Marxistické války ještě neskončily

Už je za námi. Půlnoc 1. ledna 2001 odtroubila asi nejkrvavějšímu století v dlouhé historii lidstva a učinila z něj nepříjemnou vzpomínku.

Převážná většina obětí tohoto vražedného století byla zabita marxistickými vládami. Katy byli marxisté v komunistickém Rusku, rudé Číně, v sovětských loutkových režimech ve východní Evropě i v nacistickém Německu (ano, milí liberálové, ať se vám to líbí či nikoliv, Německu vládla Národní socialistická dělnická strana – zkráceně NAZI). Vrahy byly všechny režimy, které pochodovaly v rytmu tónů skladatele Karla Marxe.

Někdo může namítat, že tyto režimy překroutily hospodářské doktríny, které Marx zastával, a změnily jím propagovanou formu vlády v něco, co neměl ve své vizi. To se však nezakládá na pravdě, neboť samotným srdcem marxismu či známějšího socialismu je násilné ovládání.

Socialistická vláda ve své vlastní podstatě je a musí být násilná, a donucovací režimy musí zákonitě přejít v nemilosrdné diktatury. Jinak by nepřežily.

Mohou budit zdání, že si zachovaly některé prvky demokracie, které přežily vznik socialistické vlády. Dokonce mohou zachovávat i jakousi napodobeninu republiky. Jsou však, a musejí být, autoritářské. Je to jediný způsob, jak se tyto režimy mohou udržet u moci.

Lidská povaha, jak ji známe, bude nakonec tyto dusící, škatulkující socialistické nároky vždycky odmítat, takže je třeba ji spoutat a ovládat. A dříve či později se koncentrační tábory stanou nepostradatelnými a vraždění začíná. Pokud nám dvacáté století žádnou jinou lekci nedalo, měli bychom si jasně uvědomit alespoň tuto skutečnost.

Proč bychom se měli těmito nepříjemnými fakty zabývat? Protože marxismus žije dál! Dostal se i do Ameriky. Samozřejmě má daleko k tomu, co se z něj stalo v Rusku, Číně, Německu a východní Evropě, ale pozor! Umožníme-li, aby si socialismus vytvořil další cestičky do vládního systému, jsme na cestě, která nevyhnutelně vede k totalitnímu policejnímu státu se vším, co takový stát obnáší.

Do takovéto situace jsme se nedostali za dne na den. Nějaký čas to trvalo. Nyní musí být jasně a nahlas vyřčeno, že až se George Bush ujme vlády, setká se s Karlem Marxem tváří v tvář. Setká se s ním ve vládním sídle, kde demokratická vláda je marxismem prolezlá, uvidí ho ve zkorumpovaných a skrz naskrz socialistických hlavních médiích, narazí na něj v akademických institucích, v radách levičácky smýšlejících odborníků a v aktivistických organizacích, jimiž všemi je Washington infikovaný.

Jinými slovy, válka proti socialismu není vyhraná. Pravdou je, že jsme stále ještě v zákopech a před námi je rozhodující boj, který určí, zda tato naše republika přežije, nebo zda se jednoduše ponoří do marxistického zla. Není to žádné zveličování. Demokratičtí představitelé v Kongresu mají socialistickou agendu. Jejich myšlení je marxistické a ohlédnete-li se na Clintonovu vládu, spatříte jasné náznaky totalitního státu – státu, jak si jej představuje demokratické vedení.

Malou ukázku socialistického smýšlení, které těmto lidem velí, jsme viděli v návrhu daňových škrtů pana Gora. Vzpomeňte si, kam tyto škrty mířily. Směřovaly k těm daňovým poplatníkům, kteří se chovali tak, jak pan Gore požadoval. Buď poslušný občánek, jezdi tím správným automobilem a my tě za to odměníme daňovou úlevou. Jezdi si čím chceš a žádné úlevy nebudou. To je přesně převzato ze socialistického scénáře – a této hře bude G. Bush se svým kabinetem čelit počínaje 20. lednem 2001. A nemyslete si, že stávající herci nechtějí účinkovat navěky.

Nikdo neosočuje demokratické představitele, že plánují zbudování koncentračních táborů či popravišť. Ano, jsou bezcitní a nadmíru zkorumpovaní, ale není to banda nových Himlerů nebo Stalinů. Pokud však budou mít volné ruce, konečným výsledkem bude, že nás stáhnou hlouběji do socialistického marastu, i když to původně třeba neměli v úmyslu. Oni nemusí být ti tyrani, ale jejich následníci jimi nevyhnutelně budou.

Ti z nás, kteří nechtějí, aby naše děti a vnoučata žila v donucovacím socialistickém režimu, musí být připraveni jít po boku George Bushe do boje proti Karlu Marxovi a jeho současným následníkům. Marxistické války ještě neskončily.

hana.catalanova@worldonline.cz