„Přestože původní důvody zakládání centrálních bank nejsou právě ekonomicky podložené, pozdější vývoj vedl k ospravedlnění existence těchto bank i k narůstání jejich významu v řídící hierarchii každé vyspělé ekonomiky,“ uvádí ekonom Zbyněk Revenda v jedné ze svých studií. Je to poněkud rozporuplné tvrzení, neboť deklarovaným cílem činnosti a vůbec samotné existence každé centrální banky je péče o cenovou (resp. u nás zatím měnovou) stabilitu a stabilitu bankovního sektoru, což jsou ekonomické důvody. A ekonomické subjekty se mají řídit samy, na základě cenových signálů – tedy tržně, nikoliv být řízený jakousi „řídicí hierarchií“, neboť to je socialistická idea, která se neosvědčila. Podíváme-li se však do historie, ukazuje se, že oněch vyhlašovaných cílů se žádné centrální bance nedařilo a nedaří dosáhnout. Tento neúspěch je natolik systematický, že stojí za to hledat skutečné, nikoliv deklarované důvody vzniku centrálních bank.

Tak například Bank of England získala v roce 1694 (mírně omezený) monopol na emisi bankovek proto, že za to zaplatila vládě a nikoliv proto, že by to bylo k obecnému prospěchu uživatelů tohoto směnného ekvivalentu. „S tím je spojen souhlas, že tyto banky budou dodávat vládě peníze kdykoli, v situacích náhlého nebezpečí, kdy bude nutné postřílet větší množství lidí,“ konstatuje americký právník a ekonom Lysander Spooner. „To je výstižný popis důvodu zakládání centrálních bank, kterým samozřejmě nebyla proklamovaná snaha o zajištění stability bankovního sektoru, ale potřeba financování výbojných válek,“ dodává Josef Šíma, český liberální ekonom.

„V úsilí vnutit lidem špatné peníze se vlády samozřejmě nevyhýbaly ani těm nejkrutějším opatřením. …Dvacet let v okovech a v některých případech i smrt, to byly tresty za odmítnutí francouzských asignátů. Rané anglické právo trestalo odmítnutí akceptovat vládní peníze jako crimen lese majestatis. V dobách americké revoluce bylo odmítnutí kontinentálních bankovek trestáno jako akt nepřátelství a v některých případech mohlo znamenat zánik dluhu,“ doplňuje naše poznání vládních praktik F. A. von Hayek. V uvedeném kontextu je zřejmé, že na první pohled nevinná věta ze zákona o České narodní bance (ČNB): „Platné bankovky a mince vydané ČNB jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky,“ může mít pro liberálně smýšlející občany docela tragické dopady.

O teoretické shrnutí dané problematiky se pokusil Jan Havel ve své diplomové práci Svobodné bankovnictví (je k dispozici na internetových stránkách Liberálního institutu): „Centrální banky nejsou produktem spontánního vývoje. Bylo by totiž nesmyslné domnívat se, že tomu tak bylo. Nikdo nebude preferovat situaci, kdy nesmí odmítnout státem vydanou bankovku, před situací, kdy ji odmítnout smí. Nikdo nebude preferovat situaci, kdy nesmí používat alternativní bankovku, před situací, kdy tuto alternativu má. Pokud někdo tvrdí, že systém svobodného bankovnictví byl kvůli své neefektivnosti a nestabilitě nahrazen systémem centrálního bankovnictví, buď záměrně lže nebo si není vědom ekonomických souvislostí.“