VI. ČÁST: KDO SEDĚL NA ČESKÉM VNITRU

Je pochopitelné, že neexistují pouze příslušníci a agenti někdejší Státní bezpečnosti, tedy ti "špičkoví", kteří dnes zastávají důležité "posty" v ekonomice, společnosti či se vyhřívají na "výsluní" politického nebe. Jsou i tací, a je jich hodně, kteří jim svou činností k současnému postavení dopomohli, resp. nadále dopomáhají. O některých bylo už v téhle knížce cosi napsáno. Jenomže, Česká republika má jisté specifikum, jež není snad nikde jinde na světě. Dokonce ani v postkomunistických zemích, s ní srovnatelných. Totiž, působí zde, zejména v resortech bezpečnosti a zpravodajských služeb, vysoce postavení činitele, kteří, místo aby ony "zakuklené" příslušníky a agenty StB odhalovali, tak je spíš chrání. A to dokonce ještě teď, na počátku XXI. století, deset let po "sametové" revoluci, ač jejich povinnost ze zákona je rozhodně obrácená. Tedy alespoň u těch, o nichž v následujících řádcích bude řeč. Což je, zdá se, mnohem horší než být evidován v registru StB...

Při české policii vzniká nový útvar. Jmenuje se "Služba ochrany ekonomických zájmů České republiky" a jejím úkolem je získávat strategické i operativní poznatky pro Českou národní radu, vládu i resorty. "Ze všeho nejhorší je únik ekonomických informací, na který budeme doplácet ještě několik let" - říká ředitel této Služby JUDr. JAN ŠULA...

Takhle přesně začíná článek tehdejšího redaktora Lidových novin JANA ŠUBRTA, uveřejněný v témže listě dne 5. prosince 1991 pod názvem "EKONOMICKÁ KONTRAROZVĚDKA - Při české policii vzniká útvar na ochranu hospodářských zájmů". Několik velmi konkrétních otázek a vcelku fundovaných odpovědí zmíněného pana doktora. Má to však jeden malý, ale dost podstatný háček: Autor totiž nevěděl, s kým hovoří, jinak řečeno, neznal pozadí celé téhle záležitosti. Anebo nechtěl vědět a znát...

(Tady jedno krátké odbočení či minivýlet do "nedávné" současnosti. Obojí je spojeno se jménem zmíněného redaktora Lidových novin Jana ŠUBRTA. Žurnalisty, který předtím působil v Zemědělských novinách - těch pod vlivem JZD DAK Slušovice, jež byly v roce 1991 v podstatě ukradeny z majetku komunistické strany a Ministerstva zemědělství České republiky skupinou novinářů uvedeného listu, tedy v podstatě i Jana Šubrta. Pána, který se po krátké "zastávce" v Lidových novinách stal po parlamentních volbách v červnu 1992 tiskovým mluvčím českého ministra vnitra za Občanskou demokratickou stranu Jana RUMLA. Tudíž byl kolegou výše citovaného doktora Jana ŠULY. Vskutku zajímavé: Jan Šubert se z údajněho tehdy "nekompromisního" kritika bezpečnostního resortu v tomto státě stal paradoxně jeho "nekompromisním" obhajovatelem: Člověkem, jež až do roku 1997, než odešel jako tiskový mluvčí k Bezpečnostní informační službě, často dost "podivným" způsobem oponoval každému, kdo si dovolil "vztáhnout ruku" na "vnitro" a jeho šéfa, ministra Jana Rumla...)

* * *

Ale, vraťme se k našemu tématu. Přesněji řečeno, podívejme se, kdo to onen doktor Jan Šula vůbec byl a jak se dostal na české ministerstvo vnitra. A pokusme se zároveň v této části knížky osvětlit pozadí výhrad, jež k němu z důvodů, které v následujícím textu uvedeme, zcela jistě po seznámení se s nimi bude normáně demokraticky fungující veřejnost mít... A začněme, jak jinak také, než u Družstevního agrokombinátu Slušovice ve druhé polovině osmdesátých let...

(A tady další malé odbočení: Konkrétní údaje o spojení JUDr. Jana Šuly s DAK Slušovice byly publikovány už koncem roku 1991, těsně po jeho jmenování do výše uvedené funkce ředitele "ekonomické kontrarovědky". Jednak autorem téhle knížky v seriálu o Slušovicích, který vycházel v dnes už zaniklých tzv. "černých" ZEMĚDĚLSKÝCH NOVINÁCH, jednak v tehdejším tiskovém orgánu ODS DENNÍM TELEGRAFU a v Kudláčkově ČESKÉM DENÍKU. V prosinci roku 1994 se stejná fakta doplněná o nové poznatky znovu objevila i v NECENZUROVANÝCH NOVINÁCH. Šlo zejména o VIETNAM. Například o firmu OTAS a její spojení s OSC - Oil Service Company. A také o "existenci vietnamského hotelu PACIFIC, který patřil JZD DAK Slušovice". Poukázáno bylo i na jeho ředitele doktora Jana Šulu, blízkého přítele jednoho z bývalých (rozuměj v roce 1991) vysokých činitelů České republiky, údajně spoluautora jistého jeho prohlášení, které na konci prvního pololetí roku 1990 tolik rozbouřilo naši politickou hladinu a vyneslo onomu politikovi vzápětí poté ministerské křeslo...) V době, kdy tyto věty byly napsány a publikovány, nešlo o jména. Navíc, nebyly známy všechny souvislosti. Teď už je prozradit můžeme: Oním vysokým činitelem byl JUDr. Tomáš SOKOL, někdejší pražský městský prokurátor, v letech 1990 až 1992 český ministr vnitra, předseda Občanského hnutí, později předseda jedné "pidipolitické strany", dnes "elitní" pražsský advokát ...