POZADÍ HRY NA "SLEPOU" BÁBU

První vážnější varování, že v případě Mikuláše Nadašiho jde o člověka dost velkého, hlavně však nebezpečného "kalibru", přišlo někdy kolem podzimu 1991, a to v souvislosti s narůstající aférou kolem tzv. "červené rtuti". Prostě, začínaly se objevovat stále častěji útržkovité údaje o tom, že v pašování oné látky z bývalého SSSR, resp. Polska či NDR, a v jejím následném tranzitu přes naše území, jsou namočeny Slušovice. Přesněji DAK MOVA Bratislava a "postslušovická" firma MORAGRO. A s nimi také několik poslanců tehdejšího Federálního shromáždění, České národní rady a někteří vysocí vládní činitelé z federálního i českého Ministerstva vnitra. Stopy vedly dokonce také na Ministerstvo zahraničí...

Tehdy, na podzim roku 1991 se na Ministerstvu zemědělství České republiky začal v blízkosti ministra Bohumila Kubáta znenadání objevovat jistý "odpovědný" činitel z federálního ministerstva vnitra. Z ranku dost vysokého, protože zastával velmi důležitou funkci na ředitelství federální policie, jednu dobu dokonce působil jako zástupce v té době prvního náměstka federálního ministra vnitra Jana RUMLA. A byl silně angažován při zásahu speciálních jednotek v Mošnově: Vlastně celou akci, která skončila blamáží a totálním krachem, osobně coby šéf "antiteroristického komanda" řídil... Stejně tak brzy na to organizoval zátah na mezinárodní překupníky drog na pražském letišti v Ruzyni, jež skončil taktéž debaklem...

Kdosi z federálního Ministerstva vnitra, z bezprostředního okolí Jana Rumla, však byl dost upovídaný. Informace o "červené rtuti" se tak dostala ven, zcela náhodou k jednomu zahraničnímu korespondentovi jisté tiskové agentury, který si ji rovněž nenechal pro sebe. Vzhledem k přátelství onoho korespondenta s autorem slušovického seriálu se zmíněná informace dostala až do redakce Zemědělských novin: A pak už to šlo ráz na ráz: Pro závažnost situace ministr zemědělství Bohumil Kubát s Rumlovým souhlasem zprostředkoval přes svého osobního tajemníka autorovo setkání s oním vysokým činitelem...

Pana majora X.Y. (prozatím mu kvůli napínavosti říkejme tak) v následné diskuzi ani tak nezajímal únik informací: spíš ho velmi zaujala právě osoba Mikuláše Nadašiho. Dokonce tak silně, že se "údajně" rozhodl v této záležitosti maximálně angažovat. On to také byl, kdo prý měl zjistit, že byly skartovány spisy Nadašiho: Že je agentem Státní bezpečnosti, pracuje pro Federální bezpečnostní informační službu a dělá zároveň dublera ve hře se západoněmeckou zpravodajskou službou, ve zmíněné už akci CHRPA, to už bylo v té době dost dlouho známo odjinud. Takže neřekl nic moc tak nového...

Nikoho tenkrát ovšem nenapadlo, že major X.Y. má dokonalý přehled o faktech, které už jsou v redakci k dispozici. Možná dokonce věděl i o jejich zdrojích. A že tedy vlastně "pouští" věci, které jsou známé, úmyslně: Aby získal důvěru... Hlavně však, že se snaží situaci kolem Nadašiho kontrolovat. A už vůbec nikdo nemohl vědět, že by major X.Y. mohl Mikuláše Nadašiho znát z dřívějška osobně...Ale pokračujme dál. On, tedy major X.Y., to také byl, kdo zahájil "intenzívní" pátrání po Nadašiho "utajeném" pobytu v Praze, komu se ho "údajně" podařilo i s Nadašiho manželkou zajistit po návratu z Itálie při cestě z ruzyňského letiště do centra Prahy, aby ho pak prý po dvoudenním výslechu údajně na příkaz prokuratury znovu propustil na svobodu.

Alespoň tehdy se zdálo, že tomu tak skutečně je. Ostatně, při zmíněném sledování Mikuláše Nadašiho z letiště seděl autor téhle knížky s majorem X.Y. v autě: Spolu s jedním svým tehdejším blízkým spolupracovníkem, zmíněným už osobním tajemníkem ministra zemědělství Bohumila Kubáta. Stejně jako při několika pozdějších vzájemných setkáních v souvislosti se Slušovicemi. Tenkrát ještě všichni aktéři "slušovického pátrání" majoru X.Y. věřili, i když už se smíšenými pocity. Jeho další reakce či jednání byly totiž v následujícím období často dost nepochopitelné a stále více vzbuzovaly jistá, byť zatím do značné míry neidentifikovatelná podezření...

Po pár měsících, zhruba někdy v polovině února 1992, navštívili redakci tehdejších "černých" Zemědělských novin dva zástupci lidí, co provozovali na Chuchli v Praze dostihový sport. Tedy koníčky. Jednalo se tenkrát o některá rozhodnutí nového ředitele státního podniku inženýra Záliše, pod nějž tenhle resort spadal. Pan ředitel patřil mezi důvěrné přátele ministra zemědělství Bohumila Kubáta a zmínění zástupci chtěli část uvedených Zálišových, prý nekompetentních rozhodnutí, s pomocí ministra anulovat. Údajně pro jejich škodlivost pro dostihový sport...

Slovo dalo slovo a diskuse se rozšířila také na Slušovice, na jejich angažovanost v dostizích. Mimo jiné padlo i jméno Mikuláše Nadašiho. Návštěva zpozorněla: Mikuláš Nadaši ? Ten měl přece v polistopadovém období pronajatu na Chuchelském závodišti stáj, konstatovali.A vykládali velmi zajímavé věci o praktikách tohodle pána. Či lidech, kteří se kolem Nadašiho a jeho "koníčků" v onom období ochomýtali. Mimo jiné také o jednom vysokém důstojníkovi z federálního ministerstva vnitra, jenž tam byl "pečený vařený" skoro každý den ... Ne, jméno neznali, jen podobu. Protože už delší čas se rýsovalo podezření, že jakési úzké kontakty tady existují, došlo na podrobný popis zmíněné osoby. Kupodivu, přesně se hodila na majora X.Y. Fotografie z novin (pár dní před tím s ním byl v Rudém právu rozhovor o "boji" proti drogám a terorismu) se stala jasným důkazem: Ano, je to jeden a tentýž člověk ...

Takže závěr v celku jasný: major X.Y., pokud jde o Mikuláše Nadašiho, hrál celou dobu dvojitou hru. Pátral po Mikuláši Nadašim a shromažďoal o něm údaje, přitom všechno už dávno věděl. Údajně ho zajistil a vyslýchal, aby ho pak "prý" musel na "příkaz" prokuratury pustit. Prostě, zdá se, že se na některé lidi, zabývajícími se slušovickou causou a Mikulášem Nadašim "napojil" zejména proto, aby zametal stopy... Jenomže, v tom případě se dostává do jiných dimenzí také informace o spisech Mikuláše Nadašiho v archívu Federální bezpečnostní služby. Protože v době, kdy major X.Y. údajně zkoumal Nadašiho registrační svazky a "zjistil", že část byla "skartována", jiní tvrdili opak. Dokazovali, že sotva pár dní před tím tam bylo všechno, naopak o několik dní později skoro nic...

* * *

V období, kdy ještě nevypukla dnes už polozapomenutá aféra kolem tzv. "černých" Zemědělských novin (čtenáři si jistě pamatují na detaily a události, které probíhaly koncem února a v březnu 1992, kdy byl vydavatelem odvolán autor téhle knížky z funkce šéfredaktora a redakce se jako celek postavila za něj a vyhlásila stávku), autor slušovického seriálu a téhle knížky dost úzce spolupracoval v některých věcech kolem Slušovic s tehdejším pracovníkem ministerstva zemědělství, bývalým disidentem a chartistou Johnem BOKEM. Nutno přiznat, že dost tenkrát pomohl. Jedna z rozmluv se týkala právě zmíněného majora X.Y. John Bok o něm, podle vlastních slov, hovořil s tehdejším prvním náměstkem federálního ministerstva vnitra Janem Rumlem. A řekl mu stejná fakta, jež obsahují výše zmíněné řádky. Ba víc: Konstatoval i věci, které budou vyřčeny později. Bezvýsledně: Podle Johna Boka Jan Ruml to údajně odmítl vzít na vědomí ...

Nereagoval však ani na skutečnosti, které byly dost zajímavé či podivné a týkaly se minulosti majora X.Y. !!! Vezmeme-li v úvahu údaje z obvykle dobře informovaných kruhů a i vlastní tvzení majora X.Y., tak tenhle pán měl prý být původně příslušníkem VB, údajně v Jihlavě: Některé indície dokonce nasvědčují tomu, že později sloužil na I. správě StB, rozvědce. Měl ale problémy s narkotikyNejen jako "uživatel", ale i dealer. Pak se "záhadným způsobem" ocitl dost dlouho před listopadem v cizině: Sám major X.Y. o sobě s oblibou o říkal, že jako emigrant. Žil v Západním Německu, z toho nejméně pět let ve vězení. Jak sám přiznáva, tak za drogy. Nějaký čas se nacházel také v USA. Jinak, opět podle vlastních slov, údajně spolupracoval s francouzskými a italskými specialisty v boji proti pašerákům drog... Policejní zdroje z Německa onu spolupráci kladou na úroveň kriminálního agenta, čili udavače...

Hlavně však, a to opět podle vlastního vyjádření majora X.Y., do Československa se vrátil brzy po 17. listopadu 1989 bez jakýchkoliv osobních dokladů, takže v Československu mu byly vystaveny duplikáty... Doklady mu prý byly v Německu ukradeny, německá policie ovšem v souvislosti s majorem X.Y. nic takového v záznamech nemá... V Praze se major X.Y. okamžitě "nalepil" na Michaela KOCÁBA, a v zápětí se na přání "někoho" a přes dost velký odpor tehdejšího federálního ministra vnitra Richarda SACHERA ocitl ve vysoké funkci na federálním Ministerstvu vnitra. A ještě něco: Existuje prý podezření, a obvykle dobře informované kruhy z Ministerstva vnitra a Policejního ředitelství České republiky je nevylučují, že major X.Y. už hezkých pár let spolupracuje s německou spolkovou zpravodajskou službou. A možná nejen s ní...