Máme dostatek vůle a možností

Postihnou nejen ekonomickou, ale i politickou oblast nestabilitou, nespokojeností a nelze vyloučit ani projevy militantního násilí. To vše v nedalekém budoucnu - pokud proti hrozícímu nebezpečí nesjednotíme síly k nezbytnému odporu. Bude-li nám chybět k takovému postupu odvaha, pak nastoupí chaos. Za tiché - až škodolibé - radosti a podpory těch, kteří budou mít z takového stavu prospěch - i osobní. Lituji, že o tom píši tak bezohledně, ale už se tak děje.

Bez houževnaté a poctivé práce se z demoralizovaného marastu - zakořeněného nedávnou minulostí - nevymaníme. Neutěšujme se faktem, že zlodějnou a podvody bohatli jedinci od pradávna a problémy s nimi byly za každého politického systému.

Spolupráce se složkami potírající ekonomickou kriminalitu nesmí mít v očích veřejnosti hanlivý název udavačství, i když mnozí - právě proto - s takovým názorem souhlasí. Je nutné zabudovat do myšlení našich občanů, že:

1) daňový únik - alespoň v našich podmínkách - byl doposud hodnocen jako výtečná schopnost podnikatele (úspěšnost, odbornost a chytrost, jak tomu bylo v „klasických“ kauzách dodnes), ale jinde je pokládán za jeden z nejtěžších zločinů - hned za vraždou - proto musí být

označen za ............ podvod;

2) prodejům přeceněného majetku v rozporu s § 8, odst. 1 a 4, zák. 563/91 Sb., podle známého „já na bráchu - brácha na mne“ s následným „malá domů“ je potřebné navrátit už dávno

platný název .......... podvod;

3) převody majetku jakéhokoliv druhu do některé ze „sesterských“ firem z tzv. „mateřského“ podniku, pokud jsou prováděny podle odst. 2), nejsou nic jiného než pouhou zástěrkou (byť by byly označeny za „dar“), využívající „děravosti“ naši legislativy. Vše ostatní je kamufláž pro .................... podvod;

4) většinová práva (získaná vstupem bezcenného akciového braku, byť byl takový vklad označen za kapitál dolarových hodnot), je pouze další způsob, jak odčerpat majetek z podniku, kterému je nakonec poskytnuta „pomoc“ formou výsledné škody s následným konkurzem. Je to jen jiný druh maskování pro ................... podvod;

5) snad nejsnazší je mystifikace finančních úřadů údaji, kterými kryjí společné zájmy obchodní partneři (byť různých společností), obzvlášť když jde o osoby (funkcionáře s rozhodující pravomocí) propojené příbuzenskými nebo dokonce rodinnými svazky. Potom je možné téměř vše - třeba deklarovat prodej nehmotných investic, které účetní evidence vůbec nemá zavedeny. Manželka (majitelka jednoho podniku) prodá snadno- pod titulem „know-how“ - třeba i svého manžela a nadále spolu v manželském svazku spokojeně žijí. Prodej „uskuteční“ ale jen do podniku, kde její manžel (právě v nedávné době) vzal na svá bedra odpovědnost vysoké funkce a s nákupem svých „zkušeností a znalostí“ samozřejmě souhlasil. Nepochybujte, jde o ...... podvod;

6) ale opravdu mistrovským dílem lze označit průnik „bezcenných cenných papírů“ do našeho peněžního systému. Uskutečnili jej za pomoci řetězce firem, které tyto „ceniny“ dolarové báze přenechávaly v miliardových hodnotách - ale bezúplatně - navzájem „sobě - si“. Za tím účelem nechali naši občané na Bahamách zřídit „off-shore“ podnik (pochopitelně za patřičný obnos) a ten potom přes jednu pražskou firmu předával jednomu (také našemu) „holdingu“ ony „ceniny“ pro další užití. Na tomto místě stojí za zmínku skutečnost, že převody vstupujícího majetku do jedné severočeské firmy uskutečnila jak pražská firma, tak také už jednou jmenovaná hol-dingová společnost - skutečně 2 x. Fiktivní úhradu v hotovosti- jako úhradu jednoho z obou případů - měl uskutečnit jeden čecho-kanaďan (ten ale celou transakci popřel) s pomocí pražského podniku. Holding o úhradě - platbě žádnou evidenci nezavedl, přesto stejnou hodnotu ze svých aktiv odepsal. Dvakrát předané hodnoty v cenách větších přes půl miliardy ( navíc v bezcennostech - to prý nemá být žádný ...........................podvod;

7) touha po rychlém zbohatnutí se nevyhýbá ani lidem akademicky vzdělaným a podlehnou ji i ti, co se honosí tituly profesur a doktorátů VŠ. Ve vedoucí funkci jistého mimopražského podniku jeden z několika účastných nechal od FNM nakoupit majoritní podíl akcií (pro přípravu prodeje účasti na majetku strategickému partnerovi). Nákup se uskutečnil až po právní poradě s další osobou (poradcem), po určení a schválení postupu průběhu kapitálové transakce - ve znění čs. právních předpisů.

Záměr byl vypracován tak, že nákup majetku měla uskutečnit (za tím účelem ustavená) 1. sesterská firma s. r. o., za prostředky z úvěru mateřské a.s.. Majetek měla 1.sesterská (ještě před svojí likvidací) vložit jako nepeněžní kapitálový vklad do 2. sesterské s. r. o. Přesun majetku uskutečnili s nenápadnou - přesto významnou - odchylkou:

    a) akciový majetek nevložili jako nepeněžní vklad (totiž - bez kapitálové-majetkové újmy způsobem tak zvané „rozvahové metody“); převod uskutečnili prodejem, metodou výsledkovou. Povinně vykázali rozdíl mezi cenou pořízení a cenou prodeje - proto museli vykázat ztrátu;

    b) přesun kapitálu neuskutečnila l. sesterská s.r.o. (jak bylo původně stanoveno), ale mateřská a.s., protože 1. sesterskou už mezitím zlikvidovali. Navíc - přesun neuskutečnili v cenách po řízení „nepeněžně“ (vkladem), ale „dohodnutou cenou“ majetek ..... (de facto vlastní! akcie) prodali - a sami sobě. Navíc s vysokou ztrátovostí pro a.s.. Pro rozdíl mezi hodnotou ceny pořízení a prodeje, který představovalo více než 90% pořizovací hodnoty. Prý to není ........... podvod;

8) vlastnit v ČR několik firem - i jako cizí státní příslušník - není pro „znalce“ našich poměrů žádný problém a příslušné čs. instituce - bohužel - doposud nezajímá ekonomická situace podniků, které žadatel (případně některý z jeho rodinných příslušníků) vlastní - ještě někde jinde. Ať u nás, nebo jinde za hranicemi ČR. Občas se stane, že majetek (získaný u nás cizím státním příslušníkem), bývá „přesunut“ do nenávratna. Dělá se to tak, že u jednoho ze dvou „našich“ podniků (který nevlastní žádný majetek, vše je pronajaté jistou formou leasingu), vzniknou velké pohledávky za firmou zahraniční (zpravidla ji vlastní rodinný příslušník cizího občana) a současně jsou tvořeny značné pohledávky i za druhou firmou „naší“, ve formě vysokých přeplatků (např. za nájemné). Tato („přecpávaná“ firma) naopak vlastní vše: pozemky, budovy, zařízení bytů, skladů, garáží atd. Za takové situace pak nastává vhodný stav pro přípravu sloučení zadlužené zahraniční firmy s peněžně „přecpanou“ druhou firmou domácí - převodem na zahraničního rodinného příslušníka ....... a u nás potom zůstane jen konkursní firma s řadou dubiosních pohledávek, které ve skutečnosti nebudou nikdy zaplaceny. A my takový postup nemáme nazývat ..... podvod;

9) neznalost - na rozdíl od nevědomosti (která prý hříchů nečiní) - mnohé „hříchy“ umožňuje. Kontrolní orgán, který neovládá cizí jazyky , v dnešním - vzájemně propojeném - světě, nemůže mít naději na úspěchy v práci. Skutečný případ na vysvětlení: objednávku na přepravu vystavenou v německém originálu, doklad odběratele na zajištění služby - náš podnikatel (znalý neznalostí a nevědomostí příslušných úřadů) takový dokument bez rozpaků zavede do účetní evidence jako „dodavatelskou“ fakturu. Omyl nebo podvod? Je to podvod - a jaký! Dokonce valutový. Přeprava ze severozápadní Evropy na jihovýchodní Balkán (kamion s přívěsem, celkem 3 x) představuje velice slušný obnos v DM a byly skutečně vyplaceny, jenže „náhradní“ (fiktivní) českou odběratelskou firmou, podle odstavce 2), včetně „valutového přecenění“, protože úhradu provedli v naší měně. Po markách žádná stopa . To prý nemá být ........... podvod.

V podtextu všeho, co bylo uvedeno, jsou ukryty příčiny marasmu dnešních dnů. Není to neznalostí zákonů, ale chamtivo- stí, netečností a úplatností. Toto vše - včetně touhy po co možná nejrychlejším zbohatnutí - jsou těmi pravými příčinami naší „blbé“ ....... ne nálady, ale situace...

Po dlouhá léta - u mnohých lidí bylo jakýmsi záchranným pásem známé rčení: „Co tě nepálí, nehas!“. Pro mnohé byl tenkrát oblíbený bonmot „Kdo nekrade, okrádá rodinu!“ téměř nepsaným zákonem - samozřejmostí. Padesát let - dvě generace - vyrůstaly v nepřirozených podmínkách klamstva, předstírání a lokajského ohýbání hřbetů. Dnes ale chceme lid s poctivým, nepokřiveným charakterem.

Dvě generace ekonomů marxismus školil - na vysokých školách především - zcela záměrně a nepochybně precizně (!) v metodách, jak nejlépe a nejúčinněji kapitalismus a jeho ekonomické systémy ničit.. Právě teď, „sametem“ nastalo období pro příležitosti těch, kteří tyto metody znají a chtějí je uplatnit. Oni vědí, že - zatím - mohou „své“ vědomosti uplatnit v plné míře. Přesvědčují nás o tom dokonale., téměř denně.

Redaktorka Šustrová nedávno v Lidových novinách zveřejnila rozhovor s Petrem Cibulkou. Byly tam i jiné články, které veřejnost informovaly o zapojení a prorůstání bývalých příslušníků StB (i jejich spolupracovníků) do naší ekonomické sféry. Psalo se o souvislostech na Bahamách, Panenských ostrovech, Kypru. O nerovných poměrech „startovní čáry“ při vstupech do ekonomického „odpichu“ - v porovnání koloběžek s Mercedesy, o mezinárodní propojenosti mafií, atd.

Že by tyto zprávy byly jen replikou článků „Wild Duck“? Novinářské kachny to nejsou, ale fakta.

To vše je dnes již známé, ale směrovat pozornost, svalovat nedostatky a selhání jen na neschopnost policejních složek, to se mi jeví jako krátkozraké - a se zřejmým úmyslem - odvést pozornost od institucí, které by měly mít nejtěsnější kontakty s ekonomickou sférou, lépe řečeno, měly by je mít „v popisu práce“. Policejní složky by měly být - pokud vůbec v budoucnu k řešení ekonomické kriminality přizvány budou - pak jen nějakým „záštitným“ (pojistným) článkem v řetězci všech orgánů zúčastněných.

Domnívám se, že na prvním místě by měly stát finanční orgány všech stupňů. Tam by měla být (z dob bývalých “berních úřadů“ pověstně známá) první záchytná síť všech podnikatelských neřestí. Je smutné a překvapující, že ani po deseti letech naše Finanční úřady nedosáhly odborné úrovně a schopností (ochoty?) k razantním řešením, jakými disponovali jejich bývalí předchůdci - pověstní „berňáci“.

Teprve až po zjištění (zásahu) FÚ by měly - pokud by bylo nutné - přijít na pomoc policejní složky. Spíše raději ihned prokuratury (státní zastupitelství) a soudy. Dnes tomu tak není a pokud ano, tak zcela výjimečně. Potřeba zkrácení průběhu všech řízení je evidentní. Za předpokladu, že na všech stupních bude patřičná kvalita odbornosti.

Důkazem pro potřebu razantních změn v řízení (i samotné práce) také v jiných institucích (než jen v policejních složkách) je obsah předchozích odstavců. Jsou čerpány z praxe odborného poradce, proto názor (s jistotou), že odborně zdatnému referentovi, kterému je daný subjekt k dozoru svěřen, by popsané skutečnosti neměly uniknout jeho pozornosti Lituji, ale za podmínek, kdy teprve až policie upozorňuje orgány FÚ, pak se nutně vtírá přesvědčení, že:

1) buď je příslušný referent neschopný a svoji funkci nemůže (nesmí) vykonávat, nebo

2) je úplatný a musí být potrestán

Pro zdůvodnění výše uvedeného postačí přesnější výklad dvou (v předchozích statích) uvedených případů:

Případ 6

Vstup cizího akciového kapitálu do naší měnové soustavy (bez finančního vyrovnání po jejich převzetí) do evidencí dotyčných podniků byl za roky 1995 - 1998 zaveden v hodnotách přibližně 16,372 miliard (!) Kč. Jejich peněžní toky (cash-flow = v hotovostech i u peněžních ústavů, za stejná období roků) dosáhly jen něco přes 367,8 milionů. Kč.

Peněžní obraty představovaly pouhá 2,24 % vstupujícího kapitálu (lépe řečeno finančních investic !!) a to je (z ekonomického hlediska) vyslovený nesmysl. I bez zdůrazňování neopodstatněných - a tím podezřelých - cenových transferů při prodejích tohoto „zvláštního“ majetku, nebo až při jeho návratu na Bahamy zpět, vždy je nápadně zřejmé, o jaký druh „obchodu i majetku“ v daném případě šlo.

Případ 7

Původně byl plánován a schválen nákup majoritního podílu akciového kapitálu od FNM, který způsobem nepeněžního (rozuměj: bez peněžních úhrad) kapitálového vkladu (protože: šlo o „vlastní“ akcie A.S.) měl být dočasně vložen do dceřiné společnosti (s.r.o.) s následným, jeho pozdějším prodejem strategickému partnerovi. Celá transakce mezi „zpřízněnými“ podniky měla proběhnout tzv.. „rozvahovou“ formou, aby nedošlo při přesunu majetku k jeho ztrátě. Teprve až závěrečný akt (prodej majetku strategickému partnerovi) se měl uskutečnit formou „výsledkovou“, aby se mohl zjistit ekonomický efekt - zda vlastní prodej byl ziskový nebo ztrátový.

Přesun majetku do dceřiné společnosti - bez konečného prodeje strategickému partnerovi - uskutečnili v rozporu s původním záměrem i s našimi právními předpisy. Akciový majetek prodala a.s. dceřiné s. s r.o., přímo (bez toho, že by jej tam vložila jako nepeněžní vklad), co značí, že funkcionáři jej prodali vlastně „sami sobě“.

Navíc tak, že původní - téměř půlmiliardovou - nominální cenu „přeměnili“ dohodou na cenu prodejní - přibližně za 40 miliónů. Proto a.s. (jen v operacích finančním majetkem) vykázala ztrátu 496 milionů a o hodnotu, která zmizela ve ztrátách, tak snížili majetek podniku - jako celku. Tím záležitost cenového transferu původně téměř půlmiliardového majetku neskončila. Funkcionáři další společnosti s.r.o. (ve stejném funkcionářském zastoupení jako v a.s.) na valné hromadě rozhodli, že „navýšení“ základního jmění, (již dříve dohodnuté ve výši téměř 41 miliónů) neuznají a ocení jej hodnotou pouhých 3 miliónů. Rozdíl nechali připsat (v 2. firmě s.r.o., protože 1 s.r.o. mezitím likvidovali) fondu mimořádných zisků a nazvali jej decentně (v s. s r.o. !!) „Fondem emisního ažia“.

Popisovaný propad má ještě další ekonomickou „pikantnost“: Pro nákup „vlastních akcií“ od FNM získala a.s. od České spořitelny téměř půlmiliardový úvěr - peníze dostali ve skutečnosti od státu. Je sice pravda, že úvěr splatili, ale tyto splátky se jim vracely zase zpět - neplacením daní. Proto „nakoupený“ akciový kapitál ve skutečnosti získali zadarmo. Domělá „bezcennost“, evidovaná na podrozvahových účtech v nominálních (pořizovacích) cenách nebrání paradoxu, že je mohou jednou v budoucnu přijmout jako skutečně bezcenné - od dceřiné společnosti zpět. Co nastane pak, si každý zkušený ekonom lehce představí. Teprve potom bude smluvně (veřejnou i důvěrnou dokumentací) určeno: kdo - kolik - kam - na jaký účet - v jaké měně - a komu bude placeno - pak už za skutečně „dohodnutou“ cenu. Ovšem už bez možnosti, že se někdo někdy doví o jak velký zisk šlo a kdo vlastně získal nejvíce. Že to bez „mimořádných“ zisků nebude, je jisté.

Pravdivost popsaného snadno dosvědčí publikace Ing. Petra Ryneše „Příručky praktických podnikatelů, svazek 39, nakladatelství Trizonia, Praha 5, str. 24 - 26,

Popsanou frašku s „knižním“ propadem majetku mohli její aktéři uskutečnit tak snadno proto,

a) že případ zosnovaly osoby s perfektními znalostmi práva a ekonomie, navíc aktéři měli dostatek informací o nedostatcích a mezerách naší legislativy, i o kvalitách (odbornosti, snad také úplatnosti) personálu některých správních (kontrolních) institucí;

b) že jsou všeobecně známé - ale utajované - kompetenční konflikty složek , které mají ekonomickou kriminalitu řešit (orgánů Ministerstva vnitra a Ministerstva financí):

- policejní složky (vyšetřovatelé v první řadě) většinou nemají znalosti o účetních evidencích, jejich různých systémech a způsobech vedení (mohou je získat jedině odborným školením s následnou dlouholetou praxí).

Za nesprávné vedení účetních záznamů není uzákoněn trestní postih. Teprve až „následky“ porušení zákona o účetnictví, pokud jsou trestně stíhatelné, pak teprve - obyčejně se značnými obtížemi - mohou policejní složky začít s postihem, ale pouze prokazatelně úmyslných - podvodů, zneužití informací, poškozování cizího majetku, atd. Neúmyslné omyly - údajně - nemohou být trestně stíhané.

(K tomu jen jediná připomínka - může mít „právo“ na omyl také odborně fundovaný jedinec?)

- finanční složky podle zák. ČNR 531/90 Sb. zák. 563/91 Sb. ve znění jeho § 37, mohou ten ekonomický subjekt, který porušuje povinnosti zákona o účetnictví (563/91 Sb.), pouze pokutovat, protože znění zákona neumožňuje jeho trestní postih. Jsou poznatky, že - zatím - nelze trestně stíhat ani odpovědnost za zničení (zmizení) účetní evidence či dokumentace. Podobně, jako „prodej“ deficitních (vytunelovaných) ekonomických celků „zahraničním“ zájemcům, většinou do východních evropských zemí.

Když máme v našem ekonomickém prostředí podmínky takové, jak bylo popsáno, nelze se divit, že občané tohoto státu, kteří jsou schopni našich nedostatků využít, je nakonec i zneužijí - v neprospěch nás všech.

Kdo porozuměl dějinnému vývoji prostoru střední Evropy, ví, že naši předkové od pradávna - včetně našich otců - museli snášet následky zájmů mocných - domácích i cizích. Nesmíme zapomínat, že o „náš“ prostor byl vždy nadměrný zájem a „politické“ dění bylo jevištěm pro zájmy majetkové. Strůjci dějin vytvářeli a předkládali odpradávna vlastní nebo skupinové zájmy a halili je vždy do nějaké myšlenky - kmenové, rodové, náboženské, národnostní, politické. I dnes tomu není jinak. Zápas o majetky byl vždy bojem o moc, zastíraný nějakou ideou.

Je na nás, do které ze dvou hlavních skupin, se každý jeden z nás přikloní. Je snadné zvolit cestu nejmenšího odporu a přidat se k těm, co odjakživa prohlašují: „Nehas, co tě nepálí!“ Je možné, že k nim patří také ti, co raději mnohou „causu“ odloží pro tzv. nedostatek důkazů, jak tomu bylo i v případě čísla 8. Nemají zásluhu, že majetek zůstal „u nás“ a nyní je nabízen jednou z realitních kanceláří téměř za 5 miliónů. Nic proti takovému řešení, ale i pokus o podvod by měl být, na základě znění zákona, potrestán.

Odsuzovat advokáty (prý konají jen svoji práci, když obhajují daňové podvodníky, zloděje a všechny ostatní, co parazitují na práci poctivých), je nemístné a zbytečné. Pokud skutečně vykonávají pouze svoji (třeba zákonem uloženou) povinnost, nelze nic namítat.

Ovšem postupy, které ztěžují nebo znemožňují odhalení viníků, jakými jsou požadavky výměn (odvolání) zasvěcených vyšetřovatelů (hlavně těch s určitou odbornou ekonomickou úrovní) i jejich poradců a znalců, by měly být zakázány. Tyto zásahy ve většině případů jsou jen snůškou nesmyslů a advokátskými triků - pro oddálení výnosu rozsudku. Zásahy do průběhu trestních řízení formou žalob (na orgány v řízení zúčastněné) jsou - dle mého názoru - výsměchem právnímu řádu. Pokud by snad některý z vyšetřovatelů (nebo jiný orgán činný v trestním řízení) porušil zákon, je přece možnost sdělit to soudu přímo - při jednání. Bude-li sdělení pravdivé, nepochybně bude mít vliv na rozsudek.

Nebude-li taková úprava práva prosazena, nebude ve společnosti snadné žít proto, že společensky neúnosní jedinci by mohli získat nadbytek právních jistot (zastoupení) oproti právům poctivých občanů.