O co jde v ČT

Vlastní analýza Necenzurovaných novin

 

Motto: Většinu českých novin a dalších médií je škoda označovat byť jako zmanipulované. Jsou to polovojenské organizace s přímým napojením na tajné služby, zbrojařské a jiné lobby, na místní i zahraniční mocenské struktury a s těmito strukturami prorostlé mafie

Darius Nosreti, 1999

 

 

Vánoční svátky byly poznamenány událostí, která vstoupí do dějin politologie. Legitimně zvolený ředitel ČT zahájil cenzurování vysílání a když ani to nepomohlo, rozhodl se televizi dokonce na 48hod. odpojit. Pokusme se analyzovat o co ve skutečnosti jde. Nebude to snadné, protože rozehraná hra O PODOBU NAŠÍ BUDOUCNOSTI, která by zřejmě podle určujících autorů měla směřovat k dalšímu upevnění KONTROLOVANÉ SPOLEČNOSTI, má mnoho rovin. Z těch nejzákladnějších to jsou vlivy a zájmy zahraniční, z Východu i Západu, které se bohužel daří mapovat nejméně průkazně. Dále se jedná o domácí finanční zájmy, které se prolínají a kříží s politickými zájmy, navíc, a to je třeba zvláště zdůraznit, napříč celým politickým spektrem, kdy důležitější než stranická příslušnost je spojení s finančními a těmi skutečnými politicko-mocenskými centry, které není na otevřené scéně vidět. Velmi podstatnou úlohu pak tradičně hrají tajné služby a jejich agentury, působící na všech stranách fronty. Příliš mnoho rovin na spolehlivé rozklíčování… Situaci by velmi zprůhlednilo už jenom pouhé provedení povinné lustrace pracovníků České televize, jak to požadovali někteří poslanci. To by však bohužel nevyřadilo ze hry polistopadové důstojníky a agenty čtyř českých tajných služeb a řady policejních složek, působících dnes v ČT. Stejně tak by uklidnění situace velmi prospělo, kdyby byly neutralisovány staré komunistické kádry, jako je například hlavní adept „revolucionářů“, bojujících „za svobodu slova a nezávislost TV“, deroucí se sám na šéfa této „nezávislé“ České televize, Ladislav Paluska, v dobách sovětské okupace člen výboru ZO KSČ v tehdejší Československé televizi, anebo současný vedoucí publicistiky ČT Martin Mrnka, v letech 1984-89 zaměstnaný v agentuře Orbis, tedy v jednom z nejdůležitějších opěrných bodů komunistické špionáže proti demokratickému Západu, kde byl přímo podřízen vysokému důstojníkovi StB Ivanovi Balounovi (nar. 6. 1. 1950). Jsou důvody předpokládat, že v této činnosti pokračuje i pro nové pány…

 

ROZBUŠKA VYBUCHLA

V BRNĚ

Jak to možná všechno odstartovalo. Poslední náčelník komunistického SNB a tedy i StB a náčelník Prahy a Středočeského kraje, aktivní účastník „sametové revoluce“ plk. JUDr. Antonín Chmelíček, nar. 19. 5. 1940, pochází z Brna. (Podrobnosti viz. NN 12/2000: „KDO JE NOVÝ GENERÁLNÍ ŘEDITEL ČESKÉ TELEVIZE Mgr. DUŠAN CHMELÍČEK“, strana 10 - 12). PhDr. Jaroslav Šabata, bývalý tajemník Krajského výboru KSČ Jihomoravského kraje řídil v letech 1968 – 69 z titulu své funkce po politické linii StB, tedy pravděpodobně i Antonína Chmelíčka. Politicky vlivná brněnská skupina kolem Jaroslava Šabaty, která v roce 1989 organisovala průběh „sametové revoluce“ v Brně a na jihu Moravy, se v posledních letech kromě jiného (ČSSD) přeskupila i do iniciativy „Brno pro 21. století“. Tato iniciativa v létě 2000 pozvala do Brna generálního ředitele veřejnoprávní České televize Mgr. Dušana Chmelíčka, syna plk. StB Antonína Chmelíčka a setrvali spolu v srdečné atmosféře v dlouhém plodném jednání. Centrem jednání byla kromě jiného situace v Televizním studiu Brno, vedeném už 8 let ředitelem Zdeňkem Drahošem, nakloněným politicky příliš ODS a podstatně méně širokému okruhu Jaroslava Šabaty. Lze předpokládat, že mezi generálním ředitelem Dušanem Chmelíčkem a skupinou Brno pro 21. století, tvořenou i celou řadou nedoceněných pracovníků TS Brno, bylo dohodnuto, že:

1) Šabatova skupina připraví podklady pro hloubkovou hospodářskou kontrolu, jejíž výsledky by vedly k odstranění politicky i jinak nepohodlného ředitele Drahoše a k jeho nahrazení šabatovými lidmi

2) Tyto podklady Šabatova skupina zašle generálnímu řediteli Dušanu Chmelíčkovi

3) Ten na základě tohoto udání vyšle do Brna na kontrolu své nejlepší lidi a ti určitě něco najdou (našli toho skutečně dost!)

4) Pak bude následovat návrh Chmelíčka Radě České televize na odvolání ředitele TS Brno Zdeňka Drahoše, která to pod tíhou důkazů nebude moci odmítnout

5) Po odvolání sympatisanta ODS Drahoše bude vypsáno výběrové řízení na nového ředitele a v něm zvítězí někdo z Šabatovy skupiny „Brno pro 21. století“, například už z dob Občanského fóra politicky velmi osvědčený Břetislav Rychlík

 

Jak už to v České republice bývá, jedna zpravodajská hra bývá převálcována jinými. Zdeněk Drahoš zjistil příliš brzy, o co se hraje. Tedy o jeho hlavu. Spojil se s ODS a vymysleli jednoduchý plán záchrany „svého“ ředitele: Využít převahy sympatisantů ODS v Radě České televize a odvolat generálního ředitele Mgr. Dušana Chmelíčka (na jehož odvolání toho bylo také víc než dost!!!) dřív, než stačí odvolat Zdeňka Drahoše a nahradí ho někým z brněnské Šabatovy skupiny. Téměř se to podařilo. Přesto, v té době dokonce už odvolaný Chmelíček, stačil jako své poslední přání vyslovit na Radu České televize požadavek na odvolání kontrolou spolehlivě usvědčeného Zdeňka Drahoše. Rada pak v tomto kritickém okamžiku už musela ukázat na čí straně stojí a Drahoše přes přesvědčivé důkazy neodvolala.

 

Na to reagovala skupina kolem Šabaty a Břetislava Rychlíka mediální a politickou protiofenzivou a přesunem Břetislava Rychlíka do centra událostí na Kavčích horách, kde se stal jedním z vedoucích NEZJIŠTNÉ vzpoury „ZA SVOBODU SLOVA (SAMOZŘEJMĚ JEN PRO TY POLITICKY SOUHLASÍCÍ) A NEZÁVISLOST VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZE (NA JAKÉKOLI FINANČNÍ KONTROLE)“. Ostatní vůdce vzpoury „za nezávislost“ najdeme mezi nejlépe placenými spolupracovníky České televize (viz. strana 20), když na výplatní listinu Vladimíra Železného bohužel nedohlédneme... Na tento vývoj velmi rychle, možná až příliš rychle, reagovali další nositelé odkazu „sametové revoluce“, tedy především její zahraniční autoři, režiséři a scénáristé, ale i většina domácích představitelů tehdejších hlavních rolí. A tato politicky znovuoživená sametová nomenklatura roku 1989 dokázala využít svého dominantního postavení v masových médiích doma i v zahraničí a svou zkušenou rukou a osvědčenými prostředky snadno rozpoutala na zádech zmanipulovaných občanů dlouhodobou masovou hysterickou kampaň, mající destabilisovat a oslabit posice konkurentů a vynutit si na červen 2001 vypsání mimořádných voleb. (Po zrušení většiny ustanovení protiústavního volebního zákona Ústavním soudem 24.1.2001 je však vypsání předčasných voleb prakticky nemožné.)

 

 

Než začneme s podrobnější analýzou událostí je třeba napřed otevřeně říct, že novým generálním ředitelem veřejnoprávní České televize měl být podle představ ODS zvolen Zdeněk Drahoš, ne Jiří Hodač. Toho se však prosadit nepodařilo. Zvolení zkušené a úspěšné ředitelky TV Prima Fričové zase dokázali v Radě České televize zablokovat lidé Petry Buzkové – Stanislava Grosse, který jako ministr vnitra svou pozdější chronickou nečinností zajistil dosavadní úspěšný průběh celé „revoluční“ akce. (Skutečné politické zázemí tandemu Gross – Buzková, tedy Miloslav Maroušek

/KGB?/, je popsáno v N.N. 19/2000: „NO COMENT“, strana 03). Jako kompromisní kandidát byl nakonec zvolen Jiří Hodač. Ve skutečnosti zřejmě především člověk Vladimíra Železného, stejně jako někteří exponovaní televizní redaktoři a členové rady ČT. A pak to tedy začalo ve velkém…

 

 

Je zřejmé, že pro zmanipulovanou veřejnost viditelnou primární příčinou nepokojů v TV byl odpor vůči neschopnému Hodačovi, který v době, kdy byl ředitelem zpravodajství, uměl naslouchat Václavu Klausovi a neposlušné novináře na pokyn ODS, spolu s Dušanem Chmelíčkem, přísně potrestat. Všichni redaktoři ČT si pamatují, jak průměrný redaktor Prorok doplatil na svoje „odvážné“ moderování pořadu v Pravé poledne. V důsledku vzniklého politického pohybu vyplavaly na povrch zákulisní dohody majitele soukromé televizní společnosti s některými představiteli ODS, zejména s Ivanem Langrem a Václavem Klausem, o případné privatizaci jednoho nebo obou kanálů ČT. Za tím účelem byli v jistém smyslu ovlivněni i někteří poslanci (a televizní redaktoři) napříč politickým spektrem z fondů Vladimíra Železného. Podle dobře informovaného zdroje z Unie svobody je velmi pravděpodobné, že prodlouženou rukou PLANETY NOVAUS je právě Vladimír Mlynář. (Jeho matka Rita Klímová, žena tajemníka ÚV KSČ a moskevského spolužáka Michaila Gorbačova Zdeňka Mlynáře, která dosadila koncem listopadu 1989 přes Alexandra Vondru do vedení Občanského fóra Ing. Václava Klause, první polistopadová velvyslankyně v USA, (po ní Michael Žantovský a Alexandr Vondra), měla vazbu na agenta KGB žijícího v ČR, amerického občana p. Steinera…).

Jmenování Jiřího Hodače je již jenom realizací scénáře předání veřejnoprávní TV do rukou soukromé televizní společnosti. Z tohoto důvodu můžeme považovat Georga Hodače za „bílého koně“, který je pouhou figurou na šachovnici. Diskutabilní je rovněž otázka vydíratelnosti p.Hodače, neboť nad jeho údajnou emigrací na počátku 80. let do Austrálie a později Velké Británie visí velký otazník. Není vyloučeno, že tato emigrace byla ve skutečnosti předstíraná a byl zde vysazen komunistickým režimem jako agent I. správy StB (komunistická rozvědka) nebo jako agent rozvědky generálního štábu komunistické ČSLA. Tomu odpovídá vše, dokonce i jeho zařazení do BBC v roce 1989, kde mohl mít ze své pozice ideální přehled o činnosti české antikomunistické domácí i zahraniční oposice a účinně z Londýna ovlivňovat události „sametové revoluce“. Tchán Jiřího Hodače byl vojenským přidělencem v Kanadě, což byla statutární funkce pro absolventy škol GRU. Je třeba zdůraznit, že po „emigraci“ Hodače zůstal ve funkci vojenského rozvědčíka proti „nepřátelské imperialistické zemi“ Během svého pobytu v Austrálii údajně navštívil J. Hodač několikrát ČSSR. Pokud jsou tyto dohady pravdivé, potom je jednou z několika možných příčin současného jednání Hodače obava z případného vydírání, pokud již dávno není vydírán. Bylo by velmi vhodné zjistit, kdo doporučil synovi plukovníka StB Mgr. Dušanu Chmelíčkovi právě komunistického rozvědčíka na důležitou pozici do ČT. Vladimír Železný, stejně tak jako Václav Klaus, potřebují společnou politickou alianci, neboť pádem opoziční smlouvy Železnému hrozí sdělení obvinění za sérii podvodů, které spáchal vůči svým americkým partnerům ve společnosti CME. Václav Klaus potřebuje více stranickou televizi, ovládanou prozatím čtyřkoalicí, aby mohl zachránit pozice ODS v příštích parlamentních volbách a mediálně připravit svůj útok na HRAD. Tomu odpovídá řízení televize vysoce prominentním svazáckým manželským párem manželů Bobošíkových, kteří naplňují představy o „vyvážené“ mediální politice Ivana Langra. Jenom doplňujeme, že bezpečnostní agentura, která pracuje pro manžele Bobošíkovy, patří poslanci HULÍNSKÉMU. Proti nim pak, zejména v určitých rozhodujících fázích přebírání kontroly nad Českou televizí dne 9. ledna 2001 večer, stála ochranka, dirigovaná „sametově revolučním“ exministrem vnitra JUDr. Tomášem Sokolem…

Za této situace mohou být vhodnými spojenci i tuneláři z IPB (nový finanční ředitel ČT Jindřich Beznoska) a bývalí důstojníci komunistické rozvědky, operující proti našim dnešním spojencům v NATO. Finanční zdroje na rozběh nové NOVY poskytla IPB. Chybějící zdroje této bance poskytla firma INTERCONEX Invest a.s. V této firmě působí výhradně bývalí StbáciI. a II. Správy StB. Významným představitelem této firmy je bývalý rozvědčík z centrály NATO v Bruselu Igor Střelec, jehož manželka Taťjána je dcerou bývalého pracovníka sovětské vojenské rozvědky GRU. Nejen podle týdeníku RESPEKT existuje podezření, že na Rusko orientovaný INTERCONEX a.s. poskytl zdroje s cílem získat vliv na nejsledovanější televizi v ČR. Do Stbácko komunistického eStblishementu zapadá i postava Vladimíra Železného, který se narodil v SSSR na Samaře, v rodině bolševika, pracujícího v Kominterně. Podle některých věrohodných zdrojů byl otec Vladimíra Železného vysokým důstojníkem KGB. Vladimír Železný navíc působil i dva roky v Londýně, tradičním sídle residentury KGB pro střední Evropu, stejně jako Jiří Hodač, Jan „KATO“ Kavan, Josef Tošovský, Karel Kühnl a další hrdinové „sametové revoluce“…

V tuto chvíli nemá smysl polemizovat o legálnosti Rady ČT, když samotná volba Rady ČT obcházela smysl zákona tím, že do této Rady byli dosazeni lidé stranicky loajální a názorově nevyhranění. Nadto úzce spjatí s vládními i oposičními parlamentními politickými stranami. Existují dokonce svědci, kteří slyšeli výrok Ivana Langra, že do „Rady ČT potřebujeme takové, kteří nás budou poslouchat“. Svůj podíl viny nesou i populární politici. Vladimír Špidla, který prosazoval volbu Jiřího Hodače, projevil alespoň dodatečně dostatek soudnosti a zodpovědnosti, když vystoupil na demonstraci na Václavském náměstí dne 3.1.2001 s požadavkem na novelu Zákona o ČT, kterým se odstraní stávající Rada ČT a tedy i Hodač. Populární politička ČSSD a žena s velmi pestrou minulostí Petra Buzková (evidovaná v registrech svazků StB, krycí jméno PAVLA), důležitá součást mocenské skupiny, soustředěné kolem ministra vnitra Stanislava Grosse, prosazovala svým vlivem do Rady ČT za ČSSD naprosto neúnosné lidi a přes tyto lidi pak zablokovala zvolení úspěšné ředitelky TV Prima Fričové generální ředitelkou České televize. Tím uvolnila cestu ke zvolení Jiřímu Hodačovi, člověku Vladimíra Železného, proti kterému dnes teatrálně vystupuje. Ročníkovým učitelem Petry Buzkové při studiích na PF UK byl pravděpodobný agent KGB a dosud držitel padělaného lustračního osvědčení Jan Kříž, evidovaný v registrech svazků jako agent StB „KADET“. Podle některých zdrojů v minulosti vázaly Petru Buzkovou ke KADETOVI intenzivní intimní vztahy.

Selhal také předseda KDU-ČSL Kasal, když prosazoval prostřednictvím p. KabzanaRadě ČT zvolení Zdenka Drahoše, prosazovaného ODS. Pan Kabzan, poté co hlasoval pro Hodače zmizel, telefony nebere a KDU-ČSL ho není schopná sehnat. Z uvedeného je tedy zřejmé, že Hodač nebyl ani mužem Klause, tím byl Zdeněk Drahoš, ani mužem Zemana, ale mužem Planety NOVA, když tato volba byla zajišťována Ivanem Langrem a Petrou Buzkovou. Další záhadnou osobou je předseda Rady ČT, šestadvacetiletý právník z Brna Petr Mareš, který byl spatřen na srazu neonacistů, kde (služebně?) hajloval a zpíval nacistické písně. Tuto zásadní informaci odmítla převzít i veřejnoprávní ČTK. Řešení krize v ODS zhoršuje fakt, že se Ivan Langr před několika dny pokusil v rámci ODS omezit moc Václava Klause, ten na tyto Langrovy intriky přišel, avšak nemůže předhodit Langra médiím jako Macka v kauze Knižní velkoobchod, neboť byl na kauze ČT zainteresován stejně tak jako Langr. Proto bude hledat Klaus jinou záminku pro odstranění a omezení vlivu Ivana Langra na ODS. Smetení Langra Klausem je však pouze otázkou času. Z tohoto důvodu je zřejmé, že původní a chtějme věřit že skutečně míněný, i když o 11 let opožděný, boj za svobodu slova ze strany některých redaktorů v ČT, pomohl odhalit skryté procesy, které byly připravovány ve spolupráci s Vladimírem Železným již delší dobu. V současné době můžeme očekávat, že ztráty ČT, úmyslně způsobené chybným politickým rozhodnutím, vyvolají demagogické požadavky na privatizaci ČT před dalším naléváním peněz do „ černé díry“. Je třeba hledat příčinu, kdo tyto ztráty pod jakoukoli záminkou úmyslně způsobil a ve prospěch koho.

S ohledem na úzkou provázanost všech rozhodujících účastníků kauzy ČT na předlistopadové zpravodajské služby můžeme předpokládat, že se zde za kouřovou clonou televizních stávek a protestů realizuje na pokyn KGB obdoba známé akce Gestapa VAMPIR, kdy, podobně jako v poválečném Německu, tehdy s cílem získat rozhodující pozice pro bývalé příslušníky SS a Gestapa a jejich rodinné příslušníky ve státní správě demokratického Německa, dnes jde o získání rozhodujících posic pro spolehlivé kádry Moskvy v České republice. Taková vysoce výkonná vlivová mediální síť, podřízená pplk. KGB a dnešnímu presidentovi Ruska Vladimíru PUTINOVI, je v konečném důsledku schopna velmi efektivně ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch ruské zahraniční politiky.