CO SE DĚJE KOLEM ČESKÉ REPUBLIKY
NĚMECKO, RUSKÉ DLUHY, KALININGRAD…..?

Spolkový sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder odjel na návštěvu Ruska, kde byl hostem rodiny Putinových na ruský pravoslavný Štědrý den. Dle oficiálních zpráv měl urychleně projednat otázku ruského dluhu zemím tzv. Římskému klubu, kde Rusko žádá o prodloužení termínů splátek, přičemž polovina dlužných prostředků je německého původu. Těsně předtím se navíc rozšířila zpráva o instalaci ruských raket s jadrnými hlavicemi v Kaliningradě, několik kilometrů od východní hranice NATO. Zatímco u nás, díky uměle vyvolanému sporu o ČT, tato děsivá zpráva úplně zapadla, reagovalo na ní okamžitě Polsko žádostí o mezinárodní inspekci. Také v Německu měla tato zpráva značnou odezvu. Oficiálně se kancléř Schröder před návštěvou vyjádřil, že nebude nijaké „nové Rapallo“. A přece se na ruské straně rádo hraje s myšlenkou o novém multipolárním světě. Dle oznámení polské televize však Schröderovy rozhovory s Vladimírem Putinem měly proti všem diplomatickým a bezpečnostním zvyklostem velmi neobvyklý průběh - probíhaly pouze mezi čtyřma očima. Údajně proto, že Vladimír Putin, vysoký důstojník protiněmeckého odboru I. správy KGB, hovoří plynně německy... Ve stejnou dobu propuká skandál ministra zahraničních věcí a Schröderova místopředsedy vlády Joschky Fischera, usvědčeného rudého teroristy a jeho dalších ministerských kolegů. Souvisí však otázka Fischera přímo s Ruskem? Odpovědí může být teprve důkladně prošetřená historie samotnéhio Fischera. Neboť skutečnost, že RAF byla iniciována a působila pod vlivem KGB, vyšla najevo už dávno za Gorbačovovy éry. Nezapomeňme, že předtím, než se Vladimír Putin stal prezidentem, byl nejvyšším šéfem i nad KGB a v období studené války působil jako důstojník KGB přímo na sovětské ambasádě v Bonnu pod krytím jako „zpravodaj tiskové agentury TASS“...

NĚMECKO spustilo začátkem roku 2001 tajnou iniciativu na získání hospodářského vlivu nad hlavním městem dřívějšího Východního Pruska Královcem (Königsberg) s cílem získat touto cestou většinu z částky 60 miliard marek, které dluží Moskva dosud Berlínu. Někdejší Východní Prusko se svým hlavním městem Königsbergem bylo uchváceno Rudou armádou na jaře 1945, a přejmenováno na „Kaliningrad“. K nám pronikly jen kusé a v něčem i zavádějící informace, které proto kompletujeme a upřesňujeme

 

Němečtí úřední činitelé v polovině ledna 2001 potvrdili, že idea obchodní dohody s EU, návrh který by efektivně vrátil teritorium do sféry vlivu Berlina, byl vznesen již kancléřem Gerhardem Schroederem při jeho návštěvě 6. ledna v Moskvě, kde s prezidentem Vladimírem Putinem diskutoval o splacení ruského dluhu Německu. Část jednání byla zaměřena také k přesvědčování Moskvy, aby zlomila zámek, který nad splátkami zatím drží. Schroeder souhlasil na oplátku s poskytnutím německé pomoci v zajištění „asociační dohody“ mezi hospodářsky zmrzačenou enklávou „Kaliningrad“ a EU.

 

Moskva dala jasně najevo, že prostředky jejího klopýtajícího hospodářství neumožní všechny dluhy Berlínu splatit. Místo toho MOSKVA NABÍDLA NĚMECKU MAJETKOVÉ VKLADY DO RUSKÝCH FIREM – POSTUP, KTERÝ, KDYBY BYL PLNĚ A ZA OBOUSTRANNĚ VÝHODNÝCH PODMÍNEK ZAVEDEN, BY MOHL DÁT NĚMECKU (A DALŠÍM VĚŘITELŮM RUSKA Z CELÉHO DEMOKRATICKÉHO ZÁPADU A DOKONCE I ČR) BEZPRECEDENTNÍ VLIV NAD HOSPODÁŘSKOU POLITIKOU RUSKA…

.

Tyto peníze jsou penězi, které tvoří někdejší půjčku Rusku od zemí Pařížského klubu. Tyto dluhy obnášejí celkem skoro 120 miliard marek. Německo je polovinou tohoto obnosu největším ruským věřitelem. Ruská vláda se domáhá prodloužení termínu splatnosti, což však naráží na nesouhlas nejen Německa. Pařížský klub žádá plné zachování podmínek půjčky a zaplacení těchto dluhů. To věřitelé mj. odůvodňují skutečností, že vzdor nedobrému stavu ruského hospodářství Rusko vydělalo v roce 2000 obrovské částky „petrodolarů“ prodejem nafty, která byla citelně zdražena a že v posledních letech Rusko vydělalo mnoho peněz také vývozem zbraní. Na druhé straně je pravda, že Putin má vlastní ambiciózní plány. Jednak na výstavbu ropovodů od Kaspické oblasti na Západ a bohužel také na gigantické zbrojení Ruska proti Západu… (Viz. francouzská analýza v NN 01/2001: „MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KREMLU: PPLK KGB VLADIMÍR PUTIN“).

 

Krom toho všeho Rusko stále ještě dluží Německu dalších okolo 6.4 miliard převoditelných rublů ze sovětských časů. To jsou staré dluhy SSSR vůči NDR. Na téma umoření těchto starých sovětských dluhů se konaly porady mezi Německem a Ruskem 30. ledna v Moskvě a skončily se rovněž bez konkrétních výsledků... Mluvčí spolkového ministerstva financí v Berlíně v ten den řekla, že při setkání příslušných pracovních skupin, složených ze zástupců obou ministerstev financí a hospodářských expertů, šlo především o návrh, jak rozpustit sovětské dluhy účastí německých firem na ruských podnicích. Ruská strana však, jak se alespoň proslechlo, prý ještě nepředložila, žádný seznam podniku, které by pro tento program připadaly v úvahu... Další porady na vyšší úrovni se očekávají v polovině února 2001...

 

Převoditelný rubl byl přepočítací jednotkou mezi státy východního bloku. Jakou cenu mají dluhy dnes, je ještě nejasné. Německo vychází z poměru 1:1 k US dolaru. Přepočítací kurs těchto starých sovětských dluhů byl podle dostupných údajů hlavním tématem jednání pracovní skupiny, ke které mj. patřil také zastupující ruský ministr financi Sergej Kolotuchin. Ani zde však žádné konkrétní výsledky nebyly dosaženy, říká mluvčí.

 

Německá strana už na začátku ledna tlumila očekávání ruské strany, že veškeré dluhy budou rozpuštěny kompenzačními obchody. Hlavním důvodem je zdráhavost Ruska zatáhnout do tohoto programu splácení ruských dluhů vůči Západu výnosné podniky, zejména z energetického sektoru, z oboru těžby surovin nebo podniky, zpracovávající suroviny na polotovary. Kdyby zde nebyla nalezena žádná shoda, žádá Německo plné splaceni dluhů. Kompensační obchody přicházejí pro Německo v úvahu jen pro dluhy v převoditelných rublech, ne však pro ruské závazky vůči Pařížskému klubu západních věřitelských států.

 

Pokud by přece jen došlo na realizaci německého návrhu pro „Kaliningrad“, stalo by se Německo dominantním „hráčem“ v hospodářství své dřívější baltské bašty, která dosud byla považována za neodvolatelně odevzdanou Rusku. „Kaliningrad“ se po kolapsu Sovětského svazu začátkem 90. let, vedoucím k nezávislosti Litvy, stal baltskou enklávou, zeměpisně od Ruska oddělenou, ale dosud Moskvou ovládanou. Zahrnutí jeho bezprostředních sousedů, tedy Litvy a Polska během příští dekády do EU, by tak ponechalo tento ruský region úplně odříznutý od jeho nynějšího zázemí. Polsko a Litva, dostatečně poučeny zkušenostmi s ruským státním organisovaným zločinem, budou pro občany „Kaliningradu“, přejících si vstoupit na jejich území, trvat na vízech. Těžkosti, které by vznikly pro Kaliningrad evropským rozšířením, by svazovaly jeho růst a dotýkají se tak i EU.

 

Jakýkoliv veřejný náznak toho, že Německo by se mohlo pokusit vyhlásit znovu „Východní Prusko“, bude i nadále politickým a diplomatickým tabu. Zvláště vzhledem k tomu, že Německo vyhlásilo oficiálně rok 2001 „Rokem Pruska“ (300 let vyhlášení Pruského království) a tím je vnášeno podstatné přehodnocení dřívějšího německého státu, který byl vítězi druhé světové války v r. 1946 „rozsekán na kusy“..

Kancléř Schroeder proto tuto ideu asociační dohody pro „Kaliningrad“ přihrál současnému švédskému předsednictví EU. Při nedávném setkání v Hannoveru navrhl švédskému ministerskému předsedovi Goeranovi Perssonovi, aby tuto iniciativu propagovalo, jako tradiční baltická mocnost, spíše neutrální Švédsko než Německo. Švédsko již naznačilo, že chce udělat během svého předsednictví Kaliningrad prioritou. I o Perssonovi je známo, že věnuje iniciativě Schroedera příznivou pozornost. „Idea musí byt prodiskutována na příštím rusko-německém summitu v dubnu a později na summitu Rusko-EU v květnu“, řekl minulý týden německý mluvčí…

 

Švédsko nemá od té doby, co se rozpadl Sovětský svaz, alespoň co se týká zhoršování hospodářských a sociálních podmínek v „Kaliningradě“, o této oblasti žádné iluze. Ani co se týče jeho mimořádném potenciálu podnítit v oblasti občanské nepokoje a destabilisovat ji. I ruské naděje o obrácení této enklávy na „Hong-Kong Baltu“ se ukázaly, bez tomu odpovídajícího vynaložení prostředků a energie, jako beznadějně optimistické a tyto plány stejně zakrátko padly za oběť strategickým představám ruské armády. Persson v interview v polovině ledna řekl: „Region je těžce znečištěn. Jsou zde nemoci jako AIDS a tuberkulosa a je zde nukleární odpad. V Kaliningradě je možno najít každý problém, jaký si lze jenom představit“. Podle odhadu 30% obyvatel Kaliningradu žije podle nedávných zpráv EU pod úrovní existenčního minima. Rozvoj regionu, od doby, co se ruský parlament r. 1993 přiklonil k armádě a odmítl otevřít strategicky důležitou oblast ekonomické reformě, upadá.

 

Pro Němce je Kaliningrad dosud důležitým z emocionálního hlediska. Na rekonstrukci katedrály byly vynaloženy německé hotové peníze a tisíce Němců koná každé léto do města poutě v pokusech znovu objevovat své ztracené kořeny.

 

S požitím podkladů

www.telegraph.co.uk

www.handelsblatt.de

 

přeložil a zpracoval:

vladimir.kebrle@worldnoline.cz

 

Jiné články k věci (Daily Telegraph):

 

08. ledna 2001: Putin popíra zprávy o atomových zbraních v Kaliningradě

31. prosince 2000: Německo se obává znovuožití Pruska

 

13. září 1998: Jak Rusové žijí z ruky do úst, vrací se barter