|            Zatah na hackery
            | Rad a chaos v elektronickem pohranici
            |
            |            Bruce Sterling                | 4
            |   prelozil: Vaclav Barta, 2:423/59.1      nnn
             nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn

     V  polovine 80.  let  se  undergroundove boardy  sirily jako
digitalni  plisen.   ShadowSpawn  Elite  ("Elita   Synu  stinu").
Sherwood  Forest  I,  II  a  III.  Digital  Logic Data Service na
Floride, jejimz sysopem nebyl  nikdo mensi nez "Digitalni Logika"
sama; Lex Luthor,  zakladatel Legion of Doom, byl  jednou z hvezd
tohoto boardu, ktery se nachazel  v jeho telefonnim okruhu. Lexuv
vlastni board, Legion of Doom, zahajil cinnost v roce 1984. "Neon
Knights"  zalozili  sit  boardu  pro  hackery  na Apple: Severni,
Jizni,  Vychodni a  Zapadni Neonove  rytire. Sysopem  boardu Free
World II ("Svobodny svet II")  byl "Major Havoc" ("Major Zkaza").
Lunatic Labs  je v dobe  vzniku teto knihy  stale v provozu.  Dr.
Ripco v Chicagu, rozverny anarchisticky board s bohatou a divokou
historii, byl zabaven agenty Tajne sluzby USA v roce 1990 v ramci
operace  Sundevil, ale  temer okamzite  obnovil provoz,  s novymi
stroji a starym elanem.
     Scena   v  St.   Louis  se   nevyrovnala  velkym  strediskum
americkych hackeru,  jako je New  York a Los  Angeles. Ale v  St.
Louis  sidlili  "Knight  Lightning"  ("Rytirsky  blesk") a "Taran
King"  ("Kral   Tarantule"),  dva  z   prednich  undergroundovych
*zurnalistu*. Boardy v Missouri, napriklad Metal Shop, Metal Shop
Private  a Metal  Shop Brewery,  nemely sice  ten nejtezsi kalibr
zakazanych  vedomosti,  ale  byly  to  boardy,  kde hackeri mohli
spolecensky   konverzovat  a   uvazovat   o   tom,  co   se  deje
v celostatnim  - a  mezinarodnim  -  meritku. Konverzace  z Metal
Shopu byla  shromazdovana v souborech  zprav a pote  editovana do
formy elektronicke publikace *Phrack*,  coz je novotvar vytvoreny
z "phreak"  a "hack".  Editori  *Phracku*  se zajimali  o hackery
stejne intenzivne, jako se hackeri zajimali o pocitace.
     *Phrack*,   zajimave   cteni    zdarma,   se   zacal   sirit
undergroundem.  Kdyz  presli  Taran  King  a  Knight Lightning ze
stredni  skoly  na  vysokou,  objevil  se  *Phrack*  na  salovych
pocitacich pripojenych k siti BITNET,  a pres BITNET k Internetu,
k one  obrovske  volne   neziskove  siti  akademickych,  vladnich
a komercnich  stroju  spojenych   unixovskym  protokolem  TCP/IP.
("Cervi"   program   "Internet   Worm",   napsany  postgradualnim
studentem Cornellovy univerzity Robertem  Morrisem a vypusteny 2.
listopadu  1988,  je  dosud  nejvetsim  a  nejznamejsim  pripadem
pocitacoveho  skandalu. Podle  Morrise mel  jeho duvtipne napsany
program neskodne zkoumat Internet,  ale v dusledku programatorske
chyby se zacal nekontrolovatelne mnozit a zastavil priblizne sest
tisic pocitacu Internetu. Mene  ambiciozni pronikani do Internetu
v malem meritku bylo pro  undergroundovou elitu bezne.) Prakticky
kazdy  undergroundovy   board,  ktery  nebyl   beznadejne  krotky
a zaostaly, mel kompletni archiv *Phracku* - a mozna i mene zname
undergroudove  publikace:  *Legion  of  Doom  Technical Journal*,
drsne obscenni  soubory skupiny *Cult of  the Dead Cow*, casopisy
*P/HUN*,   *Pirate*,   *Syndicate    Reports*,   pripadne   silne
ideologizovany anarchisticky *Activist Times Incorporated*.
     Pritomnost *Phracku* na boardu  byla jasnym dukazem pohrdani
zakony.  Zdalo  se,  ze  *Phrack*  je  vsude, radici, provokujici
a sirici  etos  undergroundu.   Neco  takoveho  nemohlo  uniknout
pozornosti bezpecnostnich odborniku telekomunikacnich spolecnosti
ani policie.
     Tim  se  dostavame  k  citlivemu  tematu  policie  a boardu.
I policie  totiz vlastni  boardy. V  roce 1989  existovaly boardy
sponzorovane   policii  v   Kalifornii,  Coloradu,   na  Floride,
v Georgii, Idahu, Michiganu, Missouri,  Texasu a Virginii: boardy
jako    "Crime    Bytes",     "Crimestoppers",    "All    Points"
a "Bullet-N-Board".  Policiste, jejichz  soukromym konickem  jsou
pocitace,  vlastnili  boardy  v  Arizone,  Kalifornii,  Coloradu,
Connecticutu,  na Floride,  v Missouri,  Marylandu, Novem Mexiku,
Severni  Karoline,  Ohiu,  Tennessee  a  Texasu. Policejni boardy
casto prokazuji  svoji uzitecnost pro styk  s mistnimi obyvateli.
Nekdy jsou na nich oznamovany i zlociny.
     Nekdy  jsou na  nich *pachany*  zlociny. Obcas  se to  stane
nestastnou  nahodou,  kdyz  naivni  hacker  zabloudi na policejni
board a  bezelstne zacne nabizet kradene  kody. Daleko casteji se
to  ovsem  stava  na  nyni  jiz  temer  tradicnich  *nastrazenych
boardech*.  Prvni nastrazene  boardy byly  zalozeny v  roce 1985:
"Underground  Tunnel" v  Austinu  v  Texasu, jehoz  sysop serzant
Robert  Ansley  vystupoval  jako  "Pluto",  "The  Phone  Company"
("Telefonni  spolecnost")  ve  Phoenixu  v  Arizone, rizena Kenem
MacLeodem ze  serifova uradu v  Maricopa County a  board serzanta
Dana  Pasqualeho ve  Fremontu v  Kalifornii. Kolem  sysopu techto
boardu, kteri vystupovali jako  hackeri, se rychle vytvoril okruh
aktivnich  uzivatelu,  bez  zabran  zverejnujicich  kradene kody,
vymenujicich si  piratsky software a  vubec pilne pracujicich  na
svem vlastnim neslavnem konci.
     Nastrazene  boardy,  stejne  jako  vsechny  ostatni, pracuji
lacino, velice lacino ve srovnani s infiltracnimi akcemi policie.
Jakmile  jsou  sysopove  akceptovani  mistnim undergroundem, jsou
zvani na jine piratske boardy,  kde mohou ziskat dalsi informace.
A kdyz  je  nastraha  zverejnena  a  nejvetsi  hrisnici  zatceni,
dostane  akce   velmi  uzitecnou  publicitu.   Nasledna  paranoia
v undergroundovych  kruzich  -  nekteri  davaji prednost oznaceni
"odstrasujici efekt" - zpravidla mistne zastavi porusovani zakonu
na nezanedbatelnou dobu.
     Samozrejme,  policiste  nemusi  "delat  vlny". Naopak, mohou
tise rozprostrit site. Z hackeru, kteri se do nich chyti, se daji
vymackat  informace. Z  nekterych se  stanou uzitecni  pomocnici.
Mohou zavest policisty do piratskych boardu po cele zemi.
     A  na  boardech  po  cele  zemi  byly  spinave  otisky prstu
*Phracku*,   stejne   jako    te   nejhlasitejsi   a   nejdrzejsi
undergroundove skupiny: "Legion of Doom".
     Nazev  Legion of Doom pochazi z komiksu. Legie soudneho dne,
spiknuti  kostymovanych ultrapadouchu, vedenych  chromem obrnenym
zlocineckym supermozkem Lexem Luthorem, se  staralo Supermanovi o
spoustu  ctyrbarevnych nebezpecnych ukolu po nekolik desitek let.
Samozrejme  ze  Superman,  tento  vzor  Pravdy,  Spravedlnosti  a
Americkych  hodnot,  nakonec  vzdycky  zvitezil.  Hackerum, kteri
prijali  jmeno  Legie,  to  nevadilo - nazev Legion of Doom nemel
vzbuzovat  zadne hrozive ci dokonce satanisticke asociace,  nebyl
minen tak vazne.  Byl prevzat z komiksu a mel byt komicky. Ovsem,
toto jmeno melo kvalitni zvuk.  Legion of Doom - znelo to opravdu
dobre.   Jine  skupiny,   napriklad  "Farmers  of  Doom",  blizci
spolupracovnici  LoDu,  chapali tento bombasticky ton a delali si
z  nej  legraci.   Existovala  dokonce  hackerska  skupina  zvana
"Justice  League  of  America"  ("Americka liga  spravedlnosti"),
nazvana  podle  Supermanovy  strany  spravedlivych  a  hrdinskych
ochrancu zakona.
     Ale tyto  skupiny zanikly; Legie zustala.  Puvodni Legion of
Doom, uzivatele Quasi Motova  boardu Plovernet, byli telefandove.
O pocitace  se nijak  zvlast  nezajimali.  Sam Lex  Luthor (jemuz
nebylo  ani osmnact,  kdyz zalozil  LoD) byl  expertem na  COSMOS
neboli "Central System for Mainframe Operations", tedy na vnitrni
spojarskou pocitacovou  sit. Nakonec dosahl  velmi solidni urovne
v pronikani do salovych pocitacu IBM,  ale prece jen, jakkoli mel
Lexe kazdy rad  a obdivoval jeho styl, nebyl  obecne povazovan za
opravdu spickoveho pocitacoveho kovboje. Nebyl ani autoritativnim
sefem  Legion of  Doom -  Legie si  nikdy nepotrpela  na formalni
hierarchii.  Jako  casty  host  na  Plovernetu  a sysop vlastniho
boardu "Legion of Doom" byl jejim bubenikem a personalistou.
     Legion  of Doom  vznikla na  troskach drivejsi telefandovske
skupiny "Knights of Shadow" ("Rytiri stinu"). Pozdeji LoD prejala
ucastniky  hackerske skupiny  "Tribunal of  Knowledge" ("Tribunal
vedeni").  Lide  neustale  prichazeli  a  odchazeli,  skupiny  se
stepily a formovaly se v nich frakce.
     V  pocatcich  LoD  se  jeho  telefandovsti clenove seznamili
s nekolika  zajemci  o  pocitace   a  jejich  zabezpeceni,  kteri
zalozili asociovanou skupinu "Legion of Hackers". Pozdeji se tyto
skupiny spojily do "Legion of Doom/Hackers" neboli LoD/H. Kdyz si
puvodni   clenove   hackerskeho   kridla,   panove  "CompuPhreak"
a "Phucked Agent 04" nasli jinou zivotni napln, dodatecne "/H" se
z nazvu zvolna vytratilo; ale v  te dobe uz telefandovske kridlo,
panove Lex Luthor, "Blue Archer" ("Modry Lucisnik"), "Gary Seven"
("Sedma  Gary"),  "Kerrang  Khan"  ("Chan  Kerrang"),  "Master of
Impact" ("Mistr  zasahu"), "Silver Spy"  ("Stribrny spion"), "The
Marauder"  ("Najezdnik")  a  "The  Videosmith"  ("Kovar  videi"),
ziskalo  spoustu  zkusenosti  s  ilegalnim  prunikem  do pocitacu
a stalo se nezanedbatelnou silou.
     Clenove LoDu instinktivne chapali, ze cesta k opravdove moci
v undergroundu  vede  pres  samizdatovou  publicitu.  Legie  byla
vsude. Nejen ze byla jednou z prvnich skupin, ale jeji clenove si
davali zalezet  na siroke distribuci  svych ilegalnich vedomosti.
Nekteri,   napriklad   Mentor,    projevovali   horlivost   temer
misionarskou.  *Legion  of  Doom  Technical  Journal* ("Technicky
zurnal   LoD")  se   zacal   objevovat   na  boardech   po  celem
undergroundu.
     Nazev  *LoD   Technical  Journal*  je   parodii  starobyleho
a dustojneho  *AT&T  Technical  Journal*.  I  obsah  techto  dvou
publikaci  byl velice  podobny  -  prevzaty z  verejnych tiskovin
a diskusi  mezi  spojari.  Ale  dravci   ton  LoDu  daval  i  tem
nejnevinnejsim udajum  punc zlovestne vyzvy  a zjevneho, akutniho
nebezpeci.
     Abychom pochopili,  jak takove presvedceni  vznika, pouzijme
dva nasledujici (fiktivni) texty k myslenkovemu experimentu.
     (A)  "W.  Fred  Brown,  viceprezident  AT&T  pro modernizaci
a technicky rozvoj, vystoupil 8. kvetna ve Washingtonu na jednani
Narodni  rady pro  telekomunikace a  Informace (NRTI)  se zpravou
o projektu   RADERS,   resenem   spolecnosti   Bellcore.   RADERS
(Rozsirena  automatizovana  distribuovana  elektronicka regulacni
sit) je nastroj pro programovani telefonnich ustreden, umoznujici
vyvoj   novych  telekomunikacnich   sluzeb,  vcetne  dvoubodoveho
spojeni ve formatu definovanem uzivatelem, z kazdeho tlacitkoveho
telefonu  a  dostupnych  v  nekolika  sekundach.  Prototyp RADERS
pouziva  pro  spojeni  s  minipocitacem  centrexove  linky  a  na
pocitaci operacni system Unix."
     (B) "Purpurovy blesk 512 z  Centrex gangu hlasi: Panove, ten
mrzak  co  mu  Bellcore  rika  RADERS  je  proste  k  sezrani! Uz
nepotrebujete ani  mizerny Commodore, abyste  mohli reprogramovat
ustrednu -  proste se pripojite  k RADERS jako  technik, a muzete
reprogramovat  primo  z  ciselniku  telefonu,  z  kazde telefonni
budky!  Muzete mit  dvoubodove spojeni  v uzivatelsky definovanem
formatu,  a co  je ze  vseho nejlepsi,  cela ta  vec je rizena po
naprosto nechranenych  centrexovych linkach pocitacem,  na kterem
je - drzte se - standardni Unix! Jupi!"
     Zprava (A),  zahalena v technokratickem  newspeaku, je nudna
az  k  necitelnosti.  Malokdo  by  ji  povazoval za zlovestnou ci
nebezpecnou.  Na  druhe  strane  zprava  (B)  je primo strasliva,
jednoznacny  dukaz  hroziveho  spiknuti  a  rozhodne  ne ten druh
ctiva, jez  byste doporucili svemu potomkovi.  *Informace* v obou
zpravach  je ale  tataz.  Je  to *verejna*  informace, predlozena
federalni   vlade  na   verejnem  jednani.   Neni  "tajna".  Neni
"patentove chranena".  Neni dokonce ani  "duverna". Naopak, vyvoj
sofistikovanych softwarovych systemu je pro Bellcore veci, jez ma
byt  hrde prezentovana  verejnosti. Ovsem,  kdyz Bellcore verejne
oznami takovy  projekt, ocekava od  lidi jisty pristup  - neco ve
stylu *ju, vy jste ale pasaci, jen v tom pokracujte dal, at uz to
je  co  chce*  -  a  rozhodne  ne  drzou parodii jejich vlastniho
oznameni,  opovrzlive  odfrkavani  a  divoke  spekulace o moznych
bezpecnostnich nedostatcich.
     Nyni si predstavte sami sebe  na miste policisty, na ktereho
se  obratil  rozhorceny  rodic  ci  predstavitel  telekomunikacni
spolecnosti, mavajici kopii verze (B). Tento vazeny obcan objevil
ke svemu zdeseni mistni BBS, na ktere jsou volne dostupne hrozive
materialy podobne (B), jez jeho syn zkouma s hlubokym a nezdravym
zaujetim.  Kdyby bylo  (B) vytisteno  v knize  ci casopisu, vedel
byste,  jako vi  kazdy americky  strazce zakona,  ze udelat s tim
neco by  dalo zatracenou praci;  ale clovek nemusi  byt technicky
genius,  aby   pochopil,  ze  je-li   ve  vasem  okrsku   pocitac
s materialy typu (B), budou z toho potize.
     Ve skutecnosti vam kazdy pocitacove gramotny policajt rekne,
zeptate-li  se ho,  ze boardy  s materialy  typu (B) jsou *zdroj*
potizi.  A  *nejhorsi*  zdroj   potizi  jsou  vudci,  vymyslejici
a rozsirujici materialy typu (B).  Kdyby nebylo techhle vtipalku,
*nebyly* by zadne potize.
     A  Legion  of  Doom  byla   na  boardech  jako  nikdo  jiny.
Plovernet. Legion of  Doom BBS. Farmers of Doom  BBS. Metal Shop.
OSUNY.  Blottoland ("Namol").  Private Sector.  Atlantis. Digital
Logic. Hell Phrozen Over ("Zamrzle peklo").
     Clenove LoDu  meli i sve vlastni  boardy. Silver Spy zalozil
board  "Catch-22" ("Hlava  22"), povazovany  za centrum  hackeru,
kteri to  mysli opravdu vazne.  Mentor mel "Projekt  Fenix". Kdyz
neridili vlastni  boardy, objevovali se na  boardech jinych lidi,
vychloubali  se, chvastali  a naparovali.  A kde  se neobjevovali
osobne,  tam   prichazely  jejich  "philes",   plne  nebezpecnych
vedomosti a  jeste nebezpecnejsich postoju.  Jiz kolem roku  1986
ziskala   policie   neurcity   dojem,   ze   *kazdy*   prislusnik
undergroundu  je  z  LoD.  Legie  nikdy  nebyla  tak velka - byla
napriklad  znatelne  mensi  nez  "Metal  Communications"  ci "The
Administration"  -  ale  mela  prvotridni  publicitu.  Zvlaste ve
*Phracku*, jez chvilemi vypadal jako  fanzin LoDu; a *Phrack* byl
vsude,   a    zvlast   v   kancelarich    bezpecnostnich   odboru
telekomunikaci.  *Nebylo*  pristizeneho   telefandy,  hackera  ci
dokonce  jen usmrkaneho  zlodeje kodu  nebo pocitacoveho  pirata,
jehoz by se policajti nezeptali, zda neni v LoDu.
     Takove obvineni  bylo obtizne vyvratit,  jelikoz Legie nikdy
nedistribuovala  clenske odznaky  ci  legitimace.  Kdyby se  o to
pokusili, pravdepodobne by brzy  zanikli, protoze odliv clenu byl
znacny. LoD nebyl ani  tak technologickym ekvivalentem poulicniho
gangu jako  okamzitym stavem mysli.  Byla to "Nesmrtelna  banda".
V roce 1990 Legie *vladla* uz  desatym rokem, a policii pripadalo
neuveritelne, ze vsem pristizenym  clenum je teprve sestnact let.
A vsichni  ti  pubescentni  zacatecnici  opakovali  tutez unavnou
hackerskou  litanii: "proste  zvedavy, zadne  kriminalni umysly".
Nekde  v  centru  spiknuti  prece  museli  byt opravdovi, dospeli
sefove,   vedouci  zjevne   nekonecny  zastup   obrylenych  kluku
z vilovych ctvrti s jednickami na vysvedceni a legracnimi ucesy.
     Nebylo pochyb,  ze temer kazdy zatceny  americky hacker bude
*znat*  LoD. Znali  pseudonymy prispevatelu  *Technickeho zurnalu
LoD* a pravdepodobne  se ucili na boardech LoDu  a z jeho zdroju.
Ale nikdy nepotkali zadneho clena  Legie. Dokonce i nekteri lide,
kteri byli skutecne i formalne  "cleny LoDu", znali jeden druheho
pouze  z  elektronicke  posty  a  pod  pseudonymem.  Pro zlocinne
spiknuti  to byla  velice neobvykla  organizace. Pocitacove  site
a rychly  rozvoj digitalniho  undergroundu cinili  situaci velice
neprehlednou a zmatenou.
     Navic reputace v digitalnim  undergroundu neplynula z ochoty
pachat   "zlociny".   Reputace   byla   zalozena   na   chytrosti
a technickych  znalostech.  Dusledkem   zpravidla  bylo,  ze  cim
*nebezpecnejsi*  hacker,   tim  *mene*  ho   bylo  mozno  obvinit
z nejakeho bezneho, snadno  stihatelneho zlocinu. Nekteri hackeri
opravdu umeli krast. A nekteri  hackeri opravdu umeli pronikat do
systemu.  Ale  tyto  skupiny  se  neprekryvaly,  nebo  jen  malo.
Kuprikladu  "Emanuel  Goldstein"  z   *2600*  byl  vetsinou  lidi
z undergroundu    povazovan   za    hackerskeho   poloboha.   Ale
Goldsteinovy  publikacni  aktivity  byly  zcela  legalni - proste
vydaval  obskurni  casopis  a  mluvil  o  politice,  sam vubec do
pocitacu nevnikal.  Kdyz jste se  na to poradne  podivali, travil
vlastne  Goldstein   polovinu  casu  stiznostmi,   ze  pocitacova
bezpecnost *neni dost dobra* a mela by byt drasticky zvysena!
     Opravdu dobri hackeri, kteri meli solidni technicke znalosti
a respekt  undergroundu, nikdy  nekradli penize  ani nezneuzivali
kreditni  karty. Mohli  telefonovat bez  placeni -  ale casto  to
vypadalo, ze umeji ziskat  veskere spojeni, ktere potrebuji, aniz
by zanechali jakekoli stopy.
     Ti  nejlepsi  hackeri,  nejschopnejsi  a nejsystematictejsi,
nebyli  profesionalni  podvodnici.  Bezne  vstupovali  do  cizich
pocitacu,  ale  nic  nemenili  ani  neposkozovali.  Nekradli  ani
hardware  -  vetsinou  meli  zamestnani,  ktera  s nim souvisela,
a mohli  sehnat veskere  potrebne  vybaveni  levne z  druhe ruky.
Schopni hackeri, na rozdil od nezletilych amateru, nebyli snobove
do elegantniho  ci draheho hardwaru. Jejich  stroje byly vyrobene
podomacku,  plne nestandardnich  privesku, zflikovane  ze starych
beden,  cipu a  vazaciho dratu.  Nekteri byli  dospeli, zivili se
jako recenzenti softwaru a pocitacovi konzultanti a vydelavali si
tak  slusne  penize.  Nekteri   z  nich  dokonce  *pracovali  pro
telefonni  spolecnosti* -  a *tito*  hackeri, nalezeni  primo pod
suknemi Ma Bell, nemohli pri zatahu  v roce 1990 pocitat s zadnym
milosrdenstvim.
     V undergroundu  je jiz dlouho  clankem viry, ze  ti nejlepsi
hackeri nikdy  nejsou pristizeni. Jsou  pry na to  prilis chytri.
Nejsou   nikdy  pristizeni,   protoze  se   nikdy  nevychloubaji,
nechvastaji a  nenaparuji. Tito polobohove  mohou sledovat provoz
na undergroundovych boardech (se shovivavym usmevem), ale sami se
ho  nikdy  nezucastni.  Ti  nejlepsi  hackeri  jsou podle legendy
dospeli     pocitacovi    specialiste,     napriklad    systemovi
administratori salovych  pocitacu, kteri znaji  zabezpeceni sveho
stroje skrz naskrz. Ani ti  nejlepsi hackeri se nemohou dostat do
jakehokoli pocitace,  ktery jim prijde  do cesty; znalost  slabin
systemu je prilis specializovana a podstatne zavisi na uvazovanem
softwaru  a hardwaru.  Ale kdyz  se clovek  na plny uvazek zabyva
provozem saloveho  pocitace s Unixem  nebo VAX/VMS, zvladne  jeho
zabezpeceni  odshora dolu.  Se svymi  znalostmi se  pak muze  bez
potizi a bez rizika dostat  do temer jakehokoli jineho Unixu nebo
VMS,  kdyz  o  to  bude  stat.  A  podle  hackerskych legend o to
samozrejme stoji,  takze to samozrejme  udela. Akorat kolem  toho
nedela velky rozruch. Takze se to nikdy nikdo nedovi.
     Stejne tak je v  undergroundu clankem viry, ze profesionalni
spojari   zneuzivaji   telefony   jako   divi.   *Samozrejme*  ze
poslouchaji, s  kym mluvi Madonna  telefonem - sakra,  *ty bys to
nedelal*?  Samozrejme,  ze  si  zarizuji  dalkove  hovory zadarmo
- cozpak  *oni* budou  platit, kdyz  cely ten  kram ridi?  Tretim
clankem viry je, ze kazdy chyceny hacker se muze vyhnout prisnemu
trestu, kdyz se prizna, *jak  to udelal*. Hackeri zrejme veri, ze
vladni organizace  a velke spolecnosti  bloudi v cyberspace  jako
slepe  ryby nebo  jeskynni mloci.  Mysli si,  ze tyto  velke, ale
pateticky  hloupe organizace  jim  budou  uprimne vdecne  a mozna
dokonce  nabidnou  misto  v  bezpecnostnim  odboru  a  velky plat
prvotridnimu hackerovi,  ktery jim zpristupni  genialni strategii
sveho   modu  operandi.   V  pripade   prominentniho  clena  LoDu
"Control-C" se neco takoveho skutecne stalo. Control-C dal lovcum
z Michigan Bellu poradne zabrat, a kdyz byl v roce 1987 dostizen,
ukazalo  se, ze  je to  chytry a  zjevne neskodny  mlady fanatik,
fascinovany  telefony.  Na  tom  bozim  svete  nebyla  sance,  ze
Control-C  nekdy zaplati  ohromne a  vicemene teoreticke  ucty za
dalkove  hovory prostrednictvim  Michigan Bellu.  Snadno mohl byt
obzalovan ze  zpronevery ci ilegalniho vniknuti  do pocitace, ale
nezdalo se,  ze by to melo  nejaky smysl - fyzicky  zadny pocitac
neposkodil.  Proste  by  se  priznal,  nejspis  by dostal obvykle
napomenuti, a  Michigan Bell by mel  spoustu starosti s pripravou
obzaloby. Ale kdyby  byl zamestnan, mohl by sve  zname hackery od
Michigan Bellu odradit.
     Kajici  se Control-C  byl uzitecny.  Vystupoval napriklad na
internich   plakatech   Michigan   Bellu   s  duraznym  varovanim
zamestnancum,  aby nicili  papirovy odpad.  Sve nejlepsi  vnitrni
informace  vzdycky ziskaval  probiranim popelnic  spolecnosti, ve
kterych hledal  neopatrne vyhozena uzitecna  data - tuto  cinnost
nazyvaji  hackeri  "trashing"  ("odpadovani").  Na  plakatech byl
i jeho vlastnorucni podpis. Control-C se stal v podstate maskotem
Michigan Bellu. A *skutecne* odrazoval ostatni hackery. Male ryby
se  baly  Control-C  a  jeho  slavnych  pratel  z Legion of Doom.
A velke ryby *byly* jeho pratele a nechteli mu pusobit potize.
     Nazory  na LoD  se mohou  ruznit, ale  jejich solidarita  je
nezpochybnitelna.   Kdyz  "Wasp"   ("Vosa"),  zjevne   nebezpecny
a agresivni  newyorsky   hacker,  zacal  nicit   salove  pocitace
Bellcore, Control-C zajistil rychlou  a ucinnou dobrovolnou pomoc
Mentora a  georgijskeho kridla LoD, ktere  tvorili "Prophet" (cti
"profet"  -  "Prorok"),  "Urvile"  a  "Leftist"  ("Levicak").  Na
Mentorove boardu Projekt Fenix  sestavili plan a pomohli spojarum
chytit  Waspa do  pasti -  nalakat ho  na pocitac  se zaznamnikem
a zarizenim na sledovani volajicich.  Wasp prohral, LoD zvitezil.
A jak na to byli pysni!
     Urvile,   Prophet  a   Leftist  meli   pro  takovou  cinnost
kvalifikaci, pravdepodobne jeste lepsi nez schopny Control-C. Pro
chlapce  z Georgie  nemely telefonni  ustredny tajemstvi.  I kdyz
prisli  do Legion  of Doom  relativne pozde,  byli povazovani  za
jedny   z  nejlepsich   hackeru  LoDu,   za  specialisty   na  ty
nejobtiznejsi systemy. Meli stesti, ze  zili v Atlante ci v jejim
okoli,   v  oblasti   spravovane  ospalou   a  zjevne  tolerantni
spolecnosti BellSouth.
     Co  se  tyce  bezpecnosti  naslednickych  spolecnosti Bellu,
BellSouth byla hracka. US West (v Arizone, Skalistych horach a na
severozapadnim pobrezi) byl drsny a agresivni, pro hackery patrne
nejnebezpecnejsi ze  vsech telefonnich spolecnosti.  Pacific Bell
a kalifornska PacBell byli technicky  na vysi, moderni a zoceleni
veterani valek s losangeleskymi telefandy. NYNEX mel tu smulu, ze
operoval  v   New  York  City,  a   byl  neustale  v  pohotovosti
a pripraveny skoro  na vsechno. Dokonce  i Michigan Bell,  divize
naslednicke spolecnosti Ameritech, mel aspon tolik rozumu, aby si
najal  hackera jako  uzitecneho strasaka.  Ale BellSouth, jakkoli
jeho  reklama  tvrdila,  ze  ma  "Vsechno,  co  ocekavate od tech
nejlepsich", nestal za nic.
     Kdyz  se zpravy  o hratkach  LoDu v  georgijskych ustrednach
dostaly  pres  Bellcore   a  neformalnimi  kanaly  bezpecnostnich
expertu do  BellSouth, nejdrive jim  odmitli uverit. Kdybyste  si
vsimali kazde povesti o techhle a od techhle klukovskych hackeru,
museli byste se venovat vsem  moznym z prstu vycucanym nesmyslum:
ze  National  Security  Agency  (tajna  sluzba,  jejimz ukolem je
analyzovat  elektronicke  komunikace  mimo  USA,  lustit vojenske
i jine sifry a garantovat bezpecnost americkych sifer) monitoruje
vsechny telefonni  hovory v Americe,  ze CIA a  DEA (tajna sluzba
potirajici  obchod  s  drogami)  sleduji  provoz  na  BBS  pomoci
programu  analyzujicich  texty,  ze  Kondor  mohl  zahajit  treti
svetovou valku z verejneho telefonu.
     Jestli byli  nejaci hackeri v ustrednach  BellSouth, jak to,
ze  se  nic  nedelo?  Nic  nebylo  poskozeno.  Pocitace BellSouth
nepadaly. Ztraty  BellSouth z defraudaci  nebyly nijak mimoradne.
Zakaznici  BellSouth  si  nestezovali.  Spolecnost BellSouth mela
reditelstvi   v  Atlante,   v  ambiciozni   metropoli  americkeho
jihozapadu, ktery se profiloval  jako nove technologicke centrum;
vylepsovala  svoji  sit  na  plny  plyn  a digitalizovala napravo
nalevo.  Nemohla byt  povazovana  za  lenivou ci  naivni. Experti
BellSouth nepotrebovali,  aby je nekdo ucil  ridit telefonni sit,
dekujeme pekne.
     A pak doslo k floridskemu skandalu.
     13.  cervna 1989  zjistili volajici  do uradu  kuratora Palm
Beach  County v  Delray Beach  na Floride,  ze kupodivu  mluvi se
sexualni  pracovnici jmenem  "Tina"  ve  state New  York. *Kazde*
zavolani  do  tohoto  uradu  kuratora  blizko  Miami bylo jakymsi
magickym zpusobem  okamzite presmerovano pres  hranice statu, bez
prirazky pro volajiciho, na pornografickou horkou linku vzdalenou
stovky mil!
     Takovy kanadsky  vtip se na  prvni poslech muze  zdat velice
legracni, a  telefandovske kruhy si  ho take patricne  vychutnaly
- pridalo se i cislo *2600* z podzimu 1989. Ale pro Southern Bell
(divizi spolecnosti  BellSouth, obhospodarujici mistni  hovory na
Floride, v Georgii  a v Severni a Jizni  Karoline) to byla krvava
stopa.  Poprve se  stalo, ze  nejaky hacker  pronikl do telefonni
ustredny BellSouth a reprogramoval ji!
     To  si   aspon  v  BellSouth  mysleli   v  cervnu  1989.  Ve
skutecnosti si clenove LoDu hrali  v ustrednach BellSouth od zari
1987.  Zertik ze  13. cervna  - propojeni  jednoho cisla  na jine
upravou softwaru  ustredny - byla  detska hracka pro  hackery tak
schopne jako kridlo LoDu z  Georgie. Propojit hovory pres hranice
statu  znelo hrozne  slozite, ale  ve skutecnosti  si to vyzadalo
pouhe  ctyri radky  kodu. Stejne  snadne, jen  diskretnejsi, bylo
propojit  cizi cislo  ke svemu  vlastnimu telefonu.  Kdyz jsi byl
peclivy  a  opatrny  a   vymenil  posleze  software  za  puvodni,
nedozvedela se o tom ani ziva duse.
     Krome tebe. A tech, kterym ses s tim pochlubil.
     Co se tykalo BellSouth, co  oci nevidely, srdce nebolelo. Az
na to, ze ted nekdo celou vec verejne demonstroval, a v BellSouth
uvideli.   Probuzeny   a   znacne   paranoidni   BellSouth  zacal
prohledavat  ustredny  jednu  po   druhe  a  patrat  po  znamkach
ilegalnich  pruniku,  cele  horke  leto  roku  1989.  Ne mene nez
ctyricet  dva  zamestnancu  BellSouth  slouzilo  dvanactihodinove
smeny,  ctyriadvacet  hodin  denne  po  dva  mesice a venovalo se
studiu zaznamu, monitorovani pocitacu a hledani jejich ilegalniho
pouziti.  Techto ctyricet  dva prepracovanych  expertu bylo znamo
jako  "Intrusion  Task  Force"  ("Operacni  skupina pro pruniky")
spolecnosti BellSouth.
     Vysledky   vysetrovani   byly   pro   spojare  neuveritelne.
Neverejne  telefonni  databaze   byly  modifikovany:  odnikud  se
vynorila  telefonni cisla  bez jmen  uzivatelu a  bez adres. A co
bylo mozna jeste horsi, bez zaznamu  o pouzivani a bez uctu. Nova
digitalni diagnosticka sluzba ReMOB (zkratka z Remote Observation
cili  "vzdalene  pozorovani")  byla  zmanipulovana  -  hackeri se
naucili  upravovat software  ReMOB, takze  mohli poslouchat kazdy
hovor prochazejici ustrednou, kdykoli  se jim zachtelo! Pouzivali
majetek telekomunikaci *ke spionazi*!
     Senzacni  zprava se  v  roce  1989 rozsirila  do policejnich
jednotek. Nikoho  v BellSouth nikdy nenapadlo,  ze jejich skvele,
zbrusu  nove  digitalni   ustredny  mohou  byt  *reprogramovany*.
Spojari  zjevne  uprimne  zasli,  ze  nekdo  muze  mit tu drzost.
Samozrejme ze  ustredny byly pocitace, a  kazdy vedel, ze hackeri
radi vnikaji  do pocitacu; ale pocitace  v telefonnich ustrednach
byly *jine* nez pocitace normalnich lidi.
     Duvody,  *proc* vlastne  tyto pocitace  byly "jine",  nebyly
prilis dobre definovany. Urcite se nelisily zvysenou bezpecnosti.
Bezpecnost  pocitacu BellSouth  nestala za  nic. Pocitace  AIMSX,
napriklad,  nemely  ani  hesla.  Ale  nebylo  pochyb  o  tom,  ze
v BellSouth  si  byli  *jisti*,  ze  jejich  pocitace  jsou jine.
A jestli  byli  kolem  nejaci  kriminalnici,  kteri  to  nechteli
pochopit, byl BellSouth odhodlan presvedcit je o tom.
     Konec  koncu, ustredna  5ESS nebyla  zadna databaze mistniho
zahradnictvi.  Na techto  ustrednach zavisely  sluzby verejnosti.
Zavisela na nich *bezpecnost statu*.
     A  cihajici hackeri,  naslouchajici a  reprogramujici, mohli
sledovat vsechny  hovory v danem  miste! Mohli poslouchat  hovory
predstavitelu    telekomunikaci.    Mohli    poslouchat    hovory
z policejnich stanic!  Mohli poslouchat hovory  mistnich uradoven
Tajne sluzby USA!
     V roce 1989 zacali policiste  zabyvajici se telefony a lovci
hackeru pouzivat telefony kodujici hlas a chranene linky. Bylo to
logicke  opatreni. Nikomu  nebylo jasne,  kdo vsechno  pronikl do
systemu. At uz byli kdokoli, sel z nich strach. Provozovali novou
formu  protispolecenske  aktivity.  Mohli  to  byt  zapadonemecti
hackeri  placeni KGB.  To take  vypadalo jako  groteskne prehnana
predstava,  dokud  Clifford  Stoll  neprimel linou washingtonskou
policejni byrokracii,  aby zahajila setreni  pruniku do pocitace,
ze  ktereho se  vyklubalo presne  tohle -  *hackeri placeni KGB*!
Stoll,    systemovy   administrator    internetovske   laboratore
v Berkeley v Kalifornii, skoncil na titulni strane New York Times
jako  narodni  hrdina   prvniho  skutecneho  pripadu  mezinarodni
pocitacove spionaze. Stollova kontraspionazni akce, kterou v roce
1989  popsal v  popularni  knize  *Kukacci vejce*,  potvrdila, ze
cinnost  hackeru  je  skutecne  potencialni  hrozbou  pro narodni
bezpecnost  Spojenych  statu.  Tajna  sluzba  USA nepreslapuje na
miste,  kdyz  zjisti  nebezpeci  akce  cizi spionazni organizace.
Telefony  kodujici  hlas  a   chranene  linky  Tajne  sluzby  USA
predstavovaly  vaznou  prekazku  pro  normalni prubeh policejnich
operaci;  prekazku  sireni  informaci,  kooperace  a  predchazeni
nedorozumenim.  Ale v roce 1989 se  nezdalo, ze je vhodna doba na
polovicata  opatreni.  Jestlize  policie   a  Tajna  sluzba  samy
nepracovaly   bezpecne,   jak   by   mohly   seriozne   vyzadovat
bezpecnostni  opatreni v  soukromem sektoru?  Potize prinejmensim
upozornily lidi na to, jak je hrozba vazna.
     Bylo-li  treba  posledni  kapky,  aby  pohar  klidu  policie
pretekl,  stalo se  ji zjisteni,   ze i  system 911,  tedy system
tisnoveho   volani,  je   zranitelny.  System   911  ma   vlastni
specializovany  software,  ale  pouziva  tytez digitalni ustredny
jako  zbytek  telefonni  site.   Fyzicky  se  nelisi  od  beznych
telefonu. Ale samozrejme se lisi logicky; toto uzemi v cyberspace
je rezervovano pro policii  a nouzova volani. Policista hlidajici
vasi  ulici nemusi  vedet mnoho  o hackerech  a telefandech. Lidi
kolem  pocitacu jsou  proste divni;  dokonce i  *policajti* kolem
pocitacu jsou dost divni - je tezke si predstavit, cim se vlastne
zabyvaji. Ale  hrozba systemu 911 je  vsechno, jen ne abstraktni.
Jestlize selze system 911, lide mohou zemrit.
     Predstavte  si,   ze  se  dostanete   z  havarovaneho  vozu,
dovravorate k  telefonni budce, vytocite  911 a uslysite  "Tinu",
ktera zvedla sluchatko  nekde v New Yorku! Tahle  situace uz neni
nijak komicka.
     A mohlo se neco takoveho stat? Bezpochyby. Hackeri zautocili
na system  911 uz v  minulosti. Telefandove dokazi  shodit system
911 proste  tim, ze na  nej postvou nekolik  modemu, koordinovane
vytacejicich  jeho cislo,  az se  zahlti. To  je velmi primitivni
a hruby postup, ale stale natolik funkcni, aby vzbuzoval obavy.
     Doba  dozrala k  akci. Nastal  cas prijmout  prisna opatreni
proti  undergroundu. Nastal  cas zacit  sbirat kostky  skladacky,
volne konce klubka, vychloubacne reci pri ruznych prilezitostech.
Nastal  cas zacit  shromazdovat materialy  a dat  se do  prace na
novem  pripadu. Hackeri  nebyli "neviditelni".  *Mysleli si*,  ze
jsou neviditelni;  ale ve skutecnosti  si jich jen  prilis dlouho
nikdo nevsimal.
     Pod  systematickym policejnim  tlakem  v  lete roku  1989 se
digitalni underground zacal hroutit jako nikdy predtim.
     Prvni  velky uspech  se dostavil  velmi brzy:  uz za  mesic,
v cervenci  1989. Byl  dopaden  autor  propojeni na  linku "Tiny"
a priznal se.  Jmenoval se "Fry  Guy" ("Smazak"), bylo  mu 16 let
a pochazel z Indiany. Fry Guy byl skrz naskrz zkazeny mlady muz.
     Fry  Guy  si  vyslouzil  svou  prezdivku  zertikem v rychlem
obcerstveni.   Ukradl   heslo   vedouciho   mistniho   MacDonaldu
a pripojil  se  na  salovy  pocitac  MacDonaldu  v systemu Sprint
Telenet.  Jmenem vedouciho  zmenil zaznamy  MacDonaldu a  zaridil
nekolika svym  nezletilym pratelum, privydelavajicim  si prodejem
hamburgeru, velkoryse zvyseni platu. Nebyl pristizen.
     Povzbuzen uspechem, zkusil Fry Guy zneuzivat kreditni karty.
Mel  znacne konverzacni  schopnosti a  navic vlohy  pro "socialni
inzenyrstvi".  Kdyz  ovladate   "socialni  inzenyrstvi"  -  umeni
vydavat  se  za  nekoho  jineho  a  rychlym a sebejistym projevem
prodat  nejaky podfuk  - je  zneuzivani kreditnich  karet snadne.
(Dlouhodobe  se  vyhnout  dopadeni  je  neco  jineho.)
     Na  ALTOS Chat  boardu v  nemeckem Bonnu  se Fry  Guy potkal
s Urvilem z  Legion of Doom. ALTOS  Chat byl sofistikovany board,
pristupny pres globalni site jako BITnet, Tymnet a Telenet. ALTOS
byl oblibenym boardem clenu  nemecke skupiny Chaos Computer Club.
Dva hackeri z tohoto klubu, kteri se na ALTOSu casto vyskytovali,
"Jaeger" ("Lovec") a "Pengo", byli hlavnimi protagonisty Stollova
pripadu  "kukacciho  vejce".  Ve  Vychodnim  Berline  se schazeli
s agentem  KGB,  ktery  jim  platil  za  pronikani  do americkych
pocitacu pres Internet. Kdyz si clenove LoDu precetli ve Stollove
knize popis Jaegerovych akci, nebyli z technickeho hlediska nijak
ohromeni.  Na  tehdy  oblibenem  boardu  LoDu  jmenem "Black Ice"
("Cerny led") se  vytahovali, ze oni sami by  zvladli to co Chaos
Computer  Club  behem  jedineho  tydne!  Nicmene reputace nemecke
skupiny na  ne prece jen udelala  dojem; ocenovali divokou odvahu
zkourenych anarchistickych hackeru, jednajicich s obavanymi bossy
mezinarodni   komunisticke  spionaze.   Clenove  LoDu   si  obcas
vymenovali informace se sympatickymi  nemeckymi hackery na ALTOSu
- napriklad   telefonni  cisla   zranitelnych  pocitacu   VAX/VMS
v Georgii.  Telefandove z  Holandska a  Anglie a  take australske
skupiny  "Phoenix", "Nom"  a  "Electron"  byli na  ALTOSu stalymi
hosty.  V  undergroundovych  kruzich  byla  pritomnost  na ALTOSu
znamkou   elitnich  kvalit,   symbolem  sofistikovaneho   hackera
z mezinarodni lepsi spolecnosti.
     Fry  Guy  se  rychle  naucil  ziskavat  informace  z agentur
informujicich o uzivatelich kreditnich karet. Ve svych poznamkach
mel vice  nez stovku ukradenych  cisel kreditnich karet  a tisice
kradenych pristupovych kodu pro  dalkove telefonni hovory. Vedel,
jak se dostat  na ALTOS a jak mluvit  reci undergroundu. Zacal na
ALTOSu mamit znalosti o tricich s ustrednami od Urvila.
     Kombinaci techto  znalosti se Fry  Guy vysvihl k  nove forme
kradeze  po  telefonu.  Nejprve  dostal  z  pocitacu  spolecnosti
nabizejici   kreditni  karty   jejich  cisla.   Zkopirovana  data
obsahovala  jmena,  adresy  a  telefonni  cisla nahodne vybranych
drzitelu karet.
     Pak  Fry  Guy,  vydavajici  se  za  majitele  karty, zavolal
Western  Union  a  pozadal  o  vyplaceni  hotovosti  z uctu "sve"
kreditni karty.  Western Union pro  zajisteni bezpecnosti zavolal
zakaznika zpet domu a pozadal o potvrzeni transakce.
     Ale stejne  jako zamenil urad kuratora  na Floride za "Tinu"
v New  Yorku,  zamenil  Fry  Guy  cislo  drzitele karty za mistni
telefonni budku. Pak  se usadil za vetrem a  zahladil svoji stopu
smerovanim a  presmerovanim hovoru pres  vzdalene ustredny, treba
i v Kanade. Kdyz byl  hovor spojen, suverenne presvedcil zastupce
Western  Unionu,  ze  je   legitimnim  drzitelem  karty.  Protoze
odpovedel na  zavolani na spravne telefonni  cislo, nebylo to ani
tak tezke. A penize Western Unionu byly zaslany jeho spolecnikovi
v jeho rodnem meste v Indiane.
     Fry Guy a jeho pomocnici ukradli pomoci technik LoDu Western
Unionu  od  prosince  1988  do  cervence  1989 sest tisic dolaru.
Prilepsovali si i objednavanim zbozi na ukradena cisla kreditnich
karet.  Fry Guy  byl opily  uspechem. Sestnactilety  kluk se svym
hackerskym konkurentum vychloubal  fantastickymi pribehy, tvrdil,
ze si za  nakradene penize najal limuzinu a vyjel  si na vylet po
Spojenych   statech   ve   spolecnosti   groupie   sve   oblibene
heavymetalove  skupiny  Motley  Crue.  Rozjareny vedomostmi, moci
a lehce ziskanymi penezi se Fry Guy pustil do obvolavani mistnich
zastupcu bezpecnostniho odboru Indiana  Bellu, aby se vychloubal,
chvastal, naparoval  a pronasel zlovestne  predpovedi o tom,  jak
jeho mocni pratele z nechvalne zname Legion of Doom dokazi shodit
celostatni  telefonni  sit.  Fry  Guy  jmenoval  dokonce  i datum
planovane akce: statni svatek 4. cervence.
     Dusledkem   techto   flagrantnich   projevu   koledovani  si
o zatceni  bylo  jeho  brzke  zadrzeni.  Kdyz indianska telefonni
spolecnost zjistila, kdo je Fry Guy, instalovala Tajna sluzba USA
na jeho  domaci linku tzv.  zaznamniky vytacenych cisel  ("Dialed
Number    Recorders"    cili    DNR).    Tato   zarizeni   nejsou
odposlouchavaci, nemohou zaznamenat obsah telefonnich hovoru, ale
zaznamenavaji  vsechna telefonni  cisla, na  ktera jsou spojovany
hovory dovnitr  i ven. Sledovani  techto cisel prokazalo,  ze Fry
Guy  intenzivne  pouziva  kradene  kody  pro  pristup  k dalkovym
linkam, jeho rozsahle styky s piratskymi boardy a odhalilo i jeho
cetne  osobni hovory  s prateli  z LoDu  v Atlante.  11. cervence
1989  uz  meli  i  Prophet,  Urvile  a  Leftist  na svych linkach
instalovane DNR Tajne sluzby.
     Tajna sluzba  USA se objevila  v dome Fry  Guye 22. cervence
1989,  k hruze  jeho nic  netusicich rodicu.  Komando bylo vedeno
zvlastnim agentem  z uradovny Tajne  sluzby v Indianapolisu.  Ale
bylo   take   doprovazeno   a   instruovano   Timothy  M.  Foleym
z uradovny  Tajne sluzby  v Chicagu  (coz je  muz, o kterem jeste
hodne uslysime).
     Podle standardniho postupu federalni policie pri vysetrovani
pocitacoveho zlocinu, etablovaneho od pocatku 80. let, prohledala
Tajna  sluzba  dukladne  cely  dum  a  zabavila  veskere nalezene
pocitacove  vybaveni a  zaznamy. Veskera  technika Fry  Guye byla
odnesena pryc  a prevzata do  uschovy Tajnou sluzbou,  coz ucinne
znemoznilo jeho dalsi vyboje.
     Tajna sluzba  USA Fry Guye  dukladne vyslechla. Jeho  pripad
byl  sveren  Debore  Danielsove,  federalni  prokuratorce Severni
Indiany.  Fry Guy  byl obzalovan z jedenacti pripadu pocitacovych
podvodu,  neopravnenych  pristupu   k  pocitaci  a  telefonickych
podvodu. Dukazy byly cetne a  nevyvratitelne. Fry Guy sam obvinil
ze sveho uklouznuti po sikme plose Legion of Doom a nabidl se, ze
proti nim bude svedcit.
     Fry  Guy  trval  na  tom,  ze  Legie  mela  v  umyslu shodit
telefonni system v den nektereho  statniho svatku. A kdyz se AT&T
zhroutila v  den vyroci Martina  Luthera Kinga, ziskalo  tim jeho
tvrzeni   takovou   duveryhodnost,    ze   skutecne   zneklidnilo
bezpecnostni  odborniky  telekomunikacnich  spolecnosti  i Tajnou
sluzbu USA.  Fry Guy se nakonec  31. kvetna 1990 v  plnem rozsahu
priznal. 14. zari byl podminecne odsouzen s podminkou na ctyricet
ctyri mesicu  a ctyri sta  hodin verejne prospesnych  praci. Mohl
dopadnout mnohem hur, ale zalobci  povazovali za rozumne nebyt na
nezletileho hrisnika prilis prisni a  misto toho se soustredit na
nechvalne zname vudce  z Legion of Doom. Jenze  pripad proti LoDu
mel  vazne slabiny.  Pres velkou snahu vysetrovatelu bylo nemozne
prokazat,  ze  Legie  zpusobila  kolaps  z  15. ledna, protoze ve
skutecnosti s nim nemeli nic  spolecneho. Vysetrovani v roce 1989
prokazalo,  ze   nekteri  clenove  Legion  of   Doom  meli  vetsi
schopnosti  ovladat  telefonni  ustredny  nez vsichni telefandove
pred nimi a ze se aktivne angazovali ve spikleneckych aktivitach,
jejichz cilem  bylo ziskat schopnosti  jeste vetsi. Vysetrovatele
byli  presvedceni,   ze  Legie  mela  v   umyslu  svych  znalosti
straslivym zpusobem  zneuzit, ale pouhe zlovolne  zamery k jejich
odsouzeni nestacily.
     A  ackoli  Atlantska  trojka  -  Prophet,  Leftist a zvlaste
Urvile  -   naucila  Fry  Guye   dost,  sami  nebyli   podvodnici
s kreditnimi kartami. Jedina vec,  kterou "ukradli", byly dalkove
hovory  -   a  protoze  vetsinou  k   tomu  pouzivali  manipulaci
s ustrednami,   nebylo  jednoduche   posoudit,  kolik  "ukradli",
a dokonce ani  jestli jejich cinnost vubec  byla kradezi v beznem
smyslu slova.
     Fry Guy  a jeho kradeze  pristupovych kodu prisly  telefonni
spolecnosti na  pekne penize. Kradez  dalkoveho spojeni muze  byt
povazovana  za  ciste  teoretickou  "ztratu",  ale  zruseni vsech
ukradenych kodu  a vydani novych jejich  nevinnym majitelum stoji
opravdovy  cas a  opravdove penize.  I majitele  kodu maji potize
a ztraceji takovou operaci cas, penize i dusevni klid. Muselo byt
postarano i  o drzitele zneuzitych  kreditnich karet a  o Western
Union. Co  se tykalo penez, byl  Fry Guy mnohem vetsi  zlodej nez
LoD.  Pouze z  hlediska pocitacovych  vedomosti byl  Fry Guy mala
ryba.
     Pro atlantskou Legii byla  vetsina pravidel cyberspace dobra
jen pro  neschopne trouby, ale  jista pravidla *meli*.  Nikdy nic
neznicili  a  nikdy  si  nevzali   penize.  To  byla  dost  hruba
a nespolehliva   pravidla,   neadekvatni   pro   eticke  jemnosti
v cyberspace,   nicmene  umoznovala   Atlantske  trojce  pracovat
s relativne cistym svedomim (ale nikdy ne s klidnou mysli).
     Kdyz jsi nepronikal do pocitacu  pro financni zisk, kdyz jsi
nekradl lidem  skutecne penize -  tedy penize z  bankovniho konta
- nikomu se podle nazoru LoDu  *nic nestalo*. "Kradez sluzeb" byl
vymysl a "intelektualni vlastnictvi" spatny vtip. LoD se dival na
podvodniky,  "pijavice" a  zlodeje s  elitarskym pohrdanim.  Sami
sebe povazovali za cestne.
     Podle jejich nazoru bylo  nefer nazyvat lidi, kteri nenicili
zadne  systemy  (tedy,  ne   umyslne,  vzdycky  se  muze  vloudit
chybicka,  zeptejte  se  treba   Roberta  Morrise)  "vandaly"  ci
"gangstery".  Kdyz  jsi  se   bavil  on-line  se  svymi  "kamosi"
z bezpecnostniho  odboru, mohl  ses na  ne divat  svrchu, z vyssi
urovne  hackerske moralky.  A z  policie sis  mohl delat  legraci
z -  pro  ne  nedostupne  -  slonovinove  veze hackerske touhy po
cistem vedeni.
     Ovsem z  hlediska muzu zakona  a telekomunikacni bezpecnosti
nebyl  doopravdy nebezpecny  Fry Guy.  Nebezpecna byla  Atlantska
trojka.  Neslo  o  zlociny,  ktere  pachali,  ale  o *nebezpeci*,
o potencialni  riziko,  o  sumu   *technicke  moci*,  kterou  LoD
nashromazdil a jez nemohla byt ponechana bez povsimnuti.
     Fry  Guy nebyl  clenem LoD.  Nikdy nespatril  nikoho z LoDu;
jeho jediny kontakt s nimi byl elektronicky. Clenove jadra Legion
of Doom poradali  priblizne kazdy rok svuj sraz  - pozdravili se,
spolecne se opili, dali si  pizzu a v hotelovem pokoji usporadali
divoky  mejdan.  Fry  Guy  nikdy  nic  takoveho  neudelal. Debora
Danielsova  ho  vystizne  popsala  jako  "aspiranta  na  clenstvi
v LoDu".
     Ale  zlociny Fry  Guye  byly  ve vetsine  nasledne policejni
propagandy  pripisovany  LoDu.  LoD  byl  popisovan  jako  "tesne
spolupracujici  skupina",  zabyvajici  se  "pocetnymi  ilegalnimi
aktivitami", vcetne  "kradezi z cizich kont  a jejich modifikaci"
a "podvodneho  ziskavani penez  a zbozi".  Fry Guy  to delal, ale
Atlantska trojka nikoli; o kradeze se proste nezajimali, zajimali
se o  pronikani do pocitacu.  To vedlo k  podivnym konstrukcim ve
strategii  obzaloby.   Clenove  LoDu  byli   obvineni  z  "sireni
informaci o utocich na  pocitace mezi ostatni pocitacove hackery,
aby tak presunuli pozornost policie  k temto jinym hackerum, pryc
od Legion of Doom".
     Toto  posledni  obvineni  (prevzate  primo  z tiskove zpravy
"Chicago  Computer  Fraud  and  Abuse  Task  Force")  zni  zvlast
vykonstruovane.  Po  jeho  precteni  muzeme  dospet  k zaveru, ze
vysetrovatele by  udelali velice dobre,  kdyby opravdu "presunuli
pozornost" od Legion  of Doom. Mozna, ze by  se *meli* soustredit
na  "tyto jine  hackery" -  na ty,  kteri skutecne  kradli penize
a nakupovali bez placeni.
     Ale Zatah  na hackery v roce  1990 nebyl obycejnou policejni
akci.  Neslo v  nem jen  o bezne  udrzovani poradku  v cyberspace
- byla   to   *razie*,   akce   vymyslena   k  pristizeni  spicek
undergroundu,  k vyslani  zretelne  a  vyhruzne zpravy,  ktera by
zarazila undergroundovy rej jednou provzdy.
     Z tohoto hlediska  nebyl Fry Guy o moc  vic nez elektronicky
ekvivalent  maleho  poulicniho  prodejce  drog.  Dokud byly mozky
hackerskych  akci  z  LoDu  na  svobode  a  aktivni,  rozhazujici
ilegalni vedeni napravo nalevo a povzbuzujici radost z otevreneho
porusovani zakonu, byl zarucen  *neomezeny prisun* hrisniku, jako
byl Fry Guy.
     Protoze  si LoD  daval zalezet  na sve  popularite, zanechal
stopy  na  mnoha  mistech.  Policiste  v  New  Yorku, Indiane, na
Floride, v Texasu,  Arizone, Missouri a dokonce i  v Australii se
po  nich pustili.  Ale v  roce  1990  byla valka  s Legii  rizena
z Illinois, skupinou Chicago Computer Fraud and Abuse Task Force.
     Chicago  Computer  Fraud  and  Abuse  Task Force ("Chicagska
operacni   skupina   proti   pocitacove   zpronevere  a  zneuziti
pocitace"),  vedena  federalnim  zalobcem  Williamem  J.  Cookem,
zahajila  cinnost   v  roce  1987   a  rychle  se   stala  jednou
z nejiniciativnejsich  mistnich "jednotek  pro boj  s pocitacovym
zlocinem". Chicago bylo pro takovou skupinu prirozenou zakladnou.
Prvni BBS na  svete byla vymyslena v Illinois.  Stat Illinois mel
jedny  z  nejstarsich  a  nejprisnejsich  zakonu  o  pocitacovych
zlocinech  v  Americe.  Policie  v  Illinois  si byla velmi dobre
vedoma nebezpeci "zlocinu bilych limecku" a pocitacovych podvodu.
     A  William J.  Cook byl  mezi lovci  elektronickych zlocincu
vychazejici  hvezdou.  On  a  jeho  kolegove  z  uradu  federalni
prokuratury  USA v  Chicagu meli  uzke vztahy  s Tajnou  sluzbou,
zvlaste s aktivnim chicagskym agentem Timothy Foleym. Cook a jeho
kolegove z Ministerstva spravedlnosti planovali strategii a Foley
byl jejich muzem akce.
     V prubehu  80. let vybavila federalni  vlada verejne zalobce
sadou novych,  nevyzkousenych nastroju pro  potirani pocitacoveho
zlocinu.  Cook  a  jeho  kolegove  byli  prvnimi, kdo pouzil nove
paragrafy v praxi, ve skutecnem boji ve federalni soudni sini.
     2. rijna  1986 Senat jednomyslne  prijal Zakon o  pocitacove
zpronevere  a zneuziti  pocitace, ale  existovalo politovanihodne
malo  rozsudku, ktere  se na  nej odvolavaly.  Cookova skupina si
zvolila  jmeno  podle  tohoto   zakona,  protoze  byla  odhodlana
transformovat tento  mocny, ale spise teoreticky  akt Kongresu do
prakticky  uzitecneho  nastroje  soudniho  boje proti pocitacovym
podvodnikum a delikventum.
     Neslo  jen o  pouhe odhalovani  zlocinu, jejich  vysetrovani
a nasledne  souzeni  a  potrestani  pachatelu. Chicagska skupina,
jako temer kazdy, kdo se o to zajimal, jiz *vedela*, kdo je jejim
nepritelem: Legion of Doom a autori a redaktori *Phracku*. Ukolem
bylo najit legalni prostredky, jak tyto osoby odstranit.
     Takovy pristup  se cloveku neobeznamenemu  s tvrdou realitou
prokuratorske  prace  muze  zdat  ponekud  pochybny.  Ale verejni
zalobci nedostavaji  lidi do vezeni  za zlociny, ktere  spachali;
dostavaji lidi do vezeni za  zlociny, ktere spachali *a ktere jim
pred  soudem mohou  byt prokazany*.  Chicagska federalni  policie
dostala do vezeni Al Capona za danovy unik. Chicago je velkomesto
s tradici drsnych a ucinnych metod na obou stranach hrany zakona.
     Fry  Guy vyprovokoval  vysetrovani a  upozornil bezpecnostni
odborniky telekomunikaci na rozsah problemu. Ale zlociny Fry Guye
nemohly dostat za  mrize Atlantskou trojku - a  tim mene pochybne
undergroundove  zurnalisty z  *Phracku*. Takze 22. cervence 1989,
tyz den, kdy  byl dopaden Fry Guy v Indiane,  se Tajna sluzba USA
vrhla na Atlantskou trojku.
     Takovy vyvoj byl pravdepodobne  nevyhnutelny. V lete 1989 se
policiste  blizili  k  Atlantske  trojce  aspon  ze  sesti  smeru
najednou. Za prve k nim vedly stopy od Fry  Guye, jehoz sledovani
vedlo  k  instalaci  DNR  zaznamniku  na  jejich telefonech. Tyto
zaznamniky samy o  sobe by je drive ci  pozdeji zlikvidovaly.
     Ale  za druhe, o  svych  znamych  z  Atlanty vedel Control-C
a jeho  zamestnavatele  z  bezpecnostniho  odboru.  Kontakty LoDu
s bezpecnostnimi  odborniky  telekomunikaci  jim  daly  prilisnou
sebeduveru a jeste vetsi vychloubacnost, nez byla pro ne obvykla;
mysleli  si, ze  maji mocne  pratele na  vysokych mistech  a jsou
telekomunikacnimi spolecnostmi otevrene tolerovani. Ale Intrusion
Task Force z  BellSouth jim byla na stope  a nesetrila usilim ani
naklady.
     Atlantska trojka  mela take pod svymi  pravymi jmeny zaznamy
v rozsahlych antihackerskych souborech, ktere udrzoval a prodaval
soukromy vysetrovatel  John Maxfield z  Detroitu. Maxfield, ktery
mel  tesne  vztahy  s  bezpecnostnimi odborniky telekomunikacnich
spolecnosti a  mnoho informatoru v undergroundu,  byl pro redakci
*Phracku*  verejnym nepritelem  cislo jedna,  a jejich  odpor byl
vzajemny.
     Atlantska   trojka   psala   clanky   pro  *Phrack*.  Takove
vychloubani nemohlo uniknout  pozornosti bezpecnostnich odborniku
ani policie.
     "Knightmare"  ("Rytirska  mura"),  hacker  studujici stredni
skolu v  Arizone, byl blizky  pritel a ucednik  atlantskeho LoDu,
ale byl dopaden slavnou  arizonskou jednotkou Organized Crime and
Racketeering   Unit.  Knightmare   byl  uzivatelem   na  nekolika
oblibenych boardech LoDu - zejmena na  "Black Ice" - a znal mnoha
jejich  tajemstvi.   A  byt  pronasledovan   Gail  Thackerayovou,
pomocnym  statnim  zastupcem  statu  Arizona,  predstavovalo  pro
kazdeho hackera straslive nebezpeci.
     A  co bylo  mozna nejhorsi  ze vseho,  Prophet udelal velkou
chybu,  kdyz  predal   ilegalne  zkopirovany  soubor  spolecnosti
BellSouth Knight Lightningovi, ktery  ho publikoval ve *Phracku*.
Jak jeste uvidime, byl to cin, jez mel fatalni nasledky temer pro
vsechny zucastnene.
     22. cervence 1989 navstivila Tajna sluzba USA Leftistuv dum,
kde bydlel se svymi rodici. Silny oddil asi dvaceti muzu obklicil
budovu:  Tajna sluzba  USA, federalni  serifove, mistni  policie,
mozna bezpecnostni odbornici BellSouth;  v tom davu to bylo tezke
poznat. Leftistuv tatinek, pracujici  ve sve suterenni kancelari,
si nejdrive  ze vseho vsiml svalnateho  cizince v civilu beziciho
pres zadni  dvorek s pistoli  v ruce. Kdyz  do domu vtrhli  dalsi
cizinci,  prirozene  predpokladal,  ze  se  stal  obeti ozbrojene
loupeze.
     Jako  vetsina  rodicu  hackeru,  meli  i  Leftistova maminka
a tatinek  jen velmi  matnou predstavu,  co jejich  syn cely  cas
dela. Leftist mel praci  jako opravar pocitacoveho hardwaru. Jeho
fascinace  pocitaci se  zdala trosku  divna, ale  docela neskodna
a pravdepodobne vedouci k dobre  placene kariere. Drasticky nahla
razie zpusobila Leftistovym rodicum sok.
     Leftist sam  si vysel po  praci se svymi  spolupracovniky na
par sklenicek  tequily. Jak se na  alkoholem ponekud znejistelych
nohou a  s taskou plnou disket  v ruce blizil k  domovu, vsiml si
velkeho  mnozstvi  neoznacenych  aut  zaparkovanych na prijezdove
ceste. Vsechny mely male mikrovlnne antenky.
     Prislusnici  Tajne sluzby  vyrazili dvere  z pantu,  pricemz
malem zarazili jeho maminku do zdi.
     Uvnitr byl  Leftist uvitan zvlastnim  agentem Jamesem Coolem
z atlantske uradovny Tajne sluzby USA. Leftist neveril svym usim.
Jeste  nikdy  se  nesetkal  s  agentem  Tajne  sluzby.  Vubec  si
nedokazal  predstavit,  ze  nekdy  udelal  neco hodneho federalni
pozornosti.  Vzdycky si  myslel,  ze  stanou-li se  jeho aktivity
netolerovatelnymi,  nektery z  jeho kontaktu  v telekomunikacnich
spolecnostech  mu soukrome  zatelefonuje a  rekne mu,  aby si dal
pohov.
     Ale  misto   toho  byl  Leftist   s  profesionalni  raznosti
prohledan, zda u  sebe nema zbran, a jeho  taska s disketami byla
bleskurychle zabavena. On i jeho  rodice byli odvedeni do ruznych
mistnosti a dukladne vyslychani,  zatimco houfy policistu hledaly
po celem dome vsechno, co melo neco spolecneho s elektronikou.
     Leftist  byl  zdesen,  kdyz  jeho  milovany  osobni  pocitac
IBM AT  se ctyricetimegabytovym  pevnym diskem,  stejne jako jeho
nedavno koupeny klon IBM 80386 s  fantastickymi sto mega na disku
zmizely  v domovnich  dverich do  uschovy Tajne  sluzby. Zabavili
take  vsechny jeho  diskety,  poznamkove  bloky a  ohromnou haldu
telekomunikacnich dokumentu s oslima usima, ktere Leftist vytahal
z ruznych popelnic.
     Leftist si myslel, ze cela  vec je jedno velke nedorozumeni.
Nikdy  se  nezajimal  o  *vojenske*  pocitace.  Nebyl *spion* ani
*komunista*. Byl  proste stary dobry georgijsky  hacker, a ted si
jen pral, aby  vsichni ti lidi uz konecne  vypadli. Ale zdalo se,
ze nehodlaji odejit, dokud jim neco nerekne.
     Takze  se jim  sveril. Coz,  jak pozdeji  prohlasil ze sveho
federalniho vezeni v Talladeze v Alabame, byla velka chyba.
     Oblast Atlanty byla vyjimecna tim,  ze v ni zili tri clenove
Legion  of Doom  na vicemene  jednom miste.  Na rozdil  od zbytku
LoDu,  ktery se  schazel po  telefonu a  na pocitacich, atlantsti
clenove  skutecne  *byli*   "tesne  spolupracujici".  Nebylo  nic
divneho  na tom,  ze agenti  Tajne sluzby  USA zadrzujici  Urvila
v pocitacovych laboratorich Georgijske technicke univerzity nasli
v jeho spolecnosti i Propheta.
     Urvile,   jedenadvacetilety  student   chemie  polymeru   na
Georgijske   technicke  univerzite,   byl  pro   policisty  velmi
neobvyklym pripadem. Urvile  - znamy take jako "Necron  99" i pod
jinymi jmeny, ktera menil priblizne kazdy mesic - byl jak zkuseny
hacker, tak fanaticky hrac her na hrdiny.
     Hry  na  hrdiny  jsou  neobvykly  konicek;  ale hackeri jsou
neobvykli  lide,  a  jejich  oblibena  hobby  casto nejsou bezna.
Nejznamejsi  americkou  hrou  na  hrdiny  je  patrne  "Dungeons &
Dragons" [v Cechach Draci doupe - pozn. prekl.], pokojova hra pro
nekolik  hracu, hrana  na papire,  s mapami,  pery, statistickymi
tabulkami  a  nekolika   podivne  tvarovanymi  hracimi  kostkami.
Ucastnici  predstavuji  hrdinske  postavy,  zkoumajici  vymysleny
fantasticky   svet.   Hry   na   hrdiny   se   casto   odehravaji
v pseudostredovekych   svetech   "mece   a   magie",  s  carodeji
pronasejicimi kletby, rytiri v  brneni, jednorozci, draky, demony
a skrety.
     Urvile  a  jeho  spoluhraci  davali  prednost technologickym
fantaziim.  Pouzivali  herni  system  "G.U.R.P.S."  cili "Generic
Universal Role Playing System" ("Obecny univerzalni system her na
hrdiny"), vytvoreny firmou "Steve Jackson Games" (SJG).
     "G.U.R.P.S."   byl   ramec   pro   vymysleni   siroke  skaly
fantastickych  svetu. SJG  publikovala siroky  vyber knih  plnych
detailnich  informaci a  hernich planu,  pouzivanych pro vyplneni
mnoha  fantastickych  pozadi  zakladni  struktury  GURPS.  Urvile
pouzival  zejmena  dve  knihy  SJG,  *GURPS  High-Tech*  a *GURPS
Special Ops* ("Zvlastni agenti").
     Ve   fantastickem  svete   *GURPS  Special   Ops*  se  hraci
zucastnili moderni "velke hry"  intrik a mezinarodni spionaze. Na
pocatku hry zacinali mali a  bezmocni, treba jako pesaci CIA nebo
mrnavi obchodnicci  se zbranemi. Ale jak  pokracovali v serii her
(jedna  hra  zpravidla  trvala   nekolik  hodin  a  tvorila  cast
dlouheho, promysleneho  pribehu, ktery se  mohl rozvijet po  cele
mesice), ziskavali  nove dovednosti, nove vedomosti  a novou moc.
Ucili se a trenovali  nove schopnosti, napriklad strelbu, karate,
odposlouchavani  telefonu,  otvirani  zamku.  Mohli  take  ziskat
imaginarni objekty,  treba Beretty, sejkry  na Martini ci  rychle
vozy s katapultovacimi sedadly a kulomety ve svetlometech. Jak se
pri  komplexnosti  techto  her   dalo  ocekavat,  Urvilovy  herni
poznamky  byly  velice  detailni  a  rozsahle.  Urvile byl "Panem
jeskyne", tedy  tvurcem scenaru pro  ostatni hrace. Psal  ohromne
hadanky  ve  forme  dobrodruznych  pribehu,  ktere  ostatni hraci
lustili.  Urvilovy  herni  poznamky  obsahovaly  desitky  stranek
plnych exotickych  vymyslu o utocich nindzu  na Libyi a prunicich
do  tajnych superpocitacu  komunisticke Ciny.  Jeho poznamky byly
psany na starych listech papiru a ukladany v krouzkovych blocich.
     Nejdostupnejsim starym  papirem v Urvilove  pokoji na koleji
byly haldy vypisu a dokumentu spolecnosti BellSouth, ktere vybral
z jejich popelnic.  Jeho poznamky byly psany  na zadnich stranach
papiru  ukradenych  telekomunikacni  spolecnosti.  Co  bylo jeste
horsi, herni poznamky byly  prokladany s Urvilovymi rucne psanymi
zaznamy  o   *skutecnych  prunicich  do   pocitacu*,  kterych  se
dopustil.
     Nejen  ze  bylo  skoro   nemozne  oddelit  Urvilovy  scenare
fantastickych her od "reality" cyberspace,  ale ani Urvile sam je
temer nerozlisoval. Neni nijak prehnane  rici, ze pro Urvila bylo
*oboji* hra. Urvile byl  velmi inteligentni, mel bohatou fantazii
a nijak   zvlast   ho   nezajimalo,   co   si   jini  lide  mysli
o vlastnickych vztazich. Jeho pomer k "realite" nebyl veci, ktere
by  venoval  zvlastni  pozornost.  Pro  Urvila  bylo pronikani do
pocitacu  hra.  Byla  to  zabava,  zajimava  napln  volneho casu.
A Urvile  bral  sve  zabavy  vazne.  Nemohl  prestat  pronikat do
pocitacu o nic snaz, nez opustit z poloviny slozenou skladacku ci
rozectenou fantasy trilogii  Stephena Donaldsona. (Jmeno "Urvile"
pochazi z uspesne Donaldsonovy novely.)
     Urviluv  usmevny,  nenarusitelny   klid  jeho  vysetrovatele
neprijemne  drazdil. Predevsim  si vubec  nepripoustel, ze udelal
neco  spatneho.  Projevoval   minimalni  stopy  uprimne  litosti.
Dokonce se choval,  jako by byl presvedcen, ze  ne on, ale naopak
kriminaliste  se  pohybuji  ve  svem  vlastnim,  soukromem  svete
zdegenerovane  fantazie.  Urvile  byl  prilis  zdvorily  a  dobre
vychovany, nez aby to rekl rovnou, ale jeho reakce byly pokrivene
a zneklidnujici.   Napriklad   co   se   tykalo  schopnosti  LoDu
monitorovat telefonni  hovory policie a Tajne  sluzby USA. Urvile
souhlasil s tim, ze to bylo docela dobre mozne a pro LoD to nebyl
zadny neprekonatelny  problem. Vlastne o tom  diskutoval se svymi
prateli na  boardu "Black Ice",  stejne jako o  jinych zajimavych
problemech,   napriklad   o   konstrukci   osobniho   plamenometu
a slepovani  bouchacich kulicek  pro zvyseni  jejich ucinku. Meli
stovky cisel statnich instituci, ziskanych overovanim atlantskych
telefonu nebo vybranych z pocitacu VAX/VMS, do kterych pronikli.
     V  zasade se  nikdy nedostali  k odposlouchavani  policajtu,
protoze tato predstava jim  nepripadala natolik zajimava, aby jim
stala za  namahu. Krome toho,  kdyby monitorovali telefony  Tajne
sluzby USA, zjevne by nikdy nemohli byt chyceni. OK?
     Tajnou    Sluzbu   tato    neprustrelna   hackerska   logika
neuspokojila.
     Pak  se  ho  ptali  na  moznost  shozeni telefonni site. Bez
problemu,  ujistil je  Urvile s  usmevem. Clenove  LoDu z Atlanty
mohli  shodit atlantskou  telefonni sit,  kdykoli je  napadlo. *I
system  911?*  Na  tom  neni  nic  zvlastniho, vysvetlil trpelive
Urvile.  Staci shodit  ustrednu, treba  chybou unixoveho  prikazu
"makedir", a  system 911 spadne samozrejme  take. Uprimne receno,
system 911  nebyl prilis zajimavy. Mohl  hrozne zajimat policajty
(z nejakych  jejich podivnych duvodu), ale  pokud slo o technicke
vyzvy, byl  system 911 nudny k  uzivani. Samozrejme, ze Atlantska
trojka  by dokazala  shodit  system.  Nejspis by  dokazali shodit
telefonni sit po celem teritoriu BellSouth, kdyby se tomu chvilku
venovali.  Ale Atlantska  trojka nenicila  systemy. Jen neschopni
troubove nicili systemy. Atlantska trojka byla *elita*.
     Urvile byl pevne presvedcen, ze ciste technicka odbornost mu
pomuze z  jakychkoli potizi. Co se  jeho tykalo, elitni postaveni
v digitalnim   undergroundu  ho   definitivne  vyclenovalo   mimo
intelektualni  sferu  policajtu  i  vsech  ostatnich "normalnich"
lidi. Urvile se mel hodne co ucit.
     Ze tri spicek LoDu mel  nejvetsi potize Prophet. Prophet byl
profesionalni unixovsky programator, schopny kdykoli se dostat do
Internetu a  pres nej kamkoli  jinam. Hackerskou karieru  zahajil
asi  ve ctrnacti  letech pokusy  s unixovym  salovym systemem  na
Univerzite Severni Karoliny.
     Prophet byl autorem uzitecneho souboru "Pouziti Unixu a jeho
bezpecnost  od zakladu".  Unix je  mocny, univerzalni  pocitacovy
operacni system pro pocitace, na  kterych soucasne bezi vice uloh
pro vice uzivatelu. V roce 1969, kdy byl v Bellovych laboratorich
vytvoren,   mely   takove   pocitace   pouze   velke  spolecnosti
a univerzity, ale  dnes bezi Unix na  tisicich vykonnych domacich
pocitacu.   Unix   byl   zvlaste   vhodny   pro   telekomunikacni
programovani a stal se v teto oblasti standardem. V dusledku toho
se stal standardem i pro elitni hackery a telefandy.
     Posledni  dobou  nebyl  Prophet  tak  aktivni  jako  Leftist
a Urvile,  ale zato  byl recidivista.  V roce  1986, kdyz mu bylo
osmnact, byl usvedcen z  "neautorizovaneho pristupu do pocitacove
site"  v Severni  Karoline. Byl  odhalen pri  pruniku do Southern
Bell Data  Network, vnitrni unixovske  site telekomunikaci, ktera
mela byt pro verejnost nepristupna.  Trest, ktery dostal, byl pro
hackera typicky:  sest mesicu zakazu cinnosti,  120 hodin verejne
prospesnych praci a trilety ochranny dohled.
     Po teto ponizujici prohre se Prophet zbavil vetsiny ze svych
ilegalne ziskanych telefandovskych a hackerskych dat a zkousel se
chovat slusne.  Ale na podzim roku  1988 bylo pokuseni cyberspace
pro  Propheta prilis  silne a  on se  po boku  Urvila a  Leftista
pustil do tech nejobtiznejsich systemu v dosahu.
     Pocatkem  zari 1988  se vloupal  do centralniho  systemu pro
automaticke  rizeni   spolecnosti  BellSouth,  do   AIMSX  neboli
"Advanced  Information  Management   System"  ("Pokrocily  system
informacniho   managementu").   AIMSX   byla   sit   pro  vnitrni
organizacni  potreby BellSouth,  kde jeho  zamestnanci skladovali
elektronickou  postu,  databaze,  interni  zpravodaje a kalendare
a zpracovavali  texty.  Protoze  AIMSX  nemela  verejna telefonni
cisla, byla povazovana za naprosto neviditelnou pro kazdeho krome
opravnenych osob a nebyla nijak zvlast zabezpecena - nevyzadovala
dokonce  ani hesla.  Prophet  se  prihlasil misto  nic netusiciho
zamestnance   spolecnosti  "waa1".   Pod  jmenem   majitele  waa1
uskutecnil Prophet asi deset vyletu do AIMSX.
     Prophet  v  systemu  nic   neposkodil  ani  nevymazal.  Jeho
pritomnost v AIMSX  byla neskodna a temer neviditelna.  Ale on se
s tim nedokazal spokojit.
     Jednim z textu zpracovavanych  v AIMSX byl dokument, nazvany
"Standardni   procedury  Bell   South  660-225-104SV,   Struktura
Kontrolniho  odboru   pro  rozsirene  sluzby   zvlastnim  sluzbam
a vyznamnym zakaznikum 911 z brezna 1988".
     Prophet nepatral specialne po  tomto dokumentu. Byl to pouze
jeden ze  stovek podobnych dokumentu  s neproniknutelnymi tituly.
Ale  kdyz o  nej behem  sveho ilegalniho  pobytu v  AIMSX zakopl,
rozhodl  se,  ze  si  ho  odnese  jako  trofej.  Mohl se mu hodit
v nejakem   budoucim   chlubivem,    chvastavem   a   naparovacim
predstaveni.  Takze  nekdy  behem   zari  1988  prikazal  Prophet
salovemu pocitaci AIMSX, aby  tento dokument (napriste oznacovany
jednoduse jako "Dokument 911") zkopiroval na jeho domaci pocitac.
     Nikdo  si nevsiml,  ze to  Prophet udelal.  V jistem  smyslu
Dokument   911   "ukradl",   ale   pojem   vlastnictvi  muze  byt
v cyberspace  osidny.  V  BellSouth  si  niceho nevsimli, protoze
original  dokumentu  zustal  na  svem  miste.  Nebyli  "oloupeni"
o samotny  dokument.  Mnoho  lidi  bylo  opravneno  kopirovat  ho
- konkretne  lide  pracujici  pro  devatenact  "zvlastnich sluzeb
a vyznamnych zakazniku" po celem  jihovychode Spojenych Statu. To
bylo ostatne ucelem jeho existence a duvodem ulozeni v pocitacove
siti:  byt   kopirovan  a  cten   -  zamestnanci  telekomunikacni
spolecnosti.  Ale nyni  si tato  data zkopiroval  nekdo, o kom se
nepredpokladalo, ze mu budou dostupna.
     Prophet mel  nyni svoji trofej.  Navic se rozhodl,  ze ulozi
jeste dalsi kopii Dokumentu 911 na pocitaci jine osoby. Touto nic
netusici osobou  byl pocitacovy nadsenec  Richard Andrews, zijici
nedaleko  Jolietu  v  Illinois.  Richard  Andrews  se  zivil jako
unixovsky  programator  a  vedl  vykonny  unixovsky  board  zvany
"Jolnet", umisteny ve sklepe sveho domu.
     Prophet ziskal pod jmenem  "Robert Johnson" ucet na pocitaci
Richarda Andrewse.  A do tohoto pocitace  ulozil Dokument 911, do
sve vlastni, soukrome oblasti na nem.
     Proc  to Prophet  udelal?  Kdyby  odstranil Dokument  911 ze
sveho vlastniho pocitace a drzel svou kopii stovky mil daleko, na
cizim stroji a  pod falesnym jmenem, mohl si  byt celkem jist, ze
nebude objeven  a potrestan - ackoli  jeho konspirativni opatreni
nepochybne   postavilo  nic   netusiciho  Richarda   Andrewse  do
riskantni  situace. Ale  jako vetsina  hackeru, byl  i Prophet na
ilegalne ziskana  data jako krecek. Kdyz  doslo na lamani chleba,
nedokazal se  se svou trofeji rozloucit.  Kdyz bylo jeho bydliste
v Decaturu v  Georgii v srpnu 1989  prohledano, byl Dokument 911,
nezvratny dukaz, nalezen. A Prophet, v rukou Tajne sluzby USA, se
ze vsech sil snazil o "vysvetleni".
                                                - pokracovani -
.