Dražba pivovaru v Českém Krumlově

Po zahájení tzv. malé privatizace v roce 1991 se jednou z největších senzací stalo vydražení českokrumlov-ského pivovaru založeného v roce 1560 Vilémem z Rožmberka. Dražba se konala v sobotu 7. září a byla až do poslední chvíle nejistá proto, že se očekával ministerský zákaz aukce. Nebyl vydán a tak se boje o pivovar účastnilo jedenáct zájemců. Vyvolávací cena ve výši 23,455 milionů korun šla prudce nahoru. V situaci, kdy se cena vyšplhala na 71,6 milionů jeden z dražitelů protestoval proti muži v černém, který mu podle jeho slov nabídl pět milionů korun za odstoupení z dražebního klání. Obviněný úplatkář musel pod dohledem městské policie aukční místnost opustit.

Dražba skončila na 75 milionech korun. Za tuto cenu pivovar získal tehdy třiatřicetiletý českobrodský invalidní důchodce František Mrázek. Podle deníku MF Dnes z 9. září 1991 Mrázek přiznal, že byl ochoten vést aukční boj o pivovar až do výše 120 milionů korun. Tvrdil, že má tichého partnera z USA, který podle Mrázka sice pivovar ještě neviděl, ale je připraven v českokrumlovském pivovaru zahájit výrobu piva plněného do plechovek, vyvážet pivo do zahraničí a využít část pivovaru pro turistický ruch. Po vlastnickém převzetí pivovaru Mrázek založil společnost EGGENBERG s. r. o., v níž se podle obchod-ního rejstříku nevyskytovalo žádné jméno občana USA.

Mrázkova rozporná prohlá-šení vyvolala spekulace. Některé tvrdily, že tichým společníkem v EGGEN-BERGU je ve skutečnosti německý občan Walter Schreier (ve Vídni známý jako Herr Moser). Jiné razily názor, že Mrázek koupí pivovaru zlegalizoval příjmy, kterých dosáhl ve stínové ekonomice komunistického režimu. Provod ml. fámy podpořil prohlášením o Mrázkem řádně spláceném úvěru Agrobanky, z něhož byly čerpány peníze na dražbu.

Spekulace byly nevýz-namné. Podle dobové teze Václava Klause o neexistenci špinavých peněz se legální původ milionů vložených do malé privatizace nezkoumal. Nikoho nezajímalo ani to, že daná zásada je shodná s usnesením vlády z roku 1987, kdy se rovněž nez-koumal původ valut, za které mohli občané vycestovávat do zemí s tzv. tvrdou měnou bez valutového příslibu.

Z hlediska dalšího vývoje je postatné, že se Mrázkovým společníkem stal dlouholetý přítel Dušana Samuhela (zavražděn v roce 1990) Jiří Shrbený, a že v českokrumlov-ském pivovaře začala působit Jana Stůjová, manželka Jiřího Stůje (zavražděn v roce 1990). V daných souvislostech je třeba připomenout, že Mrázek krátce po dražbě pivovaru a založení firmy EGGENBERG rozjíždí mnohamilionové úvěrové machinace. Jedna z nich již v lednu 1992 směřovala na Pragobanku ve formě Mrázkovy žádosti jako představitele firmy DIONEX o úvěr ve výši šestaosmdesáti milionů korun na zakoupení pražského hotelu Koruna. Podle písemných dokumentů se měl hotel stát repre-zentativním sídlem česko-krumlovského pivovaru Eggenberg. Banka do dvou týdnů(!) úvěr poskytla. Dosud z něj nedostala zpět ani korunu. Ani hotel se nestal reprezentativním sídlem pivovaru.

Úvěrové a další machinace se mohou zdařit za pomoci zkorumpovaných úředníků banky jen tehdy, je-li kolem osob, které je vedou, naprostý klid. Úspěch ohrožují jakékoliv mediální skandály, policejní vyšetřování, nebo kompro-mitující aktivity soukromých osob. Nic z toho se nedělo přesto, že údajně pod patronací ředitele Inspekce ministra vnitra Borise Štefla šetření činnosti Mrázka a dalších osob zahrnutých do letité kolínské kauzy pokra-čovalo a začalo se v ní i zabíjet.