DVOUSTRANU PŘIPRAVIL TOMÁŠ KUBEŠ
Žádná bezpečnostní opatření nejsou stoprocentní,
ispeciální software je překonatelný. Ve světě čas od času proskakují zprávy o
tom, jak se nezvaným vetřelcům podařilo projít obranným softwarem a proniknout do
systémů státních institucí či ozbrojených sil. Jsou lidé, kteří se na prorážení
ochranných prvků specializují a baví se jím. Hacking je provokace, vášeň a sport,
z právního hlediska ovšem trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči.
Hackeři většinou napadají jen webové stránky různých institucí a podniků,
pozměňují je a parodují. Internetový časopis Sketa zveřejnil rozhovor s hackerem,
který říká: "Někdo sbírá známky, já servery. Aby mě někdo našel, musel by
být lepší než já." V Čechách a na Slovensku už několik let působí skupina
hackerů pod přezdívkou CzERT. Mimo jiné pronikli na stránky ministerstev
zdravotnictví a obrany a zneuctili internetovou stránku policejního magazínu Hlásí
se policie. Typickým rysem hackingu je jeho internacionalizace. Počátkem loňského
roku pronikl do počítačového systému amerického ministerstva obrany osmnáctiletý
Izraelec ve spolupráci s několika kamarády z Izraele a USA. Dostali se k personálním
a mzdovým informacím. Pronikli i do systémů amerických internetových společností a
univerzit a varovali několik stovek lidí, jejichž kreditní karty byly přístupné přes
internet. Hackeři prohlásili, že motivem jejich činu byla intelektuální výzva. Některé
firmy si hackery najímají, aby jim pomohli prověřit ochranu podnikového počítačového
systému a najít jeho slabiny dřív, než se dostaví horší návštěvníci. O
firemní síť se totiž mohou zajímat zločinci i nekalá konkurence. Obětí se loni
stala například i brněnská počítačová firma. Útočník přes telefonní linku roz
bil veškerá ochranná opatření a hesla a "vysál" většinu databáze uložené
v řídicím počítači. Byly tam seznamy obchodních partnerů, informace o připravovaných
zakázkách, výběrových řízeních a cenách. Škoda byla vyčíslena na 30 milionů
korun. Policie telefonní linku nakonec odhalila a dopadla pachatele, bývalého zaměstnance
poškozené firmy, jenž přešel ke konkurenci. Stalo se však už i to, že kdosi
kompletně smazal celý firemní server. V Německu loni policie dopadla muže, který
umístil do obchodu falešný bankomat a přes mobilní telefon zaznamenával kódy karet,
které do automatu lidé vsouvali. Když nedostali peníze, odešli - a podvodník jejich
kódy použil. Do počítačů americké Citibank v uplynulých letech pronikal ruský
podvodník Vladimir Levin a na účty po celém světě převedl řádově miliony
dolarů. Předpovědi odborníků jsou protichůdné. Někteří tvrdí, že na počítačové
podvodníky brzy dosáhne ruka zákona. Pesimisté se naopak obávají, že nastanou
mnohem horší časy a elektronický zločin se podstatně rozbují. Koneckonců ani v
současné době nelze rozsah počítačové zločinnosti spolehlivě odhadnout, protože
postižené firmy a instituce často mlčí nebo zapírají. Zlým snem je představa
teroristického útoku na informační zdroje energetické, dopravní či zásobovací
infrastruktury, burzovní systémy, nebo nasazení virů, které by nějakým způsobem
informace zkreslovaly. Je možné, že na internetu se časem ještě víc vystupňuje hra
na lupiče a četníky, která probíhá už dnes. Za povšimnutí možná stojí
rakouský zákon z roku 1997, podle něhož může policie se soudním svolením pronikat
do dat soukromých počítačů podezřelých osob.