Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu

Na Hroudě 19

100 00 Praha 10

podle § 91 Trz,- § 92 Trz odst.1, odst 2 a), 2 c),- § 93 TrZ.

Svoje podání zdůvodňujeme takto. Dne 25.2.1948 došlo k neústavnímu převzetí moci ve státě tzv. Akčními výbory Národní fronty, které byly řízeny Komunistickou stranou Československa (KSČ) a jí také odpovědné. K potlačení svobod a pluralitní demokracie při převzetí moci Akčními výbory Národní fronty vydatně asistovaly ozbrojené teroristické bojůvky této strany s názvem Lidové Milice označované zkratkou LM. Z dobových vyjádření představitelů KSČ je zřejmé, že tuto nelegální teroristickou organizaci si budovala KSČ naprosto vědomě jako “ozbrojenou pěst dělnické třídy” s úmyslem tyto teroristické oddíly použít při plánovaném rozvratu demokratického ústavního zřízení. Vznik a fungování této organizace nemělo nikdy oporu v platném právním řádu ČSR po celou dobu tzv. bolševického panství a vlády tzv. Národní fronty pod vedením KSČ jakožto vedoucí složky ve společnosti a ve státě, natož před rokem 1948. Je zřejmé, že ani čl. 4 Ústavy - Nejvyššího zákona, nemůže opravňovat jednu z politických stran, aby se vyzbrojovala pomocí nelegálních teroristických oddílů a jejich pomocí dále uzurpovala a kontrolovala svoji moc. Nadto čl.4 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti, byl zapracován do Nejvyššího zákona až po definitivním vítězství bolševického puče, kdy opozice a nezávisle uvažující představitelé z možné opozice, tedy nekomunistických stran byli vražděni, mučeni, neoprávněně vězněni na základě vykonstruovaných procesů nebo bez soudního projednání omezováni na svých osobních svobodách v pracovních táborech. V takovéto atmosféře ve společnosti, po hrůzných 50.letech došlo pouze přijetím čl.4 v Nejvyšším zákoně v roce 1961 toliko k formálně právnímu stvrzení vítězství bolševického puče a fiktivního nastolení stavu legality moci KSČ ve společnosti.

Důkaz: dobový tisk z období komunistického puče

archivní materiály KSČ

archivní materiály příslušných fondů MV ČR

Důkaz: Archivní fondy které se vztahují k bezpečnostní problematice ČSR v období 1945-1948

Koncem šedesátých let navodilo vedení KSČ a Komunistické strany Slovenska (KSS) tzv. uvolnění, které si většina občanů mylně vysvětlovala jako záměrnou a cílenou liberalizaci státu. Je zřejmé, že tzv. Pražské jaro 1968 bylo pouhým projevem názorové frakce uvnitř KSČ, která však neměla zájem na skutečném uvolnění poměrů a návratu k původnímu stavu plné demokracie, který zde platil v období první republiky, nebo alespoň k okleštěné demokracii, která u nás byla nastolena po roce 1945 na základě Košického vládního programu.

Dne 21.8.1968 napadla území republiky vojska států vojenského paktu Varšavská smlouva pod hegemonií vojsk SSSR. Tím, že i “lednové” vedení KSČ vyzvalo obyvatelstvo ke klidu, došlo k vyvolání poraženecké nálady u obyvatelstva a tím i k bezproblémovému převzetí rozhodujících pozic ve státě a ve straně těmi členy KSČ, kteří se nazývali konzervativci. Jsme přesvědčeni, že pokud by bylo obyvatelstvo vyzváno “lednovými komunisty” k mobilizaci za účelem obrany vlasti, SSSR by rozsah své operace nepochybně zvážil, protože by si nemohl dovolit další “maďarské události”.

Po 21.8.1968 převzalo nové, už zjevně prosovětské a kolaborantské vedení ÚV KSČ moc ve straně a státě po těch členech KSČ, kteří se podíleli na bolševickém puči, avšak začali hovořit o komunismu s “ lidskou tváří”. Z tohoto důvodu byla komunistická moc trvale neústavní, zločinná a založená na teroristických metodách.

KSČ byla strukturována a organizována jako vojenská organizace, odpovědnost za rozhodování byla delegována na základě demokratického centralismu shora dolů, tedy z vrcholného vedení KSČ na nižší tajemníky, kteří dále vykonávali bolševickou moc. Z tohoto důvodu požadujeme v tomto podání, aby na základě archivních materiálů byl prověřen řídící vztah mezi centrálou KSČ a nižšími tajemníky. Zásadně nemůže obstát námitka, že tito placení tajemníci pracovali na základě přinucení a pod tíhou strachu. Systém výběru kádrů uvnitř KSČ fungoval tak, že na strategická místa ve struktuře KSČ byli dosazování bolševici věci plně oddáni a pro tuto zvrácenou ideologii dostatečně zapáleni.

V této souvislosti pokládáme za zvláště závažné, že v roce 1969 a letech následujících, proběhla v KSČ a Komunistické straně Slovenska (KSS) výměna stranických legitimací, spojená s tzv. prověrkami. Dle našich zjištění při těchto prověrkách musel každý, kdo jimi prošel, a zůstal i nadále členem komunistické strany, podepsat, nebo jiným věrohodným způsobem před svědky (prověrkovou komisí) potvrdit svou věrnost komunistické straně a její politice spolupráce s okupanty. Museli jednoznačně souhlasit s tzv. “vstupem vojsk Varšavské smlouvy” či s “Internacionální pomocí bratrských stran”, jak byla okupace republiky v komunistickém žargonu nazývána, čímž jednoznačně jeden každý z nich (mnohdy i písemně) vyslovil svůj souhlas s velezradou, čímž se sám dopustil prvohlavového trestného činu.

Zvláště zavrženíhodným způsobem spáchali trestný čin vlastizrady všichni funkcionáři KSČ a KSS, kteří byli ve funkcích po roce 1969, z nichž mnozí za svou vlastizrádnou činnost pobírali peníze. Tito funkcionáři byli, na rozdíl od mnohých řadových členů, velmi dobře obeznámeni s kolaboračním programem a politickou linií této strany, zcela jednoznačně směřující k podpoře okupační mocnosti a otevřené kolaborace s ní a svou funkci vykonávali díky aktivní práci pro naplnění tohoto programu. Tento trestný čin spáchali jako organizovaná skupina, s podporou vlastní ozbrojené teroristické složky, Lidových milicí.

Důkaz:

Dobový tisk, dokument “Poučení z   krizového vývoje...”, dokumenty sjezdů KSČ a KSS, archivy KSČ a KSS.

Vlastizrádnou činnost v té době prováděli rovněž všichni funkcionáři a řada členů Socialistického svazu mládeže (SSM) Svazu Československo-Sovětského přátelství (SČSP), Svazarmu a jiných kolaborantských organizací, které svým programem a jeho naplňováním aktivně a nepokrytě spolupracovali na upevňování moci okupantů v tehdejší ČSSR.

Příslušníci ozbrojených složek, tehdejší ČSLA, SNB, StB, LM a jiných, kteří přísahali věrnost vlasti a poté jako aktivní důstojníci a praporčíci spolupracovali s okupační mocností, spáchali zmíněné trestné činy rovněž jako organizovaná skupina zvláště zavrženíhodným způsobem. Podíleli se dokonce na krvavém potlačení občanského protestu proti okupaci, který se odehrál 21. srpna 1969 na Václavském náměstí v Praze a na jiných veřejných místech tehdejší ČSSR, při nichž zabili několik osob a stovkám způsobili zranění. Mnozí z nich byli za spolupráci s okupanty a potlačování občanských protestů proti okupaci vyznamenáni.

Důkaz: Dobový tisk, archivy KSČ, KSS, SNB, StB, LM, SSM,

ČSLA, SČSP, Svazarmu, evidence státních a stranických vyznamenání, aj.

Členové a zvláště pak funkcionáři vyjmenovaných organizací se zúčastňovali různých školení, aktivů, schůzí a porad, na kterých byli opakovaně seznamováni a na kterých opakovaně souhlasili a podporovali programy, ve kterých mohli zcela nepochybně rozeznat jejich vlastizrádný, kolaborantský a vlasti škodící charakter. Tento program pak podporovali a pomáhali prosazovat zcela dobrovolně, mnohdy dokonce za finanční či hmotné výhody, poskytnuté jim vládnoucí kolaborantskou mocí na úkor ostatních občanů. Tím způsobili celkové zaostávání naší země za zeměmi vyspělého světa, mezi něž předtím Česká republika oprávněně patřila. Tak došlo k obrovským škodám ekonomickým, ekologickým, škodám na zdraví a morálce obyvatel, které byly v přímé souvislosti s tímto všeobecným zaostáváním.

Tato okupační mocností a domácí organizovanou kolaborantskou skupinou násilně převzatá moc byla udržována až do pádu komunismu v Evropě, kdy za nevyjasněných okolností ve všech zemích Evropy ustoupila komunistická moc do pozadí výměnou za nové ekonomické pozice. Nedůsledným vyšetřením událostí 17.listopadu nebyly rozrušeny vztahy a vazby mezi členy KSČ, KSS a jim podřízených ozbrojených složek kteří tento teroristický režim udržovali.

Z tohoto důvodu vyslovujeme podezření, že celý teroristický systém vlády bolševiků udržovala pečlivě vybraná skupina uvnitř vrcholného vedení komunistů za pomocí vertikální struktury krajských, okresních, oblastních a dalších aparátčíků. Proto požadujeme, aby během trestního řízení byla rozkryta celá mocenská a řídící struktura KSČ a KSS od roku 1945 až k 17.11.1989 jakožto struktura teroristické organizace a pro konkrétní osoby byla vyvozena trestní odpovědnost za skutky shora vyjmenované.

V této souvislosti upozorňujeme že hrozí zatajení či zničení důkazů, pokud nebudou neprodleně po tomto oznámení podniknuty příslušné kroky k zajištění archivů KSČ a dalších dotčených organizací.

Za předsednictvo politické strany Pravý Blok:

Petr Cibulka v. r.

předseda

Jan Votoček v. r.

první místopředseda

Jaroslav Zelenka v. r.

Návrh na udělení čestného členství

Velice si vážím lidí, kteří nesklonili před komunismem hlavu, a co více neváhali ani použít zbraň proti nesrovnatelně mocnějšímu nepříteli. Jak se odmítavě a neuctivě k těmto doslova hrdinům chová dnešní mocenská garnitura však víme.

A proto bych navrhoval udělení čestného členství Josefu a Ctiradu Mašínovým žijícím až dodnes v zahraničí a ze stejného důvodu i jejich sestře Zdeně Mašínové, která si prožila mnoho nespravedlností jako odvetu za emigraci jejich bratří. Dále také ze stejných pohnutek navrhuji udělení čestného členství pro agenta chodce Otu Rambouska. Samozřejmě po konzultaci, že oni sami o toto členství stojí a nejsou již členy nějaké jiné strany.

Jen lituji, že nemůžou mezi námi být takoví lidé jako byl například zesnulý spisovatel Karel Pecka, který přišel z komunistických koncentráků s podlomeným zdravím, ale duchovně nezlomen. Mrzí mne, že nemůže mezi námi být František Faktor a mnoho dalších, které komunisté zastřelili, popravili a jinak připravili o život.

Za tyto všechny proto žádám o udělení čestného členství v Pravém Bloku výše jmenovaným. Když si svých hrdinů a mučedníků nedokáže vážit stát, doufám, že to dokáže aspoň naše strana.

František Parožek

Kamenné Žehrovice 75