Obracím  se  v  krátké  době  znovu  na  Rehabilitační  komisi, 
tentokrát se žádostí o projednání řádné a úplné rehabilitace. 
 Úvodem  chci  komisi  poděkovat  za  kladnou  reakci  na    můj 
předcházející dopis ve formě rozhodnutí povolit  mně  nahlédnout 
do dokladů  bývalého  Svazu  českých  skladatelů  a  koncertních 
umělců, aby rehabilitace proběhla co nejobjektivněji. 
 Tuto žádost o rehabilitaci koncipuji v rozsáhlejším tvaru,  než 
jsem původně zamýšlel, především  kvůli  komplexnímu  prošetření 
represivních akcí bývalého SČSKU, mj. formou dotazů a návrhů  na 
další činnost Rehabilitační komise.  Protože  na  základě  Výzvy 
Pracovní skupiny pro kulturu Občanského fóra v Brně k  uměleckým 
a  kulturním  institucím  z  1.2.1990  (zveřejněna  v  Brněnském 
Večerníku dne 8.2.1990) předpokládám možnost  publikování  části 
této mé žádosti  o  rehabilitaci  v  tisku  a  jiných  veřejných 
sdělovacích prostředcích, uvádím  zde  i  stručné  chronologické 
údaje diskriminací bývalého SČSKU vůči mé osobě  a  mé  umělecké 
činnosti, podložené  citacemi  ze  zápisů  z  jednání  a  schůzí 
komisí, výborů i sjezdů a z různých dalších dokladů. Tyto  údaje 
ve své většině budou členové Rehabilitační komise již znát. 
 Nepředpokládám, že tato  žádost  je  úplná  ve  formě,  jak  ji 
předkládám. Řada dokladů chybí,  některé  zřejmě  omylem  nebyly 
zařazeny anebo se pomocí někoho úmyslně "ztratily". Přesto  tato 
zpráva může posloužit jako základní přílohový materiál také  pro  
rehabilitace jiných umělců, diskriminovaných  bývalým  SČSKU.  A 
samozřejmě také může a chce sloužit jako podklad k  prošetřování  
protiumělecké  činnosti  bývalého  SČSKU  a    některých    jeho  
funkcionářů.  

 Nejprve  tedy  stručná  chronologická  data  a  údaje  doplněné 
komentářem pro rehabilitaci: 
1. od r.1967 jsem byl  čekatelem,  kandidátem  a  řádným  členem 
  Svazu československých skladatelů (legitimace č.1182); aktivně 
  jsem pracoval jako člen Komise pro elektronickou hudbu -  tato 
  organizace byla zrušena r.1970 
2. r.1973 jsem žádal o přijetí do nového SČSKU v Praze - 7  roků 
  se o mé přihlášce vůbec  nejednalo  -  viz.  zápis  ze  schůze 
  Tvůrčí komise skladatelů  vážné  hudby  Krajské  pobočky  Brno 
  (dále jen TK) z 26.2.1985;  já  jsem  si  z  morálních  důvodů 
  nedovolil urgovat tuto přihlášku, protože do SČSKU nebyli v té  
  době přijati ani takové významné osobnosti  české  hudby  jako  
  Kabeláč, Vostřák, Kapr, Ištvan, Piňos a mnozí další  
4. v r.1979 jsem opětovně žádal o  přijetí,  tentokrát  SČSKU  v 
  Brně, především kvůli možnosti častějšího provádění skladeb na 
  veřejných koncertech 
5. TK na své schůzi 19.2.1980 si vyžádala 5 partitur k posouzení 
  mé skladatelské práce, přestože  jsem  již  v  r.1967  byl  za 
  skladatele uznán -  vadilo  snad,  že  to  bylo  v  době  před 
  prokomunistickou "normalizací"? 
... 
9. následující zápis z téže schůze: "...autorovi sdělit písemně, 
  že komise dosud jednání neuzavřela  a  že  žádá  o  předložení 
  dalších skladeb, neboť tvorba R.Růžičky je žánrově širší..." - 
  bylo třeba u čtyřicetiletého autora, jehož tvorbu komise znala 
  (jak vyplývá ze zápisu) a jenž měl v  té  době  zkomponovaných 
  téměř 80  skladeb  a  přes  30  natočených  a  vysílaných  Čs. 
  rozhlasem a přitom již  oficiálně  uznaného  za  skladatele  v 
  r.1967? - postupně si TK vyžádala 33 (třicet tři!)  skladby  a 
  jejich nahrávky - nešlo jen o záměrné  šikanování  nebo  snahu  
  oddálit přijetí z konkurenčních důvodů, jak se dělo i  v  řadě 
  jiných případů? 
   Pokud se tyto  úvahy  zdají  být  ničím  nepodložené,  uvádím 
  doslovný text projevu  předsedy  Kontrolní  a  revizní  komise 
  SČSKU dr.Sauera na posledním IV.sjezdu SČSKU v dubnu 1987, kde 
  při informaci  o  tom,  že  120  uchazečů  o  členství  podalo 
  stížnosti a odvolání, řekl: "...ponechat "zlobivé" uchazeče  u  
  ledu? Nebo ty významnější,  kteří  byli  členy  svazu,  nechat  
  nadále stranou, aby  třeba  neujídali  z  bochníku  hájené  či  
  přísně střežené dramaturgie?..." (viz. IV.sjezd Svazu  českých 
  skladatelů a koncertních umělců. Knižnice Hudebních  rozhledů, 
  sv.1, Praha 1988,  str.175-6)  -  je  to  otřesné  přiznání  z  
  vlastních řad o  odsouzeníhodném  jednání,  které  nepotřebuje  
  komentář  
... 
11. dne 19.5.1982 po předložení Ištvanových posudků na schůzi TK 
   došlo  podle  informací  bývalého  předsedy  TK  A.Parsche  k 
   hlasování o mém přijetí do SČSKU  s  výsledkem,  který  uvádí 
   zápis z této schůze: "...komise zatím nedoporučuje k přijetí, 
   žádat  o  průběžné  informování  o  skladatelské  tvorbě,   o 
   předložení dalších skladeb..."; schůze se zúčastnili: Parsch,  
   Blatný, Křivinka, Řehoř, Řezníček, Werner, Zámečník, Majer  
... 
16. počátkem roku 1983 jsem osobně jednal s tajemníkem pražského 
   SČSKU V.Kučerou, který mě odkázal na nového  předsedu  výboru 
   Krajské organizace v Brně V.Winklera (zápis ze schůze  výboru 
   z 21.4.1983); tomu jsem předal řadu originálních materiálů  k 
   prosazení mého přijetí do SČSKU na schůzích výboru; s.Winkler  
   nejen že nic nepodnikl pro nápravu diskriminace, ale postavil 
   se  na  stranu  represivních  opatření  SČSKU,  které    jako 
   stranický funkcionář nekriticky obhajoval;  materiály,  které 
   jsem mu jako nenahraditelné doklady svěřil,  "ztratil";  když 
   jsem je žádal zpět (zápis ze schůze výboru z 29.3.1984),  tak 
   mě před kolegy pedagogy a studenty JAMU vyhodil; na můj dopis 
   z  13.12.1984,  žádající  vrácení   materiálů    mně    dones 
   neodpověděl (dosud  je  také  nemám)  -  byly  mu  snad  jako  
   komunistickému funkcionáři tyto postupy doporučeny  nebo  jen 
   se nechtěl do "něčeho" zaplést a jako organizátor  ve  funkci 
   předsedy neuspěl? 
... 
19. začal jsem se postupně obracet  na  různé  nadřízené  orgány  
   brněnské organizaci SČSKU: Krajský  výbor  KSČ,  Kontrolní  a  
   revizní komisi  SČSKU,  Ministerstvo  kultury,  Výbor  lidové  
   kontroly aj.; vše zcela zbytečně; zjistil jsem v zápisech  ze 
   schůzí  výboru,  že  se  různí  funkcionáři  dokonce   osobně  
   zúčastňovali těchto i jiných diskriminačních akcí SČSKU -  to 
   vše jen vedlo k dalším průtahům 
... 
22. konečně za necelých 8 měsíců dne 24.10.1985  se  objevuje  v 
   zápisu ze schůze TK: "...komise doporučuje  jeho  přijetí  do 
   SČSKU /hlasováním/. Zdůvodnění vypracuje s.Parsch."; v  tomto 
   zdůvodnění je mj. uvedeno: "...Skladby pro tradiční  obsazení 
   /mimo elektroakustické/ byly lektorovány, stanovisko  lektorů 
   bylo vesměs negativní..." - proč se opět objevují omyly  nebo 
   záměrné nepravdy o příznivosti posudků (bod 15)?  -  proč  je 
   zatajováno, že byly  posuzovány  i  skladby  elektroakustické 
   (body 6, 8)? - proč se ve zdůvodnění neobjevuje  informace  o 
   získání 1.ceny ve skladatelské soutěži v Paříži, když je  tam 
   zmínka o československé soutěži?  -  je  to  úmysl  nebo  jen 
   opomenutí? 
    Nemohu si zde odpustit  poznámku,  že  TK  zjistila  již  po 
   necelých osmi měsících, že se z "neschopného" skladatele stal 
   na základě ideového výběru "schopný" skladatel  podle  stanov 
   SČSKU; přitom musím konstatovat,  že  na  větší  orchestrální 
   skladbě pracuji 2 roky i déle. 
23. tímto neuvěřitelné diskriminační akce nekončí, ale  začínají 
   se stupňovat;  vše  se  přenáší  do  schůzí  výboru  brněnské 
   odbočky SČSKU; dne 14.11.1985 dochází  na  schůzi  výboru  ke 
   kurioznímu postupu: za přítomnosti jednoho skladatele soudobé 
   vážné hudby dochází k rozhodnutí zrušit doporučení odborné TK 
   k přijetí do SČSKU (bod 22) formou hlasování, při kterém  je: 
   "...1 hlas pro přijetí, 3 hlasy proti  přijetí,  5  hlasů  se 
   zdrželo hlasování..."; přítomni byli:  Linhartová,  Řezníček,  
   Pečman, Pančík, Parsch, Werner, Bártová, Blaha, Dlouhý  a  za  
   KV  KSČ  Gotzinger  -  jak  si  mohl  dovolit  výbor   změnit 
   rozhodnutí odborné skladatelské komise? - k čemu  byla  potom 
   taková  komise  vytvořena?  -  byl  nutný  takový   obzvláště 
   odsouzeníhodný postup celé brněnské odbočky? 
24. opět se  odvolávám  a  text  odvolání  tentokrát  zasílám  k  
   publikování i do zahraničí - nemám již co  ztratit;  navazuji  
   styk s  aktivními  disidenty  z  oblasti  kulturní  činnosti; 
   věnuji se nadále  jen  pedagogické  a  skladatelské  práci  a 
   popularizaci  svých  děl  pomocí    samizdatově    vydávaných  
   nahrávek; svůj zájem o provádění skladeb a  jejich  uplatnění  
   směřuji do ciziny  
25. brněnský výbor SČSKU jednal 4.9.1986 se  závěrem:  "...Výbor 
   konstatuje, že se nemůže jeho přihláškou opět  zabývat  neboť 
   nepředložil nové partitury či mechanické  záznamy  skladeb  k 
   posouzení..." - opět se ptám: jak  si  mohl  výbor  osvojovat 
   právo skladatelské komise  vyžadovat  a  kontrolovat  skladby 
   soudobého skladatele? - samozřejmě jsem žádnou skladbu výboru 
   neposlal, čekal jsem již jen  na  pád  komunistického  režimu  
   (vedení  SČSKU  jistě  bylo  informováno  o  mé   disidentské  
   činnosti po vyšetřování Státní bezpečností) - chtěli mě  snad  
   donutit k emigraci jako mnoho jiných umělců? 
26. bez jakéhokoliv dalšího mého přičinění dne 3.11.1987  Tvůrčí 
   komise vážné hudby SČSKU v Praze rozhoduje: "...po diskusi se 
   při hlasování přihlásila  nadpoloviční  většina  členů  TK  k 
   názoru brněnské prac. skupiny - TK tedy  doporučuje  přijmout 
   R.Růžičku do řad členů SČSKU." - bylo nutné dojít tak daleko? 
   - musela Praha rozhodnout proti názoru Brna? 
27. 2.6.1988 téměř  po  dvou  letech  "mlčení",  vyplněných  mou 
   usilovnou prací ve formě seminářů, přednášek a koncertů u nás 
   (ne však na půdě SČSKU)  a  hlavně  v  zahraničí  se  rozhodl 
   výbor: "...doporučuje k přijetí do SČSKU R.Růžičku. 8  hlasů, 
   proti 1;  2  se  zdrželi..."  -  proti  byl  podle  získaných 
   informací jen předseda výboru  s.  Majer  -  byl  snad  Majer 
   nejlepší "odborník" na soudobou, hlavně  elektroakustickou  a 
   počítačovou hudbu? 
28. předposlední akcí brněnské odbočky SČSKU  byl  po  více  než 
   jednoročním otálení  posudek  s  datem  12.9.1989,  podepsaný 
   dr.Dlouhým, kde se opět objevuje  záměrné  zkreslování:  zase 
   ani slovo o získání 1.ceny ve skladatelské soutěži  v  Paříži 
   (oznámení o ceně bylo v denním tisku,  ze  kterého  si  SČSKU 
   pořizuje výstřižky; informace o této soutěži se objevila i  v 
   oficiálním časopise SČSKU, v Hudebních rozhledech), o  účasti 
   na  festivalech  Ars  Electronica  v  Linci,  přednáškách  na 
   kursech v Darmstadtu a předsednictví mezinárodní konference s 
   tématem počítačové hudby AI'89 v Praze, jak bylo  uvedeno  ve 
   speciálním hudebním časopise Opus  Musicum,  vydávaném  přímo 
   brněnskou pobočkou SČSKU, ani nemluvě -  byl  to  opět  úmysl 
   nebo "opomenutí"? 
29. konečně  poslední  akcí  "zdechající  kobyly,  která  nejvíc  
   kope", jak často říkával M.Ištvan, je zápis ze schůze  výboru 
   dne 14.9.1989, kdy jsem měl  (po  založení  pražské  Pracovní 
   skupiny pro elektroakustickou hudbu, kde jsem zastupoval Brno 
   spolu s A.Piňosem) rozhodnutím brněnských členů vést Pracovní 
   skupinu pro elektroakustickou a počítačovou hudbu při SČSKU v 
   Brně;  výbor  celou  akci  zastavil  rozhodnutím:   "...výbor 
   doporučuje, aby ve vedoucích funkcích skupiny byli nominováni 
   členové svazu..." 
30. vyřešení členství v SČSKU jsem se už nedočkal - za 2  měsíce  
   a 3 dny po tomto výroku brněnského  výboru  jsme  se  všichni  
   dočkali historického 17.listopadu, sametové  revoluce  (někdy  
   až  příliš  "sametové");  zapojil  jsem  se  do  práce   Rady 
   koordinačního centra Občanského fóra v Brně,  Parlamentu  OF, 
   Pracovní komise pro kulturu OF, za OF jsem byl kooptován jako 
   poslanec Národního výboru  města  Brna,  pracuji  v  kulturní 
   komisi NVMB -  vše  ve  prospěch  nápravy  v  oblasti  řízení 
   brněnské  kultury;  při  tom  padlo  vedení  SČSKU,   všichni 
   funkcionáři, celá organizace, která napáchala tolik zla 
 Nově ustavená Asociace hudebních umělců a  vědců  si  vzala  za 
svůj prvořadý úkol rehabilitovat  všechny  bývalé  členy  SČS  a  
automaticky  je  přijala  za  své  řádné  členy.  Ze  svých  řad 
vyloučila nejzkompromitovanější funkcionáře. 
 Při Asociaci vznikla Společnost pro elektroakustickou hudbu, do 
jejíhož čela v Brně jsem byl opět zvolen. 

 Návrhy  Rehabilitační  komisi  při  Tvůrčím  centru    Asociace  
hudebních  umělců  a  vědců  v  Brně  pro  realizaci  nápravných  
rehabilitačních opatření: 
I. J.Majer, V.Werner, V.Winkler (uvedeno v abecedním  pořadí)  - 
   vyloučit z řad členů Asociace se všemi důsledky mj. ve  formě 
   zákazu uvádění skladeb a vystupování na koncertech Asociace 
II. P.Blatný, J.Dlouhý, A.Parsch, P.Řezníček, E.Zámečník - zákaz  
    výkonu funkcí  v  Asociaci,  omezení  provádění  skladeb  na 
    koncertech  Asociace  na   úkor    dříve    diskriminovaných 
    skladatelů 
III. V.Riedelbauch, B.Řehoř - požádat Tvůrčí centrum Asociace  v 
     Praze o stejnou nápravu uvedenou v bodu II. 
IV. ostatní členové bývalého výboru Krajské pobočky SČSKU v Brně  
    - zákaz výkonu funkcí v  Asociaci  (mj.  také  v  souladu  s 
    Výzvou Pracovní skupiny pro kulturu  OF  -  viz.  úvod  této 
    zprávy) 

 Oddůvodnění návrhů: 
 Neoprávněná a bezdůvodná diskriminace jiného hudebního tvůrce s  
odlišnými  uměleckými  názory;  vědomá  snaha    o    odstranění  
konkurence formou funkcionářského nátlaku a nepravdivými údaji o  
společenské neperspektivnosti elektroakustického a  počítačového  
umění; neschopnost činnosti ve vedoucích funkcích; kolaborace  s  
vládnoucími komunistickými orgány v oblasti direktivního  řízení  
umění a kultury  

 Tyto postupy bývalého SČSKU vedly v  mém  případě  k  represím, 
z nichž vybírám: 
A. kromě zákazu provádění mých skladeb na koncertech a  besedách 
   SČSKU bylo omezováno natáčení skladeb v  rozhlase,  televizi, 
   gramofonových deskách, vydavatelstvích a pod. 
B. jako oficiální státní organizací neuznaný skladatel jsem  měl  
   potíže se zaměstnáním na JAMU i jinde - dokonce v  září  1981  
   odmítlo vedení JAMU uzavřít se mnou pracovní smlouvu bez mého  
   řádného členství v SČSKU  
C. znemožnění nebo alespoň omezení  odborného  uplatnění  formou 
   odmítnutí povolení k výjezdu do zahraničí (mj.  na  jubilejní 
   10. Mezinárodní konferenci o počítačové hudbě  v  Paříži,  6. 
   Mezinárodní kolokvium o hudební informatice  v  Neapoli,  33. 
   Mezinárodní kurzy pro Novou hudbu v Darmstadtu, účast v  jury 
   Mezinárodní skladatelské soutěže počítačové hudby "NEWCOMP" v 
   Bostonu,...) 
D. prokazatelný ekonomický postih při počtu objednávek, tvůrčích 
   stipendií  a  tvůrčích  odměn  (včetně    diskriminace    při 
   povolování pobytů v Domovech skladatelů) u Českého  hudebního 
   fondu v Praze, spjatého s příkazy bývalého SČSKU 
E. zásluhou pokynů SČSKU došlo v roce 1987 (dokonce s  dvouletou 
   zpětnou platností) i ke  zrušení  mého  povinného  sociálního  
   zabezpečení umělců u ČHF, samozřejmě se všemi  následky  jako  
   oficiálně nezaměstnané a pro nemoc nepojištěné osoby  
F. v Ochranném svazu autorském  byla  dodatečně  snížena  bodová 
   hodnota mých skladeb (s příslušným  ekonomickým  dopadem  při 
   vyúčtování) na základě pokynů funkcionářů bývalého SČSKU 

 Závěr: 
 Všechny materiály (kopie  zápisů  ze  schůzí,  doklady,  dopisy 
apod.), které mám k disposici, jsem kdykoliv  ochoten  předložit 
Rehabilitační  komisi  k  ověření,  posouzení  a  k   případnému 
uveřejnění. 
 Ve zprávě se často  objevují  otázky,  na  které  zřejmě  kvůli 
časovému odstupu již nikdo neodpoví  a  také  otázky,  na  které 
nikdo z řad bývalých  vedoucích  funkcionářů  ani  nebude  chtít 
odpovědět. Řada otázek má také formu otázek řečnických, na které 
ani není nutno odpovědět.  
 Tato zpráva má sloužit také k obžalobě systému, který umožnil a  
podporoval činnost  oficiální  nátlakové umělecké  organizace  a  
jejích nekonečně mocných funkcionářů, kteří mysleli více na sebe  
než na blaho těch, které zastupují   a  na  blaho  celé  hudební   
umělecké tvorby. 
 Na základě kritiky nekonformního způsobu tvorby, kterou vedoucí 
funkcionáři prosazovali ve formě hesel o záštitě socialistického 
realismu v období reálného socialismu pod ideovým  vedením  KSČ, 
se dopouštěla celá společnost pomocí víceméně souhlasného mlčení  
likvidace  těch  směrů  hudební  tvorby,  které   bojovaly    za  
samostatnost, svébytnost, umělecké uplatnění a světovost české a  
slovenské hudby. Týká se to nejen především soudobých  hudebních  
kompozičních  směrů  (mj.  také  elektroakustické  a  počítačové  
hudby), ale i zcela jiných hudebních oblastí (např. jazzu). 
 Při své činnosti navrhuji Rehabilitační komisi, aby vzala úvahu 
Stanovisko Pracovní skupiny pro kulturu OF v  Brně  z  18.1.1990 
(uveřejněné v Brněnském večerníku ve dnech 23.-25.1.1990) a  již 
výše  citovanou  Výzvu  této  Pracovní  skupiny.  Oba  dokumenty 
přikládám pro potřeby Rehabilitační  komise  jako  přílohu  této 
zprávy. 
 Zádám  tímto,  aby  Rehabilitační   komise    zabránila    svým  
rozhodnutím  plánované  likvidaci  zápisů  ze  schůzí,  posudků,  
dokladů a j. materiálů, které by do budoucna  mohly  sloužit  ke  
studijním účelům a k vytvoření komplexní zprávy o neblahém vlivu  
bývalého SČSKU na hudební umění u nás. 
 Znovu připomínám Rehabilitační komisi  můj  návrh,  obsažený  v 
minulém dopise, že uvítám, když budu přizván  ke  všem  jednáním 
komise, pokud  se  bude  týkat  projednávání  mých  záležitostí. 
Odstraní se tak základní  chyby,  kterých  se  dopustili  různým 
způsobem utajování své činnosti funkcionáři  a  orgány  bývalého 
SČSKU. 

                                              Rudolf Růžička 
 Brno, dne 5. května 1990