NECENZUROVANÉ NOVINY

Petra Cibulky

Václavské náměstí 17

110 00 Praha 1

Tschechische Republik

7. 5. 2001

Zasílám Vám článek k otisknutí:

Jan Krupka, PhDr., nar. 14.2.1946 v Praze, bytem Kaprova 8, 110 00 Praha 1, učitel komunistických diplomatů, bachařů, celníků a vyšetřovatelů StB, svého času „emigrant“ ve Vídni, dnes majitel firmy Projektmanagement, Kaprova 8, 110 00 Praha 1, zaměstnanec Magistrátu hlavního města Prahy, Kulturní odbor Obvodního úřadu Praha 8, pracoviště dům Krakov, mimo to současně pravidelný měsíční příjemce rakouských podpor v nouzi, pro které si pravidelně do Vídně dojíždí, napsal dne 25. 2. 1985 své tehdejší přítelkyni, Zdeňce D. „milostný“ dopis, jehož podstatná část se zde předkládá. Komentář k obsahu je zbytečný.

Poznámka: Krupkův otec, Prof. Doc. František Krupka se narodil 25.11.1920 ve Vídni, kde také maturoval. Zemřel dne 24.4.1988 v Praze. Byl profesorem na Katedře fysiky při Fakultě strojní ČVUT v Praze, Karlovo nám. 13.

Učitel bachařů PhDr Jan Krupka byl v roce 1977 krátce zaměstnán na Velvyslanectví ČSSR ve Vídni, odkud si „odskočil do emigrace“. Necelé 3 roky před listopadem 1989 se stal redaktorem „Vídeňských svobodných listů“, orgánu české menšiny ve Vídni. Potíže, které s ním redakční rada měla, vyjádřil František Bouchal, spolužák jeho otce na gymnasiu ve Vídni, donedávna předseda Českého srdce (organisace Vídeňské české menšiny, která noviny dříve vlastnila) slovy: „Divili jsme se, jak mohlo jablko odpadnout tak daleko od stromu.“ Krupkův otec, Prof. František Krupka, byl ve Vídni mezi svými soukmenovci za svou karieru v ČSSR velice vážen. Vysvětlení, přinesl po „revoluci“ 1989 seznam spolupracovníků Stb Petra Cibulky. Najdeme zde křestní jméno a příjmení jak otce Františka, tak i syna Jana. Jejich data narození souhlasí rovněž ! Zdá se tedy, že jablko vůbec nespadlo daleko od stromu, nýbrž přímo pod strom ! Následující Krupkův milostný dopis je jen illustrací této rodinné story. Učitel bachřů PhDr Jan Krupka napsal:

V pátek jsem se dozvěděl od P., že pracuješ ve Vězeňské ulici, což mě bylo Tebou tajeno. Mám k tomu pár postřehů. Léta jsem bydlel se svojí mámou ve Štěpánské ulici 39, v domě, kde je Labužník. Tam se později přistěhovala z vesnice jedna žena, kterou jsem si později vzal. (Ze soucitu, děti jsme neměli). Po smrti mé matky a po rozvodu jsem byl vystěhován do Benediktské ulice, kde jsem prožil poslední rok v Praze před svým odchodem sem (do emigrace ve Vídni). Okolí tam dobře znám (Jen hospody samozřejmě, protože jsem prase). To bylo v roce 1977. Vedle normálního úvazku na FFUK (Filosofická fakulta University Karlovy ) a FŽUK (Fakulta žurnalistiky University Karlovy) jsem v různých kursech učil celníky, vyšetřovatele StB, hlídače vězňů (nenapadlo mě hned slovo „bachař“) a diplomaty. Řada přednášek se konala v Dlouhé, kde je v domě hospoda „na stojáka“ (Ty mám nejraději, taky jsme byli společně s Frantou v jedné, vzpomínáš ? Ale asi ne, máš na to plné právo. Se mnou to však v životě nevyhraješ.) – tuším – „U zeleného stromu“. Tam jsme trávili všechny přestávky, pili pivo a rum, tam jsem se dozvěděl vše o zkaženosti toho systému a tam taky řadu věcí zařídil pro potřebné lidi, (kteří se na mě později vysrali !). Vedoucí tam byl pan Linhart a chodil jsem tam i se džbánem pro pivo. Tam jsem oddolával transsexualní Procházkové z práv, abych se dal do partaje a její vyhrožování, jestli s ní nepůjdu, že mě zničí (Tak si komunistky vynucovaly pohlavní styky a z toho jsem celý pryč dodneška). Tam jsem byl mnohokrát se svým otcem a tam začínaly ty všechny „velké jízdy“, které končily v Černínském paláci v některé pracovně nějakého „představitele našeho státu“. Tam jsme stáli na stole a čůrali do kytek na druhý stůl atd. atd. atd. Vše bude jednou v mých pamětech. Nedaleko je Krušovická pivnice, kam jsme taky často chodili a kde jsem jednomu členu ÚV KSČ (mimochodem úplně vožralýmu) vzal supertajné papíry z aktovky a dělali jsme z nich vlaštovky a házeli je po lokálu ... a razítkem UV KSČ jsme razítkovali pivní tácky, stěny a na záchodě nápisy. To byly časy svobody, rozkoše a bláznění... “ Tady se musí pracovat... (Dopis pokračuje v tomto duchu dál ...)

To však není zdaleka vše. Že tento učitel bachařů zdaleka svoji „karieru“ neskončil, na to ukazuje několik náhodných zjištění: Asi před třemi lety byl zachycen Krupkův osobní fax, adresovaný bývalému tiskovému ataché na zastupitelském úřadě ve Vídni, Dr. Hlouškovi. Jako odesílatel je uveden Dr. Jan Krupka s číslem faxu Vídeňské firmy TRANSCONECTA, Parkring 10A, 1010 Wien. Tento faxový přístroj má tedy pan Krupka k disposici. Tato firma obchoduje podle zápisu ve Vídeňském obchodním rejstříku výhradně se dřevem. Podle zprávy Milana Žitného, Radio Svobodná Evropa, z 10. 2. 1999, se tato firma však nezabývá jen obchodováním se dřevem ale i zprostředkováváním prodeje letadel za miliardové částky. Zpráva uvádí mimo jiné doslova:

Stojí za to připomenout, že v České republice působí firma s velmi podobným názvem TRANSCONNECT PRAHA, spol. s r.o., toho času již v likvidaci, jejímž jednatelem je Chlumecký Tomáš, nar. 23.11.1961, Na Vrstvách 971,10105-PRAHA 4. Téhož Tomáše Chlumeckého pak shodou okolností najdeme v čele nejméně dvou dalších firem, zabývajících se LETECTVÍM. Jedná se o firmu CZECH AEROSPACE, spol. s r.o., kde je uveden jako jediný jednatel a firmu CROWN Air, spol. s r.o., kde druhým jednatelem je kpt. StB JUDr. Zdeněk Pejskar, důstojník 5. správy StB: Ochrana stranických a státních činitelů...