Vážení zemědělci. Před několika měsíci jsem napsal předsedovi Agrární komory ČR panu Ing. Hlaváčkovi otevřený dopis, ve kterém jsem se kategoricky postavil proti neoprávněnému blokování dálnic a silnic.

Důvody k takovému postoji jsem měl dva: Nikdo nemá právo bránit lidem ve volném pohybu po veřejných komunikacích jen proto, že si myslí, že má málo peněz. A již vůbec to nemá právo udělat někomu, kdo jeho situaci nemůže nijak změnit. Takovému postupu se říká vydírání a se stávkou nemá nic společného. Je nutné vyvinout přímý tlak na ty, kteří naši situaci mohou změnit. A to je parlament, vláda, politické strany mezinárodní instituce. Ne nezúčastnění lidé. Naše požadavky však musí být neúkorné, koncepční a oprávněné. Jednostranně prezentovaný problém s dovozem dotovaných potravin to zcela určitě není ! A to je druhý důvod mého nesouhlasu.

Naše dotované (častěji používaný termín subvencovaně) potraviny jsou vyváženy do okolních států, a proto „na oplátku“ nám sem posílají jejich subvencované přebytky. To je válka, kterou nemůžeme vyhrát ani náhodou. S ohledem na dotacemi zdeformovanou cenovou hladinu EU a množství našich přebytků, jim naše dotované potraviny nemohou nijak zvlášť ublížit. Našemu zemědělství však jejich dotované potraviny uškodí moc. Ve své podstatě tak nejde o konkurenční boj zemědělců, ale státních rozpočtů. Titíž lidé, co v pátek 27. listopadu 1998 zdržovali provoz na silnicích kvůli dovozu dotovaných potravin, bouchají do stolu a požadují po vládě dotovat vývoz nadbytečných zemědělských produktů. Celý tento humbuk mi připomíná bytového zloděje, kterému někdo vykradl byt a on na protest brání lidem v chůzi po chodníku!

Že naše zemědělství je dlouhodobě v krizi není nutné zdůrazňovat. Existuje několik hypotéz, proč tomu tak je. Ovšem málokdo se odváží vyslovit, že hlavní příčinou je nadvýroba, nebo-li nerespektování zákonitostí trhu. A místo, aby se řešilo omezení nadvýroby, pumpují se pod různými záminkami do zemědělství dotace (zvláště v EU) a tím se nadvýroba zvětšuje!

Je nesmírně důležité se začít chovat odpovědně. Odpovědně především k budoucím generacím. Přestat žít na jejich úkor a nesmyslnými dotacemi přebytečných potravin vytvářet dluh, který oni budou muset jednou splatit. Jak na to? Pokusím se načrtnout hlavní teze.

Prvního problému jsem se již dotkl. Je nutné vyřešit export a import zemědělských produktů. Že jakékoliv dotování exportu se nám vrátí jako bumerang v několikanásobně výši je nasnadě. Bránit se můžeme pouze tím, že přestaneme vývoz dotovat. Zameteme si tím před vlastním prahem. Pak lze do stolu Evropské unie bouchnout (ale opatrně, protože toho másla na hlavě máme požehnaně) a na dovážené potraviny uvalit clo minimálně ve výši jejich dotace. Bude velmi těžké toto prosadit, především ve vazbě na dříve uzavřené mezinárodní dohody, kde zemědělství je jen dílčí záležitostí a údajně bylo obětováno ve prospěch průmyslu. Navíc naším vládám víceméně vyhovují laciné dovozy, protože spotřebitel - volič rozhoduje o jejím dalším byt či nebytí. Ne zemědělec. Těch je málo.

Další překážkou je tzv. obálková metoda. Netroufám si tvrdit, že snad někteří překupníci podplácejí úředníky na ministerstvu, aby dostali licenci na dovoz. To ne!

Jen našinec má někdy pocit, že těch obálek v popelnicích před ministerstvem je nějak moc. Ale pojďme dál.

Druhá teze je ještě důležitější. Zemědělec potřebuje, aby si u něj podávali dveře nákupčí různých firem a chtěli po něm vypěstovat to nebo ono. To je ideální stav, ke kterému se můžeme dostat několika způsoby, nejdůležitější jsou dva následující.

Pohledem do historie zjistíme jednu nesmírně zajímavou věc. Ruku v ruce s úbytkem lesů, upadala i ta která civilizace, až došlo k zániku. Příkladem může být starověký Řím, který vytěžil lesy i na původně lesnaté Sahaře, či Máiové v Americe. Důvody nepřiměřené těžby? Přelidnění a neúcta k přírodě. Ale o tom někdy příště. Tím nechci říct, že vysázením lesů se šmahem vyřeší všechny naše civilizační problémy. Stav a množství lesů je nutné chápat především jako indikátor přístupu člověka k přírodě a životu vůbec. Životně důležité potřeby člověka jsou kyslík, voda a potraviny. A já dodávám les. Bez lesa život lidí na této planetě možný není. Troufám si tvrdit, že pokud lidstvo nevrátí lesy alespoň na polovinu pevniny, zničí samo sebe. Rozloha lesů a orné půdy musí být vyvážená, jinak bude docházet stále častěji ke klimatickým poruchám a tím i k devastaci půdy a následně hladomoru, tak jako v minulosti. Ročně je na této planetě vytěženo bez náhrady 16 miliónů hektarů lesa. To jsou dvě naše republiky!! Neúnosnost tohoto stavu by měla být zřejmá všem. Ale bohužel není. To, že se těží lesy, by mi tak dalece nevadilo, protože se jedná o obnovitelnou surovinu (pokud dojde k opětnému zalesnění). Vadí mi ale to, že odlesněná půda je vyždímána rádoby zemědělci a po pár letech ponechána osudu. K jaké další devastaci půdy potom dochází vidíme i u nás, hlavně v podhorských oblastech.

Takže z výše uvedeného vyplývá, že převážným zalesněním těchto oblastí dojde ke snížení výměry zemědělské půdy a tím se podstatně sníží i přebytky zemědělských komodit. Dále se zlepší životní prostředí, omezí se riziko povodní, získá se další zdroj obnovitelné energie - paliva a stavebního materiálu, zlepší se klimatické podmínky atd. Negativním dopadem bude úbytek pracovních příležitostí pro zemědělce, kteří se budou muset přeorientovat či rekvalifikovat, nejlépe na lesáky.

Druhým podstatným zásahem do zemědělství a národohospodářství vůbec je důsledná privatizace energetických firem a uvolnění cen energií. Na první pohled šílená věc, při hlubším prozkoumání nesmírně důležitá a nezbytná. Uvolněním cen energií dojde samozřejmě ke zdražení. Stát musí toto konpenzovat snížením daní lidem i firmám. V tom okamžiku vstupují do hry zemědělci a energetické plodiny. Konkurovat monopolům a nadnárodním koncernům, které leží, zpracovávají a distribují energie z neobnovitelných zdrojů, lze jen tehdy, pokud trh s energiemi přestane vláda deformovat dotacemi (udržování cen na určité úrovni je totéž, co dotace). Stát, který dotuje spotřebu energie z neobnovitelných zdrojů jen proto, aby volič neremcal (výstižnější výraz neznám), je jako topič v letním kině. Topením zahřeje především atmosféru a ta mu to vrátí třeba nadměrnými dešti.

Prosazením těchto dvou nesmírně důležitých změn se získají obrovské výhody pro nás i budoucí generace. Začne se konečně využívat ve větší míře půda k produkci obnovitelných surovin a energií a dojde k poklesu spotřeby těch neobnovitelných. Za druhé se vyřeší problém zemědělských přebytků a zemědělci přestanou mít dilema, co vlastně pěstovat. To stojí za námahu! Nebo snad ne?

Spousta lidí mi bude vyčítat černobílé a zjednodušující vidění světa. Mé názory se tak možná jeví proto, že v jednom dopise či článku nemohu vše rozebírat do detailů. Bylo by to příliš rozsáhlé a nikdo by to asi nečetl. V případě mého odmítavého názoru na dotace však musím své stanovisko rozvést. Dotace v opodstatněných případech nutné jsou. Jsou nutné tehdy, pokud dochází k výrazným historickým změnám či nápravám minulých chyb a je v zájmu společnosti tyto procesy urychlit. Příkladem je zalesňování nekvalitní zemědělské půdy. Lesy, které zde kdysi byly, vytěžili naši předkové a dřevo zužitkovali. Těžko bychom dnes hledali někoho, kdo tenkrát z toho měl profit. Takže tam jsou dotace potřebné.

Druhým případem může být uvolnění cen energií a s tím související rozjezd pěstování a zužitkování energetických plodin. Zde by dotace mohly být prospěšné, ale pouze na začátku. Pak to již musí fungovat bez nich. Podmiňovací způsob vyjadřování používám záměrně, protože nesmyslných dotací zde bylo v minulosti rozdáno přehršel. Příkladem je finanční podpora mléčného skotu v době nadbytku mléka nebo několikaletá podpora stále nových a nových pekáren, které dnes krachují pro nedostatečný odbyt. Vrcholem nehospodárnosti byly masivní dotace elektrických přímotopů! Mimochodem, víte s jako účinností je využíváno úhlí spálené v elektrárnách a dodávané do bytů v podobě elektřiny na topení? Využitelnost tohoto uhlí je stejná, jako když si doma vykrmíte prase a pak sníte pouze zadní kýtu! Aby toho nebylo dost, podle posledních zpráv se politici zabývají myšlenkou tyto přímotopy z důvodu nerentability demontovat a nahradit topením jiným. A toto opět dotovat! Doporučuji na to pozvat Davida Copperfielda. Ten nechá zmizet přímotopy jedním vrzem a skoro zadarmo. Ale vážně.

Dotace a populistický politik, to je jako nůž a malé dítě! Snad již chápete, jak jsou dotace problematické , a jak obezřetně se proto s nimi musí nakládat. Dotovat něco padesát a více let, jako je dotováno zemědělství v EU nebo USA, to je tedy čiré bláznovství. V podstatě je to začarovaný kruh. Stát dotuje zemědělské produkty proto, aby měl zemědělec odbyt a spotřebitel - volič dostatek laciných potravin. Ale ty peníze si nevykouzlí z klobouku. Takže je musí témuž voliči - spotřebiteli vzít v podobě daní. A není podstatné zda daně odvede přímo volič nebo jeho zaměstnavatel (o to dostane zaměstnanec menší výplatu). Podstatné je to, že na daních stát vybere jednou tolik, než kolik rozdá formou dotací a příspěvků těm opravdu potřebným. Tu druhou polovinu spolknou zástupy přebytečných úředníků a politiků, dotace nesmyslných přímotopů a předražených Temelínů, sanace vytunelovaných podniků a bank apod. Takže nás ta údajná láce přijde pěkně draho. Kdo nevěří, ať jsi vezme kalkulačku a statistické a jiné materiály a počítá. Bude se divit, na kolik že ho ta např. laciná elektřina vlastně přijde!

Jenže politik vůbec nestojí o minimalizované státní výdaje a samozřejmě i příjmy. On vůbec netouží po stoprocentní privatizaci a systému, kdo by to fungovalo bez něj. On jediný osvícený přece ví, jak nás ovečky nejlépe ostříhat a pak naši vlnu šikovně přerozdělit. Šikovně pro sebe a své sponzory! A tím se dostávám ke kardinálnímu problému, který je bez nadsázky alfou a omegou zachování života na této planetě.

Tato částka by byla jen malým zlomkem toho, co nás stojí nedodržování již tak děravých zákonů. Stačí si sečíst výdaje Konsolidační banky za posledních pět let. A to vše platíme ze svých daní! Proboha proč?

Oddělme konečně stranické kasy od peněz různých lobistů,“nezištných“ sponzorů a tunelářů! Jen tak se pohneme kupředu. Nezávislý a slušný politik udělá nakonec to , co je pro tuto planetu a republiku nejlepší. Proč by bezdůvodně škodil jiným, když konat dobré věci je tak příjemné a povznášející. A to myslím smrtelně vážně!

Tak jako zaměstnavatel musí dát zaměstanci odpovídající plat za jeho práci, tak i politik a politická strana musí dostat zaplaceno svým zaměstnavatelem - voličem, prostřednictvím státního rozpočtu. Jinak nebudou politici a jejich stranické aparáty pracovat pro blaho této země, ale pro „nezištné“ sponzory. Nechápu, proč všichni s klidem přihlížíme legalizovaným úplatkům v podobě sponzorských darů? Bláhově si myslíme, jak vhozením hlasovacího lístku do volební urny předáváme odpovědnost a moc do rukou zvolených politiků a nejsme schopni pochopit, že moc má ten kdo platí!

Stanovit objektivní pravidla pro financování politických stran není až tak těžké. Podstatně těžší bude uvést je do života. Sponzoři se budou neradi vzdávat svého vlivu a politici svých bočních příjmů. Je potřeba bedlivě sledovat reakci jednotlivých politiků a stran. Čím větší odpor, tím větší nelegální příjmy. Jednoduchá přimá úměra. A obrana? Volit pouze ty strany, které závazně přislíbí změnu financování. A pokud to neslíbí žádná, nejít k volbám. Oni se budou muset chytit za noc. Příkladem mohou být senátní volby. Těch pár voličů dalo senátu jediný mandát: aby se rozpustili! Donuťme je to udělat tím, že k příštím volbám nepůjde nikdo!

Zemědělci! Přestaňme prosazovat dotace na přebytečné potraviny. Nestrkejme hlavu do chomoutu v podobě kvotací a regulovaných cen. Povede to jen k další nadvýrobě, korupci a dalšímu ochromení již tak deformovaného trhu. Nevytýkejme vládě, že nemá žádnou zemědělskou politiku a vytvořme si ji sami. A za tu bojujme! Pojďme do Prahy před parlament (ne do obchodů) a prosazujme výše uvedené změny, protože to jsou změny neúkorné, koncepční a oprávněné. A když to bude nutné, dovezme třeba hnůj a navršme ho až po střechu. Udělejme zkrátka vše legální a dostupné ke zlomení moci nadnárodních koncernů, monopolů, mafiánů a tunelářů a k vytvoření zdravého tržního prostředí. Jsem pro. Protože jde o život! O život náš i budoucích generací! O život na této planetě. A o to stojí se poprat! Vyvarujem se však otravování lidí na silnicích a vyvolávání polovičaté a pokrytecké dotační války. Je to nemorální a neslušné! Já se nenechám v manipulovat do pozice okradeného zloděje. Vy ano?

Na závěr jen malou poznámku. Naše zemědělství, a nejen to, je pod vlivem EU. Tento vliv se bude s blížícím se vstupem do EU stupňovat. Otázkou je, zda přejímání prokazatelně špatných postupů EU, je nutné. Jsem skálopevně přesvědčen, že ne. A skeptikům mohu říci jediné: Není velkých cílů.....

V Kojetíně v lednu 1999

DOSTÁL Zdeněk

soukromý zemědělec