Zamítnutí justičních novel Parlamentem je krokem správným směrem. Navrhovaná Nejvyšší rada soudnictví by se mohla snadno stát „normalizačním poklopem„ nad justicí.

 

V pátek 15.9.2000

V odpoledních hodinách Parlament ČR odmítl vládní návrh novel v oblasti soudnictví. Vládní předlohy měly správný název a) Vládní návrh zákona o soudech

b) Vládní návrh zákona o soudcích a soudních přísedících.

Pokusme se vysvětlit co způsobilo odpor poslanců poslat předlohy dále do třetího čtení?

 

 

V čísle 19/2000 NN byl otištěn rozsáhlý materiál o problematice přijímacího řízení na právnickou fakultu UK v roce 1999. Na konci článku autor nadhazuje otázku jaké asi fungují personální standardy v oblasti státní správy, jestliže jedna z klíčových institucí používá při přijímacích řízení metodologii, která má své kořeny v hluboké normalizaci ? Autor současně vyjádřil skepsi nad úspěchem tzv.“ justičních reforem, ale i reforem celé soustavy veřejného práva“, dokud nedojde ke změně přijímacího řízení u všech právnických fakult v celé ČR.

 

Očekávání změn

a reforem

Jmenování dlouholetého předsedy NS ČR JUDr. Otakara Motejla vzbuzovalo naděje na zahájení a provedení reforem nejen v oblasti justice. Velmi brzy byla nastíněna ministrova představa o zrušení Krajských obchodních soudů a přenesení obchodních věcí na okresní a krajské soudy a na celou škálu změn procesních předpisů, které mají za cíl urychlit řízení. Rozsáhlý materiál posléze projednala vláda na svém zasedání dne 14. dubna 1999 pod názvem „ Zásady reformy soudnictví“ a přijala usnesení č. 325, jimž uložila ministru spravedlnosti předložit do 15. června 1999koncepci reformy soudnictví“, která bude vycházet ze zmíněných „Zásad“. Výše uvedená „Koncepce“ byla později umístěna na webové stránky ministerstva spravedlnosti ČR. Klíčovým bodem reforem je patrně však orientace a důraz na urychlený vznik samosprávy soudců pod názvem Nejvyšší soudcovské rada (dále jen NRS), která naplní vizi oddělení správy soudnictví od výkonu soudní moci.

 

Souboj poslanecké verze a vládní verze

 

Vládní návrhy zákonů byly projednávány souběžně s poslaneckými předlohami. Podle názoru některých poslanců je „velká novela“ zcela zbytečná, postačující je novela stávajících justičních zákonů.

Vládní návrhy totiž předpokládaly vznik Nejvyšší soudcovské rady, která by měla mít 16 členů, z nichž 7 mělo být voleno všemi soudci, 4 voleni Parlamentem na návrh právnických fakult, České advokátní komory a Notářské komory ČR, 4 voleni Senátem. Předseda NS ČR měl být současně předsedou NRS. Rada měla ze zákona vykonávat správu soudnictví, což především znamená široké oprávnění ve věcech personálních, tj. stanovení pravidel pro přijímaní justičních čekatelů, organizování výběrových řízení pro uvolněné místo soudce atd. Jednou z velkých kompetencí mělo být dále právo jmenovat a odvolávat předsedy a místopředsedy okresních a krajských soudů. Oproti poslaneckému návrhu zákona pojmu soudcovská etika je přikládán nižší význam, což vyplývá i z dikce vládní předlohy, kde stojí , že „ NRS může vydat pravidla soudcovské etiky“. Správně by měla být NRS povinna pravidla soudcovské etiky vydat, přičemž pravidla by měly být konsensuálně přijímány soudci ještě před vznikem NRS. Předkladatelka poslanecké verze Vlasta Parkanová má jako ministryně spravedlnosti jistě své zkušenosti se „soudcovskou etikou“, kdy jenom vyslovení pochybností znamenalo vlnu odporu soudcovské lobby a upozorňování na tzv. „zasahování“ exekutivy do nezávislé justice. Zde leží totiž příčina problému. Nezávislost justice totiž neznamená neodpovědnost a nekontrolovatelnost...

 

Funkcionáři Soudcovské unie mají svoje „normalizační“ vidění právního řádu

 

Během okurkového období zapadl výrok bývalého předsedy Soudcovské unie a předsedy Okresního soudu pro Prahu 10 JUDr. Vyklického, který v novinách prohlásil, že naše právo mělo s vyjímkou období 50.let vždy „západní šmrnc“ !!!!!. Na tento otřesný názor ( byť i soukromý) předsedy Okresního soudu pro Prahu 10 reagovala v novinách předsedkyně NS ČR Eliška Wagnerová, která se přímo v článku zeptala pana Vyklického, jestli období normalizace, kdy se po „invazi“ začaly rušit rehabilitační rozsudky, kdy byli lidé vyhazováni z práce a tomu také odpovídala servilní praxe soudu z příslušných pracovně právních sporů, kdy byla lidem odepřena základní občanská práva, mělo rovněž západní šmrnc... Z textu a reakce předsedkyně NS ČR Elišky Wagnerové bylo zřejmé, že byla sama velmi překvapena z takové obhajoby normalizačních poměru v naší zemi. Smutnější zarážející a dokonce nebezpečné je to, že největším bojovníkem za zřízení NRS jsou právě vysocí funkcionáři Soudcovské unie. Jestliže je či byl pro soudce přijatelný funkcionář s normalizačními názory je i velmi pravděpodobné, že podobné kádry by byli zvoleni do čela NRS. Tím došlo k situaci, která se již stala na vysokých školách, kdy nebývalé akademické svobody po roce 1989 zakonzervovaly stav natolik, že jakékoliv reformy jsou bez exekutivního zásahu shora, ale i změn zákonů nemyslitelné a dokonce neproveditelné. Normálně uvažující a tedy i reformně naladěni pedagogové jsou totiž mnohdy automaticky nezvolitelní do orgánu, který má na akademické záležitosti vliv, tj. do akademických senátu fakult, ne-li univerzit. Lze předpokládat, že v případě voleb do orgánů NRS by došlo k podobnému jevu.

 

Nejprve musí být nastolena pravidla

 

Funkcionáři Soudcovské unie lobují za vznik NRS všude a v její vzniku vidí cíl svého snažení, nikoli jako prostředku ke změně poměrů v justici a nastolení pravidel. Proto je důležité připomenout, že Soudcovská unie od svého vzniku tj. od r. 1990 pracuje na etickém kodexu soudce, který dosud není hotov a dle názoru JUDr. Vyklického pro tisk se jedná o velmi náročnou práci, proto v nejbližší době hotov ani nebude!?!. Nebyla by to náročná práce, kdyby zde existoval skutečný zájem na nastolení pravidel. Pak by mohla Soudcovská unie vyhlásit či podpořit třeba téma diplomových nebo studentských prací „soudcovská etika u nás a v zahraničí“ a není pochyb, že by samotní studenti připravili zdařilý kompilát. Takže se nejspíše nechce. Již zmiňované vystoupení bývalého předsedy Soudcovské unie dává tušit normalizační rozměr plánované NRS. Vedle normalizačního myšlení těch, kteří se chtějí nechat zvolit do čela NRS, stojí za zmínku také bezpečnostní rizika z personální kompetence NRS. Lze předpokládat, že v blízkém horizontu dojde ke zrušení Úřadů vyšetřování a na soudy přejde část agendy vyšetřovatelů (neví se jak rozsáhlá). Za situace, kdy budou soudci „ vyšetřovat“ organizovanou trestnou činnost, či drogové mafie a nepotřebují dosud „ bezpečnostní prověrku“ jako např. státní zástupci je na místě důvodná obava, že by NRS mohla pracovat v personálních otázkách právě v oblasti organizovaného zločinu nevhodným směrem.

Mementem je také potrestání soudkyně zlodějky (krádež šišky salámu) v Českých Budějovicích snížením platu, zatímco i ministr požadoval odchod z justice. Klientelistický system na okresních soudech nedovolí nikoho potrestat a tedy ani nastolit stav odpovědnosti. Můžeme se proto jenom obávat že tato pravidla by si s sebou „ přinesla“ i NRS. Je velmi pravděpodobné, že by došlo v justici k ještě většímu rozvolnění poměrů. Bylo by proto rozumné, kdyby se bojovníci za „ autonomii justice“ v podobě NRS seznámili, jaké vysoké profesní a etické nároky musí splňovat soudce třeba v Itálii, pracující na organizovaném zločinu.

Dalším problémem je i oprávnění NRS provádět a organizovat výběrové řízení pro justiční čekatele. Není tajemstvím, že žádná propracovaná metodika neexistuje. Nemůže ani existovat, když si s  problémem neporadily ani právnické fakulty v celé ČR. V roce 1999 existoval jistý mediální rozruch kolem testů pro justiční čekatele, neboť výsledky byly velmi neradostné. Minimální procento úspěšných. Později se ovšem ukázalo, že „speciální testy„ pro justiční čekatele vytvořil bývalý „odborník“, pochopitelně bolševik přes marxismus–leninismus. Kde tohoto „ odborníka-bolševika“ ministr Motejl našel, již není známo. Za nastolení pravidel v justici jsou odpovědni všichni významnější právníci. Nejen soudci... Zatímco v jiných zemích při přechodu od diktatury k demokracii byli právě obecní soudci „ motorem demokratizace a nápravy poměrů“ jak napsal Aviezer Tucker v Kritické Příloze RR. U nás je tímto tvůrcem změn jenom Ústavní soud. Jak má ale veřejnost věřit snahám o „ upřímný zájem“ na zřízení NRS, když soudce plzeňského soudu Baxa je i nadále v pracovním poměru u zdejšího soudu a do exekutivy (náměstek ministra) si odskočil na „ministerskou stáž“. Boj ministerských úředníků za větší nezávislost justice potom vypadá nevěrohodně a spíše jak poslanci správně pochopili, vypadá jako honba za větší nekotrolovatelností......Dosud totiž převládal v hlavách některých soudců názor, že nezávislost znamená nekontrolovatelnost a neodpovědnost. Jakékoliv snahy o nastolení stavu odpovědnosti a kontroly byly označovány jako zasahování do nezávislosti soudců.

 

Poslanecká předloha

má šanci

Předkladatelé správně usuzují, že pro tak rozsáhlou změnu v justici ještě nenastal čas a proto je třeba nejprve dílčí novelou stávajících justičních předpisů nastolit stav odpovědnosti a kontrolovatelnosti. Z tohoto důvodu v Parlamentu leží dvě poslanecké předlohy – zcela nový návrh Zákona o kárné odpovědnosti soudců a vládní novela Zákona o soudech a soudcích. Prvá předloha nastoluje transparentnější a přísnější pravidla pro stanovení kárné odpovědnosti soudce, druhá předloha vytváří jakýsi mezistupeň před NRS v podobě personálních senátů, tyto by se měly vyjadřovat k přeložení soudce, ke jmenování předsedy okresního a krajského soudu a dále by měly provádět výběrová řízení volného místa soudce, současně se nově zavádí tzv. služební hodnocení soudce. Předsedou personálního senátu je předseda okresního soudu a 4 zvolení soudci. Pokud by prošla v parlamentu uvedená předloha, znamená nastolení větší odpovědnosti za personální věci u předsedů soudů. Vzhledem k tomu, že NRS v nejbližší době nevznikne, Soudcovská unie bude na etickém kodexu soudce pracovat dalších několik let, dojde patrně k situaci, že etický kodex nakonec vypracují právníci mimo justici. Poslanecká předloha totiž předpokládá dodržování etického soudcovského kodexu.

 

 

Z uvedeného výše je proto zřejmé, že zamítnutí tohoto souboru tzv. „ Motejlových reforem“ v oblasti justice bylo v konečném důsledku rozumné. Tyto zákonné předlohy kladly důraz na znik NRS na místo systémových změn, kterou je např. Zákon o kárné odpovědnosti soudců. Zatímco Ústavní soud má důvěru veřejnosti, ostatní obecné soudy musí o svoji důvěru bojovat svým každodenním chováním a jednáním. V konečném důsledku není důvod pro nářky nad pomalým přibližováním justičních zákonů k EU, jak budeme jistě zastrašování levičáky a kryptokomunisty. Evropa jistě pochopí, že NRS by se stal normalizačním poklopem nad justicí, který by zastavil jakékoliv pozitivní změny v justici.

 

Igor Volný

autor je právník

1991-1992 člen Výkonné rady Mladých konzervativců

1990-1993 Starosta spolku českých právníků Všehrd

e-mail: igovolny@seznam.cz

 

P.S. Doplnění redakce NN.

Uvítali bychom od čtenářů NN autentický text testů pro justiční čekatele v roce 1999 aby bylo zřejmé, jak je výběrové řízení nesystémové.