka jistě nedobrých zpráv, velmi často začne propadat depresím. Zkuste alespoň na 14 dní zcela přestat sledovat dobře připravené a tedy záměrné informace, a místo toho naslouchejte svým přátelům a známým. Bez otázek, až oni sami Vám budou něco chtít říct – není takovýto svět pro Vás podstatnější? Vždyť všechny zásadní události se od nich nakonec stejně dozvíte a navíc budete bohatší o jejich osobní zkušenost. Jistě znáte lépe své známé, než třeba televizní moderátory...

Máte-li alespoň trochu vůle, jistě Vám takovýto drobný experiment, dokážete-li jej skutečně zrealizovat, velmi prospěje. Nebo ani takovouto maličkostí nechcete prospět sobě a ostatním?

5. Vize III. milénia

A tak žijeme své životy, čas od času se zamýšlíme zda směr, kterým jsme se vydali je dobrý. Hledáme Boha, štěstí pro svou rodinu nebo alespoň odpovědi na některé otázky. Někdy zjišťujeme, že se cosi opakuje a někdy máme pocit, že dokud my sami něco nezměníme, že se to bude stále opakovat.

Umím si představit Ráj na Zemi. Jistě i v něm budou existovat nebezpečí: nenadálé přírodní katastrofy, úrazy z nepozornosti a možná i nemoci. Avšak nebrání zhola nic – jenom mít trochu dobré vůle – aby počátkem pozitivních změn bylo globální odzbrojení. Myslím, že nelze očekávat nějaké zásadnější změny, na které je nutné čekat.

Umím si docela dobře představit, že si pustím rádio a uslyším prezidenta jedné nejmenované evropské země “hovořit k lidu”:

“…Jistě, USA, Čína, či třeba Rusko nemohou rázem odzbrojit, mají obavy, že je ostatní svět ovládne, a pokud by kterákoliv z uvedených zemí skutečně odzbrojila, mohlo by k tomu skutečně dojít. To však naštěstí není náš případ. Jsme zemí natolik malou, že nelze předpokládat, že by si kdokoliv z mocných kvůli nám pálil prsty. Na druhé straně je naší prioritou mít dobré vztahy se všemi zeměmi, a lze mít tu dobrou představu, že v případě našeho ohrožení, které je i po balkánských krizích stále téměř nepředstavitelné (pokud nebude rozdmýcháno uměle – vyzbrojením romských, maďarských, polských či německých národnostních entit), nám jistě dobré velmoci pomohou. Lhostejno zda to bude USA, Rusko, Čína, Indie či Německo. Jistě se shodneme, že právě principiální nedůvěra je hlavní příčinou všech moderních válek.

Tam, kde je principiální nedůvěra, existuje i zlo hrubého kalibru, kterým je bezpochyby fyzické ničení hodnot i životů – VÁLKA. Válka patří mezi dinosaury a stejně jako oni musí vyhynout. V současné době neexistuje žádné ospravedlnění pro žádnou válku, ani karmické, ani politické – úkolem všech skutečně moderních politiků je najít ideální řešení, takové řešení, které je skutečně hodno naší doby – III. milénia. Je nutné prakticky dokázat, že dobrá idea je mnohem silnější než nejlepší fyzická zbraň. V našem světě je obrovský nadbytek zbraní hromadného ničení a naopak chybí základní mezilidská důvěra či víra v sílu idejí.

ČR sousedí se Slovenskem, které je naším nejbližším přirozeným spojencem. Slováci jsou naši bratři, protože jejich řeč je téměř shodná s naší.

Polsko, Rakousko a Německo jsou další sousední země a nelze v současné době najít jediný rozumný důvod, proč by mělo z jejich strany dojít k jakékoliv agresi. Můžeme právem konstatovat, že tak dobré přátelské vztahy neměla naše země se svými sousedy nikdy v dějinách.

Vážení občané, jako prezident této země vidím světlo na konci tunelu pouze a jedině v této možnosti. I já se bojím, zda někdo nevyužije této situace a zle nás nepřekvapí. Mohu Vás však ujistit, že ve světě existují mocné síly, které by takovéto zlo ihned potrestaly. V opačném případě by přece celý svět byl jedinou spikleneckou bandou – a této možnosti snad nikdo z Vás, milí občané, věřit nechce – nebo snad ano?”

Co tomu vlastně brání? Umíte si představit jakému tlaku svých obyvatel by musely čelit vlády ostatních zemí?

6. Vždy existuje 1000+1 argument proti…

A tak stále žijeme své životy, a znovu a znovu se zamýšlíme zda směr, kterým jsme se vydali, je dobrý. Hledáme Boha, štěstí pro svou rodinu a odpovědi na základní otázky. Někdy zjišťujeme, že se cosi opakuje a někdy máme pocit, že dokud my sami něco nezměníme, že se nic nezmění ani ve světě – je to svatá pravda.

Umím si představit Ráj na Zemi. Jistě i zde budou existovat nebezpečí: Lidé, kterým ukážete krásný obraz a oni řeknou, je to pěkné, ale...

Skutečný důvod, proč stále žijeme v tomto světě, a ne v Ráji, je právě takový – zlo, jenž je přítomné fyzicky na této Zemi. Zlo v podobě nedůvěry, zlo v podobě lidské schopnosti ihned vymyslet tisíc a jeden důvod proč nelze dobrou věc udělat.

Svobodný člověk vždy napřed volí buď ano nebo ne. Tak ovšem nevolí rozum, ale lidské srdce. Rozum už “pouze” rozvádí soustavou argumentů trend, který srdce člověka zvolilo.

7. Ve světě idejí zlo, na Zemi Ráj?

Mnoho z nás se zajímá o psychologii, filosofii, náboženství, politiku atp. Uvědomme si, že nic nebrání tomu, aby veškeré zlo zbylo pouze ve světě idejí a tento fyzický svět, který existuje pouze jako jeden z nekonečného počtu světů, byl shodou okolností tím, kde fyzické, reálné zlo již nebude existovat.

Faraón sestupuje do podsvětí, zde zažívá mystéria a pak, takto očištěn, se navrací do tohoto světa. Nic nebrání, aby zlo existovalo (protože dobro nemůže bez zla existovat, jin se doplňuje s jang, bílá existuje díky černé) POUZE v abstraktním světě idejí. Co jiného by mělo být smyslem stvoření, smyslem světa a dějin, než takováto úžasná transformace, skutečný vznik nového člověka, který již nekoná zlo, zná sama sebe a ve své moudrosti činí tak, aby dílo zde na Zemi bylo dobré?

Na této Zemi jistě existují zástupci nejrůznějších lidských úrovní. Existují lidé šlechetní a vznešení, stejně jako lidé primitivní, agresivní a tedy nízcí, kteří jednají pouze pudově. Naděje spočívá v tom, že lidé s hlubším poznáním budou schopni toto poznání sdělit dobrou formou lidem ostatním. Bomby v Kosovu nejsou dobrým řešením.

Nelze jakkoliv ztotožnit rasu či národnost s dobrými či špatnými hodnotami. Existuje mnoho křováků na vyšší úrovni poznání než konkrétní germán, mnoho cikánů žije lepší život než primitivní finančník atp. Ztotožnit určitý národ či rasu s určitými hodnotami je cesta do pekel.

Pokud budou na světě lidé zlí, závistiví, lživí atp. je jisté, že ani náznak Ráje na Zemi nebude. Co však brání, aby jednotliví lidé prohlédli?

8. Příčina zla – dědičný hřích?

A tak se na této naší planetě neustále střetávají nejrůznější způsoby reakcí, každý reaguje podle své přirozené podstaty – někdo reaguje hrubě a primitivně, druhý je schopen se zamýšlet nejen nad fakty a argumenty svého soka v dialogu, ale především i nad tím proč takto vlastně ten člověk uvažuje. Otázka směřující za konkrétní obsah je vždy mnohem hlubší… Proč udělal tento výtvarník zvratky polité glazurou? Má něco podstatnějšího ke sdělení? Není nám líto, že nepoznal např. hloubku řeckých tragédií?

Místo primitivních a průhledných mocenských výpadů proti Klausovi, Havlovi, Zemanovi atp., si lze vždy klást hlubší otázky – proč takto jedná, co jej k tomu vede, je to např. jeho omezeným chápáním souvislostí, je to tím, že má více informací než já, nebo v tom je osobní zájem atd., atd….

Motivace a důvody našich činů jsou tím podstatným na čem stojí náš svět. Někdo se uspokojuje tím, že dokáže setřít protivníka, dokáže si libovat v tom, jak mu to “nandá”, druhý zase přemýšlí o tom, proč člověk tak či tak jedná a pokud vidí cosi jako zlé, hledá způsob jak to dotyčnému sdělit tak, aby to i on pochopil… ANO, to vyžaduje základní víru v lidské dobro a chuť komunikovat.

Jsou dávno překonané primitivní tržně-ekonomické modely, kdy každý člověk obhajováním svých osobních zájmů nejlépe slouží celku. Jsou lidé, které zajímá pouze vlastní užitek a ostatní mohou jít k čertu – takovíto jsou třeba majiteli továren na výrobu zbraní – jak víme, ty jsou po celém světě.

Naopak jsou lidé, kteří zcela klidně mohou mít vilu a bazén, ale vědomí, že kdesi na jiném místě světa právě TEĎ někdo trpí a umírá v krutých bolestech, je neustále nutí hledat všechny způsoby, jak pomoci. Je tu příklad Matky Terezy, princezny Diany a mnoha známých či neznámých lidí, kteří takto uvažují. Škoda, že média nevěnují větší pozornost jejich práci a místo toho sledují jejich soukromí…

Kořeny příčin – proč ten člověk reaguje kladně a druhý okamžitě popudlivě či jinak odporně – je nutné hledat především ve výchovném vlivu v dětství člověka – především rodiny. Chudé dítě, které je neustále konfrontováno se světem “boháčů”, a jehož rodiče jsou třeba závistiví, bude mít jistě “ideově” blízko ke krádežím. Neustálé rodinné napětí, stres, hádky, ne-pozornost atp. jsou tím, co v člověku vytvoří egoistické sklony. Dítě, které nepozná v dětství lásku ji jen těžko může rozdávat později ve svém životě…

Dospělí mohou mít podvědomý strach z mnoha věcí: z plavání, z jízdy na kole, na lyžích, autem atp.… Pokud svůj strach dospělý člověk nepřekoná, a není po ruce dobrá škola, kamarádi či nějaká parta, lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že takto se bude chovat v budoucnu i jím vychovávané dítě. Stejně tak lze mít strach třeba z Němců, Rusů, cikánů, židů…

Maximální dobrá péče o děti – doma i ve škole je cesta k nápravě tohoto světa. Stále marně čekáme na zásadní reformu školství. Možná až přijdou za 50 let do škol noví učitelé… A kdy přijdou noví rodiče??

9. Informace – ano či ne?

Všechny zpravodajské relace informují pouze o tom, co politikové chtějí, aby svět slyšel. Tak je zcela samozřejmé, že všechny skutečně zásadní rozhovory se nikdy nikdo nedozví – stejně jako si třeba žena nebude přát zveřejnit soukromý rozhovor se svou přítelkyní o tom, zda se má rozvést nebo ne. Skutečná politika je velmi těžká práce na poli idejí a nyní nastává doba, kdy je možné začít chápat, že ne vše je možné sdělit “hloupému” lidu.

Na druhé straně právě otázka informovanosti a stejného přístupu k informacím je ta, která dnes – a to zcela bezpochyby – hýbe světem.

Dnes jistě existují skupiny obyvatel, které mají více informací či je mají lépe prověřené. Bylo by jistě chybou “troubit” ihned vše do světa, avšak odmítat sdělit “pravdu” někomu, kdo se o věc skutečně zajímá, je jistě znakem pohrdání, arogance a NE-komunikace. A dobrá komunikace, na tom se shodněme, je jistě průvodním znakem dobrého světa. Každý může odpovědět tak, jak chce, aniž by řekl něco, o čem si myslí, že by mohlo způsobit nedobré věci, avšak neodpovědět vůbec, to je již znakem NE-přátelství.

Dobrá vůle vidět v druhém svého partnera v dialogu a chtít s ním vést dobrý dialog je způsob, jak lze změnit svět.

Možná, kdyby svět obletěl videozáznam z jednání s Miloševičem, ze kterého by bylo patrné, že NATO a Evropa jsou vstřícní a on je nekomunikativně zarytý, možná by bylo pak snazší uvěřit jedné tak masivně propagované verzi dějin...

Proč nebyl vysílán žádný záznam-dokument z jednání?

Zkusme, než na někoho vyslovíme svůj názor mu zaslat třeba krátký dopis či E-mail, možná nás odpověď překvapí, mějme vždy takovouto základní víru a důvěru. Nevadí, že se třeba 77 krát zklameme…

10. Základní důvěra a aktivní komunikace – východisko z krize?

Pokud by každý z nás kladl upřímné otázky (dopisy) lidem, kteří jsou veřejně činní, jistě by přesně a rychle zjistil, kdo je kdo. Někdo odpoví kompetentně, druhý vůbec, třetí univerzální odpovědí svého sekretariátu – což je nejčastější případ. Pokud nemáme zájem se aktivně dozvědět pravdu, musíme se spoléhat na ostatní (nejčastěji na novináře), na to, co nám oni sami chtějí říct – toto, pokud se týká našeho života, není šťastné řešení. Spolehneme-li se na informace, které nám ostatní dobrovolně dávají, je to totéž jako když řekneme: Chci věřit tvému obrazu světa.

Člověk, který není ne-mocný, který má zdravé sebevědomí, a z něho vyplývající odpovědnost (za sebe, za své blízké i za polis!) se bohužel nemůže plně spoléhat na informace, které mu někdo sám od sebe chce zprostředkovat. Je mnohem pravděpodobnější, že aktivním přístupem k otázkám, které člověka zajímají se člověk skutečně přiblíží pravdě, že se dozví skutečně podstatné věci.

Buď jsme s životem POLIS spokojeni, a pak se třeba již staráme pouze o svoji rodinu a zahrádku, nebo ne, a pak jsme povinni sami sobě opatřovat si správné informace – bez jakýchkoliv omezení a předpojatostí. Např. vidět ve všech bohatých a vlivných lidech zlé a špatné bytosti je jistě jedna z nich. Stejně tak jako ve všech zednářích, tajných agentech atp. pouze a jenom zlo či nebezpečí.

(Na druhé straně přísloví: “spíše projde velbloud uchem jehly, nežli by bohatý přišel do nebe”, jistě nelze brát na lehkou váhu...)

11. Oheň

Vize patrná z knihy Celestýnské proroctví je krásná a dobrá. Nic nebrání jejímu naplnění, jenom mít dostatek dobré, skutečně lidské vůle. Jakmile se určité procento lidí vymaní z nejhoršího a začne dobře působit na své okolí, bude schopno transformovat (nevracet) negativní energie okolních lidí – mnozí totiž neustále jednají ve spěchu a nervozitě, které jenom umocňují stále nové a nové obavy. Již dnes existuje velký počet lidí, kteří činí mnoho dobrého. Postupně se tak zapaluje krásný oheň poznání a lásky, který již nebude možno uhasit. Záleží i na Tobě, milý čtenáři, jak dlouho to ještě potrvá…

12. Přistřihnout Ikarům křídla – hledání mezí

Naše země je na konci II. milénia dobrým místem k bytí, avšak řadu věcí lze zlepšovat. Uvědomme si, že mnohé zlo se děje tím, že nutíme své bližní a přátele naplňovat naši představu, aby oni žili podle nás. Není dobré nutit ostatní do rolí, které jim nevyhovují.

Každý je takový, jaký právě je. Každý má k tomu své, samozřejmě vždy “velmi dobré” důvody. Pokud to vezmeme z té horší strany – někdo krade, jiný si buduje mediální obraz počestného politika, třetí využívá mezer v zákonech, čtvrtý třeba vstává ráno v 5 do práce... S tím je nutné počítat. Jistě, můžeme být rozzlobeni na celý svět – že není právě takový, jaký bychom si ho přáli vidět.

Naději vidím nikoliv v silném státu, který bude schopen kdykoliv kohokoliv rychle zatknout a rychle odsoudit, ale v polis, v obci, kde si lidé budou vycházet vstříc a na základě své vzájemné důvěry budou mít čím dál hlubší poznání. Svět potřebuje nikoliv tvrdé tresty, ale lásku… Ač se to na první pohled nezdá, zdá se, že dnešní stav, kdy téměř vše přestává fungovat, je velmi vhodný pro to, aby skutečně vznikla tak diskutovaná občanská společnost – zdola, nikoliv pomocí peněz vlivných a jejich plánů, závisí to jen na nás, na “obyčejných” lidech. A to je dobře.

Ponechat druhému jeho svět je základem dobré komunikace, co však musíme všichni společně hledat je mez, od které druzí lidé mají již takový zlý vliv na můj (či náš) společný život, že je mým (naším) právem i nutností je omezit – podobni Ikarům letí vzhůru, my však máme právo nespadnout zároveň s nimi.

Člověk, který má moc a vzlétne příliš vysoko, domnívaje se, že je svatý, sebou může svést celé lidstvo – mějme to na paměti!

Nikdo na světe – ani papež, ani CIA či KGB, ani zednáři, ani nějaký indický guru, natož Clinton či Havel, nemá patent na pravdu. Každý člověk má možnost napomoci záchraně světa, pokud zavčas upozorní na cosi nedobrého, pokud nebude lhostejný a pokud víra a láska v něm se probudí ke konkrétnímu činu.

A tak věř, milý čtenáři, že nejsi sám na tomto světě, kdo se čas od času se zamýšlíš zda směr, kterým ses vydal je dobrý. Je dobré, že hledáš Boha, štěstí pro svou rodinu nebo alespoň odpovědi na některé otázky. Avšak věz, že to jsi pouze TY, kdo si může odpovědět na nejzákladnější otázky. Na této Zemi není nikoho, kdo by za Tebe odpověděl. Jsi to pouze Ty, kdo rozpoznáš, co je správné a co ne, to je účel Tvého srdce. Chci, abys věděl, že jsem s Tebou, že máš moji důvěru – přestože se neznáme. Neboj se naplňovat svou pravdu a své vize, to je Tvůj život.

Spojení lásky a moudrosti je ideál, který jistě všichni hledáme. Moderní svět vyžaduje toleranci. Avšak musíme najít rozhodnost tam, kde sobectví, egoismus, pýcha, zištné zájmy či pouhá hloupost či nedomyšlenost vítězí. Nepřátel je tedy přehršel.

Nikdy neplatí, že byly všechny možnosti vyčerpány, svět má po ruce vždy nekonečný počet řešení – vždy existuje alespoň jedno dokonalé a elegantní, takové, že není poražených, ale pouze vítězů.

Přeji vytrvalost, sílu a odvahu!

Pro NN Michael Rusek (34), 5. 7. 1999