Válka policajtů

V březnu 1990 začal v kolínském týdeníku Kupředu místní novinář Petr Soukup zveřejňovat dvanáctidílný seriál pod názvem "Válka policajtů". Podnětem k němu byla petice příslušníků kolínského útvaru Veřejné bezpečnosti proti dalšímu setrvávání Špuláka a Hroudy v jakékoliv složce resortu ministerstva vnitra. I s odstupem času je Soukupův seriál dostatečným obrazem průniku organizovaného zločinu do policie (složek bývalého SNB) a státní správy před listopadem 1989.

Podle Soukupovy statě začali být v roce 1988 řídící funkcionáři Správy SNB pro Prahu a Středočeský kraj a Vojenské prokuratury zavalováni různými podáními. Upozorňovala na nezákonné jednání vedoucích důstoj-níků kolínské hospodářské kriminálky a dalších deseti příslušníků SNB působících na Kolínsku.

Podání Špuláka a Hroudu obviňovala z valutových machinací, přijímání úplatků, za které obstarávali pracovní zařazení v restauračních zařízeních a zakrývali manka vedoucích restaurací a ob-chodů, z falšování důkazů a konstrukcí obvinění proti nepohodlným osobám, maření důkazů prokazujících závažnou trestnou činnost. Jiná obvinění se vztahovala k Františku Mrázkovi, Miroslavu Provodovi, Antonínu Bělovi (zavražděn 1996) a dalším osobám.

S poznatky o jejich trestné činnosti se nic netušící občané Kolínska často obraceli dokonce přímo na Špuláka a Hroudu. Podle archivních dokumentů patřil do této skupiny i Václav Dvořák (zavražděn 1992) z Kostelce nad Černými lesy. V písemné výpovědi na Inspekci náčelníka Pražské a Středočeské Správy SNB Hrouda, jako řídící orgán konfidenta Mrázka přiznává, že se Špulákem přijali Dvořákovu nabídku na získání informací o Mrázkovi, kterého Dvořák označil za osobu v pozadí kriminalizace přísluš-níka Veřejné bezpečnosti Melingera (v době Mrázkovy vazby často navštěvoval jeho manželku Ivanu).

Vyšší funkcionáři SNB a Vojenské prokuratury podněty odkládali jako nedůvodné. Zvrat do šetření vneslo celostátní pátrání a následné zadržení hospodského ze Lžovic Jaroslava Hájka. Nejen proto, že se měsíční obrat jeho trestné činnosti pohyboval okolo dvou milionů korun.

Lžovická hospoda byla v osmdesátých letech místem valutových spekulací a nelegálních obchodů. Hájek fungoval také jako prostředník tzv. stříbrné cesty, po níž bylo pašováno stříbro a další cenné zboží z Polska do Rakouska a Nizozemí. K jeho valutové klientele patřila řada kolínských příslušníků SNB i se Špulákem s Hrou-dou.

Pád okresního bosse stínové ekonomiky komunistické éry Hájka způsobilo v roce 1988 selhání jediné valutové machinace. Obchody s tvrdou měnou byly tehdy výnosné. Poptávka byla obrovská. Hlavně proto, že podle usnesení tehdejší vlády z roku 1987 mohli z republiky bez devizového příslibu vycestovat všichni (s výjimkou disidentů), kdo disponovali stanovenou částkou valut. Zákonný původ peněz se nezjišťoval.

Hájkův krach byl prostý. Tvrdou měnu každý měsíc v částce okolo dvou milionů korun pro klientelu nakupoval u recepčního pražského hotelu Albatros Zdeňka Saulicha. K úplné spokojenosti všech stran. Až do doby, kdy podle Hájkovy verze Saulich po převzetí 1,75 milionu korun zmizel, aniž dodal valuty. Ze lžovického hospodského a obyvatele Týnce nad Labem se stal štvanec. Zuřiví klienti ho donutili k životu v ilegalitě. Přiměli orgány činné v trestním řízení k vyhlášení celostátního pátrání. Byla to však podivná ilegalita a divné pátrání.

Podle svazku konfidentů Vězeňské agentury (VAG) vedeného pod krycím jménem Pěšec přišel "Saulichovým zmizením" o sto tisíc korun i šéf kolínské hospodářské kriminálky Špulák. Věděl o Hájkových úkrytech, ale neohlásil je. Nešlo mu jen o navrácení peněz. Hájkovo zatčení představovalo mnohem větší hrozbu.

 

Ve svazku VAG a dalších spisech se uvádí, že Špulák, Hrouda, Branštejn a další kolínští policisté byli Hájkovými informátory. Špulák například Hájkovi vyzradil operaci DOLAR zorganizovanou českými a polskými orgány na od-halení tzv. stříbrné cesty, pravidelně ho informoval o dění a záměrech SNB na Kolínsku, o sledování Hájkových spolupracovníků a podobně.