Na obzoru světovláda OSN?

Začátkem září se roztrhl pytel s vrcholnými konferencemi OSN a bude to trvat několik týdnů, než ten vichr přejde. Hlavy států, náboženští vůdci, světoví finančníci a filantropové, ti všichni si budou lámat hlavu nad tím, jak by měl vypadat svět příštího století. Každá z těchto konferencí by si zasloužila zvláštní pozornost. V tomto článku se však zaměřím na to, co je jim společné. Nejprve základní charakteristika alespoň prvních tří: Summit náboženských vůdců o míru ve světě, který se pořádal v průběhu posledního srpnového týdne, přivedl do New Yorku přes 1000 představitelů náboženského světa. Konferenci sponzorovaly Nadace Teda Turnera (Turner je ředitelem CNN) a Sorosova Nadace za lepší svět. Česká média se této konferenci příliš nevěnovala, jediné, co je zaujalo, je, že z obavy před reakcí komunistické Číny nebyl pozván představitel jednoho z hlavních a nejhlubších buddhistických směrů, veřejnosti známý dalajlama, duchovní a světský vůdce komunisty okupovaného Tibetu. Pozornosti však již uniká skutečnost, že organizátoři této konference obdrželi souhlas generálního tajemníka OSN Kofiho Annana k vytvoření stálé náboženské rady, která by získala konzultační charakter na způsob jiných stálých úřadů OSN. Přitom je zajímavé, že jak Turner, tak Soros jsou lidé nábožensky indiferentní, s neskrývanou fobií ke křesťanství. Na základě analýzy předchozích konferencí tohoto typu je zřejmé, že iniciátorům „náboženství pro třetí tisíciletí“ jde o výslednou relativizaci pravdivostní hodnoty náboženství, o vyloučení nároku křesťanství na výlučnost v řádu pravdy. Náboženství „nového věku“, prosazované autorem připravované reformy OSN a panteistou Mauricem Strongem, je ochotné tolerovat Ježíše Krista pouze za té podmínky, že jej ti, kteří Krista následují, nebudou hlásat jako „cestu, pravdu a život“ pro každého. Vyloučení pravdy jako hodnoty v náboženském životě však z náboženství činí pouze výraz zcela subjektivních citů, což vylučuje racionální diskurs o těchto otázkách. To, co se tedy naivnímu pozorovateli jeví jako rehabilitace veřejné role náboženství, je ve skutečnosti pokusem o jeho definitivní eliminaci. Otevřený boj ateistických režimů proti církvi nevedl k zamýšlenému cíli, neboť se potvrdilo ono starokřesťanské diktum, že „krev mučedníků je semenem církve“. Nepřátelé náboženství byli nuceni změnit taktiku a namísto otevřené negace usilují o jeho zneškodnění cestou postupné synkretizace náboženských systémů v jeden neškodný celek, sloužící potřebám politických vůdců „nového světového řádu“. (Viz. NN 01/1999 a 02/2000 “KDO CHCE VLÁDNOUT SVĚTU”). Novým světovým řádem se zabývaly další dvě konference, které se konaly ve stejném termínu a stejném městě. New York se ve dnech 6.-9. září stal svědkem dlouho očekávaného Summitu milénia, kterého se zúčastnil dosud největší počet účastníků ze všech dosavadních shromáždění OSN. Nedaleko od sídla OSN, ale s překrývajícími se účastníky i tématy zasedání, proběhl další z řady konferencí O stavu světa, jež pořádají Michail Gorbačov a již zmíněný Maurice Strong. Na těchto konferencích vyvrcholilo projednávání agendy, která se vyvíjela v posledních desetiletích a která získala na dynamice počátkem 90. let, tedy s koncem studené války. Připomeňme si stručně dějiny tohoto vývoje.

V roce 1995 představila komise svou výslednou zprávu pod názvem Naše globální sousedství. Pokud jde o principy v ní obsažené, shodují se nápadně s těmi, které se později prosadily v dokumentu nevládních organizací sdružených při OSN, Charta globální demokracie, a které jsou také obsaženy ve Strongově návrhu na reformu OSN: zrušení institutu stálých členů Rady bezpečnosti a institutu veta, vytvoření stálé armády OSN, vlastní příjmy OSN formou daní a poplatků, vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu, u kterého by jednotlivci i organizace mohli žalovat svůj i cizí státy v otázkách, které dosud spadaly do kompetencí států. Celkově vzato výsledkem tohoto procesu má být postupný přesun kompetencí a politického mandátu z úrovně národních států na úroveň OSN.

2) Globální svět může být centralisovaný nebo decentralisovaný, orientovaný na hmotu nebo duchovní hodnoty, se svobodnými lidmi nebo nesvobodnými, nelidský nebo lidský. Jakou vizi máme my a co bude obsahovat? Na jakých základech, přijatelných pro všechny lidi dobré vůle tohoto světa, by měl sjednocený svět stát?

Petr Cibulka