Eurozóna,  které vládne Evropská centrální banka (ECB) s pouhými sedmi šéfy, oproti plánovaným deseti u nás, by podle některých tuzemských bankovních expertů měla být naší inspirací. Těžko říci, jaká může být relevance expertních názorů zaměstnanců institucí, které za bdělého dohledu státní, ale na státu, tj. Parlamentu a vládě, zcela nezávislé centrální banky podivným způsobem přišly o desítky či stovky miliard českých korun.

Možná bude ale rozumnější věnovat větší pozornost názorům ekonoma formátu nositele Nobelovy ceny prof. Hayeka. S tržními procesy měl přinejmenším delší a hlubší zkušenosti. A ten není tak optimisticky naladěn: „Výsledným efektem utopického návrhu na zavedení nové evropské měny bude pouze upevnění zdrojů a kořenů veškerého zla, pocházejícího ze státního monopolu na emisi peněz a kontroly jejich oběhu. Ačkoliv velmi sympatizuji s přáním dokončit hospodářské sjednocování západní Evropy naprostým uvolněním toku peněz mezi jednotlivými zeměmi, mám hluboké pochybnosti, zda toho bude dosaženo vytvořením nové evropské měny nějakou společnou měnovou autoritou. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by jednotná měna byla řízena lépe, než jsou v současnosti řízeny jednotlivé národní měny.

…Ve světě ovládaném tlaky organizovaných zájmových skupin se při poskytování institucí, které žádáme, nemůžeme spoléhat na dobromyslnost, inteligenci a porozumění, ale pouze na ryzí vlastní zájem. Jasnozřivost a moudrost A. Smithe je dodnes platná a nepřekonaná. Pokud jsou peníze řízeny vládou, je přes všechny své nedokonalosti jediným přijatelným stabilním systémem zlatý standard. Je ovšem mnohem lepší peníze z rukou vlády úplně vyjmout,“ konstatuje Hayek.

Na rozdíl od jiných „povinně optimistických“ expertů se jeho názory a prognózy, např. na neodvratnost hospodářské krize let třicátých právě díky iracionální politice centrálního bankovního systému Spojených států amerických, ukázaly jako přesné. Je ale pouze na nás komu chceme více naslouchat. Se zlatem již však raději příliš nepočítejme, neboť Česká národní banka (ČNB) ho z větší části zřejmě poněkud zbrkle vyměnila za dolary a eura, resp. jiná bankovní pasiva, která se v její bilanci zázračně mění v aktiva. A o jejich významnou část můžeme v průběhu dlouhých let, kdy budeme povinni udržovat kurz koruny v patnáctiprocentním fluktuačním pásmu vůči euru, lehce přijít.

Milan Rokytka,