Psané slovo je svědectví

Psané slovo je sdělením o duši a osobnosti člověka. Docent Braniš je vysokoškolským učitelem, doporučuji jeho žákům-schovejte si článek „Šumavo žij! Smrt diletantům a hyenám“ a po létech si ho přečtěte.

Pitrim Sorokin ve své klasické knize“ Krize našeho věku“, dělí fáze společenského vývoje na doby „ideové“ a „ideologické“. V ideovém období společenský duch i individuální pojetí hodnot jsou vnitřně opravdové. Lidé žijí vírou v to, co dělají. Charakteristické pro takovou epochu jsou velké výkony náboženské, umělecká díla, podle směrování lidského ducha i zásadní vědecké vynálezy. Po ideové epoše přichází éra označovaná Sorokinem „ideologická“. Vyznačuje se skepsí, rozkladem morálky a požitkářstvím. Víru nahrazuje mocenský nátlak. Zpochybňuje se téměř vše. Žijeme dobu ideologickou a jsme jí poznamenaní. Docent Braniš je ekologický ideolog. Člověk a jeho kultura je umělý výtvor, vytvořený funkci jeho mozku a prací rukou. Stavba lidské kultury se vytrhla z přírody a je umělou nadstavbou. Může existovat jen při stálém přílivu energie, která udržuje křehkou konstrukci lidských kulturních institucí. Ekologie má usilovat, aby udržovatelem kulturního stavu lidstva byla především energie duchovní. Ekologie má pracovat pro pochopení sounáležitosti člověka s přírodou a jeho závislosti na ní. Má vést člověka k souznění s přírodou a bránit překračování limitů. Ideologie a lež jsou největším nepřítelem kultury a ekologie.

Vytýkat nedostatek argumentů a sám nemít žádné je nešikovné, vyjadřuje opovržení k samostatnému úsudku čtenáře. Martin Braniš používá své argumenty účelově, které se nehodí nejsou. Přirovnává-li mne k aparátčikům padesátých let, použije-li slov „konformní pisálek“ nemůže mne urazit. Neurazí mne člověk, který před třemi roky na argument „nechá-li se kůrovcová kalamita na Šumavě volně proběhnout, bude zde příštích 200 - 300 let smilková step“ odpověděl „tak zde bude smilková step“

Dovolím si ještě ocitovat profesora Pfeffera, který před svou smrtí vyslovil přání, aby na Modravě, v oblasti dnešní kůrovcové kalamity, byl do kamene vytesán epitaf.

„První kalamitu v létech 1868-1878 způsobila větrná smršť“.

Druhá kalamita po roce 1945 byla důsledkem zuboženého hospodářství po válce“.

Ve Vimperku 25.června 1999 RNDr. Čestmír Hofhanzl, ecoline@volny.cz