ZE ŽIVOTA MAFIE
aneb PLES UPÍRŮ

LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI
Co se stalo ve Žďáru ?
Vlastní analýza Necenzurovaných novin o pozadí
levicového převratu ve Čtyřkoalici a dopadu postupného
rozkladu české pravice na politickou scénu ČR

Dlouho očekávané Ždárské konkláve bylo přijímáno jako jedno z mnoha nudných jednání Čtyřkoalice, ze kterého vzejde lídr a předpokládaný premiér JUDr. Karel Kühnl. Zásluhou národněfrontovních Lidovců a jejich přátel však víkendové zasedání ve Žďáru nakonec nebylo vůbec nudné, spíše krajně dramatické. Výsledek konečného rozhodnutí byl totiž pro nezasvěcenou veřejnost šokující. Šéfem Koaly byl zvolen bezvýrazný sociálnědemokratickokřestanskosociálnípravolevostředový lidovecký úředník JUDr. Cyril Svoboda, narozen 24. 11. 1956, který se ovšem sám v levicovém tisku (Rudé právo), kde je průběžně velmi široce propagován, vymezuje jako „levicový křesťan“, zatímco v jiných mediích jako „politik pravého středu“. Redakci Necenzurovaných novin se nepodařilo dosud rozluštit Svobodovu hádanku, zda se jedná stále o téhož Cyrila Svobodu, či zda je občas vyměněn a zastoupen svým fyzickým „dvojníkem“ nebo jednovaječným bratrem – v tom případě nutno zjistit jeho jméno a porovnat totožnost. Pokud se takto obojetně vyjadřuje stále jeden a tentýž „politik nového stylu“, popř. „politik změny“ Cyril Svoboda, nezbývá nám než se skutečně vážně zamyslet nad tím, jaký dopad bude mít na českou politiku tento levicový převrat ve Žďáru.

 

Podle časopisu Týden Lidovci ústy svého notně společensky unaveného předsedy Jana Kasala, podporovaného místopředsedou Kalouskem (jedním z horkých kandidátu na nízkokalorickou vězeňskou stravu v akci čisté ruce) zahájili sobotní jednání (3. 2. 2001) tím, že vyslovili kandidátovi na šéfa čtyřkoalice Karlovi Kühnlovi nedůvěru z důvodu morální překážky na straně jeho rodiN.N.ých příslušníků. Později bylo uvedeno, že otec Karla Kühnla figuruje v Cibulkových seznamech, přesněji v registrech Stb (Kühnl Karel, 28.12.1927, agent, krycí jméno Encyklopéd, evidován na Centrále StB /+rozvědka?/, číslo agenturního svazku 6013) a tchán taktéž (Kusín Vladimír, 02.12.1929, tajný spolupracovník, krycí jméno Vladimír, evidován na Centrále StB /+rozvědka?/, číslo agenturních svazků 8353 a 1327, usvědčený ze spolupráci s KGB!!!!!). Je pochopitelné, že považovat vyslovení takového drobného obvinění, navíc jako důvodu k resignaci na klíčový post lídra Čtyřkoalice (budoucího předsedy české vlády), je u nás v současné době naprosto absurdní. Tyto skutečnosti jsou totiž dobře známy už skoro 10 let a celých 10 let to u nás nikomu z našich svobodných, nezávislých a demokratických novinářů ani nikomu ze staronových držitelů moci nevadilo!!! A to Karel Kühnl za těch 10 let zastával takové exponované funkce, jako je poradce předsedy české vlády Petra Pitharta, který ho uvedl do vysoké politiky, vlivný dozorčí post předsedy Rady České televize, velvyslance ve Velké Británii a ministra české vlády. Z reakce Karla Kühnla, který se v tomto střetu okamžitě stáhl a tentokrát o svoji pozici, na rozdíl od všech předešlých případů, vůbec nebojoval je spíše pravděpodobné, že jinotaj tandemu Kasal-Kalousek (v jiné verzi Ratibora Majzlíka) mířil spíše na bílá místa v životě samotného JUDr. Karla Kühnla. Tuto verzi potvrdil bezděčně hned po skončení kolokvia sám Ratibor Majzlík když prohlásil, že zvolení Karla Kühnla šéfem Čtyřkoalice zabránily „nové skutečnosti, které dříve nebyly známy“. Hana Marvanová, společně s Vladimírem Mlynářem místopředsedkyně strany US, na žďárském konkláve odmítla podepsat PORAŽENECKOU smlouvu o další spolupráci strany ve 4K. Proto ji nakonec podepsali bez svých místopředsedů pouze předsedové stran…

 

CAUSA KÜHNL

A JEMU PODOBNÍ

Podle některých zdrojů se Karel Kühnl pravděpodobně zapletl během svého života v emigraci určitým způsobem s 1. Správou Stb (komunistická rozvědka), nejspíše právě v období, kdy pracoval se svým tchánem dr. Vladimírem Kusínem v mnichovské redakci Radia Svobodná Evropa. Vzhledem k tomu, že spolupráce s 1. Správou Stb nespadá do působnosti lustračního zákona a česká zahraniční rozvědka UZSI, dnes pod vedením Petra Zemana, komunistické špiony před demokratickou veřejností zuřivě brání (což možná až tak absolutně neplatí v případě těch dablerů, u kterých je podezření, že ve skutečnosti pracovali nebo pracují i pro Západ), a to i za cenu porušování zákonů (viz. N.N. 02/2001, strana 02 – 03), vycházel až dosud Kühnl, podobně jako další účastníci této hry(!), před neinformovanou a zmanipulovanou veřejností jako morálně a politicky bezúhoN.N.í. Popsané aktivity české rozvědky, pokud jsou vůbec myšleny vážně, jsou úplně směšné. Vždyť všechny důležité informace předávala komunistická Státní bezpečnost po celá desetiletí do Moskvy přímo centrálám KGB nebo armádní GRU. Československou rozvědku dokonce KGB přes své důstojníky v Praze přímo řídil a její nejlepší agenty přebíral!!! (Viz. N.N. 16/2000: „JAN „KATO“ KAVAN A KGB“, strana 02 – 03). Proto je tak důležité veškeré archivy komunistické Stb odtajnit = zpřístupnit veřejnosti a archivní svazky 1. Správy Stb vyvést z evidence UZSI. Jedině tak je možné neutralisovat původní komunistické špionážní sítě a tím i vliv Moskvy na západní svět. (Viz. N.N. 13/2000: „RUSKÝ STÁTNÍ ORGANISOVANÝ ZLOČIN A SVĚTOVÉ FINANČNÍ A POLITICKÉ TRHY“, strana 21 – 24). Bohužel už dlouho připravený zákon o zveřejnění archivů všech komunistických tajných služeb, a to včetně civilní a vojenské rozvědky, který vytvořila za pomoci bývalého náměstka pro dokumentarci na ÚDV mgr. Pavla Žáčka skupina poslanců a senátorů ODS a dalších pravicových osobností, byl zcela zmražen protiakcemi bývalého „sametového“ ředitele tajných služeb a ex-ministra vnitra Jana Rumla, současného ředitele rozvědky Petra Zemana a dalšími podobně orientovanými představiteli silových článků polistopadové státní moci. Viz. zásadní analýza „Z PŘÍTOMNOSTI KOMUNISTICKÉHO PUČE“, zveřejněná v N.N. 06/2000 na stranách 16 – 25.

Faktem ovšem zůstává, že tchán JUDr. Karla Kühnla patří skutečně k extremně kontroverzním postavám. (Viz. N.N. 06/1993: „ZÁHADNÝ PAN DR. KUSÍN“ a další na to navazující články redaktora Rádia Svobodná Evropa Dr. Jaroslava Dreslera). Dr. Kusín po krátkém působení na „Vokovické bolševické Sorboně“, kde přednášel vybraným komunistickým kádrům, nastupuje jako tlumočník na britskou ambasádu v Praze a to na základě intervence Správy služeb diplomatického sboru (krycí organizace Stb-KGB). Po roce 1968 emigruje (je vysazen) do USA a později se vrací z USA do Evropy jako kádr s perspektivou rychlého postupu v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Jeho jmenování vicepresidentem Radia Svobodná Evropa zabránilo pouze odhalení jeho práce pro KGB, což dlouhou dobu nechtěl brát v mnichovské stanici, silně infiltrované kádry komunistických rozvědek, nikdo příliš vážně. V každém případě, až na důrazný zákrok CIA, Dr.Kusín opouští RFE. Po jeho odchodu se ovšem zjistilo, že došlo ke ztrátám tzv. „evaluačních karet“, na kterých byl monitoring tisku, článků a veřejných vystoupení mnoha představitelů nové „protikomunistické opozice“ z jejich  předchozího bolševického období, kdy se dalo z antiamerikanismu v komunistické zemi docela slušně prosperovat. Konkrétně byly ukradeny karty pěti klíčových osob, kromě jiného i Jiřího Dientsbiera. Ten jako mladý a dobře vyškolený mladý revolucionář odvážně budoval socialistický ráj v kapitalistické cizině (jako mnoho dalších podobně prominentních soudruhů), kromě jiného i v roce 1965 v Indonésii (čirou náhodou právě v době komunistického státního převratu, naštěstí neúspěšného, organisovaného KGB/GRU a spřátelenými komunistickými rozvědkami /viz. kniha Ladislav BitmaN.N. – „Špionážní oprátky“, Josef Frolík – „Špion vypovídá, část I. a II.“ nebo autobiografická literatura faktu samotného Jiřího Dienstbiera – „Půlnoc začala ve tři ráno“). Hned po tomto komunistickém debaklu (600 000 komunistů bylo jen úplnou náhodou přeživším generálem Suhartem a jeho oddíly rozsekáno na kusy. Tím zachránil stomilionovou Indonésii před osudem Kambodži, kde komunisté po svém vítězství vyvraždili 1/3 národa) byl Jiří Dienstbier vyslán do USA jako zahraniční zpravodaj Československého rozhlasu. Brzy na to byl údajně Spojenými státy odhalen jako špion a vyhoštěn. Můžeme tedy pouze jako hypotézu zvážit, zda krádeže karet bolševiků-disidentů z archivů Radia Svobodná Evropa, provedené v polovině 80. let, nesouvisí s přípravou této sametové garnitury na Západě osvědčených rudých špionů, pardon, „našich“ zahraničních tiskových, rozhlasových a televizních zpravodajů a dalších dobře vycvičených zahraničních pracovníků nebo alespoň těchto adeptů na výjezd/výsadek ve službách komunismu, na jejich vstup do vysoké politiky „až to všechno praskne“. To se totiž nakonec v plném rozsahu a podle popsaného scénáře stalo... V případě Jiřího Dientsbiera zůstává faktem, že jeho protiamerická čiN.N.ost v 60.letech v USA by u jiného subjektu zapřičinila minimálně neudělení vstupního víza do USA. Jiří Dientsbier je však držitelem diplomatického pasu od roku 1989, proto se nemusí ničeho obávat. Doufejme, že nový americký president Bush jr. dokončí ty změny ve Východní Evropě, které už nestačil uskutečnit Ronald Reagan a dá pokyn CIA a FBI k odtajnění svazků, vedených na prominentní bolševiky-disidenty. Doufejme, že obdobný krok uskuteční i MI6, DGSS, SISMI a BND. To je jeden z prvních důležitých kroků k desovětizaci Evropy a povolení smyčky KGB kolem Evropy při „rozdrolování“ sovětských podmínek předání moci ve Východní Evropě. Pak teprve nastane posílení vlivu západní demokracie v bývalém, avšak stále sovětském, sektoru a tím k záchraně celé Evropy, svírané dnes stále těsněji smyčkami KGB.

 

HRAD NIKDY NESPÍ

aneb HAVEL A JEHO LIDÉ

Z určitých zdrojů je zřejmé, že o temné minulosti Kühnla v emigraci věděl delší dobu i president ČR Václav Havel, vždy velmi dobře informovaný o vnitřních poměrech v Unii svobody. Ten se v užším kruhu netajil před svými známými (členy sametové nomenklatury) svým odporem ke Kühnlovi. Karel Kühnl nepatří, na rozdíl od např. Michaela Žantovského, (v reg. Stb veden jako Michaela Žantovská) do tzv. sametové hradní nomenklatury, zatímco Cyril Svoboda ano. V případě Cyrila Svobody je jeho silná hradní posice vysvětlitelná jeho bezprostřední účastí na budování předlistopadové bolševické i polistopadové sametové potěmkinovské vesnice: Za komunistické diktatury a sovětské okupace vedoucí Státního notářství na Praze 10 (podle jeho životopisu zveřejněného v MF Dnes), což je nomenklaturní funkce, spadající do nomenklatury Obvodního výboru KSČ Prahy 10. (Informace o tom, že nestraník Cyril Svoboda v těchto dobách postával v neděli ráno před kostelem sv. Jakuba v Praze a zapisoval si lidi, kteří chodí na mši svatou, budeme zatím považovat za pomluvy jeho nedoceněných stranických konkurentů, dokud nebudou plně odtajněny archivy proticírkevního odboru StB a Fond Z). V každém případě si nestraník Cyril Svoboda vybojoval u komunistů a Stb takovou důvěru, že si ho po 17. listopadu 1989 vybral za svého poradce sám předseda vlády JUDr. Marian Čalfa (od svých 18 let, tedy hned PO sovětské okupaci, člen komunistické strany a později evidovaný agent komunistické rozvědky. Další politicky pikantní informace o Čalfovi, Pithartovi, Kocábovi, Buzkové i o mnoha dalších hrdinech sametové revoluce je možno najít v internetovém VYHLEDÁVÁNÍ Necenzurovaných novin na www.cibulka.com. Stačí zadat jméno). U komunisty a estébáka Mariana Čalfy se Cyril Svoboda natolik osvědčil, že byl jako spolehlivý kádr sametové nomenklatury krátce na to dosazen do funkce prvního náměstka ministra spravedlnosti. Jeho další rudohvězdná kariéra je dobře popsána v knize KDO JE KDO V ČESKÉ REPUBLICE NA PŘELOMU 20. STOLETÍ.

Signifikantní je skutečnost, že komunistická rozvědná protiamerická čiN.N.ost Jiřího Dientsbiera HRADNÍ sametově levicové nomenklatuře nevadí. Každý, kdo si důkladně přečte a promyslí oficiální životopis Václava Havla v KDO JE KDO, porovná ho s životopisy členů jeho rodiny, přečte si dokument z jeho osobního svazku o charakteru jeho spolupráce s Stb, zveřejněný v N.N. 30/1992 v článku „SNAŽIVÝ PRÁSKAČ HAVEL“, přestane se všemu divit. Předpokladem pozvání k prostřenému stolu od této sametové nomenklatury je patrně kompromitace nikoliv obyčejnou II. Správou Stb, ale přímo elitní I. Správou Stb (komunistickou rozvědkou), která ve spolupráci s Moskvou vybírala vhodné kádry pro převzetí moci.

 

KAREL KÜHNL PO SAMETU

Po roce 1989 přijíždí Karel Kühnl do Prahy, dokončuje právnická studia na PF UK, ze které byl před svou emigrací (vysazením?) „vyloučen“ a stává se poradcem „sametového revolucionáře“ a předsedy české vlády Petra Pitharta. Otázkou zůstává, zda byl Kühnl vyslán a doporučen právě k Pithartovi svým tchánem (agentem KGB), rezidentem Stb v BoN.N.u (bylo by velmi vhodné zjistit jeho jméno a současné postavení v ÚZSI), rezidentem KGB pro ČSSR nebo ovlivněn některou z četných vlivových agentek v RFE, tedy opět nepřímo 1.správou Stb. To ví jenom KÜHNL a ten kdo se rozhodl, že bude politicky popraven (možná i pro podezření, že jako dabler pracuje ve skutečnosti i pro Británii), jako oběť na oltář zájmů levice. V každém případě je u Karla Kühnla znepokojující i jeho současná angažovanost v na první pohled bohulibé firmě The English College in Prague, o.p.s., IČO 25719815, vznik 14.12.1998, sídlo Sokolovská 320, 19000-PRAHA 9, založené a provozované JUDr. Karlem Kühnlem společně se skutečně velmi podivnými osobami. Zejména jeho společník Venyš Ladislav, nar. 19.03.1940, bytem Žandovská 305, 19000-PRAHA, evidovaný jako agent Stb, krycí jméno „Richard“, číslo agenturního svazku 21637 a především další rozsáhlé aktivity tohoto agenta StB v různých (krycích?) firmách, směřující vesměs k vývozu vybraných „mozků“ na Západ a k jejich umisťování do tradičních zájmových prostředí komunistických tajných služeb, působí právě v případě agenta komunistické Stb (a navíc vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem!!!), víc než podivně.

 

CÍLENÁ DEKONSPIRACE
Otázkou tedy ještě zůstává, kdo tuto delikátní informaci o minulosti kandidáta na šéfa Koaly presidentovi republiky „
vyzvonil“. V úvahu přicházejí čtyři nejpravděpodobnější možnosti:

Za prvé: Jedná se o opatření sociální demokracie (řízený únik informací směrem k presidentovi republiky, do strany Lidové a k určitým lidem ve Čtyřkoalici) na prosazení „svého člověka“ do vedení koaly, tedy rudého křesťana Cyrila Svobody, když současné vedení UZSI ovládá právě sociální demokracie. (Archivy 1. Správy FMV přešly na UZSI).

 

Za druhé: Tuto delikátní informaci sdělil presidentovi, popř. i jiným, některý z dobře informovaných členů hradní nomenklatury, do které patří např. Jan RUML (prováděl na základě doporučení velitele oddílu ostrahy jáchymovských koncentačních táborů JEŘÁB z 50.let soudruha HROMÁDKY a současně reaktivovaného Stbáka, vybraného soudruhem LORENCEM /a zřejmě i na doporučení svého vysoce kvalifikovaného otce!!!/, prověrky v rámci prověrkových komisí OF na bývalé 1.Správě Stb, po roce 1989 přejmenové na Zpravodajskou správu FMV) ale i Jiří KŘIŽAN (v registrech Stb veden jako MÁNES).

 

Za třetí: Tuto i mnohé další informace dokázala v minulých 11 letech získat vlastním přičiněním velice prominentní lidovecká vnitrácká větev Richard Sacher – Jaroslav Kopřiva – Cyril Svoboda nebo podobně prominentní lidovecká větev na ministerstvu národní obrany. V případě rudého křesťana – Cyrila Svobody je však třeba vycházet z předpokladu, že nemá kombinační schopnosti a konexe takového rozsahu, aby se dokázal „prokopat„ k výbušným archivům bývalé 1.Správy Stb. Během svého krátkého působení na MV ČR by byl jistě jeho zájem o své odpůrce při jakékoliv kontrole pohybu svazků ihned podezřelý. Z psychologického profilu rudého křesťana je navíc zřejmé, že nemá rád sklony k rizikům a proto by se neodvážil k „pokoutnému“ pátrání ve vnitráckých archivech. Na rozdíl od RUMLA, kterému odvaha, kvalitní a zkušené rodiN.N.é zázemí nebo schopní (všeho) rádci a spolupracovníci rozhodně nikdy nechyběli.

A konečně za čtvrté: Rozhodnutí o difamaci Kühnla ve prospěch Svobody (nebo Mlynáře) bylo přijato v Moskvě a prostřednictvím možných agentů KGB byl realizován informační kanál na Hrad i jinam.

 

CYRIL SVOBODA

V KLIDNÉ AKCI

Zatímco rudý křesťan Cyril Svoboda, který, společně s Vladimírem Mlynářem, si získal v kruzích odpůrců komunismu nehynoucí renomé prosazením zákona 101/2000 Sb. „na ochranu osobních údajů“, doma i ve světě mnohem známějšího jako „zákon na ochranu komunistů, milicionářů, estébáků a dalších zločinců“ (viz. N.N. 20/2000: „PETR CIBULKA, PRVNÍ OBĚTÍ ÚŘADU NA OCHRANU KOMUNISTŮ, MILICIONÁŘŮ A ESTÉBÁKŮ“, strana 19 – 21) a který se těší pochopitelné podpoře a oblibě presidenta Václava Havla, při tomto Žďárském konkláve jenom tiše seděl a čekal. Zatím možná Kasal s Kalouskem (a snad i Majzlík?) za něj právě v této době, neschopni domyslet celou záležitost až do konce, nevědomky realizovali poslední fázi této špinavé operace.

Podle dalších zdrojů je zřejmé, že nejšpinavější úlohu na sebe vzal právě předseda DEU Ratibor MAJZLÍK, kterému údajně tandem KASAL-KALOUSEK slíbil po vítězných volbách ministerské křeslo. Znalci poměrů hovoří o křeslu ministra vnitra. (Dne 12.2.2001 pak ČTK vydala zprávu, že DEU usiluje o post stínového ministra vnitra... Opravdu jenom stínového???). Proto se nám může jevit RATIBOR MAJZLÍK, za komunistické diktatury a sovětské okupace dlouhodobě působící jako věrný a spolehlivý zástupce Husákova Československa na Západě(!!!), jako JIDÁŠ oficiální české „pravice“, jakkoli zdegenerované a ubohé, když údajně právě on otevřel onu delikátní problematiku „bílých míst“ v životě Karla Kühnla. Ratibor Majzlík si možná (v tom případě bohužel) neuvědomil, že odstraněním Karla Kühnla ministerské křeslo nezíská vůbec. Dojde tím totiž i k oslabení Kasalova a Kalouskova pravicovějšího křídla a k současnému posílení křídla rudého křesťana Cyrila Svobody. Naopak k plánovanému posílení DEU v rámci 4K tímto způsobem nedošlo vůbec. Otevřely se tak poslední stavidla na cestě k moci rudému křesťanovi Cyrilovi Svobodovi, spojenému politickou pupeční šňůrou s liberálním socialistou Vladimírem Mlynářem, kteří DEU ve spolupráci se Špidlou v případě potřeby kdykoli snadno zlikvidují. Tím se podařil Majzlíkovi, po nedávné podpoře svého zahraničněpolitického kolegy Dientsbiera v senátních volbách v roce 2000, další výstřel do vlastních řad. Doufejme, že tentokrát snad neúmyslně - pouze ze zaslepeného kariérismu. (Opravdu důležité podrobnosti k osobě a působení Ratibora Majzlíka najdeme v N.N. 17/2000: „6. VÝROČÍ DEU“, strana 05 – 06).

Můžeme jenom spekulovat o tom, zda není vydírán i sám Kalousek. Bylo by to totiž víc než pravděpodobné. Podle důvěryhodných zdrojů z MNO není sice Kalousek přímo podepsán pod žádnými z právě vyšetřovaných milionových „tunelů“ na někdejším lidoveckém ministerstvu obrany, přesto je pravděpodobné, že je po politické linii ovlivňoval. Je třeba připomenout, že chorobně ambiciózní Cyril Svoboda soupeří ve vedení strany především s Kalouskem, který je velkým odpůrcem Svobodovy orientace na ČSSD a další socializaci strany Lidové. Svoboda ovšem nemá odvahu postavit se Kalouskovi čelem. Proto trpělivě očekává, kdy přijde Kalousek na řadu jako „obyčejný šrot“ v akci čisté ruce. Trestní stíhání Kalouska by bylo bezesporu kapitálním úlovkem ČSSD. Pádem (nebo ovládnutím) Kalouska se totiž dále omezí moc a vliv Jana Kasala v Lidové straně, který je sám pod značným Kalouskovým vlivem a je na jeho podpoře do značné míře závislý. Je proto pravděpodobné, že pro požadované posílení vlivu Cyrila Svobody bude sociální demokraciíí Kalousek v nejbližší době politicky eliminován (vazba, trestní stíhání, atp). ODS, která, výměnou za tolerování Kalouskových „skopičin“ na ministerstvu obrany, požadovala loajalitu Kalouska ke svému politickému kurzu, může v podstatě Kalouska odepsat, protože kostky jsou již vrženy...

Pro tradičně principiální politický kurz lidovecké representace je příznačné („vaše slovo budiž ANO-ANO, NE-NE. Co nad to je, je od zlého!“), že celostátní výbor KDU poměrem hlasů 17:0 nejprve potvrdil bývalého 1. náměstka ministra vnitra Jaroslava Kopřivu jako svého kandidáta na lídra Čtyřkoalice, když už bylo zřejmé (nejméně dva měsíce před Žďárem!!!), že Kühnl politicky neprojde. Po iniciativním kroku liberálního socialisty a člena US Vladimíra Mlynáře, který se rozhodl prosadit svého ex-ministra vnitra Cyrila Svobodu nad hlavami jeho vlastních Lidovců, u kterých Svoboda neměl až do této chvíle pro tuto funkci podporu, Lidovci rozhodli, opět poměrem hlasů 17:0, o kandidatuře Cyrila Svobody na lídra Čtyřkoalice, a to místo svého původního kandidáta Jaroslava Kopřivy... Ještě předtím pro to Vladimír Mlynář připravil vhodnou půdu vyvoláním krize: Unionisté chtěli opustit jednání!!! Své další setrvání na konkláve a návrh na Cyrila Svobodu přitom konzultoval Vladimír Mlynář s HRADEM pomocí mobilního telefonu. Pak ovšem role Hradu při obsazení postu šéfa Čtyřkoalice byla určující. Buď by to byl člověk dramatika Václava Havla, prosazený třeba vydíráním pod hrozbou odchodu z jednání, nebo by bylo jednání Vladimírem Mlynářem nebo jim nastrčenou osobou pod jakoukoli záminkou rozbito a k žádné pro Hrad nepříznivé dohodě by ve Žďáru nedošlo…

Z dobře informovaného zdroje je zřejmé, že dramatik Václav Havel i v minulosti několikrát dramaticky doslova prohlásil, že buďto bude KÜHNL premierem, nebo on (dramatik HAVEL) presidentem. Kombinace obou však pro něj možná není.

 

VÍTĚZOVÉ A PORAŽENÍ

aneb PORAŽENI

JSME BYLI VŠICHNI

Neméně důležitým aspektem Lidoveckého nemravného kalkulu je pokus o odstranění rudého křesťana Cyrila Svobody z vedení strany směrem „nahoru“, do vládní funkce. KASAL, na rozdíl od Svobody, odmítá převzít odpovědnost za výkon exekutivy. Tímto manévrem se podařilo KASALOVI vytěsnit Cyrila Svobodu z vedení strany. Taková úvaha je ovšem lichá a lze předpokládat, že s rostoucím očekáváním ambiciózní části členské základny svého blížícího se osobního podílu na moci, očekávání odůvodněná v důsledku předpokládaných příznivých volebních preferencí 4K, dojde u těchto ambiciózních funkcionářů strany lidové k výraznému posílení stranického vlivu Cyrila Svobody na úkor Kasala, který usiluje především o post předsedy sněmovny. (Tedy podle zlých jazyků o udržení luxusní sociální záchraN.N.é sítě pro svoji osobu). Můžeme předpokládat, že mu ji rudý křesťan Cyril Svoboda výměnou za toleranci S RADOSTÍ přenechá.

Slušní křesťané, členové Lidové strany, tohle všechno zřejmě budou moci pouze z uctivé vzdálenosti sledovat a myslet si svoje. Na víc jejich síly nestačí. Totéž se dá říct o slušné lidovecké pravici. Pro tyto síly může být paradoxně největší nadějí těžká volební porážka této levicově liberální Čtyřkoalice a vynucený odchod jejich vůdců. Takové štěstí si však budou muset čtyřkoaliční křesťané napřed něčím zasloužit. Modli se a pracuj…

Pokud jde o US jako stranu, písemnou dohodu o sestavení koaliční vlády lze považovat za její debakl. Není pravděpodobné, že Čtyřkoalice získá prostou většinu, aby mohla sama sestavovat vládu. O moc se bude muset dělit s dalším politickým partnerem. Volba Cyrila Svobody svědčí o preferenci spolupráce se sociální demokracií na úkor spolupráce s pravicovější ODS, kterou prosazoval Kühnl.

Neni tedy pravděpodobné, že US skutečně získá slibovaných 7 křesel ve vládě, neboť tyto budou nabídnuty spíše sociálním demokratům a koaliční smlouva si vynutí nové jednání, neboť se vstupem sociální demokracie změní podmínky. Takováto očekávaná předvolební koalice může naopak volební vyhlídky sociální demokracie jenom posílit. Po politickém zakolísání Kühnla není zřejmé, zda si oproti Mlynářovu levicovému křídlu dokáže v US svoji posici udržet a zda si ho Cyril Svoboda vůbec do své vlády vezme, i když slibovat dnes může ledacos. O konečné podobě příští vlády bude pravděpodobně rozhodovat levicová akční trojka (Špidla, Svoboda, Mlynář) a ta nebude mít zájem na tolerování proODSovsky orientových politiků ve svých řadách. Jedno či dvě křesla za US tedy připadnou Mlynářovi (Rómové, informatika) či jinému levicovému liberálovi clintonovského typu. (Viz. N.N. 02/2000: „TŘI INTERNACIONÁLY PROTI NAŠIM SVOBODÁM – PRAVÝ BILL CLINTON“, strana 10 – 14).

 

ZDENĚK MLYNÁŘ-JIŘÍ RUML

VLADIMÍR MLYNÁŘ-JAN RUML

K osobě Vladimíra Mlynáře je vhodné připomenout celou řadu nanejvýš znepokojujících skutečností. Jeho otec, superbolševik Zdeněk Mlynář, v šedesátých letech tajemník ÚV KSČ, jenž řídil celý aparát komunistické strany, vystudoval v 50. letech ve Stalinově Moskvě komunistické „právo“, aby je pak mohl aplikovat na svých spoluobčanech doma. (Spolužákem a přítelem mu tam byl pozdější tvůrce východoevropské perestrojky Michail Gorbačov, člověk předsedy KGB Jurije Andropova). Jeho žena a matka Vladimíra Mlynáře Rita Klímová, později, určitě pouze čirou náhodou, první polistopadová velvyslankyně v USA, dokázala koncem listopadu 1989 prosadit přes svého přítele a přítele přátel Alexandra Vondru (později, určitě pouze čirou náhodou, třetího polistopadového velvyslance v USA, když tím druhým byl právě polistopadový mluvčí Václava Havla Michael Žantovský, v registrech Stb vedený pod krycím jménem „Michaela Žantovská“…) do vedení Občanského fóra ing. Václava Klause… Rita Klímová a Vladimír Mlynář později připustili, že během komunistické diktatury udržovali úzké přátelské kontakty s prominentním politickým uprchlíkem z demokratických Spojených států amerických „panem“ Steinerem (v jiné verzi Steinem), ve skutečnosti agentem KGB!!! Vladimír Mlynář pak společně s Janem Rumlem, Martinem Fendrychem a mnoha jinými hrál důležitou roli ve známých a v cílovém prostředí vlivných samizdatových tiskovinách, u kterých existuje důvodné podezření, že byly založeny v druhé polovině 80. let komunistickou Státní bezpečností k účiN.N.ější kontrole a manipulaci oposičním prostředím. (Viz. N.N. 22 a 23/2000: „TAJNÉ SLUŽBY ZAKLÁDALY PŘEDLISTOPADOVÉ A POLISTOPADOVÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY“, strany 06 – 07 a 08 – 09). Po 17. listopadu 1989 působil opět v podobně orientovaném týdeníku Respekt, tedy vlastně v jakési přípravce na vládní posty (spolu s Janem Rumlem, Martinem Fendrychem aj.), na jehož chodu se významnou měrou podílel a který později i řídil. Tento „hradní časopis“, na rozdíl od méně konformních Studentských listů, brzy zlikvidovaných za svou drzost polistopadovými Lidovými novinami, nikdy(!!!) ani slůvkem nezpochybnil oficiální výklad 17. listopadu jako „protikomunistické studentské revoluce“. Po „sarajevském atentátu“ v listopadu 1997 a po pučistickém svržení vlády Václava Klause tandemem osvědčených kádrů Jan Ruml – Ivan Pilip, byl šéfredaktor „vlivového“ Respektu Vladimír Mlynář vybrán předsedou vlády Josefem Tošovským (viz. N.N. 01/2001: „CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ“, strana 12 – 13) do jeho vlády jako „MINISTR PRO TAJNÉ SLUŽBY“(!!!!!)... To vyvolalo takové zděšení i smích, že ho Josef Tošovský musel pověřit „jinými úkoly“. Stačíme ještě vůbec sledovat tu záplavu „určitě jenom čirých náhod“ kolem osob Vladimíra Mlynáře a JANA RUMLA???

Byl to Vladimír Mlynář, člen mafiósního sdružení „LÍPA“ (viz. N.N. 16/2000, strana 22 – 23), kdo prosadil vyškrtnutí svého dobrodince a sponzora týdeníku Respekt Karla Schwarzenberka z kandidátky Koaly do Senátu na podzim 2000. Jako argument Mlynářovi posloužilo v případě Schwarzenberka nikoli podezření na dlouholetou spolupráci s I. správou KGB (nebo GRU?), ale údajně špatné vnímání šlechty v této republice. Že se tento levičák nechal Schwarzenberkem vydržovat, a to dokonce několik let, jeho „dědičně bolševické“ svědomí zřejmě netíží... Mementem převládajícího levicového kurzu US pak byla neschopnost všech ostatních Mlynářovo rozhodnutí zvrátit…

Byl to Mlynář, který po konzultacích s levicovou aktivistkou Monikou Pajerovou prosazoval Michaela Kocába, vedeného v registrech Stb jako KTS (krycí jméno „MUK“, viz. N.N. 11/1992), právě na úkor Karla Schwarzenberka. Jenom proto, že Kocábovi připadala kandidatura do senátu za US vzhledem k jeho mimořádným ambicím „slabá“, k další bolševizaci této strany zatím nedošlo. Úlohou Kocába je tedy zřejmě stát u zrodu nových stran anebo nové strany rozkládat. Unie Svobody je již levicí dostatečně rozložená, proto by byl k jejímu doražení Kocáb příliš drahým střelivem. Je tedy připraven pro další využití. (Jiří Lobkowicz ho oslovil i přes varování antikomunistů jako partnera pro zakládání nové pravicové(!!!!!) strany. Viz. N.N. 22/2000: „ZÁPADNÍ ORIENTACE ČR A NAŠE ČLENSTVÍ V NATO OPĚT OHROŽENY“, strana 09 – 10). Dostatečně varovným mementem je fakt, že Kocáb už mezitím svoji účast přislíbil).

Byl to pravděpodobně Vladimír Mlynář (podle dobře informovaného zdroje z US), kdo stál v pozadí fingovaných náborů fiktivních členů do brněnské organisace US a tím k jejímu ovládnutí. Je velmi pravděpodobné, že obdobná metoda, třeba v menším rozsahu, byla uplatněna i v jiných regionech. Neschopnost US dobrat se v těchto záležitostech pravdy je ostudná. Otázkou zní, jestli je synek prominentního reformního komunisty a dlouholetého zahraničního „zpravodaje“ Rudého práva Jan Ruml, jako šéf kontrolní a revizní komise US, schopen a hlavně ochoten vůbec něco proti Mlynářovi vyšetřit...

Pokud by se skutečně jednalo o Mlynáře, vypovídala by o jeho „politickém stylu“ nejlépe skutečnost, že tohle vše dohromady už tvoří jednoznačný rukopis KGB. Něco podobného zde ostatně proběhlo již v polovině 90. let v případě nakonec úspěšného rozbití a ovládnutí Občanské demokratické aliance (ODA) ze strany Vladimíra Dlouhého a jeho kádrů. Viz. článek v N.N. 23/2000: „Hofhanzl obvinil Zieleniece, že režíroval diskreditaci ODA“, strana 17 – 18 nebo kniha „TAK PRAVIL ČESTMÍR HOFHANZL“ /vydala Votobia, možno ji objednat přímo u Čestmíra Hofhanzla, tel. (066) 724 37 61 nebo (066) 737 90 96/). Zlo je totiž vždy předkládáno jako dobro a dobro je předkládáno jako slabomyslnost. To vše pouze s jediným cílem: Rozvrátit v lidech tradiční hodnotový systém a víru ve spravedlnost. Viz. N.N. 22/2000: „ZÁPADNÍ ORIENTACE ČR A NAŠE ČLENSTVÍ V NATO OPĚT OHROŽENY“, strana 09 – 10). Z absolutně nepochopitelné neschopnosti předsedy Unie svobody JUDr.Karla Kühnla získat kontrolu nad Unií svobody, tedy nad Mlynářem je tedy nepochybné, že to může být kromě jiných právě Mlynář kdo ví, jak to bylo s Kühnlovou „emigrací“ doopravdy. Není totiž obvyklé, aby mladíček, navíc s nedostatečným vzděláním, cvičil s o generaci starším a demokraticky zvoleným šéfem strany jako s malým klukem. MLYNÁŘ na KÜHNLA bezesporu něco ví. Mlynář má totiž nad vysoce inteligentním, vzdělaným a mezinárodně zkušeným a respektovaným JUDr. Karlem Kühnlem takovou psychologickou převahu a takový pocit nadřazenosti, které jsou možné jenom na základě privilegovaných a velice výbušných kompromitujících informací o jeho minulosti.

Byl to Vladimír Mlynář, kdo přes odpor tehdejšího demokraticky zvoleného předsedy Lidové strany Josefa Luxe (dnes tedy přes odpor demokraticky zvoleného předsedy Lidové strany Jana Kasala) katapultoval rudého křesťana Cyrila Svobodu do funkce ministra vnitra v Tošovského vládě. Tošovský, všeobecně podezíraný už od roku 1990 ze spolupráce s KGB (viz. N.N. 01/2001: „CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ“, strana 12 – 13), si vyžádal od šéfů stran (KDU, ODA) deset jmen na vládní funkce. Zřejmě pro forma. Svoboda mezi nimi totiž vůbec nebyl. Přesto vybral Tošovský přes odpor strany právě jeho. Cyril Svoboda musí mít pro někoho opravdu vysokou cenu, když kvůli němu riskuje rozchod s uraženým koaličním partnerem!!! Neboli rudý křesťan patří k těm šťastným politikům, kteří obvykle neprojdou demokratickým stranickým výběrem, avšak v těch v případech, když to nejde po dobrém, na zcela nedemokratický zásah „shora“, postupují „nahoru“ na svá předem určená místa... Vzhledem k současné konstelaci sil v Evropě to rozhodně není CIA ani tradičně protikomunistická MI6, kdo by Cyrila Svobodu podporoval v nějakých mocenských prosovětských hrách…

Opět v této souvislosti důrazně připomínáme, že matka Vladimíra MLYNÁŘE, radikální komunistka (stejně jako její blízký soudruh Jiří Ruml, zahraniční zpravodaj Rudého práva a otec Jana Rumla) a manželka pravděpodobného agenta KGB Zdeňka Mlynáře, udržovala v období disentu(!!!) styky s agentem KGB a americkým občanem STEINEREM, který žil v Praze ve vile Stb v domácím vězení resp. ve vyhnanství. Patřil do sítě KGB, která prozradila Sovětům tajemství atomové bomby. „Disidentka“ RITA KLÍMOVÁ si chodila PRAVIDELNĚ do vily Stb ke STEINERUM pro americké noviny (a možná i lecos dalšího) a za tyto kontakty s „opravdovým Američanem“ neměla nikdy jako „opravdová disidentka“ ze strany komunistické Státní bezpečnosti problémy(!!!!!). Noviny potom končily třeba i u Václava Klause... Můžeme předpokládat, že Dr. STEINER byl KGB po mnohaletém „uspání“ v 80. letech znovu „oživen“ a použit pro propagaci a přípravu kádrů perestrojky v ČSSR. Můžeme jenom doufat, že rozvědky států NATO tuto hru, předcházející sametovému puči v PRAZE, odhalily včas. Návštěvy Rudé RITY v konspirační vile Stb samozřejmě nemohly ujít pozornosti ani KGB. Z uvedeného plyne, že KGB tyto kontakty minimálně(!) tolerovala, protože je pro své zájmy a cíle považovala za prospěšné. (Viz. N.N. 01/1999: „MIROSLAV DOLEJŠÍ – ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ V ROCE 1989“ a N.N. 02/2000: „ANALÝZY FRANCOUZSKÉ ROZVĚDKY: TŘI INTERNACIONÁLY PROTI NAŠIM SVOBODÁM“).

 

CO NÁS BRZY ČEKÁ

Volba Cyrila Svobody znamená zcela nové vymezení pojmu středopravicová politika. V důsledku tohoto významového posunu budou nejspíše skutečně pravicově orientovaní jedinci v Koale nenásilně vytěsněni tím nejosvědčenějším způsobem: Po předchozí konzultaci s Vladimírem Špidlou budou levičáky Mynářem a Svobodou navrženi na nevolitelná místa (to již ostatně Lidovci předvedli s Ratiborem Majzlíkem v senátních volbách 2000), čímž dojde k osekání pravicového spektra mezi zvolenými poslanci, resp. zvolení poslanci budou odpovídat politickému a morálnímu vkusu Mlynáře, Špidly a Svobody. Svoboda s Mlynářem se tak budou moci před zbývající členskou základnou a zejména před voliči sami prohlašovat a považovat za „pravici“. Skutečná pravice vpravo od nich bude pak označena za extremisty. Existující postkomunistická Národní fronta se po jejich vítězství stane opět názorově homogeN.N.í… Až na tu ODS. Ale i na ní se už jistě odborně zevnitř i zvenku pracuje…

V ODA dojde k dalšímu posílení levicového liberalismu clintonovského typu. (Viz. rozsáhlé americké analýzy v N.N. 22/2000: „KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY A JEJICH BILL CLINTON“, strana 12 – 17 a v N.N. 23/2000: „KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY A JEJICH AL GORE, strana 16).

 

Členská základna DEU se ještě nevzpamatovala z porážky Majzlíka, která byla připravena Cyrilem Svobodou právě instalací Majzlíka na nevolitelné místo. Problémem je skutečnost, že se někteří členové DEU stále ještě domnívají, že se DEU konečně na hřbětě Lidovců dostane do parlamentu. Co se povedlo Václavu Bendovi s ODS, nemusí vyjít DEU s Lidovci. ODS, na rozdíl od politické representace Lidovců, totiž držela většinou slovo.

 

RUSKÁ HRA

O NATO A EVROPU

Je zjevné, že tento RUDÝ ORCHESTR bude hrát uvnitř NATO, v procesu přibližování k EU a pak i v EU podle sovětských partitur. Skutečnost, že se rudý křesťan stane premiérem neznamená, že bude hrát tomu odpovídající 1. housle. Jeho předpokládaný agenturní svazek, dnes už zřejmě vedený nejen v latince, mají v rukou zase jiní… Proto JE TŘEBA RYCHLE NAJÍT A NEUTRALISOVAT DIRIGENTA RUDÉHO ORCHESTRU A POSLAT HO I S JEHO SÓLISTY TAM KAM PATŘÍ.

Tímto způsobem vytvořená levicová koalice nemůže naplnit oprávněné zájmy České republiky a jejich občanů. Neodváží se totiž ohrozit strategické globální ani evropské cíle MOSKVY požadavkem na připojení ČR k projektu protiraketového obraN.N.ého jaderného deštníku nad západním demokratickým světem nebo požadavkem na tak žádoucí stabilisační rozmístění amerických jednotek na našem území. Bez nich budeme proti Rusku vždycky bezmocní. Česká zahraniční i vnitřní politika bude totiž stále víc, i když zatím skrytě, prosovětská. To dnes, po vítězství Putina, znamená východně slavjanofilská. Vzpomeňme si jenom na Dienstbierovu politiku počátku 90. let „mostu mezi Východem a Západem“ pro tehdejší Československo a pomysleme na to, co nás dnes čeká s lidmi, jako je Jan „KATO“ Kavan nebo Josef Zieleniec. (Viz. N.N. 23/2000: „JOSEF ZIELENIEC A JEHO KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY“, strana 17 – 18). Ruští „zapadniky“ ve vedení země, jejichž vliv na politiku Ruska v 90. letech 20. století přece jen převažoval, stejně jako na ně napojené komunistické a postkomunistické kruhy v některých bývalých sovětských satelitech, byli zřejmě na delší dobu poraženi. (Viz. N.N. 23/2000: „KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY A JEJICH AL GORE, strana 16, vynikající francouzská zpravodajská analýza v N.N. 01/2001: „MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KREMLU: PPLK. KGB VLADIMÍR PUTIN“, strana 06 – 09 a na to navazující domácí analýza „SMYČKA KGB SVÍRÁ EVROPU“ na straně 10 - 11). Cyrilem Svobodou zneutralizovaná čtyřkoaliční pseudopravice ani po případném spojení s ODS, bez důrazné a demokratickými silami bolestně postrádané pomoci ze strany nové americké administrativy presidenta Bushe jr., celoevropské parazitní zájmy Moskvy určitě také neohrozí. Tato sametová, hodnotově, duchovně i národně vykořeněná česká „pravice“, bude nejspíš koupena nabídkou masivních a velmi výhodných obchodních styků s Ruskem, které PRO NI bude těžké odmítnout. (Viz. N.N. 10-11/2000: „ČESTMÍR HOFHANZL: KOMUNISMUS V NÁS“, strana 02 – 05). A o to nakonec zřejmě šlo. Proto byl zřejmě politicky obětován možná příliš prozápadní nebo z hlediska Moskvy obojetný Kühnl. Pane Putine, kdo je teď další na řadě?