Přijít na fakta, kdo že to vlastně Mikuláš NADAŠI je a jaký měl vztah k agrokombinátu resp. k jeho předsedovi docentu ing. Františku Čubovi, CSc., nebylo zrovna jednoduché. Jistě, Nadašiho jméno se tu a tam v záležitostech kolem Slušovic vyskytovalo. Avšak dost mlhavě, bez konkrétních faktů.
Dá se například prokázat, že existovalo jakési osobní konto "N", které měl Nadaši k dispozici (Na něm se nacházelo v době působnosti onoho pána u slušovického družstva zhruba 600.000 Kčs, jež vybral, ale nikdo po něm při jeho odchodu nepožadoval vyúčtování...), v počítačové sjetině zaměstnanců či členů JZD AK Slušovice jsme jeho jméno ale nenašli: A to i přesto, že původně v záznamech osobního oddělení evidováno bylo: Lze tedy předpokládat, že ho později v rámci "zametání stop" prostě vymazali. Také v centrální evidenci obyvatelstva chyběly přinejmenším ještě v roce 1992 některé údaje. Zřejmě se kdosi vehementně snažil, aby se o něm vědělo co nejméně. Důvody? Například vyšetřování kolem Slušovic nebo jeho "tajná" agentská minulost. Ostatně, zájem na "anonymitě" měly nejen tehdejší mocenské struktury, s nimíž se tenhle pán stýkal, ale i ty současné...
(V této souvislosti je nutné ovšem předpokládat, že stejný zájem projevují právě některé kruhy současných mocenských struktur. Dovede si totiž někdo představit, co "škody" by nadělala třeba jen taková informace z léta 1991, kdy se Mikuláš Nadaši údajně snažil investovat do různých zajímavých objektů a firem v Československu: Údajně to dělalo počátkem roku 1992 už přes miliardu a půl korun... Existovaly ovšem v první polovině devadesátých let i jiné aktivity, o nich ale bude řeč později.)
Pochopitelně, nelze úplně stoprocentně prokázat, zda je výše zmíněná cifra správná. Faktem ale zůstává, že Mikuláš Nadaši, který začátkem devadesátých let oficiálně bydlel v Praze na Vinohradech, Vinohradská ulice 133/1417, kde byl i trvale přihlášen u své tehdejší ženy, se na zmíněné adrese nezdržoval. (Předtím, od roku 1977 trvale hlášen na Praze 1, Křemencova 186/7 a v roce 1986 krátce na Praze 6, Dejvická 209/7.) Nezdržoval se ovšem ani na dalších adresách, kde byl postupně po roce 1990 trvale hlášen: Např. v Praze na Barrandově ...
Faktem také zůstává, že od poloviny osmdesátých let střídal osobní vozy stejně rychle jako jeho přítel, docent ing. František Čuba, CSc. Například dne 1. dubna 1986 prodal do Bratislavy jistému Branislavu M. červenou Alfu Romeo, státní poznávací značka ABX 18-47, poté BAM 08-66, rok nato, 29. července, panu Petru K. z jednoho pražského předměstí černé Volvo 264 L (ACR 18-23), a 16. června 1989 potom modrý Fiat 127 do Jablonce panu Raoulu K. (ADI 38-95) ... Tyhle vozy ovšem ještě koncem roku 1991 měl podle informací z tehdejší Federální bezpečnostní informační služby nadále k dispozici, navíc používal a dodnes používá další, nepřihlášené na sebe. V prvních třech polistopadových letech totiž žádné auto na sebe hlášené něměl, v letech 1992 až 1993 ale např. jezdil s mercedesem, de facto ukradeným ze Slovenska ...
Jedna z Nadašiho někdejších manželek, paní Provodová, má bratra, s nímž Mikuláš Nadaši v té době rovněž udržoval dost úzké kontakty. Což je pochopitelné, protože tenhle pán se "živil" coby vekslák. Navíc zdroje blízké Mikuláši Nadašimu potvrdily, že tenhle vekslák měl před listopadem 1989 mít ulité peníze v USA. Prý dost. Začátkem devadesátých let začal "podnikat a dnes patří klan Miroslavů Provodových k velmi bohatým rodinám, prý odhadem přes dvě miliardy korun. Že by tenhle majetek získal i s pomocí Mikuláše Nadašiho ? Ostatně, jméno jeho "švagra" Provoda má v pražském "podstvětí" jistou vážnost, znala je tenkrát velmi dobře pražská kriminálka, slušné poznatky na tohle téma má i policie dnešní. A zcela určitě o něm hodně věděli vedoucí pracovníci Slušovického agrokombinátu, protože s Nadašim na některých věcech spolupracoval... Stejně tak ovšem kriminální policie vedla v patrnosti zmíněného kupce onoho Volva 264 L Petra K. z pražského předměstí Černošic...