Zdeněk Bureš : Úvahy všedního dne (III .)

 

Začínám si připadat nenormální v záplavě informací a prohrách našich peněžních ústavů. Stále slyšíme a čteme , co se ztrácí miliard na špatných úvěrech a na převodech peněz do sestřiných společností.

Chtěl bych upozornit zlověstnost významu miliarda. To není jen symbolická jednotka, jak to na první pohled vypadá a zní. Je to tisíc milionů Kč, t.j. číselně vyjádřeno 1 000 000 000,- Kč. Na každého obyvatele z přibližných deseti milionů obyvatel, ztráta 1OO Kč.

Ztráty, které už byly státem dotovány v bankách, když o většině dalších zatím ani nevíme, jsou ale 300 miliard Kč!!! Na každého obyvatele připadá již 3O tisíc Kč. A na rodinu? Je potřeba to dále rozebírat? A kdo myslíte, že to nakonec zaplatí?!!!

Jistě se již mnozí posmíváte, ale uvědomují si to všichni v plné šíři? Všichni nevyděláváme a tak na skutečně plně pracujícího připadá už teď částka cca 25O až 3OO tisíc Kč. A to za deset let vládnutí pochybných ekonomů a zákonodárců.

Dostáváme se k otázce ještě důležitější. Řekl nám za tu dobu někdo z vládnoucích politiků a vlivných novinářů, kam ty miliardy vlastně zmizely? Komu byly špatné úvěry poskytnuty, jaké byly ztráty již při jejich poskytování? Kdo všechno se o naše peníze podělil?

Začínající drobný, nebo střední podnikatel, když si chce půjčit na př. 5 mil. Kč těžko shání pro banku dostatečnou záruku, která musí být v hodnotě nejméně 120%, tedy v tomto případě 6 milionů Kč. Poctivý podnikatel rovněž musí splácet úroky, i když jsou dosti nemilosrdné. Jak je to ale se stamilionovými úvěry? Čím za ně ručili? Tam je opravdu velmi dobře zorganisovaný důkladný nepořádek a nepřehlednost. (Viz. seriál Aleše Moravce z NN 17 – 19/2000 „Jak komunisté privatisovali I. – III.).

 

Jak daňové poplatníky informují naše vedoucí a obslužné orgány? Proč a hlavně kam mizí těžce vydělávané prostředky? Proč nepracují a nepracovali na zákonech a předpisech, které by umožnily dostatečně stihat viníky, kteří rozhazují miliardy Kč, které jim nepatří, bez jakýchkoli zábran?

Zde je jádro pudla. Viníci se nám při tom stále představují jako výkvět národa a jsou vyzdvihováni, jakoby je bylo potřeba chovat v bavlnce a byli hodni naší úcty. Zatím jsou to docela obyčejní zločinci. Chtěli bychom znát nejen jejich jména, ale také jak budou za své zločiny potrestáni.

Že neexistuje vězení pro dlužníky? Že jsou to všechno zamotané případy? Tak ať je odborníci, pokud nejsou zkorumpovaní, rozmotají!!! Postavme se ve volbách na stranu těch politiků, kteří nechtějí znát jen mastný povrch na špíně, ale opravdovou podstatu a cesty unikajících finančních prostředků.

Domnívám se, že poskytování všech úvěrů je dokumentováno a že jsou na dokladech rozeznatelné podpisy jak poskytovatelů, tak i dlužníků. Zrovna tak jsou známi jistě i členové komisí, kteří prověřovali záruky a schvalovali poskytnutí úvěrů.

Jména všech zúčastněných na těchto našich prohrách, protože my je zaplatíme, se ale před veřejností cudně skrývají. Proč asi??? Kdo má na tom zájem? Ti dobří nebo ti špatní??? Asi jsem z jiného světa, ale rozhodně mně nestačí na př. to, co se dnes s mnohaletým zpožděním dozvídám od představitelů tohoto státu, které si po celou tu dobu víc než dobře platím, aby hájili mé oprávněné zájmy, o IPB bance a jejích stamiliardových ztrátách. Tyto ztráty díky jejich neschopnosti nebo spíš všehoschopnosti, totiž budu muset i se svými dětmi ze svých daní všechny zaplatit. Nesmíme se zastavovat u sdělení, že banka poskytovala špatné úvěry a proto skončila. Chceme, aby bylo odkryto, kam byly ztracené úvěry vloženy a komu ,,prospěly,,. Možná, že jich část unikla za naše hranice. Chceme na novinářích a pak především na pracovnících orgánů státní správy, které si ze svých daní platíme, aby nám sloužili, aby tyto úniky objasňovali, vystopovali konečné příjemce uniklých financí a zjednali nápravu.

Znovu je také potřeba stále znovu a znovu připomínatt a vědět, jak jsou vnitřně špinaví ti nově vznikající boháči s novými vilami, luxusními auty a rozhazovačnými životy, pokud se zúčastnili shora uvedených procesů. Pokud mají jejich životy posloužit jako vzory, tak pouze jako ty odstrašující. Dokud nebudeme mít zákony na patřičné úrovni a především politickou vůli je použít, je třeba zločince alespoň tvrdě odsuzovat po morální strance i když zabavení špinavě získaného majetku a stanovení minimálních odměn za poskytnutí pomoci v této věci by bylo nejpatřičnější.

 

V těchto poznámkách ať nikdo nehledá můj ,,socialistický,, přístup k problematice. Právě naopak. Naši ,,bolševičtí,, kapitalisté se nemohou stavět do jedné řady s těmi kapitalisty, kteří získávají majetky tvrdou prací po mnoho generací, svým vtipem a tvořivým úsilím a z toho vyplývajícího zisku z produkce skutečných hodnot, prověřených svobodným trhem.

 

Naši sledovaní kapitalisté-zločinci většinou navázali na mocenské choutky z totalitního režimu. Zcela obešli očistnou konkurenci a působení trhu, když si přihrávají kšefty v kruhu ,,kamarádů,,, soudruhů či agenturních spolupracovníků a rodinných příslušníků jeden na druhého a dělají to stále v rámci jakéhosi autonomního ,,postkomunistického kapitalismu,, či lépe snad řečeno ,,bolševického kapitalismu,, na úkor poctivých podnikatelů. Nerovnost mezi čestnými a poctivými na jedné straně a neschopnými a všehoschopnými komunistickými a estébáckými podnikateli na straně druhé, systémově vytvořená už v roce 1990 podvodnou privatisací, kdy sice všichni mohli na start, ale ne za alespoň přibližně rovných podmínek, se dále prohlubuje a generuje.

Dokonale dokázali spojit bohaté nectnosti totalitního režimu s některými nectnostmi samotného kapitalismu. V jejich jednání je korupce, odlidštění, ztráta svědomí, zodpovědnosti a nerespektování jakýchkoli smluv, pokud jim v konečné fázi nevyhovují, což vše dohromady spolehlivě vede k totální lidské a civilisační degeneraci.

Proč o uvedených praktikách většina našich politiků už 10 let mlčí? Dokáží zdánlivě řešit otázky demokratických voleb, velmi úspěšně kompenzovat svá vlastní selhání a zatěžovat občany dalšími a dalšími daněmi, ale jak získávat ukradené miliardy od tunelářů zpět, do toho se jim vůbec nechce. Zdá se, že oni je splácet, na rozdíl od nás a našich dětí, nebudou. Že by se někteří z nich právě mezi tyto tuneláře zařazovali? Kdyby to bylo jinak, mohli by se deset let chovat tímto způsobem???

Není právě zde, pane Václave Klausi, Vaše parketa? Finanční ztráty Vás, ekonoma, nezajímají? Dokážete opravdu jen poukázat na prohru a převedení IPB na Obchodní banku? Co se takhle vrátit skoro deset let zpátky a zamyslet se nad svým vlastním podílem na ztrátách. Co si třeba uvědomit, jak píše Ivan Hoffman, jinak sametovost sama, v ,,Metru,, 23.6.2000 : ,,Intrikán má druhé za intrikány, zloděj vidí v ostatních zloděje.,,

Někteří novináři se již začínají s desetiletým zpožděním náhle snažit, což je positivní a nadějné. Snad jim to vydrží. Jen několik připomenutí a výběr z článků:

 

Pavel Němec v MF DNES 29.6.2000: ,,Obava presentovaná částí bankovního sektoru, ...že se prakticky ruší možnost prodat zastavené nemovitosti či jiný majetek , pokud s tím dlužník nesouhlasí, je zcela bezdůvodná. Podmínkou na které je nezbytné při jakékoli exekuci trvat, je existence exekučního titulu,,.

A je tu odhalení. Za deset let zkušeností se špatným splácením úvěrů již mohly banky od 1.1.1992 použít při poskytování úvěrů dohodu s dlužníky, uzavřenou formou notářského zápisu. Pavel Němec pokračuje i ve výčtu dalších možností, ale je třeba se zamyslit nad tím, zda zde byla snaha bank skutečně úvěry vymáhat.

K tomuto problému píše v témže ,,DNES,, Jar. Zeman : ,,Úředníci KB chodili na večírky s Alonem,, To je nadpis. A pokračuje:,,Při vyšetřování podvodů v KB se zjistilo, že mezi bankovními úředníky a rakouským podnikatelem Baracem Alonem, jehož firma přivedla tento ústav na sklonku minulého roku k osmimiliardové ztrátě existovaly nestandartně úzké vztahy. Barac Alan (napojený na KGB a ruskou státní mafii) na př. zaměstnává dceru bývalé ředitelky odboru akreditivních obchodů Jiřiny Kaplanové-Kateřinu Majerčinovou... Jiřina Kaplanová přitom hrála jednu z nejdůležitějších rolí v procesu rozhodování o otevření tzv. akreditu, který firmě B.C.L. umožnil čerpat z banky téměř 18 miliard Kč...“

Není třeba pokračovat v dalších detailech článku. Je to jen jeden názorný příklad špinavých her kolem našich peněžních ústavů.

Právě slyším z rozhlasu vyprávění o falešném obrazu Josefa Lady. Také výrazně špatně uvařený guláš. Jak uložit peníze do umění, když výtečníci-podvodníci zapracují a nikdo je nemůže odhalit.

Některé falsifikáty jsou dokonce prý lépe zpracované, než originály. Znalci prý nemají žádnou zodpovědnost ani postihy za špatné posudky. Mohou prý se mýlit. Posudky jsou při tom ale velmi drahé. Žádná zodpovědnost, všechny výhody… A to vytrhuji jen několik problémů kolem falsifikátů. Že by se podobné nepostižitelné postupy vloudily i do vyšetřování úvěrových ztrát? Přece snad jen doklady o finančních převodech jsou zřetelnější.

Hleďme s nadějí do budoucnosti. Snad budou nakonec i naší zásluhou všichni lumpové potrestáni. Boží mlýny prý melou pomalu, ale jistě. Nesmíme však spoléhat jen na ně. Musíme naše následníky varovat přidělovanými tresty zločincům, aby se nám nerozmnožovali i na nižších úrovních. Viz na př. Spořitelnu v Olomouci. Příklady táhnou i ve špatném smyslu slova.

Končím částí článku šéfredaktora Mladé fronty Martina Komárka, patřícímu díky svému rodinnému zázemí moskevského kádra Valtra Komárka, dnes u ČSSD, a bolševického kapitalisty Karla Komárka, dnes v ODS (viz. NN 07/2000 „RUSKÁ STÁTNÍ MAFIE A EKONOMICKO-MOCENSKÁ KORUPCE V ČR“) k vůbec nejpovolanějším: „Magnáty nutily k vysávání podniků vysoké úvěry (které dostali na jejich privatisaci protekčně od svých bolševických kádrů v bankách – upřesňující poznámka NN), ty se staly nesnesitelným břemenem, když se nesnesl (díky jejich komunistické neschopnosti, tak přesvědčivě projevované po celou dobu jejich 42 leté diktatury, kterou naštěstí dovedli až k úplnému bankrotu - upřesňující poznámka NN) zlatý déšť. Jeden dluh byl látán jiným a říkalo se tomu finanční strategie. Možná však, a to je věc policie, někteří šéfové bezohledně stěhovali společnosti do své vlastní firmy.“ Ale ale soudruhu Komárku, to jste objevil skutečně až po deseti letech?

.....Tento způsob české cesty bude ve světle ramp odkázán, kam patří, k soudu. Otázka zda to bylo nutné a kolik NÁS to stálo

Co tomu říkáte pane Klausi ?

 

Dopsáno 10.7.2000.

Zdeněk Bureš, Pravý Blok