Obraz první
UKRADENÁ REVOLUCE
Proč nechceme slavit Listopad
Po zveřejnění tří vynikajících materiálů, „Analýza událostí 17. listopadu a změn ve východní Evropě v roce 1989“ z léta 1990 do Miroslava Dolejšího v N.N. 01/1999, analýz francouzské rozvědky „Tři Internacionály proti našim svobodám“ z let 1990 - 1994 v N.N. 02/2000 a popisu událostí „Komunismus v nás“ z roku 1998 Čestmíra Hofhanzla v N.N. 10-11/2000, přinášíme další pokus o vysvětlení toho, co se zde v uplynulých deseti letech za naší asistence a na náš účet odehrávalo. Na závěr přineseme nedávný pokus Aleny Hromádkové „Od třídního boje k teorii her“. Porovnáním všech těchto materiálů s tím, co si sami pamatujeme a především porovnáním s tím, v čem dnes žijeme snadno zjistíme, komu tehdy šlo a stále jde o pravdivé pojmenování skutečnosti a kdo má za úkol opět desinformovat a manipulovat občany a odvádět je od všeho podstatného k tomu nepodstatnému za účelem uchování svého vlivu a politické moci nad nimi.
PROVOLÁVÁNÍ VŠ STUDENTŮ K PRVNÍMU VÝROČÍ 17. LISTOPADU
Spoluobčané, přátelé!
Obracíme se na vás jakožto českoslovenští vysokoškoláci! Opět je potřeba se spojit a společně se zamyslet nad stavem věcí, ke kterému jsme se po roce dopracovali.
Blíží se výročí naší revoluce.
Nechceme slavit 17. listopad. Není k tomu důvod!
Nechceme, aby staré nomenklaturní komunistické kádry vyšly s mávátky na Národní třídu a smály se nám do obličeje. Již není důvodu nazývat naši revoluci „sametovou“. Je to totiž revoluce ukradená!
Ukradená nedůsledností nás všech i našich představitelů, kteří ve své většině propadají sebeuspokojení, samolibosti a nebezpečné změkčilosti.
Na každém kroku je cítit neklid a narůstající napětí. Dostavuje se zklamání a nedůvěra k vládě i k sobě samým. Nepovažujeme se za odpůrce našich nových politických činitelů. Jsou to námi svobodně zvolení představitelé vlády a státu. Musíme se však naučit jasně vyslovovat svoji kritiku tam, kde jsme k tomu nuceni. Jinak nám zbude zase jen reptání a zatrpklý vztek. Svobodnou občanskou společnost tak nevybudujeme!
Vyzýváme parlament, prezidenta a vládu k zamyšlení nad následujícími body:
1. VYVLASTNĚNÍ MAJETKU KSČ, VÝPLATA ZPŮSOBENÝCH ŠKOD
Komunisté měli ještě tak po zrušení své „vedoucí úlohy ve společnosti“ možnost ukázat, nakolik jsou schopni nějakého přerodu. Výsledek pouze potvrzuje naše přesvědčení o nemožnosti zapojení komunistické strany do politického života v pluralitní demokratické společnosti. Její současnost je stejná jako její minulost!
Nežádáme přímo rozpuštění Komunistické strany, protože ona odumře sama. Tak, jak se tomu stalo v moderních západních demokraciích. Ale co důrazně podporujeme, je znárodnění majetku KSČ a její „mládežnické“ organizace SSM.
Z těchto prostředků je třeba prostřednictvím státu uskutečnit výplaty náhrad za způsobené škody. Restituce je nutné přesně vyčíslit za celé období komunistického panství!
Zbylé prostředky navrhujeme investovat jako celek do konkrétní oblasti našeho života a tak zabránit jejich rozdrobení. Navrhujeme oblast zdravotnictví, jakožto jednu z nejpostiženějších a zároveň nejcitlivějších.
2. NUTNOST SKONCOVÁNÍ S KRYPTOKOMUNISMEM
Je nutné si přiznat: Lidé, kteří se z politického sentimentu nemohou rozejít se svými někdejšími ideály, nemohou být plnohodnotnými tvůrci nové politické a sociální koncepce státu.
Tento problém není pouze soukromou tragédií těch, kteří se v politickém vnímání nedokázali přenést přes neurologický bod své komunistické minulosti a jejího reformního výkřiku v roce 1968. Pozůstatky „reformního komunismu“ v myslích těchto lidí se stávají především objektivní brzdou jejich současného politického snažení.
Požadujeme odchod těchto politiků ze scény, v uplynulém roce se stačili již dostatečně profilovat.
Požadujeme, aby vláda sama šla příkladem a skoncovala s kryptokomunismem ve vlastních řadách.
3. OČISTA STÁTNÍCH ÚŘADŮ A VEŘEJNÉHO ŽIVOTA
Vyzýváme vládu k radikálním krokům a opatřením vůči armádě sabotérů, konfidentů bývalých i současných a všem ostatním delikventům minulého režimu. Opět získávají důležité pozice ve veřejném životě. Stejně tak plynule přecházejí na vedoucí místa u nových firem a společností.
Nedomníváme se, že tím musí dojít k rozpadu státní správy a kolapsu hospodářství. Jedním z řešení je vypsání veřejných konkursů. Pravidla ovšem nesmějí být stanovena tak, aby je opět splňovaly právě jen staré nomenklaturní kádry.
4. POTRESTÁNÍ KONKRÉTNÍCH VINÍKŮ
Nejedná se nám o žádné „hony na komunisty“. Rudá legitimace byla pro mnohé z nich pouze nutným zlem: podmínkou slušné existence.
Ale ti, kdož se za komunistického režimu provinili proti morálce, právu, slušnosti, musejí odejít. Jejich spoluobčané je znají. Stejně tak musejí být zákonem potrestány bývalé i současné stranické špičky, které se provinily prokazatelnými trestnými činy.
Je nutné si uvědomit, že netrestání zla odporuje zákonům civilizované společnosti!
5. UZNÁNÍ PROTIKOMUNISTICKÉHO ODBOJE
Oběti komunistického teroru a genocidy, političtí vězni padesátých let, dnes živoří v nedůstojných podmínkách. Jsou to lidé, kteří trpěli v komunistických věznicích deset, patnáct i více let. Jim komunistický režim skutečně zničil život. Jejich situace je nesrovnatelná se stavem „disentu“ sedmdesátých let.
Tito lidé nevolají po rehabilitaci. Je pouze morální povinností nás všech alespoň dodatečně přiznat smysl jejich životů: Uznat jejich celoživotní boj a mravní postoj jako legální protikomunistický třetí odboj.
6. KONTROLA PRACOVNÍKŮ StB
Požadujeme kontrolu pracovníků a spolupracovníků „rozpuštěné“ StB. Zákaz nošení a držení zbraní těmto lidem. Zákonné odsouzení zločinecké činnosti StB, organizace, kterou si vytvořila KSČ podle sovětského vzoru za účelem terorizování vlastních občanů. Ministerstvo vnitra se musí přeměnit na instituci, zbavenou strachu a tajemství.
7. POLICIE A ARMÁDA
Požadujeme rychlé vytvoření nového moderního statutu naší policie a armády. Výměnu zprofanovaných řídících kádrů. Odpovídající zabezpečení materiální. Současný stav je neúnosný.
Nutno navázat spolupráci s obrodnými a reformními křídly armády a policie. Využívat zahraničních zkušeností malých a středních států západní evropské demokracie.
8. EKONOMIKA
Požadujeme důsledný přechod na tržní hospodářství. Centrální plánování a administrativně direktivní systém historicky selhal.
Nemáme čas, peníze ani chuť zkoušet vyzkoušené!
Třetí cesta neexistuje!
Nepodléhejme laciné propagandě těch, kteří se za volání po sociálních jistotách pouze schovávají. Jde jim o zachování nynějšího stavu.
Winston Churchill v kritické situaci své země slíbil svým spoluobčanům jenom krev, pot a slzy. A dá-li Bůh, tak i svobodu. Mějme na paměti jeho slova.
9. AGRÁRNÍ OTÁZKA
Každá skutečná revoluce řeší agrární otázku jako jednu z prvých.
Je třeba přistoupit k třetí agrární reformě, která zcela vyjasní vztahy vlastníků k půdě. Prostřednictvím reformy je nutno nikoli umožnit, ale podpořit soukromé hospodaření sedláků, těch, kteří se chtějí vrátit k obdělávání půdy svých otců a dědů!
10. OBČANSKÉ FÓRUM
OF ztratilo kredit, který ve společnosti získalo svým vystupováním v konci minulého roku. Po svém přesvědčivém volebním vítězství se prezentovalo nečinností, bezvýraznou politikou i bezvýraznými politiky. Záleží na samotném OF, jestli se přetvoří v proklamovanou politickou stranu pravého středu. Svým programem však bude muset o důvěru znovu bojovat.
11. OTÁZKA NÁRODNOSTNÍ
Odmítáme národnostní hašteření. Považujeme je za důsledek současných sociálních a morálních nejistot občanů. Zájmy národní, zájmy „národa“, jsou občanům posouvány vždy tehdy, je-li třeba odpoutat pozornost od něčeho jiného.
Předpokladem občanské spokojenosti je spokojenost ekonomická!
A pak je jedno, zaměstná-li Čech Slováka, Slovák Žida, Žid Roma, nebo je-li jejich ředitelem Vietnamec.
Mimo jiné -jsme nejen tím, zač sami sebe považujeme, ale též tím, jak jsme ostatními chápáni. A my jsme „ostatními“ ve světe chápáni jako Čechoslováci. Jako stát, který byl sužován komunismem, ale nyní usiluje o demokracii a prosperující ekonomiku.
Především jako Československu je nám svět ochoten pomoci!
12. INFORMOVANOST
Požadujeme úplnou otevřenost a výměnu informací.
Žádáme konec s tajnůstkařením na všech úrovních! Ministerstvo vnitra se musí změnit ve státní instituci, zbavenou strachu a tajemství.
Současné vystupování naší politické reprezentace budí rozpaky. Dostává se do protikladu s programem a jednáním, kterým získala naši podporu. Opět se stáváme svědky pohrdání prostým občanem, protože právo na informovanost je jeho přáním základním! Informace jsou neúplné a nepřesné. Jsou vydávány zpožděně, teprve na základě společenského tlaku. Polovičaté informace můžeme slyšet i z úst prezidenta republiky.
Postupem času vzniká dojem, že se obklopil svými přáteli a obdivovateli, kteří mu neposkytují dostatečný přehled o skutečných náladách mezi lidmi.
Prezident by se měl zamyslet, proč jeho obliba klesá. Není možné řešit nastalé situace stále jen vahou své osobnosti. Ve vlastních očích pak může tato váha neúměrně narůst...
13. VYŠETŘOVÁNÍ 17. LISTOPADU 1989
Jeden ze základních studentských požadavků minulého roku nebyl dosud splněn.
Veškerá vyšetřování událostí okolo 17. listopadu zcela zkrachovala. S odstupem se nám jeví stále zřejmější, že klíč k událostem leží někde jinde. Nevíme kde.
Je možné, že prezident a někteří členové vlády vědí více než my.
Chceme je proto vyzvat, aby v případě, že znají další skutečnosti, našli odvahu nám, občanům, je sdělit.
Jestliže se někteří z nich před 17. listopadem minulého roku účastnili jakýchkoli jednání o průběhu možného politického převratu, udělujeme jim své rozhřešení. Nepochybovali bychom, že tomu tak bylo pouze z nutnosti zabránit případnému masakru či občanské válce podle rumunského vzoru. Část vedení KSČ k tomu pravděpodobně byla odhodlána.
Není ale možné omluvit případnou skutečnost, že by tito politici dosud nenašli odvahu takového spojení seriózně konstatovat. Bez toho by nebylo možné zlomit temný pocit sounáležitosti a spolupráce, ke kterým by se svým mlčením zavazovali. I takové může být zdůvodnění skutečnosti, že až na tragikomickou postavu Štěpána panuje tolerance k minulému zlu.
Požadujeme úplnou pravdu o událostech 17. listopadu!
Dosavadní mlčení je už neúnosné. Pouze vytváří podmínky pro nejrůznější dohady. Jeden z nich jsme byli nuceni právě předložit...
ZÁVĚREM:
My, mladí, jsme prý budoucností této země. Během několika let začneme pracovat v ekonomice, v kultuře, ve společenském životě. Chceme se svou prací i svým životem stát skutečně novou generací.
Ale nemůžeme ve své práci navazovat na nynější politiku kompromisů. Vy, generace našich rodičů, jste žili na úvěr. Na náš úvěr. Na dluh svých dětí... Nevyčítáme vám to. Pouze nesmíme připustit, aby se tento dluh dále zvětšoval.
Naše politické usilování bude vycházet ze smutných zkušeností, které máme s levicovými idejemi. Chápou společnost jako nesvéprávné bezejmenné stádo.
Zárukou svobodné společnosti musí být vždy svoboda jednotlivce. Každý občan nese odpovědnost celku, teprve pak jej celek může volat k odpovědnosti.
Chceme se stát oduševnělou společností. Nám všem bylo po čtyřicet let vnucováno okleštěné materialistické vidění světa. Zejména my, mladí, v sobě cítíme potřebu pojmenovat onu sílu či myšlenku, která se nachází jako skrytý řád nad naším pozemským žitím.
Cesta k tomu je složitá a individuální. Někdo si nazval tuto sílu Bohem. Někdo cítí jinak. Ale v žilách nás všech by měla kolovat tisíciletá tradice křesťanství. Tedy snášenlivost, láska k bližnímu, porozumění a skromnost. Vyzýváme vás všechny, nás všechny, abychom se zamysleli nad těmito ideály mravnosti a pokusili se jimi řídit ve složité době, která přichází.
Namísto desítek a stovek různých petic a manifestů, které v současné době vznikají jako lavina po celé republice, vám nabízíme možnost spojit se s námi, studenty, a tak vytvořit společnou sílu.
Hlas jednoho zapadne. Ale hlas většiny se stane skutečným projevem vůle lidu. Pouze společným vyjádřením zájmu na radikálním postupu reforem můžeme zahnat nejistotu a roztrpčení.
Vyzýváme Vás připojte se k našemu provolání. Jsme-li spolu v duchu, ve svých myšlenkách, pak nejsme sami!
Děkujeme vám.
Za redakci textu:
Igor Chaun, Jan Hřebejk, Petr Jarchovský (Filmová akademie Múzických umění v Praze), Martin Mejstřík, Pavel Lagner (Divadelní akademie Múzických umění v Praze), Zdeněk Fencl (Elektrotechnická fakulta ČVUT), Igor Volný (Právnická fakulta Univerzity Karlovy), Pavel Žáček (fakult sociálních věd Univerzity Karlovy).
Kontaktní adresa:
Stávkový výbor FAMU,
Smetanovo nábřeží 2,
100 00, Praha 1