Ministr vnitra Václav Grulich odvolal z
funkce
ředitele Národního bezpečnostního úřadu !
Nový ministr vnitra Václav Grulich /ČSSD, předtím v
letech 1988 - 1989 jeden z organizátorů a zakladatelů hnutí bývalých i
současných členů StB a KSČ "Obroda socialismu"/ ve čtvrtek 23.07.1998 v
podvečer odvolal z funkce ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Pavla
Koláře. Pro tisk to potvrdil šéf tiskového odboru ministerstva vnitra Jan
Decker.
Verze pro veřejnost kontra
skutečná fakta
Kolář byl odvolán jako vůbec
první oběť tohoto nového ministra vnitra od jeho nástupu do funkce a to navíc
bez udání důvodů. Pokud nebudeme tak naivní, abychom slabomyslné Grulichovo
"zdůvodnění," že "NBÚ, jenž připravuje hloubkové bezpečnostní prověrky, má v
nejbližší době projít zásadní reorganisací", za zdůvodnění považovali.
Jestli má nečekaná a hlavně ničím nezdůvodněná "zásadní reorganisace"
proběhnout na objednávku KGB, se kterým byl v tisku v poslední době spojován,
Grulich neuvádí. Ve svém perlení však dále pokračuje: "Ten, kdo
zřizoval úřad, nemůže provádět jeho reorganisaci." Proč by nemohl, to samozřejmě
nezdůvodňuje. To se totiž inteligentně zdůvodnit nedá a tak proč s obtížnou
veřejností ztrácet drahocený čas a riskovat, že se do vlastních "zdůvodnění"
ještě víc zaplete... Nesmyslnost jeho "zdůvodnění" zvlášť vynikne,
dáme-li si tu práci a představíme si například podnikatele, který by, alespoň
podle sociálnědemokratického ministra Grulicha, svůj podnik nemohl
reorganisovat, protože ho sám založil...
"Odpolitizování státní správy" v pojetí sociální
demokracie
Je pro Grulicha
příznačné, že svůj nástupnický útok nevede na ministerstvu vnitra proti zkušeným
bolševickým veteránům, svým dávným souvěrcům, kteří po desetiletí tuto
společnost v sovětském žoldu terorizovali, ale že s čistkou začal u nových lidí.
Kolář působí ve státní správě, kdy nastoupil na ministerstvo práce a sociálních
věcí, od prosince 1991 /tedy ne od prosince 1971, v tom případě by to určitě
nevadilo!/. Dnes dvaatřicetiletý nestraník Kolář byl mj. ředitelem
kanceláře ministra Jindřicha Vodičky /ODS - Unie svobody/, kde
strávil nejdelší dobu.S ním loni na podzim přešel do téže funkce na ministerstvo
vnitra. Od letošního ledna řídil kancelář ministra vnitra Cyrila Svobody
/KDU-ČSL/. V květnu 98 vláda nestraníka Josefa
Tošovského jmenovala nestraníka Koláře ředitelem NBÚ. Až teď ho tedy konečně
sociální demokrat Grulich ministersky definitivně
"odpolitizoval"...
Dlouho připravovaná
"improvizace"
Kolář o svém případném dalším
působení v rezortu vnitra bude podle vlastních slov z 24.7. 98 s Grulichem ještě
jednat. Hned druhý den předal řízení NBÚ Ireneji Kratochvílovi,
dosavadnímu řediteli odboru NBÚ, jehož Grulich dočasně pověřil řízením úřadu.
Jmenování nového šéfa NBÚ má podle Deckera na programu svého příštího
zasedání vláda, zatím však vůbec není jasné, kdo by se jim měl stát. /To není
příliš věrohodné tvrzení vzhledem k mimořádné důležitosti NBÚ pro bezpečnost
státu a struktur NATO, které má chránit před infiltrací a únikem tajných
informací/. Bez pečlivě vybraných a připravených kádrů nelze do takto
rizikových operací, jako je ovládnutí NBÚ, vůbec jít. Dřív než se protivník
vzpamatuje, musí být po akci! Navíc slova pro zmatení soupeřů popřela sama
realita. Už 27. 7. 1998 ministr bez portfeje Jaroslav Bašta přiznal, že byl
vládou pověřen, aby do 29. 7. prosadil návrh na nového ředitele NBÚ u členů
parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost, vedeného Petrem Nečasem /ODS/,
jinak Kolářova odpůrce, což je zajímavé. Ze strany ODS jsme se totiž do dnešního
dne žádného stanoviska k odvolání Koláře nedočkali! Místo toho "unikla" z
policie zpráva, podle níž má důkazy, že tajné konto ODS ve Švýcarsku existuje.
Na samotného Nečase je toho také víc než dost. Vzpomeňme jen na aféru s prodejem
amerických stíhacích bombardérů letectvu ČR, ve kterém hrál Nečas jednu z
hlavních rolí /NN
00/1997/! Přesto je stále na svobodě a dokonce v důležité funkci
braně-bezpečnostní oblasti! Kvůli zmíněnému článku v NN se Nečas minulý rok ani
neodvážil vzít nabízené křeslo ministra vnitra po rezignujícím Janu Rumlovi. Že
by další koňský handl mezi ČSSD a ODS? Takový kšeft by nás mohl přijít velmi,
velmi draho. Za pozornost stojí i skutečnost, proč byl vládou pověřen pro
jednání s Petrem Nečasem o jmenování sociálnědemokratického ředitele NBÚ ministr
bez portfeje Bašta, zodpovědný za řízení tajných služeb a ne ministr vnitra
Grulich, pod kterého NBÚ zatím spadá? Doufejme, že to není proto, že právě Bašta
má podle různých doměnek v ČSSD k dispozici archiv s kompromitujícími
materiály.
O tom, že plán na bleskové ovládnutí NBÚ byl dopředu dokonale
připraven, svědčí nejlépe skutečnost, že už 28. 7. Bašta oznámil, že se již s
Petrem Nečasem setkal a sdělil mu jméno kandidáta ČSSD na ředitele NBÚ. O koho
jde, však odmítl sdělit. Však se dočkáme. Z uvedeného plyne základní poučení:
Kdo jsi vydiratelný, do politiky nelez. Představte si potom u nás to nádherné
ticho...
Kolář odmítl své odvolání jakkoli komentovat, což je
při znalosti záměrů protivníka, čekajícího na jakoukoli formální záminku
k čistkám, velmi rozumná taktika.Teď by mělo jít především o udržení klíčových
mocenských pozic ve státním aparátě a to co možno nejdéle, kdy přesvědčivé krycí
zbarvení se stává nutnou, i když ne dostačující, podmínkou přežití v pozici.
Doufejme, že si Kolář a jeho lidé tyto věci uvědomují dostatečně jasně. Z jeho
některých výroků to však bohužel nevyplývá. Podle deního tisku jeho setrvání v
rezortu vnitra závisí na tom, jaké místo mu Grulich nabídne. "Záleží to na tom,
jaké dostanu nabídky," řekl doslova Kolář. V situaci, kdy bude pro Miloše Zemana
a jeho pravou ruku Grulicha důležité zbavit se nepohodlných lidí v silových
ministerstvech bez rozruchu, tím, že jim vytvoří takové podmínky, že odejdou
sami, působí Kolářovo očekávání neodůvodněně optimisticky. Že by on, ředitel
Národního bezpečnostního úřadu nevěděl, komu jsme padli do
rukou?
Nemohoucí parlamentní i
mimoparlamentní opozice
Reakce na sesazení Koláře
potvrdily, že politická scéna nebo alespoň její většina není zatím schopna
analyzovat události, probíhající během střídání mocenských garnitur, natož jim
čelit. Zřejmě se ještě probírají z volebních a povolebních šoků a
teprve si zvykají na novou situaci, nebo se cítí vázáni "smlouvou o opozici",
popř. kompromitujícími materiály v rukou protivníka. Všechno je
možné.. Tisk zaznamenal pouze dvě(!) krotké nesouhlasné reakce
Jana Rumla a Cyrila Svobody, dvou bývalých ministrů vnitra.
Ostatní se vývojem necítili ohroženi. "Za alarmující označil
Grulichovo rozhodnutí předseda Unie svobody Jan Ruml. "Chce se říct,
proč to pan Grulich udělal, zdali nesleduje vzhledem k tomuto úřadu
nějaký typ politiky a zdali nechce, aby tento úřad byl podřízen politickým
rozhodováním," uvedl Ruml a zdůraznil, že Národní bezpečnostní úřad musí být
přísně apolitickou institucí a vést by ho měl profesionál. "Koláře do této
funkce jmenoval ministr Cyril Svoboda a já si myslím, že splňoval všechny
předpoklady. Je to člověk, který není vyhoditelný z hodiny na hodinu, když
příjde nový ministr," řekl tisku Ruml.
Lhář Grulich
Za zvláštní
pozornost stojí zejména okolnosti Kolářova propuštění. Byl odvolán jen
několik hodin poté, co se Grulich oficiálně ujal ve 13 hodin funkce ministra
vnitra. Nedokázal to vydržet už ani do dalšího dne... Že by tak rozhodl někdo
vysoko nad ním a nad Zemanem? S těmito metodami by ČSSD rozhodně patřila někam
hodně daleko na východ nebo do úplně jiné doby. Při úvodním rozhovoru s
nejvyššími funkcionáři resortu totiž Grulich prohlásil, že se v nejbližší době
nemusí obávat "personálního zemětřesení". Abychom mu nekřivdili, budeme
zde citovat jemu nejbližší Rudé právo ze dne 24. července 1998: "Grulich při
hodinovém rozhovoru s vysokými činiteli resortu a nejbližšími spolupracovníky
bývalého šéfa Cyrila Svobody ujistil, že se v nejbližších dnech či týdnech
nemusejí obávat personálního zemětřesení. "Změny hodlám provádět postupně,
taková věc vyžaduje citlivý přístup," řekl Grulich. Bohužel roztřeseným
funkcionářům už nestačil sdělit, že těmi dny a týdny má na mysli jen "v
nejbližších minutách". Tomu se říkalo za mládí Václava Grulicha /že by stráveném
v Kuratoriu? Datum narození 8. května 1932 by tomu docela odpovídalo.../
nordická lest. Dnes se tomu říká obyčejné lhaní. Grulich opravdu není žádný
změkčilec, který by ponechal cokoli náhodě. Jeho zkušená ruka starého kádrového
bolševika /do KSČ vstoupil už ve 22 letech v roce 1954, kdy jim nedokázaly
otřást potoky krve a slzy nevinných a mezi zločinci v KSČ dokázal udělat, stejně
jako jeho straničtí šéfové Jaroslav Šabata a Josef Špaček, dnes rovněž v ČSSD,
závratnou karieru, když byl za svou oddanost komunistické straně dosazen do
nomenklaturní funkce krajského školního inspektora, před nímž se čestní učitelé
třásli hrůzou/ se nikde nezapře. Snad ještě důležitější pro pochopení, co za
zločinné monstrum je současný sociálnědemokratický ministr vnitra Václav Grulich
je skutečnost, že dva z jeho deseti sourozenců byli komunisty uvězněni za
protistátní činnost. Bylo by zajímavé vědět, kdo je udal. Že by moravský Pavka
Morozov? V každém případě taková maličkost Grulichovi nevadila ani při vstupu do
KSČ ani v jeho oslňující karieře. Čím si asi musel získat takovou důvěru KSČ a
její StB, že ho povýšili do jedné z vůbec nejvyšších dozorčích funkcí,
které školství má. Možná to souvisí se skutečností, že zadáte-li v
databázi spolupracovníků StB příjmení Grulich, vyvalí se na vás zdá se
celá rodina agentů. Zpět k sociální demokracii a jejich ministrovi.
Grulich současně se zbavením špiček MV ostražitosti a posílením jejich nadějí na
setrvání výměnou za službu novým pánům do roztrhání těla a za každou cenu
/takové naděje korumpují a demoralizují!/ je zbavil jakýchkoli personálních
pravomocí na všech úsecích ministerstva. Vše stáhl do vlastních rukou. Jako
zkušený kádrovák dobře ví, jakou cenu mají správně rozmístěné kádry právě na
takovém ministerstvu, jakým je ministerstvo vnitra, po armádě vůbec
nejdůležitější pro získání a udržení moci. Tak se v letech 1945 - 1948
připravoval plíživý státní převrat. Takhle tedy vypadá to slibované předvolební
sociálnědemokratické "odpolitizování státní správy..." Při kvalitách Václava
Grulicha, dokonce už i našimi sametovými sdělovacimi prostředky podezíraného ze
spolupráce s KGB, se vnitro může brzy změnit k nepoznání. Přímo na vnitru to
většině lidí vadit nebude, ale voliči se možná nebudou stačit divit, tak jako se
nestačili divit v únoru 1948 a to včetně těch tradičních sociálnědemokratických
naivků.
Ředitelem své kanceláře Grulich udělal Mikuláše
Tomina, bývalého ředitele inspekce ministra vnitra za působení ministra Rumla,
který ho však, spolu s jeho zástupcem a pravou rukou Petrem Krejčím, dříve u
StB, brzy odvolal z funkce /v březnu 1993/, když oficiálně oznámené důvody
nepůsobily zcela přesvědčivě. Co za tím bylo ve skutečnosti, zůstává i nadále
nejasné.
Sám sobě
katem
Na nutnost odstranit Pavla
Koláře z funkce ředitele NBÚ, /který by měl prověřovat i státněbezpečnostní
spolehlivost členů Zemanovy vlády, čemuž bylo nutno všemi prostředky a s
dostatečným předstihem zabránit!/ a nahradit ho vlastními lidmi, přesvědčil
Grulicha se Zemanem podle všeho on sám svým rozhovorem pro Rudé právo,
poskytnutým jen několik hodin před svým sesazením. Sám rozhovor dokonce vyšel v
době, kdy už Kolář nebyl ředitelem, i když je tak v článku ještě představován!
Co bylo v tomto rozhovoru, možná že vůbec ne náhodném, pro tandem Zeman -
Grulich a celou jejich vládu tak smrtonosného, že se rozhodli k okamžité
popravě, samozřejmě "citlivě" a pro jistotu ještě publicisticky kryté
protikolářovským článkem z pera jednoho ze zasvěcenců, zetě Jaroslava Šabaty a
muže mnoha metrů Petra Uhla, uveřejněného, kde jinde, než v Rudém právu? Kolář
řekl v rozhovoru, zveřejněném v pátek 24. 7. 1998, tato sebevražedná slova: "V
ČR přichází nyní do styku s utajovanými skutečnostmi zhruba 130 000 lidí. Ti
všichni, pokud by chtěli na svých místech nadále setrvat, by se měli podrobit
/od 1. listopadu 1998/ bezpečnostní prověrce Národního bezpečnostního
úřadu/NBÚ/. NBÚ existuje od 1. března 1998 jako útvar ministerstva
vnitra. Na základě zákona o ochraně utajovaných skutečností, na jehož návrhu se
podílel právě Irenej Kratochvíl, začne toto pracoviště působit od 1. srpna jako
samostatný úřad, jehož ředitel bude podřízen pouze premiérovi." /V rukou
Miloše Zemana, některými lidmi rovněž podezíraného ze spolupráce s KGB, který
svůj odpor k NATO jen velmi obtížně skrývá a jim prosazeného nového ředitele, se
může NBÚ stát s nejvyšší možnou pravděpodobností našim největším bezpečnostním
rizikem směrem ke státům NATO! - pozn. NN/. "NBÚ přesto již na
prověřování některých osob pracuje. "V souladu s usnesením vlády z listopadu
1997 dochází k prověřování osob, které se přímo nebo zprostředkovaně
účastní integračních jednání o vstupu ČR do NATO," uvedl Kolář.
Úkolem NBÚ je také prověřovat podniky. "V současné době víme, že je asi
200 organisací, které pracují s přísně tajnými informacemi," informoval Kolář."
Kromě toho úřad spravuje centrální registr utajovaných skutečností, seznam osob,
které mají oprávnění ke styku se státním tajemstvím, vede evidenci případů
neoprávněného nakládání s tajnými informacemi a povoluje poskytnout tajné
informace v rámci mezinárodní spolupráce." Článek z Rudého práva končí
a tím končí i Kolář.
Co z toho
plyne pro nás
Každá zpravodajská
služba na světě by udělala za těchto okolností vše možné i nemožné, aby dostala
svého člověka do čela organisace s takovou náplní práce, navíc v době
vrcholících příprav na vstup do NATO a to vše ještě v období budování
organisace, což dává jistotu, že přímo do základů této organisace budou
zabudováni cizí zpravodajští důstojníci, pracující pak v jejim nitru v klíčových
funkcích po desetiletí, bez nebezpečí odhalení, protože budou prověřovat jeden
druhého, o organizování náboru a prověřování nových uchazečů ani nemluvě... V
tom všem mají ruské výzvědné služby bohaté zkušenosti.
Proto tedy ta zuřivá
snaha dostat okamžitě Národní bezpečnostní úřad všemi prostředky pod svou
kontrolu? Je to potvrzení toho, že různá podezření proti většině členů Zemanovy
vlády jsou pravdivá? Zatím tomu alespoň všechno nasvědčuje. Pro země NATO, pro
státní správu, pro veškerý zbrojní a související průmysl i výzkum a možná i pro
domácí potřebu v případě politické konfrontace, bude nutné připravit prověřené
osoby s věrohodně působícími životopisy. O tohle by nešlo. To na papíře zvládne
kdejaká sekretářka. /Viz. např. oficiální životopisy členů Zemanovy vlády,
zveřejněné i se všemi zásluhami z jejich údajného protikomunistického odboje v
dením tisku v pondělí 20. 7. 1998/. Ale takový životopis, má-li mít proti
profesionálům naději na splnění účelu v něj vkládaného, musí mít minimální krytí
razítkem NBÚ a podpisem jeho ředitele, stvrzujícího svou rukou správnost
sdělovaných údajů. A nic vyššího v České republice než je MBÚ v této oblasti
neexistuje. Ten může legalisovat jakoukoli legendu a očistit jakéhokoli darebáka
pro centrálu NATO i pro politickou scénu. Stačí mít jenom NBÚ v ruce. A o to teď
zřejmě jde.
(C. Daníček, 30. 07. 1998)