Byly to takové organizace jako Čedok, ČSA, ČSAD, Čechofrakt, Inspekta, Filmexport, Pragokoncert atd. I takový Rapid, který se zabýval reklamními akcemi, měl pro tyto komunistické a estébácké podvodníky a intrikány velké možnosti. V posledních letech bylo zcela běžné, že různé, často zcela zbytečné propagační materiály, se nechaly tisknout v zahraničí se zdůvodněním, že doma není volná kapacita tiskáren, ačkoliv, jak se nyní ukazuje, naše tiskárny dnes vydávají mnohonásobně více takových tiskovin než před deseti lety. Ale i zde hrály roli jiné zájmy - dejte cizím agenturám vydělat a požadujte na nich za to protislužby, zněl příkaz StB. Tak se raději zaplatil dvojnásobek ceny než by stál tisk v ČSSR, ale takový nakladatel, který měl na Západě obrovskou konkurenci a komunistická zakázka byla pro něho velmi zajímavá, byl tímto způsobem zavázán. Pak je vysvětlitelné, že v Rapidu pracovali mezi dalšími i takoví prominenti jako CSc Červený nebo Václav Bok - oba dva uvedení v Cibulkových seznamech. Jak se z obyčejného reklamního pracovníka Červeného stal až po Listopadu 89 náměstek nového demokratického ministra zahraničního obchodu, nevysvětlí dnes už asi nikdo. Bylo mj. uvedeno, že navštívil, většinou několikráte, celkově až 100 zemí, asi tak jako většina komunistických papalášů pracujících pro StB nebo KGB - až se zdálo, že nepracují v zahr. obchodě, ale v cest. kanceláři Václava Fischera... Ředitelé všech takových podniků byli více na cestách než doma. Průměrně 150 dní za rok. Co doma si řídili je sice otázka, ale díky StB se nikdo na to neptal, samozřejmě ani na to, co dělali třeba na Fidji nebo na Panenských ostrovech a jakou tam asi dělal CSc Červený reklamu a pro koho... Jeho cesty stály tolik, že se ani za několik let za tyto částky neudělaly obchody. A takoví byli všichni - nikdo se nedovolil, dokonce ani ministerstvo zeptat, proč jezdí, třeba i několikráte za rok, například do Monaka. Prostě tihle kádři StB se nikoho nebáli a tak vlastně prstem na mapě hledali místa, kde ještě nebyli. Velmi opatrně se pouze jednou uvedlo, že náklady na zahraniční cesty stoupají v celém sektoru zahraničního obchodu ročně až o 20 %, což bylo za jeden rok několik desítek miliónů. Možná že pak tvrdili, že hledají nové kontakty pro StB, ale když je nenašli anebo jen takové, co existovaly jen na papíře, tak jejich řídící pracovník StB byl za tuto shovívavost od nich ještě odměněn a vše pokračovalo zase dál.

Červený tedy ani nemusel být dlouhodobě v cizině jako byl jeho kámoš náměstek Václav Bok, který se z komunistického dělníka „vypracoval“ přes StB (nebo KGB?) až na obchodního radu a náměstka Rapidu. Ten si vždy věděl rady, jak pro sebe získat mamon. Tím byl Bok přímo posedlý. Nestyděl se zavést praxi, ačkoliv sám jezdil a pobýval deset let v zahraničí jako obchodní rada, že každý zaměstnanec Rapidu před služební cestou dostal od něho na papírku příkaz, co mu má v cizině koupit. I bonbóny a čokoláda byly na seznamu, aby si je on sám nemusel kupovat a zbylo mu vše na Tuzex... Samozřejmě, že musel šetřit, aby si mohl nechat postavit vilu na atraktivním místě v Praze blízko Troje, stejnou, jakou tento komunista viděl u kapitalistů na Západě... Pro sebe byl schopným obchodníkem a po Listopadu 89 tuto vilu pronajímal cizincům za 4 tis. DM měsíčně. On ji totiž vlastně ani nepotřeboval, když měl současně luxusní státní byt...

Záměrně se obyčejnému lidu předkládá lživý obraz, že za komunismu největší zloději u nás byli veksláci, ale málokterý vekslák si mohl nechat postavit tak luxusní vily a mít k tomu ještě bez strachu konta v bance, v Tuzexu a u zahraničních bank. A k tomu zaopatřené děti a příbuzné, aby to za komunismu přece jenom tak nekřičelo. Dnes to ovšem křičí veřejně, ale zase jen do větru...

Navíc členové dnešní vlády tvrdí, že tito lidé by už asi nechtěli návrat komunismu, ale vždyť všem komunistům pomohl komunismus k novému jmění. Kdyby neměli velké peníze a kontakty už z dob komunismu, tak by z nich dnes nebyli noví kapitalisté. Asi by nechtěli komunismus, který by jim vše sebral, ale takový, který by jim majetek za pomocí mafie stejných kádrů chránil, takový, který by nemuseli ve světové konkurenci stále obhajovat. Pokud sami nejsou podnikateli a pracují u některých zahraničních firem, neboť díky komunismu a StB získali oproti ostatním, kteří nemohli za celý svůj život vycestovat na Západ, jazykové znalosti a zkušenosti, jak to v civilizovaném světě chodí, pak se i tam často projeví jejich charakter a zkušenosti podvodníků. Jeden takový příklad. Firma Quelle si vybrala po Listopadu také takového komunistického a estébáckého kádra a pověřilo ho jako generálního ředitele pro ČR. Ani ne za dva roky byl vyhozen - pro údajné podvody. Sice ho pak přijala jiná firma, když před tím dostal „zlatého padáka“, a to dokonce již po druhé. Poprvé, když ho propustili z podniku zahraničního obchodu a on se jim za to odměnil soudní žalobou. Podobně jako v Komerční bance se postupovalo tehdy všude. Potvrzuje se tedy, že ten, kdo jednou podváděl, se pokouší podvádět dále i nové zaměstnavatele a těch příkladů by bylo možno uvést stovky, včetně Stehlíka, Soudka, Junka, nakonec i z banky Kollerta, který pochází ze stejné líhně.

Je ovšem třeba opakovat, že bylo tisíce poctivých i v komunistickém zahr. obchodě a že mnozí tvrdě a nezištně pracovali ve prospěch národa, jak si alespoň vždy říkali. To je již v povaze mnohých, že nedovedou podvádět, i kdyby k tomu měli příležitost. Pak se ovšem měli noví „demokraté“ zajímat, jakého jmění si nahrabal ten či onen za komunismu a podle toho o lidech soudit. V. Klaus tomu ovšem dal „korunu“ - špinavé peníze ho nezajímají“. Výsledky jsou známé - vyrostla nová mafie, která mezi sebe, tak jako za komunismu, malé mravence nepustí. Ten, který za komunismu zůstal chudákem, se mezi ně nehodí - to je packal a žebrák, a navíc nebyl spolupracovníkem StB. Schopný tedy za komunismu nebyl ten, který poctivě pracoval a ze svého platu si nemohl koupit vilu, luxusní chatu a jiné jmění, ale ten, kdo kromě svého platu měl mimořádné příjmy. Ani ty prémie nebyly často za zásluhy. Bylo známo mnoho případů falšování údajů v plnění plánu, aby takový ředitel pobral desetitisíce korun každým rokem, třeba i za dosažení záporných hospodářských výsledků.

A v tom je právě jádro celé té zločinnosti, která u nás dnes tak bují - nikdy nebyli takoví podvodníci potrestáni a noví vládci se nechtějí k této době vracet. Mnozí z nich vědí velmi dobře proč... Možná, že i některý čtenář položí otázku, proč se máme vracet k lumpárnám minulých, když ani ty současné nikdo nepostihuje. Pak bychom si ovšem mohli říci - to je náš osud a jako mlčící většina pojďme jenom čekat, až budeme úplně na dně. Pak asi „vstanou noví bojovníci“ a komunistická strana bude slibovat nápravu. Pomlčí samozřejmě o tom, jak to bylo za komunismu. A proto také ze všech sil prosazuje udělat za svou vlastní minulosti tlustou čáru.

Pomlčí o tom, že padesát let se u nás pracovala za žebrácké mzdy, zejména ženy, aby z jejich mezd si dobře žili, papaláši. Prý zato může Sovětský svaz. Jak ale potom vysvětlí, že takové velmi zaostalé Maďarsko a dokonce i Polsko nás dohání. I tam přece byl vliv SSSR, pokud opomeneme NDR, které mělo v komunistickém bloku zvláštní postavení. Ale občan všech těchto zemí byl především vlastenec a teprve potom komunistou a v takovém rozsahu svůj národ neokrádal. I tam měli své StB, ale zase ne v takovém rozsahu jako u nás. Již J. Frolík o tom ve své knize „Špion vypovídá“, díl I. a II. psal, že na počet našich obyvatel jsme vedli v celém světě počtem fízlů. Proč vůbec jsme museli provádět v takovém rozsahu špionážní činnost? Nejen na úseku vojenských údajů, ale i na úseku hospodářském. Jaký výsledek z těchto miliardových nákladů na špionáž mělo naše národní hospodářství, naši občané? Jaký výrobek byl u nás zaveden jako špičkový na základě špionážních údajů? Jestliže SSSR takové údaje použil třeba na výrobu nových letadel, co se u nás převratného za těch čtyřicet dva komunistických let zavedlo? SSSR chtěl provádět velmocenskou politiku, aby byl velmocenským partnerem USA, ale k čemu to bylo dobré pro Československo?

Kdo tedy zodpovídá za příkazy k takové špionáži a kdo ji prováděl? Přece za tím stojí konkrétní lidé a jestliže říkáme, že jen nacismus byl zločinný, pak byl také zločin rdousit a ožebračovat desítky let náš národ! V roce 1968 jsme tvrdili, že do třech let doženeme Rakousko - a kde jsme dnes - jak dlouho budeme dohánět Rakousko?

Asi zato nemůže jen Sovětský svaz - ten nám jistě neurčoval, kolik musíme mít špionů, zrovna tak jako to neurčoval Maďarsku a Polsku. Pak ovšem vyvstane otázka - jak asi zdůvodníme našim dnešním spojencům v NATO, že jsme proti nim dělali špionáž v obrovském rozsahu a kdy naši spojenci budou požadovat seznam takových špionů, kteří měli spojení na jejich občany a všichni tito mají nějakou návaznost na KGB. Dokážeme se zachovat jako upřímní přátelé demokratického Západu???

To samé platí o Evropské unii, kam se nyní najednou chceme rychle dostat. Asi nám jde jen o ty peníze jako mnohým africkým zemím. Ovšem tam to již naštěstí západní demokracie, také ovšem po dlouhé době, naštěstí odhalily. Peníze nejdou ve prospěch lidu, ale rozkradou je papaláši, policie a armáda. Proto již takové druhy pomoci zastavily.

Vychytralost je nám vlastní a západní demokracie s tím zatím nemají zkušenosti. Získali jsme miliardy po odsunutých Němcích, další miliardy znárodněním majetku čs. kapitalistů, zabavili jsme i majetek živnostníkům a zemědělcům. Skočili jsme na majetky emigrantů a pokračujeme v tom dál. Takhle to ovšem do nekonečna nejde. Jak dlouho ještě chceme parazitovat na druhých?

Husák si nikdy nechtěl půjčovat v zahraničí, neboť vyrostl ze skromných poměrů a bál se půjček, ale naši noví vládci si za deset let vypůjčili tolik, že jsme dohnali tak zadlužené země jako jsou Maďarsko a Polsko. Vychytrale se těšíme, jak nám Západ tyto půjčky promine. Prodali jsme většinu socialistického, předtím z větší části kapitalistického, majetku. A kde jsou ty peníze - kde se zlepšila výstavba bytů, měst, dopravy, železnice?

Lidé jsou zatím spokojeni. Mohu jezdit na dovolené, kupovat si auta, projíst budoucnost svoji a svých dětí. Jsou to ale peníze, které měly být investovány. Až dojdou tyto zdroje a Evropská Unie nebude mít také peníze na tolik nových členů, pak to svedeme na ně. Šli jsme do EU a co z toho máme?

Pak nás může potkat takový osud jako africké země. Jedna vláda střídá druhou a protože je tak rozšířená korupce, tak ani nová vláda s tím nemůže nic dělat, neboť každý má máslo na hlavě. Proto je revoluce často jediným východiskem. Pak asi opět zazáří velký Lenin a bude se těšit, že se mu splnil sen o světové revoluci.

Ti, kteří si již dávno ulili peníze do ciziny, do USA, se asi tam odstěhují, neboť USA zůstane vždy zemí, kde bude blahobyt, který nelze tak snadno prošustrovat. Co ale bude s námi - obyčejnými lidmi - to bývalé komunistické a současné postkomunistické papaláše zajímat nebude.

A pak mlčící většina bude hledat nové vůdce, ale to bude již pozdě. Vzorem je našim papalášům nové Rusko. Německo jim muselo dát 30 miliard marek za odchod Rudé armády, aby se prý pro ně postavili v Rusku ubikace. Ani tam nevědí, kde jsou ty miliardy. Zato však to ví mafie. Kupuje si vily v Monaku, na Floridě, na Kanárských ostrovech a asi brzy skoupí celé Karlovy Vary. Také asi čekají, že jednou v Rusku bude revoluce, pokud jim Západ nedá další peníze. A tak pryč a po nás potopa!

Ale ten Západ to jednou pochopí, tak jako to již chtěl udělat v Rakousku Haider. I tam nakonec musí jednou dojít k názoru, že jejich další a další dary pro postkomunistické elity obyčejným občanům nic dobrého nepřinesou - vše se rozkrade. Tam, kde se korumpují politici, celníci, finanční úřady, policie a soudy - tam nelze dávat dary vládám.

Tímto pojednáním jsme ukončili, zatím, přehled o činnosti StB v oblasti zahraničních styků. Neznamená to, že bychom nemohli pokračovat. Mnoho poctivých pracovníků z těchto úseků by také mohlo podat svědectví, neboť je jistě mezi nimi mnoho těch, kteří také „do toho viděli“, i když se sami této špinavosti přímo nezúčastnili.

Rádi bychom tiskli Vaše příspěvky. Není to samoúčelné. Ti lidé, kteří se obohacovali za komunismu, jsou stále mezi námi a dále vládnou nebo nám dnes už vládnou jejich dětí. Víme, že ne každý, kdo měl legitimaci KSČ byl spolupracovníkem StB a že z takového členství neměl každý komunista zvláštní výhody.

Bohužel KSČ, resp. její vedení, zatáhlo do řad KSČ i mnoho čestných, ale naivních důvěřivých lidí a bohužel KSČ za dobu čtyřiceti let zkompromitovala nejméně čtvrtinu národa, počítáme-li, že do roku 1968 měla téměř dva miliony členů, když jich na půl milionů po roce 1968 ze svých řad vyloučila, pak přibrala opět stejný počet nových.

Pak se musí rozlišovat jak ten či onen se projevoval. Jaké měl funkce v KSČ a zda byl jen řadovým členem anebo přes KSČ dosáhl funkce ředitele. Spolupracovníkem StB nemusel být člen KSČ. Naopak StB potřebovala mnoho bezpartijních, aby získali důvěru svých přátel, kteří byli zcela proti režimu. Dosazoval proto takové lidi i mezi disidenty a žádala je, aby veřejně režim kritizovali. A takoví bezpartijní byli mnohem horší než řadový člen KSČ, který by po letech rád z KSČ vystoupil, ale za to by byl daleko více potrestán než bezpartijní. Pokud neměl odvahu, to je pak jiná záležitost, ale co takový dělník získal z toho členství, pokud se nechtěl ulejvat a podvádět ? I tito lidé by dnes neměli mlčet!

F.B.

Doslov redakce NN

Proč StB uchvátila u nás moc a stala se z ní v současnosti nejsilnější politicko-ekonomická mafie, by mělo být dávno záležitostí historiků, politologů, vědeckých ústavů, spisovatelů i novinářů. Snad o tom moc nevědí, nezajímá je to anebo z ní mají strach či sami mají „máslo na hlavě“. Jak se ukázalo, i mezi renomovanými „seriozními“ historiky byli spolupracovníci StB (viz. prof. dr. J. Křen - nedávný spor s časopisem Týden). Lidé, kteří na historických faktech měli informovat národ pravdivě, vědomě lžou a to za celé období od roku 1939. Proto i J. Křen stále tvrdí, že v letech 1945 a 1948 byla u nás demokracie, aby všechny ty zločiny té doby zaretušoval a k tomu se přidávají i mnozí poslanci, když jednali, zda se má napsat na pomník doba nesvodoby od roku 1945 nepřetržitě až do roku 1989.

Pokusme se tedy velmi stručně analyzovat činnost StB s použitím údajů v databázi StB.

Předně je známým faktem a potvrdil to i býv. čs. komunistický špion Josef Frolík, strýc současného ředitele vnitráckých archivů Mgr. Jana Frolíka, mezi zasvěcenými známého pod krycím jménem „Šnek“, že k počtu obyvatel měla ČSSR největší počet špiclů. A v tom je také ta tragedie současné morálky.

V roce 1968, kdy se ozývaly hlasy, že socialismus „s lidskou tváří“ nepotřebuje tolik spolupracovníků StB a zda vůbec StB má svoje opodstatnění, nastalo mezi estébáky veliké zděšení a strach, že přijdou o koryta. Na rozdíl od vysokých funkcionářů KSČ, z nichž se stali přes noc převlečení noví demokraté, pracovníci StB to měli s politickými přemety horší. Jako odborníci politické teroristické organizace byli náhle nežádoucí, jako noví „demokraté“ by se sami zbavili svých dosavadních dobře placených funkcí. Proto ve strachu a v naději vyčkávali a vzhlíželi k SSSR, potažmo ke KGB, se kterou byli propojeni. Dočkali se - srpen 1968 je tohoto strachu zbavil. KGB se přesvědčili, že jedinou naprosto spolehlivou oporu proti reformátorům mají právě v kádrech StB a tak se stalo, že tato organizace měla plnou důvěru nejen KGB, ale i samotného Brežněva a stali se z nich tedy kovaní zrádci národa. Nebyl to tedy jen Bilak, Jindra atd. atd., kteří nebyli dosud za vlastizradu odsouzeni, ale všichni příslušníci StB a důstojníci komunistické armády. Převzali proto ihned dohled nejen nad prověrkami v komunistické straně, ale i na celou kádrovou politikou ve státě. Pokud noví normalizátoři v čele s Husákem, Štrougalem atd. nebyli zcela politicky neposkvrnění a zkompromitovali se koketováním s Dubčekem, pak je tandem KGB-StB očistil pro špinavou práci a jako očištění mohli potom čistit ostatní, nepohodlné, se kterými se nepočítalo. Zejména nebezpeční pro ně byli sokové ještě z dob Antonína Novotného. Moc StB tedy zákonitě rostla, tak jak klesal vliv partijních orgánů a kádrových oddělení. StB si vybírala mezi takovými, kteří se za Dubčeka točili na všechny strany a třeba kolaborovali. Na ty měla nejvíc kompromitujících materiálů. Postupovala stejně jako po roce 1945, kdy mnozí konfidenti Gestapa zastávali vysoké funkce v komunistickém Československu. Z nacistického kolaboranta se stal poslušný komunistický kádr, schopný všeho a za to mu dovolili, aby si k sobě vzal lidi stejných kvalit, včetně příbuzných. A to byl počátek zrodu mafie Gestapa - NKVD - StB - KGB, která trvá až dosud. Její moc už nikdo nemůže ohrozit, protože její členové byli rozmístěni na všech úsecích našeho života - od politiky, hospodářství, sportu, kultury až po soudy a lidosprávu.

Jeden příklad za všechny právě z lidosprávy, která zdánlivě v té komunistické hierarchii neměla silné slovo. Od přidělování bytů, pozemků na stavby chat, garáží a domů až po likvidaci majetku emigrantů, zajišťovala chod komunistického systému. Právě tam musel sedět někdo, kdo by splnil důstojníkům a spolupracovníkům StB každé přání. Za dobrou práci pro StB potřeboval byt, pozemek, vybrat si věci, co zde nechali emigranti a právě přes ně se takové požadavky prominentů rychle vyřizovaly. Zatímco obyčejný občan nezískal místo ani na garáž, prominent si byl jistý, že dostane nejlepší pozemek na stavbu vily. O tom, že měli nejlepší lékařskou péči, k dispozici Sanops a speciální obchody, ani nemluvě.