ZASTAVTE GANGSTERY

VOLTE PRAVÝ BLOK

To co mnozí tušili a nemnozí věděli již krátce po listopadu 1989, se dnes stává jistotou. Česká republika je ovládána hustou sítí navzájem propojených zločineckých organizací ve všech sférách života společnosti. Tohoto vynikajícího úspěchu dosáhl organisovaný zločin tak snadno především díky tomu, že jejich český „seriózní tisk“ dokázal tzv. „spiklenecké teorie“ celých deset let úspěšně odkazovat do říše fantazie a agentura komunistických rozvědek v zahraničí zabránila průniku těchto informací do západních masmedií. Publicisty, kteří se pokusili poukázat na tyto do očí bijící skutečnosti, označoval tento tisk po celou tuto dobu za paranoiky, fanatiky nebo politické extremisty. Ani tento oficiální tisk však již nemůže před dnešní realitou dále zavírat oči a předstírat, že zlo u nás nevládne. Po 10 letech totiž promluvil president Václav Havel a varoval nejen před vládou kapitalismu mafií, ale i před rebolševizací politické moci. Rozhodné slovo konečně řekla i Evropská unie a veřejně varovala Českou republiku, že ohrožuje svoje přijetí do Evropy, pokud nedokáže omezit moc komunistických a estébáckých mafií na hospodářský a tím i politický život ČR. Za této nové politické situace se „naši“ stateční politici a novináři ponořili do hlubokého mlčení a vsadili na osvědčenou strategii nereagování, která je zatím nikdy nezradila. Do otevřeného střetu s civilisovaným světem naši hrdinové nepůjdou. Žádný z nich se samozřejmě neodvažuje označit presidenta Václava Havla a představitele Evropské unie za paranoiky nebo politické extremisty, přestože tak deset let označovali statečně každého, kdo se odvážil tvrdit totéž. Teď, když už sami mají nakradeno, připravují v tichosti přechod na druhou stranu barikády, tedy na stranu „práva a spravedlnosti“. Alespoň opticky. Civilisovaný svět budou dále rozkládat zevnitř…

Polistopadové garnitury jsou s organizovaným zločinem spjaty stejně jako garnitura předlistopadová. Rozdíl je jen v tom, že zatímco bolševici organizovaný zločin spíše využívali ke svým cílům, dnešní garnitury jsou jím ovládány. Poslední případ propojení špiček ČSSD s mezinárodním organizovaným zločinem v souvislosti s chystanou cestou Miloše Zemana do USA je jen kamínkem v rozsáhlé mozaice. Doufejme že pro mnohé publicisty i veřejnost bude zároveň kamínkem posledním, který jim umožní nahlédnout skutečné tvary obrazců na politické mapě České republiky.Vzhledem k tomu, že celá kauza měla od počátku mezinárodní rozměr, věřme že se ji nepodaří tak snadno zamést pod koberec.

Osob s podobnou minulostí běhá samozřejmě všude kolem habaděj. Jen málokterý z nich ale organizuje zahraniční cesty premiéra členské země NATO a domlouvá premiérovo dostaveníčko s kandidáty nadcházejícího boje o Bílý dům. Milan Jedlička se k tomuto angažmá dostal jako blízký přítel Miroslava Šloufa. Šéf Zemanových poradců na svých amerických cestách u Jedličky v jeho vile na Long Islandu nedaleko New Yorku pravidelně přespává (naposledy se tak stalo během Šloufovy dvoutýdenní červnové cesty) a české tajné služby mají zdokumentovánu řadu jejich setkání v tuzemsku. V roce 1994 dostala česká policie informaci o Jedličkově minulosti a o podezření, že spáchal vraždu. Na žádost FBI jej sledovala a zjistila, že tohoto čechoameričana navštěvuje v jeho místním bytě v Mariánských Lázních mimo jiné právě Šlouf. Oba dva se v tu dobu vydávali za zástupce americké telekomunikační společnosti Viatel a Šlouf se snažil domluvit Jedličkovi setkání s představiteli Telecomu. Jedlička naopak často navštěvoval sídlo desítky Šloufových společností na Václavském náměstí v Praze. „Pan Jedlička? No, já ho vlastně ani moc neznám, to se spíš zeptejte ministra Kavana nebo ambasadora Shattucka,“ říká Šlouf. „Co se týče mé červnové cesty, to byla dovolená, a z toho se snad nemusím zpovídat. Víc se na to téma bavit nebudu.“

Styky amerického gangstera a bývalého českého komunistického aparátčíka americké tajné služby nijak zvlášť nevzrušovaly, byť jim podle Shattuckových zpráv minulost obou mužů vadila. Obrat nastal v lednu 2000, kdy Šlouf protlačil Jedličku do české vládní delegace, která pod vedením Kavanova náměstka Kmoníčka TAJNĚ navštívila Irák. Když pak bagdádská mise praskla, odmítl Jan „Kato“ Kavan zveřejnit jména jejích účastníků, nicméně Jedličkovu přítomnost zjistila CIA. A fakt, že do přísně embargované Saddámovy diktatury jezdí za českou stranu oficiálně jednat člověk, kterému by každý další prokázaný delikt vynesl ve Spojených státech doživotí, spojence z NATO rozrušil. Navíc šlo o muže, který slibuje Čechům výnosné obchody se zbraněmi. Američané netuší, co v Bagdádu slíbil.

Výrazem stoupajícího neklidu pak byla tajná diplomatická depeše, kterou v červnu 2000 poslala z Prahy do Washingtonu americká ambasáda. Upozornila v ní americkou vládu, že Česká republika začíná být ovládána neprůhlednými skupinami premiérových komunistických poradců, že opoziční smlouva účinně brání demokratické kontrole a že česká zahraniční politika začíná být orientována na země, které jsou pro USA bezpečnostním rizikem (například Irák).

V Praze odpověděli na znepokojení spojenců po svém. „Pan profesor Klaus zprávu zná a vyjádřil při setkání s panem Shattuckem podiv nad jeho informacemi,“ říká bez bližšího upřesnění Ladislav Jakl, poradce šéfa sněmovny Václava Klause. A v táboře druhého ze smluvněopozičních vůdců ještě přituhlo. Na Úřadu vlády totiž nejenže Miroslav Šlouf pověřil Jedličku organizací zmíněné premiérovy americké cesty, ale dal mu k ruce další dva odborníky ze Zemanova poradního týmu. Jedním je Jan Belda, absolvent komunistické vysoké školy politické, a druhým ing. Kochrda, bývalý šéf amerického odboru na předlistopadovém ministerstvu zahraničí, kterého počátkem 90. let propustil Jiří Dienstbier. (Spolupráce s KGB je víc než pravděpodobná – NN).

Chicagský rodák Milan Jedlička po svém příchodu do Čech v roce 1993 založil pět firem, z nichž pro bezpečnostní služby byla nejzajímavější Česká zprostředkovatelská pojišťovací agentura. Tu totiž spolu s Jedličkou spoluvlastnil Sergej Alafinov — muž registrovaný v několika firmách patřících karlovarské „pobočce“ solncevské mafie.

Kromě ruských mafiánů pak Jedlička, dědic menších chicagských jatek, podniká a obchoduje s někdejšími příslušníky komunistické a estébácké elity. Policii zajímaly například jeho styky s Miroslavem Moškvanem, někdejším pracovníkem ÚV KSČ, evidovaným agentem StB a mužem, který byl počátkem devadesátých let stíhán za loupežné přepadení. On a další Jedličkovi přátelé založili několik firem společně s bývalým tajemníkem Městského výboru KSČ a spolupracovníkem StB Miroslavem Štěpánem (např. Multys, Maknessa, SMS Bohemia, atd.).

Neměli bychom zapomínat ani na pašování zbraní ve velkém, ve kterém figurovala liberecká firma Agroplast pod vedením Petra Perničky, který dodnes uniká před spravedlností a pobývá u svých bosů v Moskvě. Vždyť při jeho zatčení v Baku za něho orodoval i moskevský starosta Jurij Lužkov. Není náhodné že se jedná o firmu, která měla velmi úzké styky s vedením ODS. Václav Klaus dokonce používal firemní helikoptéru a senátor Přemysl Sobotka měl v budově, patřící Agroplastu, svou senátní kancelář. Není ani náhodné, že právě Pernička je vlastníkem liberecké regionální televize Genus. Což Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zdá se nechává zcela klidnou…

Tyto sítě, velmi dobře jištěné mediálně, se v poslední době začínají stále více aktivizovat, neboť lidé se začínají ptát po skutečných vinících současného stavu, za který nesou finanční odpovědnost ve výši stamiliard prostí občané - daňoví poplatníci, kteří ho nezavinili. Proto se mafie snaží za každou cenu za svými zločiny zamést stopy tak, aby vše vypadalo jako náhoda. Operace „Šutr“, která měla objasnit podvodné machinace s drahými kameny v našich bankách, jež stály daňové poplatníky až 30 miliard korun si již vyžádala první oběť. Zhruba před měsícem byl ve svém domě zavražděn člen specielního policejního týmu „Šutr“ JUDr. Popovič. Příznačné je i mlčení všech médií, včetně bulváru, který v jiných případech vraždu policejního vyšetřovatele přináší na prvních stranách.