Tajní společníci

Je nesporné, že vztahy kolínského policejního gangu, jeho agentury a společníků s vysokými činiteli ve státní správě a politických orgánech KSČ zabránily v důsledném šetření jejich činnosti. Dostupná fakta naznačují, že již před listopadem 1989 byly v kolínském případě naplněny znaky průniku organizo-vaného zločinu do státní a politické sféry. Očekávání jeho rozkrytí v polistopadové době nebyla splněna. Šetření bylo nadále deformováno a umožnilo tak úspěšné "přetransformování" do nových podmínek a po-kračování v činnosti. Případ bankovních machinací uka-zuje, že zřejmě nadále trvá jakási nedotknutelnost vybraných skupin. To nas-toluje de facto již starou předlistopadovou otázku po mocných tajných společnících.

V pátrání po nových kontak-tech a stycích se objevily jen zvláštní indície, které samy o sobě nelze vydávat za důkazy. Za jednu z nich můžeme označit návštěvníky dobře střeženého vystrkovského hotelu Orlík. Ověřování údajů vedlo k dalšímu překvapivému zjištění. Podle nich například spojení pro Národní bezpečnostní úřad, který pracuje s mimořádně tajnými daty a garantuje naši spolehlivost v NATO, nezajišťují spe-ciálně prověření spojaři, podřízení zákonům vojen-ského či zpravodajsko poli-cejního typu, ale úplně jiné osoby. Od těchto faktů se odvíjejí další, ale nepubli-kovatelná zjištění. Vedou k podezření, že v Bezpečnostní informační službě pracuje pět až deset procent přís-lušníků pro organizovaný zločin.

V některých speciálních policejnách útvarech je situace ještě složitější. Podle dílčích odhadů je v nich orga-nizovaným zločinem úkolo-váno a placeno na dvacet procent policistů. Pravdě-podobnost odhadů potvrzuje dění okolo odhalování ú-věrových machinací a ne-dostatek vůle ke stíhání rozsáhlé polistopadové hos-podářské kriminality. K důsledkům tohoto přístupu patří vážný morální rozvrat v policejním sboru a záhadné události, které se přihodí vždy těm, kdo se neza-leknou vyšetřovat zločiny mířící do vysokých veřej-ných sfér.

Zvláštní roli v morální devastaci policie sehrává například demonstrativní odvoz obžalovaného ze soudního líčení ředitelem Úřadu vyšetřování ve služebním voze (tzv. rumová aféra), nebo televizní záběry, na kterých se třeba při sledování fotbalového utkání v ochoze moravského stadionu objeví předseda vlády v družném rozhovoru s mafiánským bosem.

Svéráznou kapitolu fotba-lových ochozů a VIP prostor stadionů tvoří snímky sportovních fotoreportérů, na nichž jsou zachyceni vysocí policejní funkcionáři typu pražského policejního ředitele a jeho ekonomického náměst-ka ve společnosti osob, pode-zřelých ze závažné trestné činnosti. Podobné devastující dopady měla účast ministra vnitra na dýcháncích evrop-ských podvodníků typu bratří Helbigů, nebo obvinění sa-mostatně myslícího vysokého policejního důstojníka ze vztahů s ruskojazyčnou mafií. Absurdního proto, že obvinění zamlčelo nutnost udržování těchto kontaktů v zájmu průniku do mafiánského prostředí a vybudování policejní informační sítě v cizojazyčném organizovaném zločinu operujícím na území České republiky.