ŠUMAVA
Co bude dál, nejen o Šumavě
Ve středu, 8. prosince l999 zveřejnily Lidové noviny článek Jaromíra Bláhy „Blokáda skončila, co dál se Šumavou?“ Název i obsah textu má širší souvislosti, autor sám je projevem naší divné doby. Nechci polemizovat s jednotlivými slovy a větami, kde se pan Bláha mýlí a nebo účelově obrací fakta. Pokusím se z obecného nadhledu postihnout, oč jde i na Šumavě. Diskuse a spory kolem Národního parku jsou jen jedním z projevů krize uvnitř, které jsme součástí.
Řeč je dohoda, napsaná dohoda o tom, že určitý zvuk (slovo) značí konkrétní věc nebo pojem. Série zvuků (věta) pak je výrazem složitějšího faktu, nebo zkušenosti. Lidská kultura, civilizace i organizace státu stojí na přijetí určité hodnotové stupnice většinou členů takového společenství. K zajištění dodržování takové dohody se tvoří zákony i instituce, které zajišťují dodržování přijatých dohod a zákonů. Nejstabilnější je společenství lidí tehdy , když základní kulturotvorné hodnoty přijímá jedinec v procesu výchovy a je o nich shoda. Mnohé pak není třeba psát ve formě zákonů, jedinec, který překračuje i nepsané normy se sám vyřazuje ze společenství.
Moderní dobu, její prosperitu a poměrný blahobyt, dostupný pro nejširší společenské vrstvy, vytvořilo exaktní myšlení a vědecká metoda. Vedlejším důsledkem je vytržení většinové masy spotřební společnosti z reality světa. Dnešní metody práce a organizace vytváří skupiny lidí úzce specializované a školené na určité činnosti. Většina se stává pasivním účastníkem běhu života a společenských procesů. Jedinec ve své ontogenezi neprochází životem tak, aby získával celou zkušenost o komplikovanosti života a ceně která se platí. Z našeho vědomí vypadává druhá strana života. Část, která jistí a udržuje dosažené zodpovědnost a chápání ceny a souvislosti.
Čtyřicet let jsme byli kolečky, součástmi a nebo jen materiálem totalitního státu. Vědomá spoluzodpovědnost byla nebezpečná. Převrat před deseti roky nerozrušil významně toto schéma. Vnitřní zvyky i vnější okolnosti přispěly k tomu, že nebyl dán jasný a veřejný signál, že zneužití, zločin a nezodpovědnost se trestá a postihuje. Nenastoupili jsme cestu k obnovení ctnosti, na kterých může stát společnost zodpovědná k sobě a v našem případě i ke svému přírodnímu prostředí. Falešné hry, které se odehrály v politice, privatizaci- postihly všechny odvětví lidské činnosti. Zasáhly nás jako bacil, téměř všechny. Neplatí mnohokrát exaktně prokázaná zkušenost, ani vědecký důkaz. Podvodníci se stali miliardáři. Politici, spolu s médii vytvářejí umělou realitu, ve které neplatí téměř nic. Společnost, kde na argument a apel po hledání objektivní pravdy dostanu pravidelnou odpověď „ Co to je , není objektivní pravdy „ pravda je subjektivní“. Taková společnost je akutně duchovně nemocná, došlo ke zpochybněni reality světa. Dohoda, kterou je naše řeč, byla zrušena. Kvalita vnitřní obsah slov potvrzený zkušenosti přestal platit. Pravdu má a vítězí ten, kdo vyprodukuje více zvuků, libovolně jakých a dokáže je dostat na co největší objem papírů a do „Teleskrýnu“ (Orwell), který máme v každé domácnosti.
Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády č. 163/1991 Sb. o rozloze 69 tisíc hektarů. V území, ze kterého bylo vyhnáno původní obyvatelstvo a které bylo po téměř půl století izolováno za pohraničními zátarasy. Osmdesát jedna procent území pokrývají, převážně nepůvodní , smrkové monokulturní lesy. Šedesát procent těchto lesů jsou smrkové monokultury ve stáří a vitalitě, kdy jsou jedinečným živným substrátem přirozeného destruktora smrkových lesů jménem lps typohraphus. Jen ignorant nebo fanatik může trvat na bezzásahovém managementu v národním parku, v takto přirozeně definovaných podmínkách. Trvá-li na tom po vší zkušenosti z toho, co se v posledním desetiletí odehrálo se smrkovými porosty Bavorského národního parku, je v lepším případě nepoučitelný fanatik. V horším záměrně škodí.
Takzvaná „bezkoncepčnost“ všech dosavadních vedení národního parku, je jen přirozeným důsledkem, jedním výhonkem bezkoncepčnosti transformace celého státu. Stejně jako v politice i v lesnictví a ochraně přírody byli lidé, kteří si byli vědomi reálného stavu i cesty k nápravě. V podmínkách lidského a hodnotového rozvratu neměli šanci.
Bezzásahovost proti lykožroutu smrkovému, při existujícím ložisku ve staré části bavorského parku, by měla jediný výsledek. Likvidaci smrkových porostů nejen v Šumavském parku. Při omezení do určitých prostor nebo zón, pak dlouhodobé chronické umírání a poškození širokého okolí.
Národní parky se ustavují dohodou ve vládách a parlamentech příslušných zemí. Zákonem nebo nařízením, se území vyčleňuje z běžné lidské exploatace. Stanovují se pravidla, zároveň i zdroje, které na udržení a správu budou vyčleněny.
Jmenovaná správa přejímá zodpovědnost a nese důsledky chybných rozhodnutí a špatné péče o svěřené území.
Blokáda na Trojmezí zabránila v kritickém období důslednému postupu k omezení expanze lykožrouta smrkového. Nezachránila prales. Jejím důsledkem budou suché horské lesy na Trojmezí. Za pár let se budeme chodit dívat na torsa mohutných smrků. Zpomalí se přirozená obnova lesa, která mohla probíhat pod živými stromy. Dojde k částečné degradaci odlesněného stanoviště a snižení jímavosti pro vodu. Kůrovce se zde namnoží a bude jej nutno zastavovat lesnickými zásahy dále.
Diskutovat, série zvuků, které Jaromír Bláha položil na papír, nemá smyslu. Je to změť protiřečících si polopravd, významů, či absurdností. Veřejná, mediální debata o Národním parku Šumava, je smutným obrazem toho, kam dospěla transformace české společnosti a státu i na poli ochrany přírody. Viděl jsem, jak se tvořila a kam nasměrovala transformace českého státu. Celá devadesátá léta jsem v parlamentu i tisku varoval a upozorňoval na důsledky nepoctivé politiky a transformace. Dnes se velmi obávám důsledků, které společenská choroba bude mít pro existenci Národního parku a šumavské krajiny.
Ve Vimperku 15.12.1999
RNDr. Čestmír Hofhanzl
Správa NP a CHKO Šumava, ecoline@volny.cz