Z DŽUNGLE PŘIKÁZÁNÍ ZNÍ : „ JSME JEDNÉ KRVE TY I JÁ „, JAK PRAVIL MAUGLÍ

V NN 12/2000 vyšel na straně rovněž 12, článek Ondřeje Štindla vtipně komentujícího verdikt soudní, že Michal Donath nezaslouží satisfakci, neb jeho smluvně vázaný aktivní přístup v boji s vnitřním nepřítelem byl ryze z ideového přesvědčení. V celé cause, dá-li se tak ona drobnost v tendenčním dění označit, je však pozoruhodného něco jiného než omračující poznatek, že alespoň jeden z našich nezávislých soudců je možná nezávislý .

Kdyby M. Donath nenaštval finančního magnáta a mediálního bosse Vladimíra Železného, nařčení ze spolupráce StB pana Donatha by zaručeně nemělo široký mediální ohlas a tím pádem ani soudní dohru. Již v roce l998 jsem se bezelstně M.Donatha zeptala, zda je oním „Kurtem“ z Cibulkova seznamu a obdržela odpověď, že nikdy nikomu neublížil. To, že si jej americká firma SMI vybrala za tiskového mluvčího, není divu. Jde o seriozního podnikatele v oblasti public relation, společnosti s ručením omezeným , názvem Donath-Burson-Marsteller a sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, jak se dočteme kdekoliv, kde narazíme na služby této agentury. Já panu Donathovi věřím, že svou práci vykonává s plným nasazením , jak se kdysi říkávalo a řekněte mi, copak by ideově přesvědčený bolševik mohl pod takovým názvem sloužit americkým imperialistům v jejich zištných záměrech? Konečně SMI není jedinou ani první zaoceánskou firmou, která služeb agentury využívá k propagaci svých záměrů. Tou další, již dávno před touto aférou, byla kanadská společnost TVX Gold Inc. z Toronta, přesněji řečeno dceřinná společnost TVX Bohemia důlní a.s., světově známý těžařský gigant. Tedy, TVX Gold, samozřejmě. Naše domácí pobočka vznikla způsobem zcela klasickým. Když geologický průzkum zlata, probíhající od první poloviny osmdesátých let na území Kašperských Hor, kde se zlato těžilo již za Jana Lucemburského, ukazoval výskyt abnormálně slibných ložisek, bylo někdy v roce l991-92 odejmuto průzkumné území firmě Geoindustria Praha a přiděleno společnosti Bohemia důlní a.s., která byla v r.1994 odkoupena TVX Gold Inc. a přejmenována na TVX Bohemia důlní a.s.

Neskrývaným záměrem firmy bylo otevřít v této Chráněné krajinné oblasti Šumava, v sousedství národního parku a dokonce přímo v přírodní rezervaci zlatorudný důl s denní produkcí 2000 - 2500 tun vytěžené suroviny a následně, pomocí kyanidového louhování zhruba 1,5 km východně, zpracovávat vytěženou rudu v chemické úpravně.

Jistě je pochopitelné, že k přesvědčení „domorodců“ (což jsou vlastně všichni hmotně nezainteresovaní čecháčkové), je potřeba dokonalých znalců prostředí, kteří umí manipulovat s mentalitou národa a umí se vždy „dostat na ty správné lidi“. A jsme u toho, business nezná skrupulí, komerční společnosti nejsou zadním vojem dnes znovu opěvovaného generála Pattona.

Proč by jím měl být příkladně Mr. O. Jelínek, kdysi náš malý nadějný krasobruslař, později v zámořské emigraci kanadský ministr sportu a hle, jeden z členů představenstva TVX Gold v době její expanze do Čech. Mimochodem zvláštní shodou náhod s velmi významným postem ve firmě, která vykonala foresní audit ODS po aféře s mrtvými sponzory...

Každý si k vám dovolí pouze to, co mu umožníte…

A každý to zkouší… Pádem východního bloku stala se východní Evropa znovu objeveným územím. Záleželo na nás, naší soudnosti, odhadu, obezřetnosti. To bychom to však nesměli být my, s naší minulostí, s parfosní převýchovou na stádní typ s ohnutými hřbety a modlami vycpaných medvědů .

A tak je zcela samozřejmé, že společnost TVX Bohemia důlní a.s. je jen čítankovou ukázkou. Sama TVX Gold Inc. vlastní další českou dcerunku, TVX Euro důlní s.r.o., která se zajímá o navazující území o rozloze 85 km2 směrem do vnitrozemí. Tvoří ji prakticky titíž lidé, jako TVX Bohemia důlní. Ovšem nejedná se o nebezpečí lokální, Českou republiku čekala kyanidová koupel těžařskými firmami na mnoha dalších místech. Po Kašperských Horách Prosenickou Lhotu, Příčovy, Kasejovice, Měčín, Jílové, Nepomuk, Českou Ves, Rožmitálsko, Voltýřov, Roudný u Louňovic, Příbraz, Sepekov, Višňovou. Nejvýznamnějšími místy byly Kašperské Hory na Šumavě a středočeské Mokrsko. Geologický průzkum a případná těžba ložisek zlata byla hitem v letech 1992 až 1995 tehdejšího ministerstva hospodářství za vedení Karla Dyby a patří mezi nejkontraverznější projekty té doby. Asistence dosud působících úředníků (dnes na MŽP, kam přešli s rezortem pro důlní činnosti) tehdy vyžadovala „kapitalistické“ pracovní tempo s kladným vyřízením 16 povolení ke geologickému průzkumu výskytu zlata. Řada dalších žádostí leží dodnes nevyřízena na ministerstvu životního prostředí, což činí záležitost krajně nepřehlednou a velmi nebezpečnou.

Dojde-li ke kooperaci ziskuchtivých firem a státu, stane se životní prostředí lovištěm a posléze vylidněnou měsíční krajinou. Každoročně se po světě stávají katastrofy v typických havariích těžařské branže. Ta poslední v „Aurulu“, ve zlatém a stříbrném dole u města Baia Mare v Rumunsku 30. ledna roku 2000. V rozměru ekologické, ekonomické a sociální dimenze takového charakteru, že se řadí na druhé místo po Černobylu. V zlatokopeckých aktivitách je v Čechách klid před bouří. Nejen že řada politických elit je v lobování zapojena a tlak je obrovský, ale nahlédneme-li do výpisu z obchodního rejstříku kupodivu shledáme totožnost jmen státních úředníků ministerstva a členů představenstva těžařských společností. Můžeme jen doufat, že to neodneseme za podnikavé pány včetně pana Dyby i s úroky.

Proto je celá „causička“ tiskového mluvčího SMI pana Donatha poněkud úsměvná. Tak jako tragikomické bylo přesvědčování o jedinečnosti projektu kašperskohorských občanů. Od „kulturních vložek“ s účastí Jiřiny Bohdalové, Petra Novotného a protože tehdy zřejmě panu Železnému ještě nevadila minulost tiskového mluvčího TVX Bohemia důlní a.s. M. Donatha a dokonce ani „podnikatelské záměry“ pořadatele kulturních vložek v propagandě, tehdy ještě mimořádně populární moderátorská dvojice Eva Jurinová a Zdeněk Merunka, po zdarma zasílaný literární skvost, svěží polistopadové dílko pana Donatha, měsíčník „Naděje“.

Zdaleka nejoriginálnější v celé této režii však bylo založení „stranické buňky“ z těžařského fan-klubu s nominací kandidátů do komunálních voleb na radnici. Samozřejmě že v duchu doby, tudíž tehdy v dresech vítězné ČSSD, (píše se rok 1998), z nichž několik doufalo, že si jako radní odhlasují zbytečnost dokladování lustračního osvědčení. Dva čerství straníci sociální demokracie dokonce změnili v náhlém pohnutí mysli (zřejmě dojetím) trvalé bydliště a vyměnili podnikatelsky a politicky neatraktivní Prahu za atraktivní Kašperské Hory. Tím byl i hlavní aktér nápadu legalizace výše zmíněných záměrů prostřednictvím náhlého stranického uvědomění, pan Milan Jirka. I pana Jirky jsem se ptala, zda je oním „Jiříkem“ z Cibulkových seznamů a obdržela jsem odpověď tak originální, že jsem se o ní podělila se čtenáři jistého místního tisku. Pan Jirka kontroval cyklostylovaným dopisem všem občanům, kdy utratil značnou sumu za poštovné. Ocituji z dopisu několik vět :

„I mé jméno je v seznamech uvedeno. Po návratu z emigrace jsem působil mimo jiné jako prvoligový hokejový rozhodčí. Pokud jsem chtěl pískat i v zahraničí, byl jsem postaven před volbu spolupráce a možných výjezdů, nebo... Rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl. Nenašel jsem odvahu se vzepřít a přes veškeré čisté svědomí mě to mrzí.“

Dopis končí, cituji:“ Jako podnikatel, který ví, co chce, a který se o rozvoj města hodlá zasadit co nejvíce, Vás všechny, kdo smýšlejí podobně, prosím, abyste podpořili kandidátku České sociální demokracie, která bude prosazovat Vaše zájmy bez ideologických klapek na očích a která v duchu mé bývalé profese odpíská za Vás každý faul.

Se sousedským pozdravem Milan Jirka, podnikatel.“

Je možné výstižněji charakterizovat „hygienické parametry“ lidské duše , typické pro dnešní dobu, deset let po příliš sametovém povstání proti komunistickému zlořádu ?

Myslím že ne a že tudíž není co dodat. Snad jen poznatek, že ona „tunelování“, od bank po průmyslové koncerny až k poslední venkovské kampeličce, jsou pouze postraními chodbičkami. Ten tunel velikosti špuntu od Středozemního moře začal 17. listopadu 1989, kdy jsme řvali na ulici, že nejsme jako oni . A to tedy opravdu nejsme, kam se na ně hrabeme !

Kéž nás chrání bdělé oko naší trojice boží, prezidenta, premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny, kteří přes osobní nevraživost drží pospolu pro naší spásu, až na věky amen.

Iva Sedlářová,

e-mail: technobank@seznam.cz

——Original Message——-

From: TechnoBank Česko [mailto:technobank@seznam.cz]

Sent: Friday, June 23, 2000 9:27 AM

To: noviny@cibulka.cz

Subject: Horákovou věšet neměli, ne že by si to nezasloužila, ale těch keců i po padesáti letech...

Takže já dnes končím s internetovými informacemi a vracím se do středověku ve sdělovací technice. Děsně mi mrzí, že nemohu pokračovat, protože jinak jsem tady přesně jako vyhnanec v gulagu, s tím rozdílem, že tady komouši jsou pokud možno ještě skalnatější a IQ se plazí po zemi jak zemní plyn. Bojují teď právě úspěšně proti nacismu a čím hůře se vynachází bordel ve státě, tím více si mnou ruce a těší se na převzetí moci.

Jednou mě zavřou, protože někoho umlátím lopatou. Už bylo namále, když jsem vyslechla, že Horákovou věšet neměli, ne že by si to nezasloužila, ale kdo má poslouchat těch keců i po padesáti letech. Ostatně muklové nebyli političtí, ale většinou povaleči nebo hospodářské delikty...

Nesmí se zapomenout, že zde byl výhradně německý prostor, po vysídlení osídleno převážně rumunskými Slováky od Svaté Heleny, kteří jsou dodnes negramotní. Bývalo zde reálné gymnazium a průmyslovka, dnes se užíví zvláštní škola a dětský domov. Ráj pro dobrodruhy všech kalibrů. Proto se obávám, že zlatokopové nakonec stejně zvítězí a lesy Šumavského národního parku parku budou planina.

Měj se Iva Sedlářová,

e-mail: technobank@seznam.cz