OKOLNOSTI ZVEŘEJNĚNÍ TŘETÍHO TAJEMSTVÍ

Symbolický výklad třetího fatimského tajemství ukončuje tragické období lidských dějin

V pondělí 26. června 2000 Vatikán zveřejnil text „třetího tajemství“ z portugalské Fatimy, doplněný komentářem kardinála Josepha Ratzingera. Poskytl tak pohled na poselství, které po desetiletí zneklidňovalo představivost milionů lidí.

Jak Vatikán prozradil již dříve, „třetí tajemství“ má formu prorockého poselství o zápasu církve s totalitním systémem a vrcholí vizí pokusu o vraždu papeže.

Kromě textu „třetího tajemství“ čtyřicetistránkový dokument obsahuje také teologický komentář kardinála Ratzingera, úvod arcibiskupa Tarcisia Bertoneho a několik krátkých textů, které do něj byly zařazeny zřejmě proto, aby podtrhly autentičnost textu. Dokument zveřejnila Kongregace pro nauku víry; kardinál Ratzinger je jejím předsedou a arcibiskup Bertone sekretářem.

Arcibiskup Bertone ve svém úvodu k poselství poukazuje na to, že fatimské zjevení je nepochybně „nejproročtější“ poselství Panny Marie; je neuvěřitelné, aby tři malí pasáčkové mohli v roce 1917 předpovědět 2. světovou válku a vznik totalitního impéria v Rusku.

Dále uvádí, že papež Jan XXIII. četl „třetí tajemství“ v srpnu 1959, ale rozhodl, že ho nezveřejní. Papež Pavel VI. se v březnu 1965 rozhodl stejně. Papež Jan Pavel II. si tajemství přečetl znovu krátce po atentátu 13. května 1981 a rozhodl se zasvětit celý svět Panně Marii - což provedl 7. června 1981. Sestra Lucie potvrdila, že toto zasvěcení vyplnilo přání Paní z Fatimy. Letos v květnu se rozhodl papež Jan Pavel II. uveřejnit plný text fatimského tajemství. Arcibiskup píše, že toto rozhodnutí „ukončilo období dějin, poznamenané tragickou lidskou touhou po moci a zneužívání druhých, nicméně prostoupené Boží milosrdnou láskou a pozornou péčí Ježíše Krista a církve“.

 

 

Soukromé zjevení

Ve svém teologickém komentáři kardinál Ratzinger zdůrazňuje, že klíč k pochopení fatimského poselství leží ve slovech, přičítaných Panně Marii: „Pokání, pokání, pokání!“ Druhým klíčovým bodem poselství Panny Marie je její opětovné ujištění: „Moje Neposkvrněné srdce zvítězí.“

V první části svého komentáře kardinál zařazuje správně fatimské poselství jako „soukromé zjevení“. Vysvětluje, že soukromá zjevení je nutné odlišovat od rozhodujícího veřejného Zjevení, obsaženého v Písmu a vykládaného prostřednictvím církevní tradice.

„V Kristu řekl Bůh všechno - tj. plně se zjevil, a proto kniha Zjevení je na konci naplněním Kristova tajemství, jak je vyjádřené v Novém zákoně,“ uvádí kardinál. Přesto mohou soukromá sdělení vytvářet - a vytvářejí - pokračování ve formě různých zjevení, varování a poselství. Soukromé zjevení, vysvětluje kardinál Ratzinger, „pomáhá této víře a ukazuje její věrohodnost právě tím, že vede zpátky k rozhodujícímu veřejnému Zjevení“.

Církev posuzuje prostřednictvím své hierarchie pravost soukromých sdělení. V některých případech - jako jsou fatimská zjevení - církev předkládá veřejné schválení poselství. V takovýchto případech, píše kardinál Ratzinger, může poselství „skutečně přispět k lepšímu chápání evangelia v určité době, proto by se nemělo přehlížet. Je to pomoc, která se nabízí, ale nikdo není povinen ji využít.“

 

 

Symbolický výklad

Když se kardinál obrací k obsahu „třetího tajemství“, píše, že prorocké vidění, které bylo třem malým dětem odhaleno ve Fatimě, bylo zobrazením dvacátého století. „Ve vidění můžeme poznat minulé století jako století mučedníků, století utrpení a pronásledování církve, století světových a mnoha místních válek, které poznamenaly posledních padesát let bezprecedentním rozsahem krutostí.“

 

„Toto vidění je spojeno s Mariinou žádostí o modlitbu a pokání,“ pokračuje kardinál Ratzinger. Fatimské poselství jako celek důrazně připomíná, že krize světa musí být nakonec rozřešena nikoli ozbrojenými silami, ale modlitbou a spolehnutím se na Boží milost. Tak přes zobrazení násilí a varovný tón končí povzbuzením k důvěře: „Moje Neposkvrněné srdce zvítězí.“

„Pochopit znamení časů,“ píše kardinál, „znamená přijmout naléhavost pokání, obrácení, víry. To je ta správná odpověď na tento moment dějin, který je charakterizován závažnými riziky, vyznačenými v obrazech, které následují.“

Kardinál Ratzinger přiznává, že mluvil se sestrou Lucií o celém obsahu fatimského poselství. Sestra Lucie prý řekla, že se jí zdá stále jasnější, že účelem všech zjevení je pomoci lidem více růst ve víře, naději a lásce.

Ve „třetím tajemství“ píše sestra Lucie o vidění anděla s planoucím mečem. Tento obraz je podle kardinála Ratzingera všeobecně známý z knihy Zjevení a představuje hrozbu soudu, který se vznáší nad světem. Během 20. století, když války hrozily milionům lidí okamžitým zničením, stala se hrozba soudu zvláště bezprostřední. Avšak hrozba je vyvážena obrazem „záře Matky Boží“.

Ve svém poselství k fatimským dětem Panna Maria zdůraznila potřebu modlitby a pokání.

„Tímto způsobem je podtržena důležitost svobody člověka,“ píše kardinál Ratzinger. „Nebezpečí, které ohrožuje svět, je možné se vyhnout, jestliže lidé odpovědí na Mariinu výzvu k pokání. Stručně řečeno, vidění mluví o nebezpečích a jak se jim můžeme vyhnout.“

 

Nicméně, uzavírá kardinál, vidění končí mocným vyjádřením naděje ve slibu Panny Marie „moje Neposkvrněné srdce zvítězí“. Dotýká se tak základního principu víry; „Mariino ‚fiat‘, slovo jejího srdce, změnilo historii světa, protože přineslo světu Spasitele.“

Ve své analýze poselství kardinál Ratzinger přímo komentuje teorie mnoha amatérských teologů, že fatimské poselství, a zejména „třetí tajemství“ obsahuje mimořádné zprávy o konci světa nebo odpadlictví uvnitř církve. „Tyto analýzy byly chybné,“ píše prefekt Kongregace pro nauku víry. „Ti, kdo očekávali vzrušující apokalyptická odhalení o konci světa nebo budoucím směru dějin, jsou nutně zklamáni. Fatima naši zvědavost v tomto směru neuspokojila, právě tak jako nelze křesťanskou víru redukovat na předmět pouhé zvědavosti.“

 

 

Není to autentické poselství?

Někteří tvrdí, že poselství, které Vatikán zveřejnil, není autentické, nebo poukazují na jiná potvrzená zjevení, která jsou údajně v rozporu s výkladem Fatimy.

 

Podle poselství obdrženého při zjeveních v Akitě v Japonsku v roce 1973 je cílem symbolického vidění ukázat, jak „činnost ďábla pronikne do církve; kardinálové budou proti kardinálům, biskupové proti biskupům.“ Stoupenci tohoto poselství prohlásili, že poselství z Fatimy a z Akity spolu souvisí.

Bývalý filipínský velvyslanec ve Vatikánu Howard Dee řekl v roce 1998 v rozhovoru pro magazín Inside the Vatican: „Biskup Ito (místní biskup, nyní již zesnulý) si byl jist, že Akita byla rozšířením obsahu Fatimy, a kardinál Ratzinger mě osobně potvrdil, že tato dvě poselství, z Fatimy a Akity, jsou v zásadě stejná.“

 

Přestože jak biskup Ito, tak kardinál Ratzinger vyhlásili poselství a události v Akitě za události nadpřirozeného původu a označili je za „hodnověrné“, žádné konečné potvrzení a posouzení poselství neexistuje.

 

Podle materiálu CWR

Převzato z časopisu Mezinárodní Report

Adresa: Zámecká 175, 538 42 Ronov nad Doubravou

Bezplatná linka 0800 - 123450

Třetí část tajemství zjeveného 13. července 1917

v Cova di Iria-Fatima:

Píši z poslušnosti vůči Tobě, můj Bože, kterou mi ukládáš skrze Jeho Excelenci pana biskupa z Leiria a skrze Tvoji a moji Nejsvětější Matku.

Po dvou částech, které jsem již vyložila, viděly jsme po levém boku Naši Paní, o něco výše Anděla, který měl v levé ruce ohnivý meč, z něhož sršely plameny, které, jak se zdálo, měly zapálit celý svět, ale uhasínaly při styku s jasem, který vyzařovala proti němu z pravé ruky Naše Paní: Anděl ukazoval pravou rukou na zemi a silným hlasem volal: „Pokání, pokání, pokání!“ A viděly jsme v nesmírném světle, jakým je Bůh, „něco podobného, jako když se vidí osoby v zrcadle, když procházejí kolem něho”, Biskupa oděného v bílém šatě a „měly jsme tušení, že by to mohl být Svatý otec“. Různí jiní Biskupové, Kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký Kříž z hrubých trámů z neodkorněného dubu; Svatý otec dříve než tam dospěl, procházel vrávoravým krokem velkým polorozbořeným městem a rozechvělý, sklíčen bolestí a smutkem, se modlil za duše mrtvých, které při svém pochodu potkával; když dospěl na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého Kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho stříleli střelnými zbraněmi a šípy, a stejným způsobem zemřeli jeden za druhým Biskupové, Kněží, řeholníci a řeholnice a rozličné světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny Kříže stáli dva andělé s křišťálovými nádobami v rukou, do kterých sbírali krev Mučedníků a tou zavlažovali duše, které se blížily k Bohu.

Tuy 3. ledna 1944